tygřík2
komentáře u knih

Jako skoro všechno od Remarqua - MAZEC!!! Četla jsem už dávno, ale pořád v paměti a svěží.


I když český překlad je výborný, přesto se tetelím blahem, ánšto jsem si opatřila audioverzi v originálním jazyce a pán Marek Geišberg, syn pána Mariána Geišberga (dej mu Pánbu věčnou slávu), válel tak isto na jedničku s hvězdičkou. (Tak dobře, že jsem zpočátku nezpozorovala velký rozdíl, dokud mě na to neupozornila zde jedna dobrá duše :-))))

Tuhle knihu a její druhý díl jsem zakoupila před lety na dovolenou. To bylo řečí, když jsem ji přinesla domů. Prosimtě, takovej škvár! Ježišmarjá, mami, ty ses pomátla? Vod kdy kupuješ pejprbeky? Podiv se na tu děsnou vobálku! (Mimochodem, přesně koresponduje s Kulhánkovým stylem.) A myslíte, že jsem si ji v klidu přečetla? Nejdřív ji ukořistil můj drahý. Dobře, počkám, až si vezme druhý díl. Po dvou dnech jsem nebyla dosti pohotová a vyfoukla mi ji před nosem starší dcera. Čekala jsem tedy další tři dny. Zase chyba! Než jsem se stačila připlížit k osaměle ležícímu předmětu mé knihomolské touhy, zazvonil mi telefon. A knihu ukořistila mladší dcera a když viděla můj výraz, zmizela s ní jako pára nad hrncem. Mé čekání se protáhlo o další dva dny. Ale pak jsem si konečně ukvrdlala frapíčko, natáhla se do stínu a ponořila do upířího světa. Mezitím manžel dočetl i druhý díl, ten se ocitl u starší dcery a manžel a mladší dcera pořád otravovali, že s nimi nebavíme. Jako kdyby oni se s námi před pár dny bavili! Pak mladší dcera ztichla a já věděla, že dostala druhý díl. Teď se stali osamělými manžel a starší dcera. Já pomalu dočítala ten první díl a chodila jsem za mladší, jestli už má dočteno, aby přichvátla. Pak mne vyrušovali všichni tři, že pořád ležím s knížkou a kašlu na ně. Jestli prý chci vědět, jak to skončí.
Nevím, jaké další doporučení Noční klub potřebuje. :-))


I když styl paní spisovatelky mi tak úplně nesedl ( často, zdá se mi, popíše zkratkovitě věci, které by stálo zato rozvinout -např. láska k dětem- a jiné, které by mohla podat zkratkovitěji, natahuje), musela jsem doposlouchat příběh o neobyčejné bytosti až do konce. Knihu jsem si vybrala jako téma známá česká osobnost do letošní výzvy. Protože pro mne paní doktorka Vlasta je celebritou opravdovou.


Ano, pan Ishiguro se tímto definitivně stal jedním z mých literárních oblíbenců.
Příběh o několika rovinách. Zaujala mne i ta politická. Takový střípek do mozaiky Mnichov 1938.


Člověk prý má zkusit všechno. Takže i já, i když už ne teenager, jsem se dala zlákat na fantasy. A musím říct, že po přečtení celé ságy jsem docela spokojená. Tohle dítě narozené z lásky sci-fi a pohádky se vydařilo.
Nedávno skončil seriál Hra o trůny. Nechci sahat autorům do svědomí, ale tu a tam se jistě inspirovali tímto dílem.
Tak, Geralte z Rivie, nakrm Klepnu, nalešti meče, doplň zásobu lektvarů, budeš mi dělat společnost na letošní dovolené. Tentokrát mi budeš šeptat své příběhy do ucha z audioknihy.


Objevila jsem dalšího autora, kterého jsem uvedla do kruhu mých oblíbených. Série o Hynkovi Tasovi z Boru se čte jako když mažu máslo na chleba. Je v ní napětí, humor, trochu tajemna, láska, postavy se hezky vyvíjejí, bohatý děj se řítí časem a já při čtení přestávám o čas dbát. Střízlivý pohled na dobu husitů i na ně samotné. Jak nazvat kovbojku, odehrávající se v Čechách ve středověku? Tasovka? Celá série je moc fajn, druhé dva díly ještě o kapku lepší. (Nějak se nemohu zbavit vlezlé myšlenky, že by nám takových charakterů bylo třeba i ve skutečnosti.)
Jedinou chybičkou na kráse je, že se korektorům občas pletou jména vedlejších postav - Zdeněk jako Zbyšek, Tereza jako Kateřina...


Nemám než superlatívy. Cigaretka bola na dva ťahy, ja som audioknihu prehltla na ťah iba jeden. Umenie spisovatelské a umenie interpretačné tu sú dokonalé a neoddelitelné. (Skúšala som iba čítat. Pekné, no nebolo to to pravé. Stále som počula prednes pána M.G.)
A "krpatá Mazda" mi znie v mozgu cez celý deň. A počas celého dňa sa musím usmievať. :-))


Audiokniha. Slovensky. Páni Dominik Dán a Marián Geišberg. A už v tom jedu, už se vezu. Není mi pomoci.
Do frasa!


Milé a pohodové. Opět moc pěkné ilustrace. Tentokrát mi daly zabrat ryby tuné. Při pátrání po původu názvu i po obsahu slova jsem se dozvěděla spoustu nového a byla to bonusová zábava :-)


Zábavné, čtivé, vtipné. Autor do detektivky nedetektivky vpašoval dobové výrazy, to je báječné. Některé názvy mi daly zabrat, než jsem přišla na to, jak to ti naši předkové vlastně mysleli. Podrychtáře Václava jsem si oblíbila, loučila jsem se s ním celkem nerada. A hele, ona je to série! Juchúúúú! Loučení se odkládá...


Moje milovaná kniha, moje milované pohádky, moje milované ilustrace.
Nejvíce mne kdysi zaujala víla, co se zjevovala v tryskajícím prameni a voda padala na zem jako perly. Vzpomenu si na ni pokaždé, když pozoruji naše zahradní kropítko v akci. A čekám, kdy z něj ta bytost z jiného světa vystoupí..


Tehdy jsem Kateřině záviděla bydlení na zámku. A toužila se naučit judo. Ani jedno jsem dosud nestihla. A ty kopretiny? Tak ty jsem dostala. Jednu z nich mám ještě schovanou v Atlase pravěkého člověka.


Ó, Pipi, Pipi, jak ráda bych s tebou vyrazila nakupovat nebo chystala Vánoce!!! S Tvými příběhy pod polštářem jsem jako malá holčička usínala. Tvé příběhy jsem četla svým dětem. Tvé příběhy prostě miluji a když mou duši přemáhá světabol, Tvé příběhy léčí, i když už mi dáááávno není osm. Děkuji Vám, paní Lindgren, za celoživotní kamarádku.


Tentokrát to Timothy nandal všem, kdo si to zasloužili. Bravo a díky!


Láska je láska, co s tím nadělám. Cimrmany mohu stále dokola a nikdy se mi neomrzí. A České nebe je opět mimořádně vypečené. Od jídelního lístku přes posměšné chrastění sirkama po krásné řešení, kam s padlými vojáky z války. Příjemná a inteligentní legrace z níž i občas lehce zamrazí.


Audiokniha. Krásně napsána, krásně namluvena. Plna životních mouder a laskavosti ( místy až neuvěřitelné) stojící proti třídní nenávisti a blbosti. Hvězdu ubírám za myšlenku záchrany dvou utečenců na ruském kolektivizovaném venkově v závěru.


Kdo by vraždil neznámého zpěváka písní, které jsou dávno out? Carrelovi a Meyerovi z 87. to taky není moc jasné, natož mě. Bedlivě jsem je sledovala při jejich detektivním úsilí a ejhle, co se z toho vyklubalo! Pěknej krvák!!!


Úplně vidím paní Magdalénu Steinovou, jak mhouří oči do škvírek a slyším ji, jak říká: ,,Joachime..." :-)))


Ani nepočítám, kolikrát jsem v dětství s panem Foggem ten svět objížděla. A ty ilustrace!
