ujira komentáře u knih
Krásná kniha dopisů a koláží. Škoda, že už dnes dopisy psané rukou nikdo nepíše, nebude co vydávat.
Konečně se mi dostala do ruky kniha A. Palána, opravdu mne příběh, s počátkem v 50tých letech a přesahem do let devadesátých, zaujal. Přestože jde o román, vychází ze skutečných událostí, působí jako dokument, jakoby autor zpovídal postavy a přepisoval jejich výpovědi o událostech, velmi čtivě a věrohodně.
Asi lze dojít k soumraku dne mnoha cestami, se zapíráním sebe sama, s potlačováním emocí, s nostalgií a smutkem za tím co se nestalo, ale jen málokdo s profesní důstojností. Autor zajímavý, bude dobré se k jeho tvorbě vrátit.
Nejdepresivnější autorovo dílo, které jsem četla. No ale život je někdy těžký, beznadějný a ..o ničem,,.
Z celé tetralogie mě poslední kniha pobavila nejvíce a ač to nebývá vykem, jeví se mi nejvyzrálejší a nejlépe napsanou. Pan Boček zraje jako víno.
Trochu méně vydařený detektivní přběh, zejména případ z nálezem kostry, kterému autor věnuje méně pozornosti a nakonec skončí jako nevyřešený a trochu přitažený za vlasy případ smrti sexuálního predátora - profesora.
Docela ucházející historický román, téma již vícekrát zpracované. Nový pohled na postavení Lucrecie Borgie v rodině a vůbec ženy v 16. stol., ačkoli vzdělané, vysoce postavené, přesto nesvobodné a podřízené záměrům mužů.
Díky vynikajícímu načtení audioverze mohu přidat hvězdu navíc, ale stále se mi, ve srovnání s podobnými knihami( Vlna zločinnosti, Saturnin), kniha jeví jako méně úspěšný pokus napodobit lehkost a vtipnost v humoristickém románu, ve výše zmíněných knihách. Nicméně téma je zajímavé a jako oddechové čtení doporučuji.
Zajímavá učebnicová kniha, kterou bych doporučila všem studentům, možná i žákům II.stupně zařadit do osnov ZSV. Myslím, že pravidla vyslovená v této knize nás mohou uchránit od opakování historických chyb. Např. kapitola o ovlivňování názorů médií a důležitosti číst knihy, či o udržování sociálních kontaktů a přátelství.
V čem spočívá Backmanovo umění zaujmout čtenáře? V jazykové vytříbenosti, psychologické propracovanosti postav, bezmezné lásce k lidem a ve vyjádření lidského osudu vtipně a důvěryhodně.
Díky tomuto autorovi získávám jiný náhled na současné evropské a světové dění, zákulisí a funkci médií a vliv kyberútoků na výsledky voleb a znovu se mi potvrzuje Ruska je třeba se bát.
Silný a emotivní příběh o mateřské lásce, o lásce k lidem prokazované jednoduše navzdory době, hrůzám, šílenostem a prostředí. Nic podobného jsem zatím nečetla, navíc věnovaného holokaustu a romům.
Tak trochu nový Páral, Dietl? No nevím, je to čtivé, ale bude to někoho ještě zajímat za deset let? Pravda postavy řeší základní vztahy, takové obyčejné lidské životy, navíc je autor umí okořenit humorem, ale je to jen o tom ,,kdo s kým, kdy, kde a proč...,,. že by literární bulvár? Že by to byl záměr?
Kniha, ze které mrazí, vyvolává vztek a slzy beznaděje. Zároveň krásná studie poválečného života malé vesnice na Vysočině, ve které spravedlnost vzali do rukou po svém a návrat přeživších židů se jim zcela nehodil a rušil a to i po letech, v další generaci -
žít s takovým dědictvím je obludné. Ovšem žít s vědomím, že přežití koncentráku bylo nežádoucí, návrat domů také, a že ten, kdo nemá stejné zkušenosti, nedokáže vás pochopit- také obludnost.
Dánovy detektivky jsou nejen napínavé, ale i vtipné a lidsky napsané. Nejsou to vykonstruované, brutální prózy, které mají pouze děsit a napínat, jsou to příběhy, které se mohly opravdu stát. Ačkoli této knize bych vytkla trochu méně propracovaný závěr. Ale každý den nejsou vánoce.
Až přespřílíš vrstevnatý příběh , co do počtu postav a jejich životních příběhů i zápletek kriminálnich, čtenář se trochu v něm potácí, nevěda která postava ho provede až do závěru a rozuzlení. V tomto případě je ,,méně více,,. A vyšetřovatel se tu jen tak trochu mihne.
F.Pavlíček to s jazykem umí, jeho próza je laskavá, humorná a bodrá. Mám ráda ten kraj valašský a jeho lid, stejně jako autor.
Trochu absurdní, trochu provokativní, hodně pesimistické, nicméně možné.