Ulriška komentáře u knih
I ten konec je dobrý!
Háelpéčko určitě, místo hluboký za mě hřejivý. Často jsem se usmívala, i na hlasitý smích párkrát došlo.
Johanesi, jsi fakt dobrej! Vtipnej, citlivej, ješitnej tak akorát. S takovými stárnoucími bílými muži by se nám to v reálu žilo! Jenže tys hrdina toliko literární.
Pěti hvězdičkami, těmi já šetřím. Dávám je tzv. srdcovkám. Tohle memento však srdce bolestně svírá. Přesto nemůžu jinak, než je udělit. Všichni omílači zakomunismového líp, jděte do prdele! Měli byste tuhle knížku citovat zpaměti. Ale to se nestane, protože "jakákoliv narážka na spravedlnost je literární fikcí".
Jak výstižný název!
Vyrážíme na turné s prasátky, slípkami, kravička se také najde, přisedl též medvídek, jeleni v říji, i ten pes, co štěká, ale nekouše, a nezapomeňme na laňku a beránka.
Když však vezmou do ruky své hudební nástroje, stávají se pod taktovkou krotitele kouzelníky, kterým vestoje aplaudují vyprodané sály. Já se přidávám a tleskám autorce, jež mě pobavila, dojala a nechala soucítit s těmi, kteří jsou mnohdy vnějšími okolnostmi nuceni ztrácet svou lidskou i uměleckou hodnotu.
Těch nemnoho stránek mě doslova vcuclo. Jak ubíhaly a Danielino ztrácení sebe samé se stupňovalo, i mně bylo fyzicky špatně. Ta tíha každého nádechu, sevřené útroby. Já byla osvobozena otočením posledního listu. Já ano ...
Buď už jsem stárnoucí senilka, nebo jsem právě dočetla příběhy jímavé, hluboké, které pod povrchem pohádkového hávu přinášejí mnohá poznání o pádech pyšných, o promarněných životech a hodnotách, jež bereme jako samozřejmost.
Vykoupená čarodějnice, O bláhové jedli a Straka je moje top 3. Na 4. místě jsou všechny další příběhy.
Bylo to takové velmi edukativní, výchovné, ukázkové. Z příběhu trčelo to usilovné chtění zasvětit čtenáře do problému skloňovaného současností. Autismus, Aspergr kam se podíváš. A tak ho Pamela prožívá nejen se svým bráchou, ale i v případě spolužáka. Byť má s jeho projevy osobní rodinnou zkušenost, u spolužáka vůbec netuší, proč se chová tak nezvykle, dokud nezaslechne rozhovor dvou učitelek. Těžko uvěřit.
Napadité ovšem bylo odlišení kapitol podle barevného spektra, na kterém trval Jeremiáš.
Hutnost. Sevření. Pouta. V nich věznění - Théo, Mathis, Cécile a Hélène. Takových nás je!
Všichni potřebujeme Oskarovy koláče!
A když necháme Oskara odejít, zůstane s námi jen Paloma a ti, které si omotala kolem prstu svými hedvábnými vlasy...
Ta očekávání, zrádná to věc!
Otevřu knížku, příběh se rozbíhá, tedy měl by. Trvá to však, moc dlouho to trvá, než se přes ten nafouknutý balast, kupu zbytečných slov, ke mně dostane. Marie-Lauro, Wernere, Jutto, škoda vás!
Velmi vyumělkovaná story. Ale pravda, cílová skupina nejsem.
Ano, chvilkama na mě dejchla tím časem, kdy: "Letní jabka už jsou spadaný a podzimní ještě kyselý."
Moc jich nebude. Jedna kniha z milionu. Ta, která mě po více jak půl roce vrátila ke čtení. Nemohla jsem se na ně soustředit, hlavu zanešenou, myšlenky mi po pár větách odlétaly jinam, a tak jsem to nadlouho vzdala. A pak jsem včera v knihovně narazila na tenhle příběh, začala číst ještě tam a dnes se s ním na poslední stránce rozloučila. Takovou má moc! Síla ztráty, kterou hrdinové zažívají, mě drtila, síla naděje, která je neopouštěla, mě uklidňovala, síla jejich odhodlání mi dodává odvahu. Úžasná knížka.
Hold předkům, kteří si ho zasloužili. Za mě hold potomkovi, který mi je tak citlivě, pravdivě a láskyplně přiblížil.
Prázdninová cesta po Evropě, ale také cesta společným životem těch tří. Jdou životem vedle sebe a přitom se jeden druhému vzdalují. Najdou se, až zase najdou sami sebe. Je to dřina, ale suchý britský humor pomůže.
Originální vztahový propletenec. Zpočátku mě hodně bavil. S přibývajícími příběhy jsem se přistihla, že se soustředím hlavně na to, odkud a kdo z postav dříve poznaných se v ději objeví. Zaujetí se vytrácelo.
Neočekávat, že v knížce s takovým názvem se bude souložit téměř na každé stránce, by byla pošetilost. Ze začátku, než se příběhy hlavních hrdinů rozběhly, nešlo skoro o nic jiného a lehce ta jednostrannost nudila. Čím více jsem však Zbyňka, Táňu, Honzu, Martu a jejich děti poznávala, tím více mě zajímali a jejich osudy mě bavily. Nakonec mi tak přirostli k srdci, že bych chtěla řadovku vedle nich.
Moc dobré.