V.Lenka komentáře u knih

Jsou knihy, u kterých se těšíte, až je budete číst, a potom knihy, u kterých se nemůžete dočkat, až je konečně dočtete. Pro nás byl Pinocchio ta druhá kategorie. Předčítala jsem ho dětem na chalupě a od začátku čtení po dočtení uběhl více než rok. Kniha nás totiž moc nechytla. Vlastně jsme se do ní pustili, protože jsme na ní narazili v knihobudce krátce po dočtení knihy Co dětem krade čtení. Děti dřevěný panáček postupem času víc a víc iritoval svou naivitou a tím, jak často ho to dovedla na scestí. Líbily se nám obrázky od Heleny Zmatlíkové, knihu si v knihovničce nenecháme a pošleme ji zase o dům dál.

11 03.10.2024

(SPOILER) Kniha se mi líbila, dobře se četla, odsýpala. Zabývá se (pro mne) aktuálním tématem autismu. Kombinuje ho s tematem počítačové hry. Dotýká se i partnerských rodinných vztahů, gamblerství, traumatům z dětství. Tato vícevrstevnatost, kterou tu někteří vytýkají, mi nevadila, ba naopak bych ji hodnotila kladně. Pozitivně hodnotím i hlavní myšlenku celé knihy, že se skrze počítačovou hru k autistickemu synovi najde cestu jeho otec a zároveň hraní her dítě začlení do kolektivu.
Ten přešťastný konec mi přišel trochu jako z amerického filmu, ale knihu hodnotím velmi pozitivně pro poskytnutí množství úvah do mého života. Proč muži tak často nedokážou přijmout, že je jejich jiné? Proč nechávají dost často ženy v péči o dítě se specifickými potřebami ve štychu? Proč se péče o děti považuje za méně hodnotnou pro společnost?

11 19.06.2022

Poslouchala jsem jako audioknihu. Bylo mi z té neutěšené situace velmi smutno, obzvlášť s ohledem na vývoj posledních dní.
Poslouchala jsem, abych si vyjasnila, o co tam vlastne jde. Stejně ale nevím, kde je pravda. Nic není černobílé, je tam příliš mnoho zájmových skupin, ale pořád mi z toho vychází, že to vždy nejvíc odnesou nevinní lidé, kteří chtějí žít normálním životem. Ti, co zůstali, jen přežívají a živoří, ti, co utekli jsou jinde vykořisťováni.

Komiks inspirovaný takzvanou kuřimskou kauzou. Byla jsem cca před 5 lety na Listování této knihy přímo v Kuřimi, kam jsem se přistěhovala. Původní kauza je velmi složitá a zamotaná, ale tato kniha podává kauzu s jistým zjednodušením. Stejně ve mne zůstával pocit zmatení. Hlavní postava novinářky je zvolena skvěle a vlastně u ní jediné jsou její motivace pochopitelné. Rada jsem si po letech pribeh připomněla, i teď po něm zůstal tísnivý pocit a otázky: jak se to mohlo vsechno stat? Proč před soudem nestanul ten, kdo prostřednictvím jiných tahal za ty nitky?

10 31.07.2023

Trochu jsem se vyděsila, když jsem ve své knihovničce našla triller, ale při četbě se ukázalo, že tato kniha do této kategorie nepatří, a to navzdory přelepce na obálce. Jedná se o příjemnou detektivku. V knižní podobě mám s detektivkami pramalé zkušenosti, takže nemám moc srovnaní. Vyhovovalo mi, že se jednalo o psychologii, nikoli o velká množství mrtvých a stříkající krev. Četlo se mi jedním dechem, byla jsem zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. Za 2 večery přečteno.

10 28.07.2023

(SPOILER) Musím souhlasit s komentářem LLLuky (viz níže). Ačkoli jsem na knihu slyšela pět jenom chválu, tak mne opravdu nikterak neuchválila. Jsou tam sice zajímavé myslenky, to se popřít nedá, ale očekávala jsem výhradně duchovní poklad (třeba zrovna tu lásku, anebo zjištění, že všude dobře doma nejlíp), nikoli poklad materiální povahy. Očekávala jsem výraznější duchovní a charakterovyý přerod hlavní postavy. Ale on byl už na začátku knihy na takové duchovní úrovni, kam se někteří nedohrabou za celý život. I mluvit o hlavní postavě jako o chlapci mi přišlo podivné, jednalo se o mladého muže / mladíka. Věřím tomu, že na střední škole by mne kniha byla bývala zaujala, ale ted mi kniha nesedla.

(SPOILER) Čtivá kniha, se kterou pokračuji ve své snaze přečíst si pár knih z prostředí naší dovolené, tedy z oblasti Šumavy. Od Krále Šumavy, Návratu Krále Šumavy a Šumavské bílé noci se tato kniha liší obdobím - krátce po válce, období odsunu Němců, i hlavními hrdiny, pašerákovou dcerou, kterou okolnosti donutí pašovat, a policista, který se snaží zabránit pašování cenných předmětů a historických dokumentů i rabování. I když oba hlavní hrdinové stojí na opačných pólech, tak jim oběma fandíte. Přestože jsem se místy v ději/ postavách ztrácela, tak mne četba moc bavila a těšila jsem se, až budu moci zase v četbě pokračovat. Bavily mne historické souvislosti a reálie.

9 03.10.2024

Na knížku jsem narazila při návštěvě knihovny a dala ji osmiletému synovi do ruky, ten nechtěl z knihovny odejít dříve, než ji dočte. Vzhledem k tomu, že si ji přečetl sám, tak jsem po něm chtěla, aby mi ji převyprávěl. Pamatoval si i detaily. Knížku jsem si následně také přečetla a musím uznat, že je to krásný příběh, nádherné ilustrace. Kniha je perfektní pro špunty, kterým předčítají rodiče, a motivační pro začínající čtenáře. Atmosférou i sepjetím nádherných ilustrací a textu nám to připomnělo Pavla Čecha. Prohlédneme se i po dalších knihách autora.

9 30.05.2024

Kniha mne moc bavila, po utrpení s knihami od amerických autorek (Běh času a Rodina) tato kniha byla jako pohlazení na duši. Četba jednoznačně podnítila zájem o toto období dějin i o oblasti, kde se děj odehrává. Pustila jsem si kvůli tomu s chutí i film Cyril a Metoděj a už jsem si vyhledala další knihy o této epoše moravských dějin. Poselství knihy je veskrze pozitivní, a to i přes krutosti doby, kterou zachycuje autorka spíše v naznacích, tísnivé atmosféře. Líbilo se mi, že nakonec každý našel své uplatnění, východisko ze své bezvychodne situace. Děkuji za příjemnou četbu.

9 27.03.2024

Knihu jsem před spaním předčítala synům (7 a 9 let). Je to zajímavá forma jak dětem podat české dějiny. Je to psáno tak, aby to děti s trochou dovysvětlení od dospělého pochopily. Přínosné to bylo i pro mne - zopakovat si nasi davnou historii. Kniha není úplně top, určitě strhávám body za překlepy, ale je to dobrý počin. Doporučuji (předčítat) dětem, které se zajímají o historii a baví je pověsti. Pro dospělého to asi nejvhodnější četba nebude.
Hodnocení: já: 80 %, starší syn 50 %, mladší syn: 100 % (říkal sice nekonečno, ale snížila jsem to do maximálně připustných mezí).
Teď se chystáme na Dějiny udatného českého národa a jsem moc zvědavá na srovnání.

9 04.10.2023

Milujeme pavouka Čendu, milujeme Pavla Čecha. Čtvrté dobrodružství je opravdu skvělé a napínavé. Je v něm podstatně více textu než v předchozích dílech. Určitě doporučujeme číst/pořídit knihu ve standardní velikosti. V kolibřím vydání je písmo opravdu malé a neužijete si tolik ty poetické ilustrace.
Nejprve si přečetl starší syn a slupl knihu za víkend. Po asi 2 měsících jsem předčítala oběma synům (6 a 9 let). Starší si pamatoval. Moc nás to všechny bavilo. Přečetla jsem za 2 večery.
10 bodu z 10 (příběh i ilustrace)

9 29.04.2023

Dárek pro čtyřletého milovníka pavouků. Líbí se nám kolibří vydání i ilustrace. Kniha obsahuje jednu trošku delší pohádku na dobrou noc. Příběh je jednoduchý bez zbytečných zápletek. Četli jsme po dva večery, proto na konci zaznělo - to už je konec? Žádné velké emoce. Ale syn další den nesl ukázat jako poklad do školky, následně vyžadoval druhé přečtení - to už se neobešlo bez rekvizit (pavouk, hodiny s kukačkou), rekvizity si syn vyráběl sám - podnítily jeho fantazii i zručnost. Četba vyvolala i dětské otázky (např. proč byl dům opuštěný?). Knihu pro poskytnuté podněty hodnotím kladně.

9 15.01.2021

Chystáme se na dovolenou na Šumavě, a tak se připravujeme i četbou adekvátní literatury. Na tuto knihu jsem narazila v knihovně mezi vyřazenými knihami.
Kniha zprostředkovala atmosféru Šumavy při rozbouřeném přírodním živlu - sněhové vánici, což bylo skvělé osvěžení v parném létu. Příběh pohraničníků není komplikovaný a odehrává se během jednoho dne. Ačkoli hrdiny jsou pohraničníci, tak té ideologie je tam tak málo, že je únosné i pro dnešního čtenáře. Máte-li rádi rychlé dějové zvraty, krev, drama, napětí, tak vás tato kniha neuspokojí. Jdete-li po poklidně plynoucím nekomplikovaném příběhu, psychologii, atmosféře, popisech živlů, tak věřím, že by se vám mohlo líbit.

8 20.07.2024

(SPOILER) Když si zamanete, že ještě před dovolenou na Jadranu chcete nasát atmosféru, tak můžete ve své rešerši narazit i na tuto knihu.
Knihu neměli v naší knihovně a nebyla dostupná ani v antikvariatech, a tak jsem poprvé v životě využila meziknihovní výpůjční služby, i když mne vystavila šibeničnímu termínu knihu o téměř 350 stranách zaplněných malými písmeny zvládnout za necelé tři týdny. Zadařilo se.
Doktorka z domu Trubačů je kniha, ke které bych tuto přirovnala. Skutečný příběh české lékařky Zdenky Čermákové, jedné z prvních absolventek Univerzity Karlovy. Příběh o hledání smyslu života, službě druhým, prorážení skleněného stropu, ženské emancipaci. Zdeňka byla odvážná a tvrdohlavá žena, která si prosadila svou cestu životem navzdory společenskému očekávání ohledně role ženy (Kinder, Kűche, Kirche). Uznání se sice nedočkala, ale byla užitečná svému okolí a celý svůj život zasvětila práci pro druhé. V osobním životě bohužel štěstí neměla.

"Vy zřejmě nevíte, že člověk není bohatý tím, co dostal, ale tím co rozdal? Kdybyste to věděl..., tak byste pochopil, že jsem získala všechno a ještě mnohem, mnohem víc.."

Emancipovane a velmi inteligentní ženy to mají s hledáním vhodného partnera těžké i dnes, natož před 100 lety, kdy nezávislost žen byla i pro vzdělané muže těžko představitelná, natož akceptovatelná.

"Během těch deseti minut vzedmutých emocí se MUDr. Zdeňka Čermáková jednou provždy loučila se svým velkým snem o partnerství s mužem, který ji bude respektovat a vážit si jí jako rovnocenné lidské bytosti, snem o manželství, v němž láska je společně střežený šperk, fyzická rozkoš společnou radostí a profesní kariéra obou partnerů společnou starostí, loučila se se snem o rodině, kde péče o děti je součástí života obou manželů a nikoli břemenem jen pro jednoho z nich."

Jak přistupovali ke své kolegyni kolegové lékaři, je popsano takto:
"Na začátku, když ješte čekají, že
přijde nějaká obrýlená nehezká ženská s vlasy staženými dozadu, to jsou ještě jakž-takž připraveni slečnu mezi sebe přijmout, ale jakmile jsem jim představena, rázem se rozdělí na dva tábory. Ten první mne vnímá jako rozmařilou slečinku, která si udělala doktorát, aby až se vdá, mohla před ostatními dámami ve společnosti vyniknout,
ten druhý zaujme ještě ostřejší obranný postoj, protože podvědomě cítí, že mezi ně vniká skutečná Ženská. Ne nějaká mužatka, kterou by byli ochotni nějak akceptovat,
ale normální mladá a pohledná žena a ti vážení páni doktoři a profesoři najednou nevědí, jak se mají chovat. A tak je to téměř všude. Zatímco ve společnosti v salonech jste všichni galantní a ochotní svým dámám předkládat důkazy o tom, jak je ctíte a jak si jich vážíte, máte-li se postavit k ženě jako k profesnímu partnerovi, jste celí nesví. A všechno je to jen o tom, že to najednou již není to rozkošné stvoření, které vám bude krátit a zpříjemňovat dlouhé chvíle a popřípadě vychovávat děti, nejlépe syny a dbát o čistotu vašeho
domu, ale je to někdo, kdo umí pracovat stejně jako vy a možná i lépe než vy a vy se s tím
musíte vypořádat. Neumíte si představit samostatnou ženu. Ženu, která je svá, nikomu
nepatří, i když je vdaná, to ve vás vyvolává nepředstavitelný zmatek."

V knize se dozvíte, kterak Češi vybudovali české lázně na Jadranu ještě za císaře pána. O tomto historickem zákoutí jsem neměla ani tušení.

Kniha určitě stojí za přečtení, je poměrně rozsáhlá, ale je napsána čtivě, zajímavě. Musím zmínit, že text patrně neprošel jazykovou korekturou, a tak jazykově vnímavější čtenáři mohou chvílemi (u)trpět.

8 10.07.2024

V rámci přípravy na dovolenou v Chorvatsku jsem si řekla, že si přečtu nějakou knihu od chorvatského autora, a tak jsem narazila na tuto. Humoristické romány tak úplně nevyhledávám, ale toto bych nejvíc přirovnala atmosférou ke Zvonokosům.
Kniha se mi buď úplně netrefila do nalady, ale optoti Zvonokosům, ze kterých jsem byla nadšená, tak toto sice nebylo špatné, ale zase ne az tak skvělé. Byly tam sice komické situace, ale ne až tolik, bavily mne ty předčítané soudničky.
Já asi nemám ráda takové to hospodské tlachání a toho tam bylo dost.
Ante Tomić věřím krásně vykreslil fiktivní dalmatskou vesnici, její kolorit i figurky, které se ale vlastně mohou vyskytovat kdekoli.
Knihu znovu číst nebudu, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
PS Ja dočítala tuto knihu a rodina si pouštěla Babovřesky: tak tato kniha je o stupeň lepší, ale o dva stupně pod Znonokosy.

8 23.05.2024

Na film jsem se syny šla krátce po jeho premiéře, kluci na něm byli ještě se školou. Líbil se nám všem, a proto když jsme v katalogu Albatrosu zahledli knížku, tak jsme ji také museli mít. Předčítala jsem ji asi půl roku po filmu, některé věci jsem si z filmu uz nevybavovala, ale synové ano, protože film viděli dvakrát.
Na knize je zajímavé to, že je vyprávěna Tondou (ich-forma) a hovorovým jazykem. Kniha tak vysvětlí některé věci, které ve filmu přehlédnete, anebo úplně nepochopíte, protože se jedná o myšlenkový pochod na venek neviditelný, ale v knize krásně popsaný.

V knize jsou i hezké ilustrace.

Kniha se nám líbila a bavila nás ji číst, doporučujeme.

Kniha má i pár humorných souvislostí, které ve filmu nejsou.

„Dole v hale balancuje na štaflích domovník, to mi v jeho věku pripada vážně riskantní. Je na první pohled jasný, že už nemá mámu, protože ta by mu to stoprocentně nedovolila.“

„No jo, nosím nátělník, no a? Mama říká, že je to základ. Nevím ceho, asi rodiny.“

No, a pár dní po dočtení knížky mladšímu synovi začalo vrtat v hlavě, co se stane, když nám umře náš domovník.

8 21.05.2024

(SPOILER) Se synem jsme četli i předchozi díly, ale tenhle byl už jakýsi moc překombinovany. Jakmile se něco začne komplikovat špionáží, tak jsem ztracená. Pro starší děti OK, mladším s dovysvětlením.

8 15.02.2024

Všude dobře, doma nejlíp by se dala shrnout zápletka této nekomplikované milé knihy z edice prvního čtení. Můj čerstvý čtenář přečetl sám od sebe za asi 30 minut. Hezké ilustrace, velká písmena a krátký rozsah jsou pro malé čtenáře motivační. Knihu jako jednohubku slupl i můj třeťák. Na knížku jsme narazili náhodou v knihovně.

8 22.06.2023

Tuto knihu jsem dostala od prarodičů za své první vysvědčení a byla to jedna z prvních knih, které jsem četla. Knihu jsem od té doby přečetla víckrát. Milovala jsem i pouhé listování a prohlížení obrázků. Tentokrát jsem předčítala nemocnému synovi, který je ve stejném věku jako já, když jsem knihu dostala. Oběma se nám četba líbila. I on se zájmem knihou listoval a kochal se obrázky. Pohádky jsou sice notoricky známé, ale díky obrázkům, věnování a vzpomínkám bude i nadále patřit na čestné místo v naší knihovně.

8 10.06.2023

(SPOILER) Na knihu jsem četla pochvalné až nadšené reakce, a tak jsem ji také pořídila. Předčítala jsem synům (9 a 6 let). Líbily se nám velice obrázky (10 z 10), příběh už méně. Mladší syn ma rád i dívčí hrdinky a je nadšený prakticky z čehokoli, tak knihu hodnotil kladně. I když: "Kniha byla smutná. - Proč? - Protože ji opustil ten jednorožec."
Starší syn se k tomu moc nevyjadřoval, i když se při četbě hrozně klackoval, což nasvědčuje tomu, že ho to příliš nezaujalo.
Já čekala bombu a nadšení, ale celou tu dobu jsem žila v napjatém očekávání, kdy ta senzace konečně přijde. Jako vyloženě špatný to nebylo, takový lepší průměr. V knihovně si ponecháme jen kvůli poetickým velkoformátovým ilustracím, ale pochybuji, že budeme někdy číst znovu.
EDIT: Nakonec jsme si v knihovně nenechali a poslali ji dál.
Také musím souhlasit s hodnocením @bibi.r.

8 27.04.2023