V28 komentáře u knih
Po Slepé mapě a Hotýlku další skvělá knížka. Při čtení knih Aleny Mornštajnové máte pocit, že není nic jednoduššího, než si vzít tužku, papír a napsat/vyprávět příběh.
Od prvních stránek, které vás okamžitě vtáhnou do příběhu, bylo jasné, že veselé čtení to nebude a nebylo. Hned potom, co se vzpamatujete z úvodu a z toho, jak moc může každé naše rozhodnutí ovlivnit nejen náš život, ale i životy druhých, následuje v podobném stylu rozkrytí vztahů hlavních postav. A opět jsou tu špatná rozhodnutí a snad ještě horší charaktery lidí od kterých to nečekáte. Nejhorší na tom je asi to, že lidi, kteří vám ublíží nejvíc, si snad ani neuvědomí jak moc vám zasáhli do života, že to oni pohnou kolem vašeho života špatným směrem.
Jsou tu hezké komentáře, myšlenky o zfilmování knih Aleny Mornštajnové, rád bych je taky viděl, ať už jako film nebo minisérii. Co HBO, tam by to snad nemohlo dopadnout jako Zloději zelených koní.
Výborně, poutavě i neuvěřitelně čtivě psaná kronika jedné rodiny a tvrdého života v tomto hornickém kraji. Opravdu jsem měl problém přestat číst a nechat si nějaké stránky také na další den. Podobně jako u K. Tučkové je příběh podložený historickými fakty a podle doslovu Karin Lednické stovkami, řekl bych spíš tisícovkami hodin sbírání materiálu. Už jen ten úvodní příběh o solném putování do Wieliczky za všechny ty hodiny určitě stál. Krásná knížka kterou budu každému jen doporučovat a závidět, že má ty stránky ještě před sebou. Už teď netrpělivě vyhlížím další díly této zamýšlené trilogie.
Na tuhle knihu jsem se strašně moc těšil. Holka co nejde s davem, bydlí v chatě u Sušice, živí se sběrem hub pro místní hospůdku, je šťastná v přírodě a nepotřebuje všechny ty dnešní kraviny. Bohužel příběh toho proč tomu tak je, byl trochu jiný než jsem si naivně představoval a jakmile začal ze stránek pomalu vystrkovat růžky, začlo mi být zle. Kdo by řekl, že muchomůrka zelená by mohla zachránit život...kdyby. V každém případě byla kniha z pohledu hlavní hrdinky skvěle vypravěná, čtivá a bez vzpomínek na minulost i krásná. Pět hvězd naprosto zaslouženě.
Takhle špatně mi po přečtení knížky už dlouho nebylo. Spousta pocitů, zmaru, nepochopení, zoufalství a ta nestoudnost, zvrhlost ze strany obou rodičů. Čtvrtá Petra Dvořáková a opět skvělá.....jen tedy, kéž by žádné dítě nemuselo zažívat něco podobného.
Jako vždycky od P. Soukupové perfektně napsané, jednoduché, čtivé a hořké. Taková trefná sonda do historie jednoho vztahu ve které se pozná spousta lidí. Prostě až příliš častá realita.
Každý rok vyjdou tak tři, čtyři knihy - krimi, které mi aspoň trochu připomenou ten fantastický pocit, který jsem měl po přečtení knih od Stiega Larssona, tohle je jedna z nich. Úžasně čtivé, chytré, vyprávěné ve vysokém tempu bez hluchých míst, napínavé do posledních stran, přesně taková je Dívka v ledu. Doporučuji každému, kdo má chuť na výbornou krimi a těším se na minimálně stejně skvělé pokračování.
Dědina výborná, Chirurg ještě lepší, takže určitě nebude chyba sehnat si další knihy Petry Dvořákové. Opravdu skvěle napsané a čtivé. Od začátku, který čtenáře hned vcucne až do poslední stránky nebylo snad jediné hluché místečko. Nemůžu se moc rozepisovat o té doktorské stránce, ale z pohledu Hynka to bylo popsané naprosto přesně. Snad jen dodám, že Markéta byla trefená ještě líp. Spousta pasáží byla až důvěrně známá. Jen si to chce knihu trochu šetřit, jinak je za den uložená zpátky v knihovně. Skvělé a těším se na další.
Hodně milé překvapení a jedna z nejlepších krimi, co jsem letos četl. Kniha kde je snad všechno, co má dobrá kriminálka mít. Zajímavé ale dobře představitelné prostředí Austrálie a malého města, sympatické vyšetřovatele, zločin z minulosti i současnosti a dávná tajemství mezi kamarády. Každá stránka perfektně napsaná a čtivá.....to vše bez krkolomných obratů a šílených teorií ve vyšetřování. Zasloužených pět hvězd.
Tak už od půlky jsem si říkal, že tentokrát to na pět hvězd nebude, ale copak to jde s takovým koncem.
Budu se opakovat, ale miluju příběhy, které čtenáře protáhnou celým životem hlavních hrdinů, v případě bratří Harantů to platí doslovně. Jejich neuvěřitelný příběh, dokonce ani historicky velmi cenný mlýn jsem do přečtení knihy vůbec neznal. Děkuji autorovi za tak krásné i čtivé vyprávění a tip na letní cyklovýlet. Rád si mlýn osobně prohlédnu a letní návštěvou si stránky knihy i osud obou bratrů připomenu. Samozřejmě doporučuji každému a Vaněčka sledovat (knižně).
Skvěle napsaný a odvypravěný příběh o drsném, bezútěšném životě několika generací žen jedné rodiny v drsném Mongolsku. O ztrátě tradic, naivitě, velkém očekávání a ještě větším zklamání. Tradiční život v mongolské stepi na první pohled možná neláká, ve srovnání s “moderním” městem a ztrátou rodiny se jeví jako výhra a sám Burchan by to potvrdil. Ve dvaadvaceti napsat něco takového je až neuvěřitelné a zbývá jen zatleskat a přidat pět hvězd.
Spíš příběh o zamotanosti a poválečné historii jedné zapadlé vesnice než detektivka. Jinak zajímavá a čtivá knížka o místě, kde by si člověk přál mít chalupu.
Přečteno za dva dny. Za chůze, v práci, v tramvaji....prostě opět hodně čtivá A perfektně napsaná záležitost, kde stránky běží jak o život. Určitě jedna z nejlepších ze série HH.
Po některých komentářích a hodnocení co jsem zde viděl, jsem se bál, že to jde s oddělením Q hodně z kopce a dlouho se mi tedy do Selfies nechtělo, ale ani zdaleka to nebylo tak špatné. Nemoc jako spouštěč šílenosti, zneužívání sociálních dávek se trestá smrtí, neschopnost nebo neochota mladých lídí zapojit se do pracovního procesu, jak to bylo s Rose a spousta dalších věcí. Je pravda, že souběh různých případů a postav vyvolal trochu zmatek, ale čtivosti, napětí a zábavnosti naštěstí tolik neubral. V příštím díle bych čekal víc vtipů a pořekadel o velbloudech a opravdu starší, nevyřešený a zajímavý případ, který se pro oddělení Q hodí nejvíc.
Ženská na odstřel? Sám už jsem z toho chlapa na odstřel. Neuvěřitelný jak jednoduše dokáže psát, všechny ty stránky jen letí, dává to smysl, uvěřitelné bez zbytečné omáčky…..prostě další parádní den s Goffou!
Tak zase se povedlo. Ke všem hnusům co se dějí dneska, přidat ještě ty starší, to se hned v té krásné a prohnilé republice člověk cítí líp. Díky za geniálně jednoduché osvětlení kšeftování s olejem, přeci jen jsem tenkrát měl jiné starosti a nedával pozor. Jinak všechno běží jak je zvykem, perfektně napsané, čtivé i zajímavé. Na Marka Vráze si pomalu zvykám. Novinář - sympaťák, hudební vkus taky super, přeci jen toho mají on a Miko dost společného, tak by možná neškodilo je někdy spojit v jednom příběhu.
Jak tu někdo napsal, přímo LEGENDÁRNÍ knížka, už jsem slyšel pár historek o čestném místě na záchodě - návštěvy jistě ocení. Jinak by určitě něměla chybět v žádné knihovně, ať už v té dětské nebo dospělé. Vždy mi připomene školní roky, hodina dějepisu byla díky této skoroučebnici ve formě komiksu hned jednodušší a zábavná.
Měl jsem spoustu zpráv o tom, že nový Nesbø je špatný, že to je takové a makové....moc se mi do toho tedy nechtělo. Po přečtení jsem nadšený, podle mého názoru jedna z nejlepších jeho knih. Jasně, žádný superman HH, ale o to víc vynikl příběh dvou bratrů, skvěle se to četlo a HH mi nechyběl ani trochu.
Další podle mého názoru skvělá kniha Aleny Mornštajnové. Zároveň asi nejsmutnější věc co jsem od ní četl, přestože ani předchozí knihy nejsou humorem nasáklé, tak se přeci jen člověk někdy zasmál....tady opravdu nebylo čemu a přesto čtivé a výborně napsané.
Někde jsem četl, že se tato kniha označuje jako thriller desetiletí....zas až tak bych to neviděl. Určitě to bylo hodně dobře napsané, čtivé a perfektně promyšlené, ale takových knih je každý rok celkem dost. Označení světový bestseller je tentokrát oproti jiným takto označeným knihám určitě zasloužené a knihu mohu každému doporučit.