Эva komentáře u knih
Tak tuhle knihu jsem odložila třikrát v průběhu asi deseti let. Tentokrát jsem si řekla, že to dám a podařilo se! A naprostá pecka, chytla mě od první stránky a držela až do masakru na konci. Bavily mě odkazy na další Kingovy knihy (Mrtvá zóna, Cujo, Temná půle..), bavily mě žertíky obyvatel Castle Rocku, bavilo mě i to neskutečné množství postav.. King ve své vrcholové formě, už chápu, proč tuto knihu jeho skalní fanoušci označují za jednu z nejlepších.
(SPOILER) Miluji celou ságu z Kingsbridge, za nejlepší samozřejmě považuji Pilíře země, které představily pro mě nejzajímavější postavy a celkově udaly šablonu všem ostatním dílům. Večer a jitro mělo pro mě pár chyb - zloduši nebyli potrestáni tak, jak by si zasloužili a opět jim všechno procházelo moc dlouho. Ragně jsem úplně nevěřila tak najednou vzplanulou lásku k Edgarovi a celkově moc nevěřím, že po tom všem, co prožila (co jí udělali) by se dala tak rychle a zcela dohromady... Ale budiž :) Follettovi stejně nemůžu nedat plný počet, už jen proto, že to byla po dlouhé době kniha, kterou jsem dočetla ve dvě v noci, protože jsem ji nedokázala odložit...
Váhám, jak Neapolskou ságu jako celek hodnotit. Přečetla jsem ji jedním dechem, kdykoli jsem dočetla díl, ihned jsem sáhla po dalším, něco mě nutilo číst dál a dál. Elena i Lila mi byly nesympatické obě, Lila zlá, zahořklá, možná přeceňovaná, Lenu zpočátku zakomplexovaná, později sobecká, občas úplně na přesdržku... Jejich přátelství bylo od samého začátku zvláštní, soutěživé, závistivé, někdy až zlé. Mnohdy jsem nerozuměla, proč Elena na Lile tak visí, proč jí přisuzuje takovou moc nad svým životem. Přesto všechna má nepochopení kniha má v sobě něco, co vás zaujme, připoutá a donutí ji dočíst a dát ještě vysoké hodnocení.
Z Frederika Backmana se stává můj velmi velmi oblíbený spisovatel. Všechny jeho příběhy jsou tak lidské, plné zdánlivě obyčejných příběhů lidí "od vedle"... Britt_Marie sice na první pohled, no možná ani na druhý, nevzbuzuje čtenářovy sympatie, ale čím víc ji poznáváte, tím víc chcete číst dál... I když se mi Medvědín líbil víc, přece jen hokej, že jo, byla to úžasná kniha :)
Jak Medvědín, tak i pokračování My proti vám byly neskutečně krásné knihy. Při čtení jsem byla tolikrát dojatá, tolikrát jsem uronila slzu (většinou v šalině, což se špatně maskuje). Nádherné lidské příběhy, osudy obyčejných lidí, které se vzájemně proplétaly v neskutečně silný příběh se skutečným morálním poselstvím. A přitom vše tak uvěřitelné, tak zdánlivě obyčejné, tak lidské...
Miluji Petru Soukupovou a její knihy! Její styl psaní, strohý, někdy až syrový, mi naprosto sedí a už ani nic jiného neočekávám. Její příběhy jsou zdánlivě obyčejné, ale právě v tom je jejich síla, její hrdinové skuteční a lidští. Tato kniha mě totálně dostala, přečetla jsem jedním dechem a z konce jsem byla úplně dojatá. Jen tak dál, Petro! :)
Tématu holocaustu se vyhýbám už dlouho, už prostě nic víc nechci vědět. Přiznám se, že jsem vůbec netušila, že právě toto téma zabere tři čtvrtiny knihy. Vypravěčka je výborná kniha. Neuvěřitelně silná a čtivá. Nečernobílá, kdo si zaslouží odpuštění, kdo zatracení, kdo vinu, kdo trest... Některé pasáže knihy vyloženě bolí, nad některými pláčete a zavíráte oči a říkáte si, už dost. Vynikající konec, vyrazil mi dech. Jen.. malá výtka - při čtení pasáží psaných kurzívou jsem si připadala jako kdybych četla Stmívání nebo Upíří deníky.
Peter May je zase ve skvělé formě! V Ostrovu Entry se navrátil k linii trilogie z ostrova Lewis, a to je ta správná cesta! Kniha má opět neuvěřitelnou atmosféru, detektivní linie není zdaleka tak důležitá jako minulý život hlavních postav, a to je to, co Mayovy knihy vyděluje z žánru klasických detektivek... A Sime je opravdu sympaťák! :)
Tohle léto jsem si nevědomky zvolila podobné knihy - Ignis fatuus a Trhlinu. No, Šumavu a Tribeč letos určitě nenavštívím! Trhlina se poměrně dobře četla, obzvlášť noční čtení podtrhovalo atmosféru knihy. Postavy tedy opravdu nebyly moc sympatické a vlastně tak úplně nevím, co si o tom mám myslet.
Knihy Petry Soukupové miluji! Četla jsem je všechny a nikdy si nenechám ujít žádnou její novinku. Klub divných dětí bych rozhodně nepovažovala za dětskou knihu. Je to úžasná kniha o přátelství plná velkých myšlenek. Možná dětská kniha pro dospělého čtenáře, protože si myslím, že dospělým se bude líbit víc...
Tolik let čekání na poslední díl Pohřebiště zapomenutých knih... Tolik let krácených četbou ostatních Zafónových knih (Marina, Půlnoční palác, Kníže z mlhy, Zářijová svetla)... Dočteno, a smutno, že už je konec... Že už do Labyrintu nevstoupím. Dokonalé, nádherné, jazyková virtuozita, kouzlení se slovy, úžasný příběh - temný, smutný, krutý, silný... Prostě Zafón, roky čekání stály za to, za každou větu Labyrintu duchů.
Sharon Boltonová je prostě neuvěřitelná! Četla jsem od této autorky všechno, co bylo přeloženo do češtiny, a souhlasím se všemi pochvalnými komentáři! Pro mě je tato autorka objevem posledních let, její knihy jsou čtivé, napínavé, promyšlené, hlavní postavy sympatické a ty konce... Vždy naprosto vypointované a šokující. Mám moc ráda serii s Lacey, ale tahle kniha kniha byla naprostá bomba! Nelze než doporučit :)
Tato kniha je jako život. Někdy k smíchu, někdy k pláči. Ove je tak ..... lidský.
Tahle knížka má atmosféru. Fin je výborně prokreslená hlavní postava. Není to detektivka, to až jakoby v druhé dějové linii, hlavní je příběh muže, který se vrací domů a je konfrontován se svým dřívějším životem. Všechny křivdy, smutné okamžiky, minulé lásky, to všechno vyplouvá na povrch. Plus hutná atmosféra skotského venkova. Vynikající.
Musela jsem v sobě nechat knihu trochu uzrát, abych mohla napsat komentář. Malinka mě nechytla od první stránky, naopak, před ní jsem četla Petru Dvořákovou a Soukupovou, oproti jejich stylu psaní, jazyk Dity Táborské byl o poznání těžší.
Jak tu píše většina čtenářů, Malka je hodně nesympatická postava - sobecká, zlá, vždy nepochopená a ublížená, jako čtenář si k ní těžko hledáte cestu. Dalším čtením ale vyplouvá na povrch, proč je taková (i když v mých očích zůstala nepochopenou a sobeckou stále). Kniha mě ale vtahovala do děje s každou další stránkou a plný počet dávám za ten konec... brutální. Ten ve mně dlouho zůstane.
Tahle kniha je pohlazení po duši. Ano, mnohem víc se mi líbí Jane Austenová nebo sestry Bronteovy, ale musím říct, že Malé ženy v sobě mají něco okouzlujícího. Dokonce si myslím, že toto moralistní dílo plné víry v Boha by si měl přečíst každý (každá)...
Autorovy Pilíře země považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Už k Navěky věků jsem měla výhrady, zejména, že nedokázaly navázat na charismatické postavy. Jack stavitel je zkrátka jen jeden... Ohnivý sloup se mi líbil, líbí se mi všechny Follettovy knihy, vždy se na ně těším, představují pro mě nejlepší učebnici dějepisu. Doba, ve které se odehrával Ohnivý sloup, byla velmi zajímavá, spoustu jsem se toho dozvěděla. Ned mi byl velmi sympatický, Margery o něco méně, ale to je můj problém s Follettovými ženskými postavami. Děj mě bavil, trochu nevyužitá byla linie v Nizozemí, na což už tady upozorňovala řada čtenářů. A Follett vždy znovu zopakuje svůj typicky rys - všechny záporné postavy jsou tak moc zlí lidé, že se i jako čtenář divíte, kde se to v nich bere, žádná kladná vlastnost, jen zloba a nenávist. Ale za mě plný počet, Follettovi nic jiného dát nemůžu!
Budu hodnotit celou sérii. Pád titánů byl vynikající a představil pro mě nejcharismatičtější postavy. První světová válka navíc není tak "profláklá" jako ta druhá, takže kniha byla historicky velmi zajímavá a pro mě obohacující. Zima světa byla skvělá, přestože o druhé světové válce jsem četla spousty knih, zaujala mě a šokovala kombinací brutality a lásky. Z Hranice věčnosti jsem měla strach, nenavnadily mě ani zdejší komentáře :) Navíc nejsem úplný fanda novodobějších dějin. Ale kniha mě nadchla. Ano, boje černochů za svobodu tam bylo skutečně dost a byly to asi moje nejméně oblíbené pasáže z celé knihy. Ale Berlínská zeď, zavraždění bratří Kennedyových a celkově celá ruská linie Chruščovovy vlády - byla jsem nadšená! Skláním se před Kenem Follettem, série Století je jednou z nejlepších v současné literatuře!
Epické! Dokonalé! A naprosto strhující! Celých tisíc stránek fandíte hlavním hrdinům, pláčete s nimi, nenávidíte, milujete, žijete s nimi... Dlouho jsem váhala s přečtením, nevím proč. Pro mě kniha roku.
No, za mě spolu s Marcem nejslabší díl serie, která ale je celkově skvělá. Škoda, Carl a jeho banda by si zasloužili důstojnější rozloučení.