VA_Krtek komentáře u knih
Tato kniha, mnohde v povinné četbě, mě v mých nedospělých sedmnácti letech výrazně zformovala. Předlouho ve mě doznívaly pocity zmaru nad zkázou osobností obyčejných pěšáků. Surově podané obrazy toho, čím si musel projít každý na frontě (pokud žil dost dlouho) nelze ani po více než dvaceti letech zapomenout. Působilo to na mě dojmem, že každý člověk snese jen omezený objem nelidskosti. Pokud je tato hranice překročena, stává se již smrt spíše vysvobozením. Nikdy jsem se neodhodlal k tomu, abych si ji přečetl znovu. Chtěl jsem, aby ve mě zůstal ten autentický pocit, jaký jsem z knihy měl napoprvé.
Po skvělém filmu jsem si říkal, že snad kniha ani nemůže být lepší. A...omyl. Postava Marka je sympatická až za hrob. Příběh, ač jednoznačně fikce, je protkán vědou a navíc je neskutečně vtipnej. A na mě to prostě funguje. Jednou bych chtěl být takhle nezdolný :-)
Naprostá pecka, která člověka pohltí. Je to napsáno tak, že máte pocit, že se děj odehrává kolem vás. Z popisu světa, tak jak jej viděl Orwell v roce 1948 trochu mrazí, ačkoli se nemůžu zbavit dojmu, že k tomu co bylo zamýšleno jako zrcadlo komunistickému režimu se celkem úspěšně přibližuje i my dnes na západě.
Tohle je krásný příklad nadčasové knihy. Příběh ukazuje křehkost nadvlády člověka nad přírodou. Den trifidů a Malevil jsou stálice mé knihovny.
Fuj. Fuj a fuj. King má svá klasická díla a pak má mistrovské kusy. Tohle je hned vedle "To" jedním z oněch majstrštyků. Zápletka je v podstatě jednoduchá. Něco přiklopí kupoli na městečko a bavte se lidičky. To, co se děje mimo kupoli pochopíte a znáte. Ale to, co se začne dít pod kupolí...to je masakr. Bohužel věřím, že za správných podmínek je možné, aby se z lidí staly monstra, tak jak nám to podal King. Knihu jsem musel několikrát odložit, protože se mi dělalo až zle z toho, co jsem četl. Nicméně mě na druhou stranu přitahovala jako magnet a po chvilce "na rozdejchání" se četlo dál. Mám rád svůj spánek, ale tohle byla jedna z mála knih co mě o něj připravila. Kdo to ještě nečetl, tak se nelekejte skoro tisícovky stran a směle do toho.
Přiznám se, že Malevil byla kdysi asi první kniha, věnující se problematice lidské společnosti po jaderné válce, kterou jsem četl. Přitahovaly mě i nadále tituly podobného zaměření, ale Malevil je prostě Malevil. Žádná z knih se mu ani nepřibližovala svou komplexností a tím jak člověka dokáže zasáhnout do hloubky. Merle se nesnaží šokovat děsem a barvitým popisem negativních jevů provázejících rozpad společnosti a přesto se mu povedlo navodit tísnivý pocit. I patnáct let po přečtení se mi vybavují některé scény. To se jen tak nestává.
Nevěřil jsem, že Weir dokáže pokořit svého Marťana. A on to dokázal. A pro mě dokonce o parník. Tohle byla neuvěřitelná kniha. Čistá oslava literatury. Klobouk dolů pane Weir.
Tohle napsal King v roce 1974??? Hodně dobrý na první knihu. Příběh příjemně odsýpá a graduje. Všichni asi tuší k čemu to spěje, ale to na zábavě neubírá. Bavilo mě to.
....Dcerce bylo šest roků. Ukládám ji ke spánku a ona mi šeptá do ucha. Tatínku, já chci žít, jsem ještě maličká ... A já myslel, že nic nechápe ...
Kniha není psána jako beletrie, není to ucelený příběh. Je to soubor výpovědí osob přímo či nepřímo zasažených černobylskou havárií. U některých výpovědí je vám těch lidí nesmírně líto. U naprosté většiny z nich, ale musí středoevropanovi zůstat rozum stát. Na jedné straně tolik lží a zamlčování ze strany sovětských elit, na straně druhé enormní pohrdání zjevným nebezpečím ze strany místních. Nemluvím o lidech, kteří byli nasazeni na likvidaci následků, ale o těch ostatních. Opuštěná technika se rozkrade a použije na jiných místech, úroda ze zasažené oblasti je sklizena a zkonzumována - to přece nevadí, že je to radioaktivní. Však co je to ta radioaktivita? Vždyť není vidět. A vším samozřejmě prostupuje neuvěřitelná míra spotřeby vodky, samohonky a prostředků na mytí oken. Sovětská mentalita - opravdu.
(SPOILER) Tohle je pro mě prvotřídní počin. Vše dává smysl, vše do sebe zapadá. Koncept světa bez přirozené smrti a o to větší strach ze smrti nepřirozené je úžasný. Co smrtka, to filozofie. A i mezi nimi se najdou shnilá jablka. Bravo
"Lidi se vždycky chystali na zítřek. Já to nechápal. Zítřek se totiž nechystal na ně"
---
Ryzí post-apo. Tohle není vyprávěný příběh typu - na světě se stalo tohle a lidi pak dělali tamto. Děj je podán jako by se to stalo vám. Od začátku nevíte co se na světě vlastně stalo, nevíte kdy (nebo jestli vůbec) se to zlepší. Víte jen to co se kolem vás právě děje.
Od prvního písmene do posledního to byla čirá deprese. Dlouho jsem nezažil, aby se mi atmosféra knihy tak dostala pod kůži. Skoro jsem všechen ten popílek viděl, přemýšlel jsem jestli má cenu lopotit se přes to bahnitý pole k baráku, ve kterým stejně nic nebude, ale mrknout se tam musíte, to zklamání když se konečně dostanete k moři.....uff.
Stojí za to sledovat postup vztahu mezi otcem a synem. Jak se pomaličku stránku za stránkou vytrácí jejich alespoň částečný optimismus a jejich potřeba spolu komunikovat.
Asi bych přežití v tomto světě nepovažoval za štěstí.
A pozor!! Tohle prý byla od McCarthyho ta nejmíň depresivní kniha. Do dalších radši nejdu ;-)
Na rovinu - je to dost obtížné čtení. Určitě to není kniha "do vlaku". Děj je velmi košatý, je potřeba jej vnímat. Emoce postav z té knihy přímo prýští. Dlouho jsem nečetl knihu, která by mě takhle vtáhla do děje.
Knihu mi půjčil brácha a mě bylo hrozně líto, že mu ji musím vrátit :-) Tohle byla první kniha v mém životě, kterou když jsem četl, tak jsem doufal, že nikdy neskončí. Nemá smysl popisovat děj, jelikož byla již dvakrát zfilmována - ale žádný z těch filmů se atmosféře a obsáhlosti knihy ani neblíží.
Za mě je to dobrý. Odhlédneme-li od skutečnosti, že tyhle zvrhlosti se bohužel opravdu staly, jedná se o Merlův klenot. Jde o o to, že dokázal svůj styl psaní upravit tak, aby odpovídal strohosti Langova myšlení. Pro mě to má tu nadstavbu, že si uvědomuju, že lidé jako Lang mezi námi normálně žijí i dnes. Kdyby nebylo nacismu v Německu, tak by Lang mohl bývat zaměstnancem roku až do smrti. A stačilo, aby se začalo bubnovat na bubínky v hnědých košilích a bylo zle.
Ačkoli to normálně nedělám, tak tuhle knihu jsem si vybral v knihovně podle obálky. Nic moc na ní není, ale jaksi mě přitáhla. Nemám rád špionážní thrillery - respektive se jim vyhýbám a i tady jsem podle anotace čekal klasické CIA blábolení a patos atd.. No a o dva týdny později tomu dávám plnej počet. Asi tomu pomohlo, že autor je australo-brit a zároveň hollywoodský scénarista. Prostě to bylo 760 stran příběhu, který byl skvěle promyšlený, nebyl zbytečně moc akční, charaktery postav zajímavé a rozlišitelné a mě to bavilo. Jasně, že by se tomu dalo vytknout trocha toho patosu, nebo podle mě skoro na škodu příliš rychlý závěr, nebo celkově možná až moc velká idyla Scottova světa, kor v jeho zapojení ve zpravodajských službách. Ale stejně dám pět. Moc jsem si užil s jakou ironií se Terry Hayes prostřednictvím Saracéna vysmívá absolutně bezbranné kosmopolitní multikulturní Evropě. U čeho jsem se už nesmál byl nástin mentality extrémního islamisty. Je to na zamyšlenou. Jen doufám, že touto skvělou knihou Hayes nevytvořil "kuchařku" pro magory :-)
(SPOILER) Tak... Jestli jsem u Problému tří těles váhal mezi 3 a 4, pak u Temného lesa jsem byl od začátku přesvědčen o 4, ale poslední čtvrtina to převážila na plných 5*. Přijde mi, že autor je v této knize již vypsanější, ale originály byly vydané ve stejném roce. Možná to byla jeho zamýšlená koncepce, kdy první díl byl "na seznámenou". Nevím, každopádně tohle už byla jízda. A tentokrát jsem si naprosto užil asijskou mentalitu. Autor rozvíjí charaktery postav, které budí dojem, že budou v dějové linii důležité, aby je v další části knihy odsunul. Neustále Vás to nutí přemýšlet a snažit se domyslet souvislosti. Snažil jsem se odhalit záměry meditátorů a představit si co by se asi tak mohlo skrývat pod pojmem "kosmická sociologie", ale i tak mě autor překvapil svou propracovanou fantazií. Jeho představa o rozkladu lidstva, mezigeneračním odcizení a vzájemné nedůvěře mě zamrazila. Věčné optimisty bude autor zcela jistě deprimovat, protože přežít masakr jen proto, aby se přeživší pak pobili navzájem je prostě síla. Bohužel, takhle nějak si to ale představuji, protože "řetězec podezření" známe všichni. Vzhůru pro závěrečný díl.
Jednoznačně plný počet. Nastíněný svět uvěřitelný, postavy rozvedené do hloubky. Jejich jednání logické. Navíc mám rád post-apo příběhy, kdy postavy teprve odhalují co že se to vlastně stalo. Tohle na mě funguje.
"Potřebuju, aby sis vzpomněl. A ty to pro mě uděláš, Same."
Same, budeš mi chybět. Tenhle kus jsem přečetl za dva dny a to se normálně s knížkama babrám dva týdny :-) Celou dobu jsem přemýšlel, jestli to Barker měl takhle "vyšpekulovaný" od začátku, nebo po první (a druhé) knize improvizoval. Jako... schizofrenost z toho jen čiší. Chvilkama jsem přemýšlel, jestli Sam jenom nemá halucinace a v poslední kapitole se probere někde v nemocnici. Jasně - bylo tam pár autorských zkratek, kde si Barker dost ulehčil život, ale mě to stejně chytlo. Kdo je dobro? Kdo je zlo? Kdo je skutečný? Kdo je zrádce? Kdo je matka? Kdo je otec? Co? Proč?
Mám rád knihy, které mě donutí přemýšlet.
Jak mě někde celkem vytáčí střídání vyprávění z pohledu různých postav, tak tady mi to nevadilo. Zřejmě proto, že mě všechny linie bavily. Opičákův deník mě táhl asi nejvíc, byl dost ujetej a já jen doufám, že se takovejch lidí na planetě moc nepotuluje. Někdo v si komentářích stěžoval na nepropracované ploché charaktery - já si to nemyslím. Děj celé knihy se odehrává v podstatě ve dvou dnech, tak jaký vývoj postav lze asi očekávat, že? Za mě celkem slušnej počin.
Tak skutečnost, že tohle napsal King pod svým pseudonymem - každý potřebuje svého Bachmana :-) - naznačuje, že to snad byla jakási odpočinková tvorba pod níž se ani nechtěl moc podepsat. A světe div se, on z toho vylezl zajímavý příběh kde musíte ocenit postupný vývoj postav (nebo možná spíš degradaci). Ačkoli tam není nic přímo vyjádřeno, drobky které na vás King háže vám napovídají v jakémže světě se tento příběh odehrává. Člověk se musí pousmát nad jeho myšlenkovými pochody. Konec typicky kingovsky psycho. Doporučuju.