valda komentáře u knih

Četl jsem první knihu Dale Carnegieho Jak získavat přátele a působit na lidi, která se mi líbila. Autorem téhle knihy ale není Dale, i když má velkou fotku na obálce. Jako autor je podepsána organizace, kterou Dale založil, takže ani nevíme, kdo je vlastně autorem. Kniha obsahuje jen pár Daleových citací, ty často ani nesouvisí s vedením lidí. Většina textu je mlácení slámy, nic neříkající poučky, nudné rady. Něco zajímavého kniha obsahuje opravdu jen velmi výjimečně. Struktura knihy se snaží podobat autorovu stylu, ale třeba příklady ze života působí opravdu velmi uměle a zbytečně. Přijde mi to jako kdyby se nějaký fanda Dalea rozhodl podle něj psát, ale neměl absolutně nadání. Pokud vás zajímá téma knihy, tak se raději podívejte někde jinde. Tohle je opravdu jenom nastavovaná kaše.

29.03.2012

Pokud jste laik a chcete se něco dozvědět o fortifikovaných vínech, tak myslím, že tahle kniha vás potěší. Největší prostor je věnovaný samozřejmě Portskému, ale nechybí ani Sherry, Madeira, Malaga a několik ostatních druhů fortifikovaných vín, včetně krátké zmínky o českých produktech.
Autor je sice mladý, na mě text někdy působil trochu jako diplomka, ale myslím, že je vše velmi přehledně a čtivě vysvětleno. Kniha je docela útlá (140 s.), takže není čas se nořit v detailech. Jako takový úvod do světa těchto vín je ale velmi vhodná, ke každému typu vína se dozvíte něco o historii, místopisu, geologii, druzích odrůd, způsobech pěstování, výrobě, atp. Prostě úvod ze všech stran. Kniha je doplněná taky přehlednými mapami a spoustou pěkných fotografií.

02.03.2012

Dakar mě vždycky tak trochu zajímal. Vyrůstal jsem na Tatrovkách Karla Lopraise, ale samozřejmě vím, že dneska už je všechno hodně jinak. Z Dakaru se stala snobská záležitost, plná komerce a rýžování peněz, i tak tam pro mě ale nějaké to kouzlo osamělé jízdy v poušti zůstalo. A taky se mi vždycky líbilo spojení drsné přírody s moderní technikou. Pokud ale hledáte něco o Dakaru, tak doporučuju sáhnout jinam. Název a obálka dost mate, ve skutečnoti podivný bavič Petr Novotný Dakar samozřejmě nejel. Doprovázel závod jako novinář, takže se do pusté pouště podíval jenom výjimečně. Jel ještě se dvěma spolujezdci a tedy vlastně ani neřídil. Další, v čem kniha mate, je velká fotka Petra Novotného, jako autora. Od tohoto baviče je tam pouze asi 1/4 textu v podobě krátkých zpráv z deníčku. Jinak kniha obsahuje nahlédnutí do historie Dakaru, které je velmi stručné, ale nenudí. Zbytek je spousta ne moc zajímavých fotografií a postřehy zbylých dvou účastníků. Nejvíc asi oceňuju příspěvek řidiče Jirky na konci knihy, který skvěle kontrastuje s tím, co v celé knize píše Novotný. Jak všechno zvládá, zařizuje, příští rok pojede ostrý závod, atd... Tak, že se Novotný zrovna v době, kdy má jet na Dakar rozhodl za peníze držet nějakou dietu, čímž převážnou většinu cestování prospal v naprostém vyčerpání. Jako známý odborník přes počítače, se ukázal jako naprosto neschopný navigace a čehokoliv praktického od stavění stanu počínaje. Čas, kdy byl vzhůru trávil dlouhými telefonáty s Náhlovským přes satelitní telefon s velmi důležitými radami, co má říct v Dobrotách. Tenhle text dodal knize další rozměr a přidávám proto hvězdičku.

14.02.2012

V posledním díle trilogie získá Alois dům ve Zlatých horách a dojde k docela překvapivým rozuzlením příběhů z předcházejících dílů. Tenhle díl je asi takový nejtemnější, nejsilnější, tak se mi líbil asi nejvíc.
Prý existuje, kromě filmu, taky souborné vydání kompletní trilogie, které obsahuje alternativní konec, nečetl jsem, ale prý není moc o co stát.

05.01.2012

V druhém díle se Alois vydává na Hlavní nádraží, kde se chtěl jako fanda na železnici vždycky podívat. Potkává zde mnoho podivných a svérázných osob a Hlavní nádraží v Praze působí jako takové město ve městě.
Jinak platí, co jsem psal o minulém díle, v tomhle díle je akorát pár vtipnějších situací a postřehů, takže pokud si díl přečtete, tak už se na Hlavní nádraží nikdy nebudete dívat stejně. Jinak Nebel získá zase pár přátel ještě podivnějších než on, bude mít pár vidin, textu je zase velmi skromné množství a několika jazycích, vyřádil se spíš kreslíř Jaromír.

05.01.2012

Bývalý textař a nyní hlavně labužník a gurmet-kritik sepsal knihu, která obsahuje soubor historek seřazených podle data. Jsou to historky zabývající se vznikem většiny základních receptů, které musí každý kuchař nebo labužník znát. Soubor je docela obsáhlý, jsou v něm i pokrmy méně známé. Někdy historky působí, že byly k receptu přidány trochu násilím, kdy si autor asi řekl: No tahle historka je vtipná, tak ke kterému receptu jí ale dám. Zároveň mě trochu zklamalo, že autor, není zas až tak zábavný vypravěč. Dobře na mě ale působilo, že veškeré dění podrobně a z velkým přehledem uvedl do historických souvislostí. Taky je na knize trochu znát, že autor není fanda jen na kulinářské ale taky na jiné požitky, takže u většiny historických postav nezapomene trochu rozebrat i jejich sexuální život. :-) Určitě je takový soubor, ale výborný počin pro ty, kteří si chtějí rozšířit vzdělání o tom co jedí, ale nechce se jim číst dlouhé nudné kuchařky nebo knihy o historii.

06.11.2011

Docela obsáhlá kniha popisující krátké příběhy a pikantnosti o umělcích, kteří trpěli nějakou závislostí, proložená jejich citáty. Bohužel na mě jsou příběhy příliš krátké a pikantnosti ne moc zábavné. Celá kniha je tak spíše docela obsáhlým seznamem lidí, kteří patrně, jak autor vždy nezapomene poznamenat, byli géniové. O jejich životě nebo dílu se dozvíme opravdu jenom pár vět, k tomu je potom pečlivě napsáno, kdy zemřeli a jak (nevím ale proč autor ke každému jménu rovněž nepřidal datum narození a smrti). Kniha se tak nevěnuje velikánům a jejich démonům, jak by se dalo předpokládat z české obálky, ale jde spíše o seznam smrtí způsobených démony. Pokud pominu chyby, co zmiňuje OldaB, a to, že číst takovou knihu může být přinejmenším možná taky trochu depresivní, tak hlavní problém vidím v nevyužití potenciálu toaletní literatury (populárni knize o historii nesahá ani po paty), kdy kniha prostě postrádá jakoukoliv zábavnost, a myslím, že ani Halina by s ní nevystačila na moc dílů Rybiček. Přínos může mít tak možná jedině pro nějakého emo čtenáře, který si může vybrat z "katalogu" způsob sebevraždy.

21.10.2011

Klasická kniha o historii pirátství. Autor se zaměřil hlavně na Indický oceán. Snažil se také o hodně široký záběr, takže se nevěnuje jenom nejznámějším pirátům, ale zahrnul do své knihy také postavy, které jsou považovány spíše za objevitele, ale v zásadě to byli piráti. Jako je např. Vasco da Gama. Stejně tak se část knihy věnuje 1. a 2. světové válce, ve které určité události lze považovat za pirátství. Bohužel se kniha asi moc nepovedla, protože pro mě, čekajícího populárně napsané příběhy pirátů, které budou plné napětí, pokladů, objevování, atd., se autor každé události věnuje jen krátkou dobu, a většinou dost věcně, pravděpodobně z důvodu, aby stačil obsáhnout co nejširší spektrum. Pro nějakého historika je zase příliš stručný. Tak nevím, koho by kniha mohla bavit. Jinak překlad a přiložené fotografie, mi přišli taky jako dost narychlo splácané.

03.10.2011

Docela obsáhlá kniha zabývající se hlavně u nás ne zase tak známým čínským čajem, tzn. většinou zeleným. Čaj je v ní opravdu dopodrobna popisován ze všech možných směrů. Někdy jsem se docela dost ztrácel v čínských názvech, lokacích a podobně, to bylo na můj vkus až moc podrobné, ale rozhodně jsem si dost podstatně rozšířil vzdělání.

29.08.2011

Sahula, jedna z hlavních punkových postav skupiny Tři sestry a svého projektu Synové výčepu, se rozhodl sepsat stejně jako dříve Fanánek svůj pohled na historii těchto dvou kapel. Kontroverznost obálky dobře nastiňuje i obsah knihy. Sahula byl prostě tak trochu šílenec a nenechal v knize na sobě a svých přátelích rozhodně nit suchou. Většina knihy se točí kolem různých neuvěřitelných pitek, kterých se Sahula účastnil. Vypadá to, že kromě několika žen, partnerek a odchodů ze Tří sester, to bylo vlastně naprosto stěžejní téma většiny zúčastněných. Jelo se na turné a strašně se chlastalo, pak nebylo co dělat, tak se chodilo každý den na Kovárnu, pak došly prachy, tak se jelo na soustředění, kde se strašně pilo, a potom se to jelo natočit k Jandovi, kde se to málem nenatočilo, protože se strašně chlastalo. A pak zase na turné, tak to šlo furt dokola. Prostě klasický život každého muzikanta.

29.08.2011

Kniha nabídne přesně to, co se dá odhadnout z její obálky. Autor je prostě blázen do ježdění na kole a popisuje příhody, které vycházejí z poznámek zapsaných do deníku během cesty. Jsem taky trochu fanda na horská kola, tak jsem knihu ze zvědavosti přečetl, třeba abych se dozvěděl, jestli se dá na kole vyjet na Sněžku.
Nakonec tak nějak ale nevím, pro koho by měla být určená. Rodinka, která by se ráda dověděla nějaké skvělé typy na výlet podložené historickými souvislostmi zajímavých míst bude zklamaná, protože tomu se autor věnuje velmi okrajově. Nadšený biker, čekající podrobné mapy s popisy obtížnosti jednotlivých úseků tras a doporučeními na výbavu kol, se bude muset taky podívat jinam. A autor samozřejmě taky není nějaký Alexandre Dumas, takže nečekejte příliš napínavý děj a složité zápletky (i když zážitky z několikadenního nonstop závodu byly docela zábavné).
Skoro v každé kapitole je hlavní postavou nějaký kopec a autor popisuje, jak na něj šlape, kde si dal pivo a kdy mu začalo být blbě. Pokud tedy máte nějaké zkušenosti s horským kolem a rádi byste sdíleli strasti a slasti při putování s autorem, tak můžu doporučit.
Pro mě taky plyne z autorova líčení, že na rozdíl od něj budu dále upřednostňovat v zimě lyžování před kolem a musím dát hvězdičku navíc za traktoristu :-)

09.08.2011

Mladý Michel Dufrénoy, jeden z posledních studentů literatury a umění, oborů, které jsou již v 60. letech 20. století téměř zaniklé, se pokouší uplatnit v zaměstnání. Bohužel přetechnizovaná doba, plná byrokracie žádné poezii a umění nepřeje, a tak se Michel společně s posledními ctiteli umění, dostává do stále beznadějnějších situací.
Jedná se snad o poslední nalezenou knihu Julese Vernea, která byla objevena v zazděném trezoru v roce 1994. Zároveň je to jedna z prvních knih, které Verne napsal, v roce 1863. Jeho styl ještě není tak jasný. Verne všechny technické prvky podkládá skutečnými vynálezy a není to tedy ještě klasický vědecko-fantastický román. Příběh sám o sobě, není příliš zajímavý. U Vernea, to platí snad pro všechny jeho knihy, mně trochu vadí taková jakoby chladnost jeho postav a vůbec celého děje. Tady navíc příběh působí trochu rozházeně a celkově osudy chudého, zamilovaného studenta, kterému nikdo nerozumí, nejdou příliš do hloubky.
Obrovská Verneho síla je ale ve schopnosti předvídat a popsat svět, který bude od napsání románu za sto let. V takové Paříži se lidé prohánějí po ulicích v automobilech, i když jsou tedy na plyn, všichni již umí číst ale nikdo nečte. Veškeré vzdělání se zaměřuje na techniku, nebo jak nejlépe vydělávat peníze. Lidé jdou pragmaticky pouze za ziskem, vše je na elektřinu, existují obrovské haly plné složitých počítacích strojů a podobně.

28.05.2011

Docela dost podrobná mapa k Zeměplošskému Ankh-Morporku. Obsahuje krátký Pratchettův a Briggsův popis jejího vzniku. Protože je z roku 1993, tak obsahuje všechny místa po knihu Muži ve zbrani, kterou v té době Pratchett právě psal, navíc jsou vykresleny erby cechů a podrobnější mapka Neviditelné univerzity.
Knih o Zeměploše v té době nebylo vydáno zase tak mnoho, ale překvapilo mě, kolik už obsahují významných městských bodů. Sestavit takovou mapu, aby vše souhlasilo, jistě nebylo jednoduché, já ale preferuju Ankh-Morpork, který mám v hlavě, než abych se řídil mapou.

11.05.2011

Kniha obsahuje obrázky několika zajímavých postav z Pratchettových knížek, nakreslené Paulem Kidbym, výborným malířem, který zastoupil na pozici autora obálek ještě lepšího Joshe Kirbyho. Obrázky jsou doprovázené stručným vtipným Pratchettovým popisem. Knižka je to, ale trochu moc krátká a přesto, že jsou obrázky pěkné, tak mnoho čtenářů dá v podobě svých oblíbených postav určitě přednost své vlastní fantazii.

29.03.2011

Dětská knížka, spíše takové leporelo, ve kterém si tatínek, kapitán Elánius z Hlídky, trochu upraví známou dětskou hru „Kdepak je má kravička“, aby lépe odpovídala Ankh-Morporku. Myslím, že se u ní pobaví děti i dospělí.

16.03.2011

Dětská kniha o psíku Roverovi, který je proměněn ve hračku chlapečka Číslo Dvě. Rover zažívá různá podivuhodná dobrodružství na Měsíci, ale i v podmořském království. Je to jeden z prvních Tolkienových příběhů, zároveň určených hlavně pro děti, ale už i u Tuláka Rovera se objevuje mnoho prvků známých i v pozdější tvorbě, to když Tolkien popisuje tajemná dobrodružství na temné straně měsíce, nebo setkání s Rudým drakem. Projevuje se zde i spisovatelova záliba v podivínských čarodějích. Rover se setká s mrzutým čarodějem Artaxerxem, podivínským Mužem z Měsíce a Psamatem Psamatidem s králičíma nohama, který si potrpí na správnou výslovnost svého jména. Nebo také skvělá schopnost vystihnout už jménem charakter místa nebo postavy. Když např. Rover cestuje s prastarou velrybou Uin. Určitě se jedná o skvělou knížku pro děti. Je doplněná několika autorovými kresbami. Bohužel je ale docela krátká. Je to taková příprava na rozsáhlejšího Hobita, ve kterém Tolkien tvorbu pro děti dovedl k naprosté dokonalosti.

08.03.2011

Bill Gates popisuje svoji vizi Informační dálnice, což by mělo být vysokorychlostní propojení počítačů celého světa, jehož prostřednictvím by lidé komunikovali a sdíleli znalosti a zábavu. Nejprve popisuje sebe v průběhu vývoje počítačů od dětství po pozici šéfa Microsoftu. Tahle část mě bavila asi nejvíc, čiší z ní nadšení pro technologie, zároveň shrnuje historii počítačů a Microsoftu a popisuje svůj pohled na špatná rozhodnutí své konkurence. Potom se až do konce knihy věnuje popisu informační dálnice. Není sporu, že Bill je velký vizionář a i zde přichází v roce 1995 s mnoha vizemi, které jsou dnes již běžnou realitou (třeba univerzální smartphony s dotykovým displejem, Cloud computing apod.). Zároveň taky dokonale rozumí spojení technologie s businessem a celkově působí po těch 16 letech, že má prostě čuch na to, kam IT bude směřovat, jak z toho vydělat peníze, i když mu to samozřejmě nevychází na 100%. Jinak popisování mnoha vizí ale začne brzy nudit, podle mě to není téma na tolik stránek, ale na kratší esej.

08.03.2011

David A. Vise, novinář Washington Postu, sepsal knihu, která popisuje krátkou historii společnosti Google od jejího vzniku v roce 1998, kdy si dva američtí postgraduální studenti (L. Page, S. Brin) řekli, že vytvoří nejlepší vyhledávač na světě, po rok 2005, kdy byla kniha napsaná. Popisuje netradiční postupy, které oba zakladatelé používají, společně s CEO Googlu Ericem Schmidtem, v řízení této firmy.
Bohužel je celá kniha spíše ne moc uceleným souborem „přeříkaných“ článků z novin, zároveň na mě text působil, že tématu autor stejně jako překladatel příliš nerozumí. Vise, přestože je držitel Pulitzerovy ceny, je taky dost nudný vypravěč. Určitě by se z příběhu dalo vytěžit víc.
Kniha hodně působí, jako reklama na Google, někdy je to až přehnané, jak se všude píše o tom, že Google zachraňuje děti, Google se řídí heslem „Don’t be evil“, Google je nejlepší, áááno… Zato Microsoft je tvůrcem všeho zla, nemáme rádi Billa Gatese, áááno… Celá organizace na mě chvilkama působila trochu jako sekta.

08.03.2011

Geraint Anderson byl 12 let úspěšným makléřem v londýnské City. V roce 2008 se rozhodl skončit a napsat o svých zkušenostech knihu. Geraint skvěle popisuje, jak to v takové společnosti chodí, jak je mnohem důležitější lhát klientům, vodit je po večírcích a získávat si jejich přízeň přes drogy, sex a alkohol, než být dobrý v matematice a ekonomické analýze. Jak makléři vydělávají astronomické sumy, za to, že lítají s klienty na Ibizu a pudrují si nosy. Jak utrácejí za nesmyslně předražené věci, soutěží mezi sebou, takže nakonec musejí pracovat 12 hodin denně, dokud nedostanou infarkt.
Geraint se skrývá za jméno Steve Jones, který vypráví román v první osobě, pravděpodobně proto, že nechce být spojovaný se špinavostmi, kterých se Steve dopouští, ale je jasné, že mnoho z toho, co zažívá Steve, vychází ze zkušenosti Gerainta. Stejně tak jsou změněny názvy společností, aby se spisovatel vyhnul žalobám (Goldman Sucks, Megashite, …). Trochu mi vadilo, že Steve si celou dobu namlouvá, že on k nim nepatří, že není takový, že je levicový hipík a tohle dělá jenom, aby si trochu vydělal. Bohužel Steve (stejně jako Geraint) je povrchní prolhaný narcis, stejně jako všichni ostatní v City, a tímhle svým namlouváním si, že on je jiný a lepší, se stává podle mě ještě větším pokrytcem, než jeho kolegové. Geraint je ale zároveň skvělým produktem City, který v tom opravdu umí chodit, navíc umí čtivě psát, takže knížku velmi doporučuju, je v ní taky mnoho věcí k zamyšlení. I když Geraint píše o celém systému pejorativně, že je to vlastně banda povrchních hňupů, kteří se jenom chtějí rychle napakovat, a vodí celý svět, s jejich penzijními fondy a podobně, za nos, tak myslím, že je to mnohem blíž realitě, a kde Stone ve filmech jenom lehce naznačuje, tak Geraint jde na dřeň.

08.03.2011

Nomové, maličké bytosti, pro které je jeden lidský rok, jejich deset. Před dávnými časy se dostali ze své planety na Zem, ale nikdo neví, proč, jak a odkud vlastně. Skupina nomů přežívá poblíž kavárny, ale protože zbývá jediný mladý nom, lovec Masklin, tak nasedají na náklaďák a vydávají se do Obchoďáku, kde potkávají obrovskou skupinu dalších nomů. Zároveň s nimi začne mluvit Věc, kterou dědí z generace na generaci a pokusí se jim pomoct, jak se dostat zpátky domů na svou planetu. Setkáme se s chytrou Grimmou, která i když jako žena začne číst, tak jí nevybuchne hlava, Dorkasem, který umí lidem krást elektřinu, nerozhodným Grymem z oddělení Papírníků, který zdědí vedení nomů, nebo se světákem Angalem a jeho ochočenou krysou Bobem.
Jedná se o první díl trilogie o nomech, ve které se autor zaměřil hlavně na nejmladší čtenáře. Nomové žijí mezi pomalými lidmi, a některé věci si vykládají trochu jinak. Např. uctívají veliké Bří Arnoldové (zal. 1905), kteří založili Obchoďák, obracejí se s nadějí k Nabídce výhodné a mají strach ze strašlivé Radikální slevy se špičatou čepicí.
Nedokážu odhadnout, jak by se mi kniha líbila, kdybych jí četl jako dítě, ale takhle mi přišel jazyk, stejně jako děj trochu fádní, nezajímavý. Způsob vnímání okolního světa nomy, je sice originální, ale vtipné narážky se podle mě dlouho opakují a nepřichází nic nového. Škoda taky, že tentokrát nepřekládal Jan Kantůrek. Asi bych dal větší hodnocení, kdyby šlo jenom o povídku a ne celou knihu. Jinak nezaměňovat s Kobercové, ti jsou o dost dospělejší a temnější.

08.03.2011