valda komentáře u knih

Vasquez a jeho dva pomocníci začínají službu v nově postaveném majáku na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky, Státním ostrově. Mají zde obsluhovat maják 3 měsíce, dokud nepřipluje loď, aby je mohli další vystřídat. Jejich služba ale samozřejmě nebude probíhat tak, jak si to na začátku naplánovali.
Minule jsem četl Trosečníky lodi Jonathan. Maják na konci světa se odehrává skoro na stejném místě. A podobně se jedná o knihu, která byla vydána až po Verneho smrti. Maják mě bavil o něco víc, protože v něm autor není tolik didaktický a zaměřuje se hlavně na děj. Ten ale není nějak moc překvapivý a jak píše Eiqis, neobsahuje žádné fantastické prvky.
Jedná se o takový Vernův lehký podprůměr, spíš bych doporučil si přečíst jiný jeho román. Rozhodně je z čeho vybírat :-)

2 22.10.2013

Kniha se odehrává 12 let po vítězství Paula Muad´Diba s pomocí fremenů nad svými nepřáteli. Konečně se stal božským imperátorem, byl to ale krvavý džihád. Pomalu se proti němu chystá spiknutí. Jaké role v něm budou mít dcera Sesterstva Irulán, kterou si vzal jenom z politických důvodů. Paulova fremenská milenka Chani, která nemůže otěhotnět. Sestra s božskými schopnostmi Alia, narozená v plném vědomí. Paulův věrný pomocník Stilgar. Ctihodná matka Bene Gesseritu, která je nyní uvězněná. Navigátor Edric, podivné stvoření Gildy. Uvidí Paul v pavučině budoucností, jaký je úkol ghola vytvořeného z těla Paulova dávného přítele Duncana Idaha? Dokáže se Paul srovnat s tím, že se z chlapce, který chtěl pro svůj rod zachránit Arrakis před Harkonneny, vlastně stal mnohonásobně strašnějším vládcem než byl kdokoliv v historii?
Druhý díl Duny je takový hodně komorní. Jak píše Leprikon, skoro v něm není děj. Frank Herbert se zaměřil dost na psychologii postav, a jejich vlastní niterné boje se sebou samým. Je fakt, že první díl mě bavil víc, tohle je taková trochu mezihra, kde se toho moc nestane. Každopádně jsem si ale potvrdil, že Herbert byl opravdu génius, protože pořád je kniha o několik levelů dál než většina ostatní sci-fi. A i když se rozhodně nejedná o jednoduchou četbu, tak se to čte pořád naprosto skvěle a už se těším na další díl.

1 19.10.2013

Richard Feynman je jeden z nejznámějších teoretických fyziků 20. století. Prošel snad všemi významnými vědeckými ústavy v USA. Z MIT šel do Princetonu, v Los Alamos se podílel na vývoji atomové bomby, potom byl chvíli na Cornellově univerzitě a nakonec skončil v Caltechu a spolupracoval s NASA. Dostal Nobelovu cenu. Kromě svých úspěchů ve fyzice, je ale také známý svým nekonvenčním chováním. Hodně času strávil v Brazílii, kde hrál i na různé bubny v kapele, chodil na striptýz nebo maloval akty. Hlavně ale uměl skvěle o fyzice přednášet.
Tahle knížka je takový soubor různých jeho příhod, které zažil. A bylo toho opravdu dost. Styl jeho vyprávění mi opravdu dost seděl. Kniha vlastně není skoro vůbec o fyzice, takže bude bavit i člověka, co se o fyziku nezajímá. Je hlavně hodně inspirativní. Jeho život rozhodně nebyl jednoduchý, ale on si ho prostě uměl užít. I když jsou věci, se kterýma bych s ním nesouhlasil, tak v hodně směrech máme ten pohled na svět hodně podobný, i když já třeba nejsem tak geniální :-)

2 19.10.2013

Tajemná postava vedoucího Rikitana dá dohromady partu kluků, kterým potom ukáže, že k hodnotnému životu mladého chlapce nejsou potřeba peníze, ale mnohem důležitější je čestnost a kamarádství. Kluci s ním potom zažijí spoustu dobrodružství ve Sluneční zátoce, uloví 13 bobříku, poznají zelenou příšeru, naučí se píseň úplňku, postaví vor, totem a podobně.
Je to jedna z těch nejzásadnějších foglarovek. Asi není nikdo, kdo by neslyšel aspoň o Bobříku mlčení nebo odvahy Autor jí napsal vlastně jako první i když vyšla až později. Víc než o příběh se jedná spíše o takovou příručku plnou doporučení pro vedoucí tábora, ale zároveň hlavně funguje na mladé kluky. Jak je ve foglarovkách zvykem It's a Man's World. Nevěřím, že by se našel nějaký, který by si po jejím přečtení okamžitě nezabalil batoh, a začal přesvědčovat rodiče, ať jej přihlásí na nejbližší tábor. Nemyslím si, že by se tahle kniha měla číst jako povinná četba, jsou lepší a napínavější knížky, ale rozhodně by se děti aspoň jednou za život měly zúčastnit tábora, kde se učí takovým vlastnostem, jako učil Foglar.

5 06.10.2013

Jeremy Clarkson je jeden z těch tří moderátorů nejznámějšího pořadu o autech Top Gear. Úspěch tohoto pořadu spočívá v tom, že Jeremymu došlo, že nikoho nezajímají nějaké nudné recenze vozů a popis jejich parametrů. Proto v každém díle vezmou nějaké nejnovější a hodně drahé auto a vyjedou s ním driftovat na okruh. Což doprovázejí užaslým: "Whoaaa, to je to nejlepší auto, které jsem v životě řídil!!" A nebo si s ním jedou zahrát fotbal. V mužské skupině diváků, to potom vyvolává podobné pocity, jako když se ženy dívají na pořad Sama doma.
Nejsem zase nějaký veliký fanda Top Gearu, tak jsem od téhle knihy moc nečekal. Obsahuje sloupky, které Jeremy psal do Times kolem roku 2007 a každý recenzuje nějaké auto. Trochu jsem se bál, že bude plná recenzí aut. Ale naštěstí je plná naprosto nekorektního Jeremyho humoru. Kdy probere kromě motoristikcých témat, manželku, rasové menšiny, politiky, válku v Iráku a nevím co všechno další a pak třeba napíše pár vět o tom, jaká je to auto kraksna. Samozřejmě je to takový ten britský cynický humor, spočívající v tom, že všichni jsou tragičtí idioti, jenom autor je sice taky idiot, ale o trochu menší. Jeremy je ale navíc hodně trefný a přímý, takže zábavný. Pokud máte rádi macho humor, tak doporučuji. Jinak oceňuji i překlad, který skvěle padne na styl Jeremyho vyprávění. Slova jako debžot, už jsem dlouho nikde neviděl :-)

1 30.09.2013

Na propagační cestě Tatrou kolem světa by zas nebylo nic tak neuvěřitelného. A takových lidí, co cestovali kolem světa, bylo podle mě v i v roce 1947 celkem dost. Proč se ale zrovna tihle dva stali nejznámějšími cestovateli, kteří se mohou v klidu postavit např. vedle Emila Holuba? Myslím, že z četby tohoto výboru jejich díla, to lze dobře pochopit. Cestování Hanzelky a Zikmunda byla totiž fakt velká věc, a tihle dva ve své době prostě byli o kus dál než většina tehdejších cestovatelů. Nejen, že napsali spoustu knih, nafotili tuny materiálů, využívali různé tehdejší moderní technologie, natočili kilometry filmu, pro které museli na zádech tahat kamery do vyhaslých i činných sopek, v bažinách i pralesích.. Průběžně ale stihli vést spoustu korespondence s lidmi, kteří je podporovali a vytvářet pravidelný pořad v rádiu. To je sice hodně, ale uměli taky poutavě psát o všech zážitcích, které v průběhu cesty prožili. Jejich vypravování rozhodně nechybí napětí. Ale má taky další rozměr. Na mě působilo hlavně hodně moderním a svěžím, ale přitom velmi inteligentním dojmem. Připadali mi, jako dva skvěle připravení geekové, kteří když je potřeba tak seženou zmenšenou uříznutou lidskou hlavu, aby s domorodci v Amazonii natočili tajemný obřad tsantsa. Se stejnými domorodci, o kterých by jiný cestovatel psal, jako o lovcích lebek, ke kterým je možné se přiblížit pouze s armádním oddílem za zády. Jindy se zase nebojí vydat natáčet probuzenou sopku. Nebo cestu na Kilimandžáro, o které by někdo v té době psal, jako o expedici provedené jako oběť za povznesení lidstva, píšou trochu jako o výletu do Krkonoš se dvěma přítelkyněmi, které v té době zrovna potkali. Proto myslím, že knihy Hanzelky a Zikmunda, neztrácejí po šedesáti letech nic ze zábavnosti. Naopak se v nich dají i objevit zajímavosti, na které se dnes již zapomnělo. Určitě si přečtu i 2. díl.

1 28.09.2013

V 60. letech se Jawa podobně jako to dělala Tatra s H+Z, rozhodla podniknout testovací jízdu svých nejnovějších motorek, pomoct tak jejich propagaci. Václav Potužník se tedy se skupinou dalších vydal nejprve napříč Sinajskou pouští, což se asi dříve žádnému jednostopému vozidlu nepodařilo. Později se vydal sám na podobně náročnou cestu kolem Indie, kde se v té době Jawa také vyráběla.
Tenhle cestopis je ve všech směrech takový standardní, nemůžu říct, že by mi na něm něco vadilo. Naopak oceňuji, že na svou dobu neobsahuje žádné propagandistické hlouposti. Autor se rozhodně neomezuje jen na suché popisy míst, která navštívil, ale píše o různých zajímavých zážitcích, i když je možné, že některé si trochu okořenil vlastní fantazií. Nejvíc mě asi bavily příhody z indické džungle plné slonů, levhartů a kober královských. Kdo ví, jak se to za těch 50 let změnilo.

13.09.2013

Kniha obsahuje takové dvě části spojené postavou Petra Solnara. V první se Petr snaží překonat oblíbeného, ale vychytralého spolužáka Rudu Lorence, a ve druhé se přihlásí do skautského oddílu, kde zase pozná skauta Viktora. Vše je sice dost ploché a vypravování o tom, co se děje ve skautu je trochu moc agitka. Ale třeba nápad špatného vzoru Rudy, jemuž Petr trochu závidí. Který je nahrazen správným vzorem Viktorem, aby pak Ruda zmizel ve vnímání Petra někam úplně do pozadí, mi přišel zajímavý. A za partu Zabíječů a Umrlčí masku, prostě musím dát hvězdičku navíc :-)

11.09.2013

Dalších šest dílů amerického komiksu o Simpsonových. Minule jsem četl souborné vydání prvních dílů. Tyhle jsou z někdy kolem roku 1999 a v zásadě se nic moc nezměnilo. Nepoznal bych, že od těch, co jsem četl minule uběhlo sedm let. Pořád tomu prostě něco chybí a se seriálem do 13. série se to nedá srovnávat. Taky mi trochu vadí pokusy o přenesení co nejvíce vtipů do českého prostředí. Myslím, že to moc nefunguje, ale asi je to záměr, orientovat komiks na mladší české čtenáře.

03.09.2013

Vlastimil Tichý není nějaký velký cestovatel a objevitel. Prostě si v roce 2000 půjčil starého Forda a vydal se na cestu kolem Austrálie. Taky z toho naštěstí nějaké velké drama nedělá. "Pomóc, útočí krokodýli, a teď klokani a házejí po nás pavouky, které vytahují z kapes a krvelační koalové jedoucí na emu. Australská buš je nebezpečná. Áno."
Podobnou cestu již jednou podnikl a napsal o ní v předchozí knížce. Tu jsem nečetl, ale přišlo mi trochu zvláštní, že přibližně čtvrtinu textu cituje z předchozí knihy. Autor je také vášnivý fotograf, takže kniha obsahuje pěkné fotografie. Není nějaký znalec Austrálie, ale za těch několik měsíců, které tam strávil cestování, už má celkem přehled. Takže kniha funguje dobře jako taková inspirace, pokud chcete cestovat po Austrálii a nechcete číst nějakého nudného průvodce. Z textu bylo taky poznat, že se autor celkem zajímá o floru a faunu Austrálie.
Kniha ničím nějak zvlášť nevyniká, ale není ani nudná, takže pokud patříte mezi australské začátečníky, a chcete trochu nasát místní atmosféru, tak doporučuji.

3 19.08.2013

Kniha fotografií ze zajímavých míst Šumavy. Většina je černobílých. Fotografie jsou pěkné, ale nejedná se o nic převratného. Ke každé fotografii je jen krátký popisek a kromě úvodu a překladu do několika jazyků neobsahuje kniha nic dalšího. Je zajímavé porovnávat, jak se krajina od roku 1973 změnila hlavně přičiněním kůrovce a cestovního ruchu. Naštěstí, i když je kniha z doby vrcholné normalizace, tak fotografie obsahují dohromady pouze několik komínů.

1 13.08.2013

V roce 1884 zjistil Otto von Bismarck, že sjednocené Německo patří mezi nejsilnější státy Evropy, tak by přece mělo mít taky kolonie, jako ostatní. A tak na Konžské (Berlínské) konferenci společně se zástupci ostatních evropských států vzali pravítko a namalovali si hranice, podle toho, kdo měl o jakou část Afriky zájem. Ottovi se nejvíce ze zbylých území zamlouvala jihozápadní část Afriky (Namibie) a tak císař Vilém posvětil expanzi Německa do této části Afriky. Postupně šlo všechno podle plánu, ale potom se ti hloupí otroci vzbouřili proti Německému pořádku. A tak bylo potřeba začít s genocidou. Potom se ještě Ottovi líbila Nová Guinea a ostrovy v Tichém oceánu. Postupně šlo všechno podle plánu, ale potom se ti černoši vzbouřili. A tak bylo potřeba začít s genocidou. No a nakonec se ještě Ottovi líbila východní Afrika (Tanzánie). Tam už předem vyrazil Carl Peters a začal s genocidou. Když se situace trochu uklidnila, tak se ti černoši vzbouřili, takže bylo potřeba...
Guido Knopp píše hodně čtivě. Kromě historických souvislostí, popisuje témata, která s německým kolonialismem souvisí na příbězích konkrétních lidí. Takže kromě krvavých bojů nechybí misionáři, plantážníci, ráj na Samoi, podivné sekty, rasismus, fanatičtí generálové, šílení doktoři, apod.

2 01.08.2013

Jak už napsal nemharap, kniha obsahuje popis života jednoho z nejznámějších českých cestovatelů. Na rozdíl od starších prací se ale na Holuba dívá více střízlivým způsobem. Je tak z knihy poznat, že svým workoholismem, megalománií a přesvědčením, že on je ten vyvolený, kterého by měli ostatní poslouchat, lezl hodně lidem na nervy. Zároveň je ale jasné, že kdyby neměl takovou jistotu v sebe sama, tak by nikdy nedokázal podniknout tak šílené cesty do Afriky a nezorganizoval tak velkolepé výstavy.
Velmi se mi líbil styl vyprávění autora, který je velmi čtivý, ale zároveň obsahuje velké množství informací. Autor má o době Holubova života velký přehled, nebojí se popsat politickou situaci v Africe v době Holubovy cesty, aby se i laický čtenář dostal do kontextu. Ale zároveň nenudí nějakými dlouhými studiemi, které patří do vědeckých prací. Proto pokud se chcete o tomto velkém českém cestovateli, současníku Livingstona a Stanleyho něco dozvědět, a při tom napjatě sledovat Holubovu cestu v neprozkoumaných částech Afriky, tak právě tohle je ta kniha, kterou hledáte.

2 17.07.2013

První díl souborného vydání komiksů o rodině Simpsonových, které začaly vycházet v roce 1993.
Simpsonovi do 13. série patří mezi moje nejoblíbenější seriály a do nedávna jsem nevěděl, že zároveň se seriálem pravidelně vychází i komiks, který obsahuje úplně jiný děj.
Se seriálem se ale první 4 čísla nedají moc srovnávat. Jsou to takové slabší díly z prvních sérií. Ale musím uznat, že "poetika" seriálu je zachována a navíc se autoři nebojí vymýšlet a do komiksu přidávat spoustu různých hříček a parodických narážek. Tak jsem zvědavý, kam se to v dalších číslech posune.

1 17.07.2013

Jak je napsáno v anotaci, jedná se o takovou Ladovskou všehochuť. Lada nakreslil spoustu obrázků ke vzpomínkám z dětství, básním, říkadlům, bajkám a pohádkám. Které by měly znát všechny děti.
Josef Lada patřil v dětství k mým nejoblíbenějším autorům. Sbíral jsem pohlednice s jeho obrázky. A můj největší hrdina byl samozřejmě kocour Mikeš. Tahle knížka mi sice přišla opravdu trochu jako dort od pejska a kočičky a nevím jak se děti vypořádají se sentimentálními verši od Seiferta, nebo Ladovými vzpomínkami. Ale to, že moc nedrží pohromadě není asi tak důležité. Děti ji stejně nebudou číst od začátku do konce a vyberou si jenom ty kapitoly, které je budou nejvíc bavit, a kde jsou nejpraštěnější obrázky, a těch je tam opravdu požehnaně. :-)

2 11.07.2013

Kaw-djer, podivný samotář, který má velké znalosti v různých oborech, ale žije z neznámých důvodů se dvěma domorodci v Magellanii, tzn. na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky. Má rád svobodu a volnost. Jednoho dne se ale stane svědkem ztroskotání lodi, která je plná osadníků, kteří se plavili do jiné země začít tam nový život. Kaw-djer posádku zachrání. Lidé se rozhodnou usídlit na ostrově Hoste a počkat na záchranu. Nakonec se v tomto divokém prostředí usídlí natrvalo.
Román na mě působil dost didaktivně. Jediná postava, která dostane prostor, abychom ji poznali trochu do hloubky, je Kaw-djer. Ale to je jenom z toho důvodu, aby Verne ukázal, jak jsou jeho původní svobodné až anarchistické myšlenky mylné, takže se nakonec bude muset uchýlit ke klasickému vládnutí. Ostatní postavy jde popsat pár větami: ti hondí, ti zlí a hloupý dav. Jako studie pro nějakého sociologa to může být zajímavé, ale jako dobrodružný román, mě to moc nebavilo. Verne prostě postavil osadu a dostával ji do různých situací, a přemýšlel, jak by se z toho ti lidé mohli nejlépe dostat: Tak a bude hlad a neúroda, co uděláte? Ok, tak jste se s tím vypořádali. Tak co třeba kmen divokých Ohňozemců... Zvládli jste to. Tak co třeba vzpoura. A nebo se poblíž najde zlato. Cháchá, a teď jste v koncích... :-) Rozhodně nevadí, že román neobsahuje žádné prvky sci-fi, ani nějaké v té době moderní techniky. Ale stejně Verne asi věděl, proč román nevydal :-)

30.06.2013

Josef Kalina je obrovská dakarová legenda. Po 25 letech působení se rozhodl společně s Daliborem Janekem sepsat svoje vzpomínky. Už před revolucí jezdil s Karlem Lopraisem v Tatře jako navigátor, takže má spoustu zkušeností. Dakar je opravdu naprosto šílený závod, je zábava sledovat, jak se v průběhu toho čtvrtstoletí vyvíjel, a co všechno je při něm možné zažít. Nechybí popisy soubojů mezi LIAZem a Tatrou, které vlastně pokračují dodnes. V obou týmech Kalina působil. Nejprve jako navigátor Karlu Lopraisovi a potom v KM Racing teamu. Kalina sype historky o tom, jak jeli úplně nesmyslně Dakar nejtěžším autem v historii, tzn. Tatrou 8x8. Jak skvěle jezdil v dřevních dobách upravený hasičák nebo moderní speciál Tatra Puma. K čemu jsou v poušti důležité dámské kalhotky od Vietnamců, jak fungovaly tzv. šlapadla, nebo kolik váží náhradní kolo. Zároveň ale nenechá na nikom nit suchou a rozhodně se nerozpakuje vyprávět o tom, jaký byl bordel ve vedení LIAZu, který zkrachoval, a Tatry, kterou zachránil až stát, odkud Kalinu taky několikrát vyhodili. Takže pokud vás aspoň trochu zajímá tenhle bláznivý závod, ve kterém lidi nejprve celý rok shánějí miliony, zastavují domy, aby se potom za ty peníze mohli nechat zavřít na dva týdny do automatické pračky, tak opravdu doporučuji.

1 30.06.2013

Spisovatel Karel Čapek se v letech 1935 a 1937 vydal se svou ženou Olgou Scheinpflugovou na cestu autem po alpských silnicích. Zdeněk Vacek se rozhodl cestu rekonstruovat a vydal se po 70 letech v jeho stopách. Stejně jako Karel ve Škodě Rapid, navíc ale s doprovodnou moderní Fabií. Kniha je rozdělena na 2 části. V té první autor popisuje vztah Karel Čapek a automobilismus. Obsahuje spoustu úryvků z prací, ve kterých se Čapek autům věnuje a popisuje celou anabázi, jak k tomu došlo, že Čapka s Olgou napadlo se na takovou cestu vydat. Tahle část mě bavila a doporučil bych ji jako odpočinkovou četbu pro fandy Karla Čapka.
V druhé části popisuje samotnou cestu. Tady to bohužel sklouzává do klasického nudného popisu ve stylu: tady byl hrad, tady zámek, tady jsme jeli nahoru, tady dolů, tady jsme zastavili apod. Jediné, co mě bavilo, byly postřehy specifika cestování v takhle starém autě.

3 26.06.2013

Několik veselých příhod, ve kterých většinou vystupuje pes Chloupek a jeho kamarád žabák Skákal. Ale nechybí ani mužíček Povídálek, který umí čtenáře přenést do obrázku v knížce. Malé cameo mají i legendární Ferda Mravenec s Broukem Pytlíkem. Každý příběh nenásilně obsahuje taky nějaké poučení pro děti.
Tuhle knížku si pamatuji z dětství, ale tehdy jsem si prohlížel spíše jenom obrázky, které mě bavily asi víc než samotné příběhy. A radši jsem četl o Ferdovi, který v té době patřil mezi moje nejzásadnější hrdiny. Jinak nevím jak to tehdy Sekora úplně myslel, ale jedno poučení vychází, jako že malá holčička je chytřejší než celé policejní oddělení :-)

3 17.06.2013

Adina Mandlová byla krásná mrcha. Ženy jí nesnášely, protože se za ní otáčeli všichni chlapi. A muži jí nesnášeli, protože někteří ji nezajímali a jiné opustila. Zároveň, jak sama přiznává, měla tendenci říkat věci na rovinu, takže snadno někoho urazila. A uměla si jít za svým, takže tak trochu po té své cestě šlápla i na někoho jiného. Tohle všechno dohromady je vražedná kombinace. Takže jí to dali při první příležitosti sežrat i s úroky. Ta příležitost byla konec války a její styky s Němci. Jak sama píše její životní filosofie byla něco jako: "Měl automobil a měl rád operu, tak jsem s ním začala chodit". Bohužel za války bylo i pár Němců, kteří jezdili do opery... I když to nebylo zas tak moc, jako to, z čeho byla nakonec obviňována. Chyba byla, že neemigrovala před válkou. To by se po válce vrátila v plné parádě, ale kdoví, jak by si rozuměla s komunisty.
Každopádně toho zažila neskutečně moc, a pokud bych chtěl vidět nějaký zfilmovaný životopis, tak by to byl ten její. Akorát by to nesměli točit ti zoufalci, co režírují dnes. A taky si nedokážu představit, jak by se to všechno vlezlo do jednoho celovečerního filmu.
Kromě spousty zážitků je Adina také hlavně skvělý vypravěč. Hodně mi to připomínalo Henriho Charrièra. Taky je to podobně koncentrovaný výtažek skvělých příhod. Na rozdíl od něj si ale podle mě Adina tolik nevymýšlí. I když se obhajuje a sem tam něco zatají.