valda komentáře u knih

Jak už jsem psal u Kouzelné lampy, tak Čtyřlístek je pro mě srdcovka. Třeba si vzpomínám, jak někdo donesl na tábor tlustý sešit Pokladu kapitána Kida. Pročítat stále dokola ošoupané stránky napínavého příběhu téhle party byla skvělá zábava. Taky si vzpomínám, že jsem jednu dobu stepoval před trafikama na vydání Čtyřlístku Speciál :-)
K příběhům, kterými to začalo jsem se samozřejmě nedostal, protože myslím, že už tehdy se vyvažovaly zlatem, tak jsem rád, že už vyšly v souborném vydání, aby se k nim dostal obyčejný smrtelník. Jak je jasné z názvu, tak se jedná o prvních 12 příběhů z let 1969-70. Zatím se jedná spíše o krátké jednoduché skeče, než o příběhy, ale už tehdy musel Čtyřlístek působit jako zjevení. Každopádně oproti třeba Asterixovi je určený spíše pro menší, a na starší působí přece jenom trochu jednoduše. I tak ale musím hodnotit pěti hvězdičkama už jenom za tu šanci se dozvědět jak to s tím Myšpulínem, Fifi, Pinďou a prasátkem Bobíkem vlastně začalo. Díky Jardo a Ljubo.

7 15.09.2012

V tomhle souborném vydání se Asterix s Obelixem nejprve vydají na cestu po galských městech, aby naplnili kotlík zlatem, které jim bylo ukradeno. V druhé části dostanou do výchovy malého syna náčelníka z Hispánie (rozuměj Španělska). Tenhle díl mě bavil nejvíc, protože malý Pepé je podobně potrhlý jako ústřední dvojce a vydat se s touto bláznivou partou přes Pyreneje je skvělý zážitek. V dalším se do vesnice dostane římský záškodník Destrukt, jehož specializací je popouzet lidi proti sobě. A nakonec se podívají hlavní hrdinové do Helvetie (rozuměj Švýcarsko), kde se podívají na ty pravé starověké fondue orgie.
Jenom opakuju, že Asterix je komiks, při kterém se baví děti i dospělí. Pořád čekám, kdy na razím na díl, u kterého bych si řekl nic moc, nebo slabota. Kreslené filmy jsou taky skvělé, tam byl krok vedle jenom Asterix dobývá Ameriku.
PS: Olé.

15.09.2012

Banco je pokračování skvělého Motýlka, přímo na něj navazuje. A dozvíme se vlastně skoro celý zbytek Henriho života, protože autobiografický román dopsal snad 2 roky před smrtí. První polovinu knihy bych zařadil na stejnou úroveň jako Motýlka. Některé příhody z Venezuely jsou fakt skvělé. Třeba jak se vydal hrát karty do zlatého dolu a podobné nápady, jak vydělat peníze, které mohly napadnout fakt jedině Henriho. Vypravování má pořád skvělé tempo, vysokou zábavnost, Henri je sice vyčůránek, ale nebojí se říkat i nelichotivé věci ze života. Jeho život je prostě tobogán, a číst o tom, jak dokázal všechny přechytračit a dožít se tak vysokého věku, aniž by ho někdo zastřelil, mě prostě bavilo. Druhá polovina už trochu ztrácí tempo, navíc se objevuje trochu moc umělého patosu, ale určitě to má taky něco do sebe. Henri má rád jak Venezuelu, tak Francii, kde se mu nakonec podaří vrátit jako svobodnému muži. Zároveň je zajímavá taky část, kde se snaží napsat a vydat svou první knihu. Ale je prostě cítit, jak píše uživatel Dera, že prostě Motýlek tlačí trochu na pilu ve smyslu: "Já jsem ten vyvrhel společnosti, který se vrací do rodné země, ke své rodině, ó jak je to dojemné, pojďme si ještě chvíli povídat o mých pocitech, pocitech slavného Motýlka, kterého vy čtenáři tak žerete." Ale mě to zase tak nevadilo, Motýlek vždycky tak trochu přiznával, že všechno co dělá, psaní nevyjímaje, dělá hlavně pro peníze. A podle mě je prostě v jedné ze základních vlastností spisovatele, vyprávění historek, jeden z nejlepších.

3 30.08.2012

Třetí pokračování souborného vydání. Tentokrát Asterix s Obelixem naučí Normany se bát, stanou se legionáři, objeví, kde je ukryt slavný galský štít a zasoutěží si na olympijských hrách. Tyhle části jsou možná trochu slabší, ale Goscinny si pořád drží vysokou laťku. A je pro něj starověk jedna velká banda různých zábavných národností a zvyků, o kterých prostě musí něco povyprávět.
PS: U Teutatise!

13.08.2012

Wells a Verne, zakladatelé žánru sci-fi. Verne ve své tvorbě na mě působil vždycky jako takový chladný vizionářský strojní inženýr, se zálibou v zeměpisu. Naproti tomu je Wells "lidštější". Hodně mi jeho styl připomínal Karla Čapka. Takovým žurnalistickým způsobem se rozepisuje o neuvěřitelných událostech, zároveň se nejspíš zajímá taky o fyziku. Oproti Čapkovi mě bavil víc.
První část knihy je soubor povídek na různá fantastická témata. Někdy docela zábavných. Druhá část, Válka světů, kdy Marťané napadnou zemi, je dost vážnější, ale taky se dají najít místa, kdy se autor nejspíš trochu pousmál. Myslím, že celý děj působí na svou dobu velmi autenticky a přesvědčivě. Wells umí čtenáře vtáhnout do děje. Některé pasáže jsou velmi povedené, a kdyby mi někdo řekl, že knihu napsal nějaký současný béčkový autor post-apokalyptických románů, tak bych ani chvíli nepochyboval. Ale přece jenom jsou to začátky, takže kromě pár částí je to i celkem nuda. Třeba mi přišlo zbytečné, že autor podrobně popisuje každou ulici a vesničku, kudy Marťani postupují.

1 13.08.2012

The Rolling Stones, jedna z těch základních rockových kapel. Popová celebrita Mick Jagger, jazzman v drahém obleku Charlie Watts, chováním punkáč Ronnie Wood a divoký bluesman Keith Richards. Všichni se svědomitě řídili pravidlem sex, drogy a rock and roll. Čekal jsem divokou halucinogenní jízdu, ale Keithovo vyprávění působí překvapivě velmi civilně. Ona to dost jízda často asi byla, ale Keithovi to prostě asi ani tak nepřišlo. Brát drogy pro něj bylo asi jako dát si ranní čaj. Nejlíp to vystihuje jeho vyprávění, jak jezdil se svým sedmiletým synem mezi štacemi na turné, a vždycky, když se už cítil unavený tak si na odpočívadle dal heroin (WTF? :-)) a jelo se dál. Je až neuvěřitelné, jak rodina Richardsových působí nyní pohodově, i vzhledem k tomu, co vyváděla jeho první manželka Anita. Jinak se dozvíte opravdu hodně z Keithova života, kniha je obsáhlá. Jak si nerozuměli s Mickem, který si myslím Stony vlastně vybudoval, protože podle mě by Richards, kdyby nebyl ve Stones skončil jako skvělý hráč blues, ale v té nejposlednější putyce, a polovinu života strávil ve vězení. Část knihy se právě taky věnuje spoustě problémů s policií, většinou za držení drog, ze kterých Richardse právě dostali bohatí právníci. Keith není žádný Einstein, ale je přemýšlivý, tak pár jeho filosofií mi přišlo zajímavých. A samozřejmě se velká část věnuje muzice, a myslím, že po jejím přečtení dostane každý chuť si poslechnout pořádný rock. (Doufám, že nedostane chuť na heroin, protože v Keithově pojetí užívání drog oproti převážné většině knih o drogách, vychází jako docela v poho. Snad dokud se nerozhodnete přestat.) PS: Oproti robyjesterovi a thomas1330 mi přišlo, že pasáže pro lidi s hudebním vzděláním jsou tam opravdu jenom velmi okrajově. PPS: "Když jsme byli ještě hodně mladí a nikdo nás neznal, tak vždycky když jsem byl u Micka na návštěvě a otevřel ledničku, tak v ní vždycky neměl nic jiného než půlku rajčete. Dneska když ho navštívím na tom jeho zámku, tak má obrovskou lednici a v ní půlku rajčete a pivo." :-)

3 01.08.2012

Rick Deckard je nájemný lovec uprchlých androidů z Marsu. Ti se dají rozpoznat od normálních lidí pouze složitými psychologickými testy, zaměřenými na to, že Androidi nepociťují empatii. Jinak lidé žijí na zemi v takovém post-apokalyptickém světě. Dívají se na kámoše Bustera, sdílejí utrpení s Mercerem, nastavují si nálady. Nejcennější jsou pro ně zvířata jako domácí mazlíčci, protože jich přežilo málo.
Mám z knihy hodně podobný dojem, jako píše v komentáři rodo. Dick je pro mě autor, u kterého mám při čtení takový zvláštní paranoidně schizofrenní pocit. Žádný jiný autor ve mě ten pocit ani vzdáleně nevyvolává. Jinak film Blade Runner mě nějak nezaujal, spíš mě bavil Temný obraz, který mi přišel bližší atmosféře Dickových knih.
Pro mě každopádně jedna ze zásadních knih už jenom silou kterou vás přitáhne do děje, a když si nedáte pozor, tak už přemýšlíte, jestli náhodou ten soused není android, nebo jestli ta kočka náhodou nemá skrytý vypínač. :-)

5 29.07.2012

Závěrečný díl trilogie o Františku Mrázkovi. Oproti druhému dílu se nejedná zase o pouhý přepis odposlechů, a tak mi tenhle díl přišel zábavnější. Taky je o dost obsáhlejší než předchozí díly. Z větší části se kniha věnuje Mrázkově vraždě, rozhovorům s lidmi, se kterými souvisela. Dozvíme se hodně o Krejčířovi, Pitrovi, Bakalovi, Babišovi, a ostatních lidech, kteří vedou tenhle stát.

1 29.07.2012

Jak jsem psal, tak první díl o kmotrovi českého podsvětí Františkovi Mrázkovi skončil Íčkem někdy v roce 2000. Tenhle je tedy hodně o Íčkovi, a dále třeba o Tlusťochovi, Bakalářovi, Vodníkovi nebo Prófovi.
Platí většina toho, co jsem psal o předchozím dílu. První díl byl skvělý mix pospojovaných příběhů a odposlechů. Problém druhého dílu je v tom, že se jedná vlastně jenom o přepis odposlechů. Kmenta přidává jenom velmi krátké komentáře, často i zbytečné, doplňuje podle mě příliš často vysvětlující závorky. Třeba, že Mlhou je myšlen Zeman, stačí napsat jednou, a čtenář už si to pamatuje. Některé odposlechy jsou zajímavé, nebo zábavné, ale podle mě tak polovina je zbytečná vata. Je fakt, že přepisy odposlechů jsou více faktické, než popis událostí, kde se dá víc vymýšlet. I když v přepisech je taky velký prostor pro vybrání a poskládání jich tak, aby nahrávaly skoro jakékoliv straně. Strohým přepisem odposlechů, ale celková zábavnost šla dost dolů, je to spíš jako hrabat se v archivu. Na konci je navíc pár pokusů o rozhovor s hlavními protagonisty. Odpovědi jsou ale celkem jasné: "To už je dávno, nic si nepamatuju, s nikým se neznám, dvakrát jsem s ním mluvil, ale vůbec jsem nevěděl kdo to je, apod..." Mixoidní formát z prvního dílu mi přišel povedenější. Ale určitě si přečtu i 3. díl, protože na scéně se objevuje Standa. :-)

29.06.2012

Charles Render je Tvůrce, neuroparticipant. Pomocí speciálních technologií vytváří pro své pacienty sny, spíše virtuální reality, kde je možné dělat cokoliv. Potká Eileen Shallotovou, která se chce stát také neuroparticipantkou, ale je od narození slepá. S Charlesovou pomocí Eileen poprvé pozná, jaké to je vidět. Samozřejmě se to ale zkomplikuje.
Jedna z Zelazneho prvotin. Kniha je hodně komorní, na Zelazneho nezvykle je to téměř čistá scifi. .Kromě pár různých prostřihů k Charlesově rodině, kamarádům, se jedná vlastně jenom o interakci Charles a jeho pacientka. Trochu mi to připomínalo Blade Runnera, protože je to hodně o psychologii. Bylo to asi ve scifi oblíbené téma druhé půlky 60. let. Celkově je příběh trochu chaotický, plný různých podivných prostředí vytvořených Tvůrcem, filosoficko-psychologických úvah apod. Zelazneho styl je sice už jasně čitelný, ale celé mě to nějak nezaujalo. Myslím, že námět je na krátkou povídku a konec nepřináší nic moc zajímavého, a nebo jsem to prostě nepochopil.

1 29.06.2012

V těchto dalších čtyřech dílech se Asterix s Obelixem nejprve vydají na cestu po okolních městech Galie, aby Římanům ukázali, že si můžou dělat co chtějí, pomůžou Kleopatře postavit palác, dojde k souboji náčelníků Galských kmenů a nakonec navštíví Británii.
Platí to samé, co jsem napsal o předchozích dílech. Goscinny stále udržuje hodně vysokou laťku zábavy. Jinak většina kreslených filmů o Asterixovi se věrně drží komiksové předlohy.
PS: "Ti Římani jsou blázni."

14.06.2012

Právem klasika dobrodružného žánru. Po tom, co malému lordovi Greystokovi zemřou rodiče, je pod jménem Tarzan vychován tlupou Opů uprostřed africké džungle. Postupně zjišťuje, že se liší od ostatních a pátrá po svém původu.
Napadá mě srovnání s Howardovým Conanem. Ten je podle mě ještě o level dál, ale oproti Tarzanovi se jedná o soubor samostatných povídek. Ale i Tarzan umí být hodně drsný a napínavý a děj je namixovaný ze skvělých pasáží jako je krvavý tanec opů v temné džungli Dum-Dum, vzpoura posádky lodi, zakopaný poklad, souboje s domorodci apod. Oproti Conanovi, kterému prakticky nemám co vytknout, jsou v Tarzanovi ale i problematičtější části. Tarzanovo učení často nedává logický smysl, trochu podivně působí jeho Britská galantnost s jakou se chová k Jane, hned po tom, co strávil 20 let v džungli. Sice je to anglický lord, ale Burroughsův obdiv k všemu Britskému je možná trochu přehnaný, a někdy jsem si říkal, jestli v 5 hodin Tarzan nesleze z liány, a nezačne číst Timesy se šálkem horkého čaje. Pořád je to ale poctivý kus dobrodružství a určitě si rád přečtu i další díly.

6 14.06.2012

Kompletní vydání komiksových Rychlých Šípů. Jeden z těch naprosto zásadních českých komiksů o pěti chlapcích, vždy čestném vedoucím Mirkovi Dušínovi, Jarkovi Metelkovi, Jindrovi Hojerovi, Červenáčkovi a někdy trochu zbrklém Rychlonožkovi. Nechybí ani pes Bublina později nahrazen Kuliferdou. Ti všichni zažívají spoustu tajemných i legračních dobrodružství, loví bobříky, pomáhají ostatním, pořádají udatné výpravy, bojují s Bratrstvem kočičí pracky ve složení Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš, apod. Je pravda, že některé příběhy působí hodně naivně, některé jsou příliš nuceně poučující, ale pořád je v nich obrovská dávka humoru a dobrodružství. Já jsem tyhle komiksy v dětství hltal asi jako většina ostatních a myslím, že i v dnešní době leckteré dítě po přečtení několika dílů získá silnou potřebu vyrazit ven na průzkum okolních lesů, podniknout šiškovou válku, přihlásit se na tábor nebo založit klub Potápníků.

5 09.06.2012

Petr Horký s Miroslavem Náplavou jsou světaznalí cestovatelé, kteří všude byli všechno znají. No a teď zrovna byli pětkrát na Kubě, tak o tom samozřejmě napsali třísetstránkovou knihu a natočili DVD, aby měli peníze na další cestování. Tahle kniha nijak nevybočuje z obrovského množství podobných. Skládá se z esejů, ve kterých střídavě oba autoři popisují některé zážitky, rozjímají nad kubánskými ženami s doutníkem v ruce a sklenkou kvalitního rumu, apod. Oproti klasickým cestopisům se liší v tom, že nejde ani tak o cestování, jako o pokus o popsání atmosféry Kuby. Nejedná se ale o nic závratně zajímavého, nebo snad vtipně zábavného. Zároveň se to čte docela dobře, a pokud nemáte po ruce nic lepšího, tak jako taková ochutnávka Kuby asi celkem funguje. Hodně věcí z historie a kultury je vysvětleno, takže se nebude ztrácet ani někdo, kdo o Kubě nic neví. Taky je kniha plná fotografií a obsahuje docela dobře udělaného průvodce, s tipy na zajímavá místa, která se vyplatí na celé Kubě navštívit.

1 08.06.2012

Fanánek se rozhodl napsat pokračování knihy Tak to bylo, tak to je. Nová sada slavných historek ze života přátel pípy je navíc doplněna texty některých písní, ke kterým se příhody vážou, což je samozřejmě tak trochu vata vyplňující polovinu knihy. Každopádně úspěšný opilec Fanánek toho zažil už mnoho, a má vytříbený vypravěčský styl, takže i přes relativní krátkost se jedná pořád o poctivý kus zábavy. Navíc co si pamatuju, tak se nic z předchozího dílu neopakuje.

2 26.05.2012

Johnny rád hraje počítačové hry a je tak trochu divný. Má několik kamarádů, kteří většinou taky hrají počítačové hry, a taky jsou tak trochu divní. Potká Kirsten, která taky hraje počítačové hry, což je ze všeho nejdivnější, protože je holka. Navíc se začne dít něco divného s hrou, kterou zrovna hraje. Rasa mimozemšťanů ScreeWee, proti které se v téhle hře bojuje, se už nechce nechat téměř bez odporu zabíjet, jako například mimozemšťané ve hře Útočníci z vesmíru (Space Invaders)....
První díl trilogie o Johnnym Maxwellovi. Jedna z mála Pratchettových výprav do žánru Sci-Fi. Taky se dá říct, že tentokrát oproti trilogii o Nomech, která byla určena nejmenším dětem, je tahle zaměřena na ty trochu odrostlejší. Námět mi přijde docela fajn, ale jak píše i Selhan, je to spíš na krátkou povídku. Celkově mě děj nějak moc nechytnul, těžko říct, co by na knihu řekl začínající puberťák, ale mě kromě jednoduchosti vadila i taková trochu nucená coolovost, asi jako když v Simpsonových pes Poochi říká na konci Itchyho a Scratchyho: Recyklujte, až do extrému. :-)

26.05.2012

Historie piva od starověku po současnost. Je to takové dílko menšího formátu. Taky oproti knize České pivo se tahle zaměřuje více na historii. Obě knihy obsahují i hodně podobné pasáže, hlavně co se popisu středověké pivní kultury u nás týká. Čekal jsem spíše podle anotace soubor zábavných historek o pivu z historie, ale kniha se snaží být více edukativní a ztrácí tak na zábavnosti. Zároveň má ale malý formát, neobsahuje žádné přehledy ani nové teorie, takže myslím, že pro někoho, kdo to myslí s pivní teorií vážně nebude mít nějaký velký přínos. Tím nechci říct, že by nemohla fungovat jako takový úvod do hlavně české historie piva. Ale problém je, že bude nudit jak vědce svou jednoduchostí, tak laického čtenáře nezábavností. Je to jako napít se slušné výčepní desítky: Hmm..., ok, a co jako?

17.05.2012

Docela obsáhlá publikace o českém pivu. Na pivo se dívá ze všech možných stran, od historie, výroby, marketingu, apod... Z knihy mám takový trochu pocit, že se autoři, kteří byli zvyklí většinou psát odborná skripta rozhodli napsat něco populárnějšího. Někdy kniha obsahuje možná až zbytečné podrobné tabulky a přehledy. Taky se kniha věnuje až trochu moc Prazdroji, na úkor ostatních pivovarů. Stejně tak obsahuje rozsáhlé kapitoly o různých úspěších českých výzkumných ústavů, o historii vyučování pivovarnictví apod. To je dáno autory, kteří pocházejí z Plzeňského nebo pedagogického prostředí. Nemohl jsem se po celou dobu čtení zbavit pocitu, že čtu nudná skripta plná nějaký výčtů, ale přitom jsem se o výrobě piva v Čechách zas tak moc nedozvěděl.

13.05.2012

Svazek obsahuje dva příběhy party Myšpulína, Fifinky, Pinďi a Bobíka. V prvním se pomocí džina z lampy vydávají zpět v čase do orientu. V druhém už má Myšpulín dost umývání nádobí, tak vymyslí stroj na výrobu robotů pomocníků, ale samozřejmě se to trochu zvrtne.
Čtyřlístek byl pro mě jeden z naprosto základních komiksů. Myslím, že i pro většinu lidí, kteří budou vyjmenovávat nejoblíbenější české komiksy, tak v top 10 Čtyřlístek nebude chybět. Knihu Kouzelná lampa jsem měl už jako dítě, kdy patřila k oblíbeným. Dnes už působí text přece jenom trochu dětsky, ale pořád je to pořádný kus zábavy. PS: Pinďa nesoucí srp a kladivo na výrobu robotů pobavil. :-)

1 04.05.2012

První díl souborných vydání legendárního francouzského komiksu o dvou Galech. O malém důvtipného Asterixovi a bodrém Obelixovi. Společně s druidem Panoramixem, který umí uvařit nápoj síly, a malým Obelixovým pejskem Idefixem, bydlí v jediné vesnici na severu Francie, která ještě odolává Caesarovým vojskům. Kromě stavění menhirů a pojídání divočáků si oba hrdinové musí poradit s římskými legionáři, najít Panoramixovi nový zlatý srp, vypořádat se s Góty a najít barda dřív než začne zpívat Caesarovi.
Komiksy o Asterixovi jsou prostě klasika, měl jsem je rád jako dítě, a překvapivě mě baví i teď. Pořád je to strašná sranda, a podle mě se baví nejenom děti, ale i rodiče, protože Goscinny umí skvěle využít prostředí starověku a děj má i velký přesah v tom, že obsahuje spoustu narážek na historii. Samotného mě překvapilo, že mě komiks baví stejně jako v dětství. Jinak o Asterixovi existuje i několik celovečerních kreslených a hraných, více či méně povedených filmů. PS: Obelixi, ty né, né.. Přece sám dobře víš, že si jako malý spadl do kotle. :-)

1 04.05.2012