valda komentáře u knih

V druhém díle se Alois vydává na Hlavní nádraží, kde se chtěl jako fanda na železnici vždycky podívat. Potkává zde mnoho podivných a svérázných osob a Hlavní nádraží v Praze působí jako takové město ve městě.
Jinak platí, co jsem psal o minulém díle, v tomhle díle je akorát pár vtipnějších situací a postřehů, takže pokud si díl přečtete, tak už se na Hlavní nádraží nikdy nebudete dívat stejně. Jinak Nebel získá zase pár přátel ještě podivnějších než on, bude mít pár vidin, textu je zase velmi skromné množství a několika jazycích, vyřádil se spíš kreslíř Jaromír.

05.01.2012

Komiksový příběh bývalého výpravčího Aloise Nebela z malého nádraží někde v sudetských Jeseníkách, z doby někdy těsně před revolucí. Alois je takový podivín, který má rád dráhu a její řád, ale nemůže vykonávat své povolání, protože někdy vídá v mlze podivné věci.
Jedná se o první díl trilogie, podle které vznikl i celovečerní film, ten jsem neviděl, a prý se děj docela liší od původní komiksové verze. Na Bílém potoku se mi líbila povedená atmosféra Jeseníků, taková depresivní, melancholická, tajemná, taky ten kraj trochu znám. Jinak mě ale příběh nijak moc nezaujal. Komiksy jsem měl rád jako dítě, Čtyřlístek, Kačeři, Želví ninjové, Asterix, to byla prostě klasika, ale teď už mi tenhle formát moc nic neříká. Stejně tak dnešní vlna amerických filmů na motivy komiksových hrdinů jde až na výjimky úplně mimo mě. Takže nějaký fanda komiksů by možná hodnotil výš.

1 05.01.2012

Rod Atreidů v čele s Paulem, jeho otcem Letem a matkou Jessicou, se musí přestěhovat ze své nádherné rodné planety Caladan na nehostinou planetu Arrakis, které se říká Duna, podle toho, že je celá tvořena nekonečnou pouští. Na planetě, která má obrovský význam, protože je to jediné místo ve vesmíru, kde se dá těžit záhadné koření melanž, má ale už své plány rod Harkonnenů. A tak Atreidy a jejich mladého vůdce Paula, čeká mnoho nástrah a strádání, aby se mu podařilo ubránit se před baronem Harkonnenem, imperátorovými nelítostnými Sardaukary z vězeňské planety Salusa Secundus a vypočítavou Gildou. Narazí také na drsný národ Fremenů, kteří jako jediní jsou schopní přežívat ve volné přírodě strašných podmínek Arrakisu. Pozná mocné učení Bene Gesseritu, čarovné schopnosti boje i moc Missionarie Protectivy, k čemu jsou filtršaty, uctívání vody, písečné červy, atd. atd.
Kniha je pro mě nejsilnější atmosférou písečné planety, kde je příroda natolik mocná, že selhává většina supermoderních technologií a naopak získávají převahu Fremeni a jejich dokonale prostý život uzpůsobený podmínkám na planetě. Román má obrovskou propracovanost a Herbert je schopen opravdu velmi přesvědčivě a do hloubky rozebírat cokoliv, ať se věnuje jakési arabskou kulturou inspirované aristokracii, kde je děj plný různých intrik a tradic, nebo když popisuje zvyky Fremenů, nebo sci-fi techniku, biologii a klimatologii na planetě, psychologii, výcvik mentatů, prostě hýří nápady a vše při tom zapadá do sebe, jako kdyby vytvářel nějaký dokonalý stroj.
Duna rozhodně není klasická odpočinková sci-fi kniha, každý si tam najde svoje, a řekl bych, že ta propracovanost nabádá taky k více přečtením, je možné, že vám potom dojdou další nitky a propletence, které na první čtení nebyly úplně postřehnutelné. Tím kniha právě připomíná Pána Prstenů. Stejně, tak i se zápornou stránkou, protože tou detailností a propleteností potom zákonitě musí ztrácet na tempu.
Herbert napsal dalších 5 dílů, a existuje docela velké množství přídavků a sérií, takže kdo má rád propracovaný pouštní svět, tak má myslím o zábavu na další rok postaráno.
Jinak David Lynch natočil o Duně docela dobrý film a existují ještě dva třídilné televizní seriály.
Taky existuje mnoho her na motivy knihy, první je asi adventure/strategie z roku 1992 a hlavně nejznámější je její pokračování Dune II, které přejalo spoustu nápadů z knihy, a tak vlastně Frank Herbert už v roce 1966 založil herní žánr RTS. :-)

5 26.12.2011

Povedená, velmi aktuální kniha, která vám pomůže se vyvarovat některých nezdravých návyků ve stravě a životním stylu. Takových knih je v dnešní době obrovská spousta, ale většinou se jedná o velmi odpadní literaturu, plnou rad od doktorů, kteří nedostudovali základní školu, prodejců léků, náboženských fanatiků apod. Tahle kniha konečně nabízí vědecký pohled, je vidět, že paní Strunecká má velký přehled a hlavně působí velmi nezávisle na lobby farmaceutických a potravinářských firem, takže se dozvíte, jaké v zásadě jedy, nebo předražené látky jsou vám nuceny v reklamách, jak je nahradit levnými a zdravými produkty. Podobně z vědeckého hlediska popisuje vitamíny a potravinové doplňky. Velká kapitola je věnovaná významnému "byznysu" s očkováním malých dětí. Nechybí kosmetika a nakonec, jak zlepšit domácí prostředí.
Velkou silou knihy je umění autorů popsat složité vědecké závěry tak, aby je pochopili lidé, kteří v oblasti nemají odborné znalosti a navíc zábavně a takovým způsobem, že je vše přehledné. Taková kniha tady hodně chyběla.

9 03.12.2011

Auditoři rozhodnou, že Smrť má svou vlastní osobnost, a tak dostane padáka. Musí se tak vrátit na zem, kde se uchýlí na statek staré slečny Zahořalé a poznává tak, jaké je to být smrtelný. Protože Smrť nepracuje, tak z nejstaršího mága, Rumpála Žičky, který se tešil na pohřeb, se stane nemrtvý a dostane se tak do společnosti Nového začátku, plného různých zombií, upírů, vlkodlaků bubáků a podobně. Taky se začne hromadit životní síla, což se začne projevovat objevováním se různých podivných věcí, jako jsou například skleněné koule se sněhem uvnitř a podobně.
Tahle kniha je takový Pratchettův průměr, nemůžu říct, že bych se v nějakých pasážích nudil, ale neobsahuje ani nic moc příliš zábavného. Čte se to dobře, prolínají se dvě roviny, Smrť jako Vílém Klika vs. vesničani, a Rumpál Žička s trošku praštěnými mágy z univerzity v Ankh-Morporku, ke kterým se přidá ještě parta z Nového začátku a médium, paní Bochánková se svou dcerou, Ludmillou, která se mění ve vlka. Tyhle dvě roviny jsou dobrý základ a z knihy, čiší, že autora psaní bavilo, jenom tomu k dokonalosti prostě něco chybí.

1 20.11.2011

Země je rozdělena na dva světy, na denní straně žijí denňané, kteří využívají spíše techniku a počítače, a na noční straně temnoťanné, kteří naopak využívají spíše magii. Pro Zelazneho je to asi oblíbený koncept, protože ve většině jeho knih se Sci-Fi a Fantasy prolíná a podobné rozložení na dva světy je třeba i v jeho pozdější knize Podvrženec.
Legendární zloděj temnoťan Jack, který ke svým krádežím využívá stíny, pomocí nichž může používat magii, je obviněn z úmyslu ukradnout hlavní cenu Divých her, drahokam Divý Plamen. Následně je sťat, ale protože temnoťanné nemají duši a mají několik životů, tak je po smrti vyvržen do Hnojných jam Glyve, strašlivé říše Barona Drakenheima, odkud se vydá na trnitou cestu vykonat mstu na Pánovi Netopýrů a jeho přisluhovačích.
Jak je napsáno v anotaci, tak se jedná o koncentrovaného Zelazneho, ve srovnání s prvním Amberem má děj ještě vyšší tempo a čtenář se musí soustředit aby mu něco neuniklo, zároveň je hlavní hrdina ještě cyničtější. Ze začátku jsem si říkal, že je to až moc stručné, ale postupně mě ta "roadmovie" :-) pohltila, bohužel konec už mě moc nebavil...

2 06.11.2011

Bývalý textař a nyní hlavně labužník a gurmet-kritik sepsal knihu, která obsahuje soubor historek seřazených podle data. Jsou to historky zabývající se vznikem většiny základních receptů, které musí každý kuchař nebo labužník znát. Soubor je docela obsáhlý, jsou v něm i pokrmy méně známé. Někdy historky působí, že byly k receptu přidány trochu násilím, kdy si autor asi řekl: No tahle historka je vtipná, tak ke kterému receptu jí ale dám. Zároveň mě trochu zklamalo, že autor, není zas až tak zábavný vypravěč. Dobře na mě ale působilo, že veškeré dění podrobně a z velkým přehledem uvedl do historických souvislostí. Taky je na knize trochu znát, že autor není fanda jen na kulinářské ale taky na jiné požitky, takže u většiny historických postav nezapomene trochu rozebrat i jejich sexuální život. :-) Určitě je takový soubor, ale výborný počin pro ty, kteří si chtějí rozšířit vzdělání o tom co jedí, ale nechce se jim číst dlouhé nudné kuchařky nebo knihy o historii.

06.11.2011

V Paříži budoucnosti řádí brutální vrah, dokud nezavraždí dceru mocného muže. Na vraždě je zvláštní brutalita a to, že v době, kdy skoro každá část města je sledována speciálními kamerami, nikdy se vraha nepodařilo identifikovat. Vraždu vyšetřuje ambiciózní Clare Fabio, která je ale ministrem odvolána a zkompromitována, hodně indicií nasvědčuje také tomu, že se nějaká moc snaží zamést všechny stopy související s případem bohužel se ale pokusí zničit také mocnou organizaci otce dívky. Clare je potom využita na odhalení vraha, společně s Johnniem T., skvělým japonským hackerem a Alexem Gibsonem, reportérem, který jako jediný zachytil vrahovu stopu, která vede k podivnému Řádu starého knížete Sabatiniho, do všeho se připlete taky jeho brutální pomocník Rosary, princezna Maxine a bojovnice Razz.
Anotace dost kecá, čekal jsem akční horor, kde mezi sebou budou bojovat strašlivý upír Sabatini a "robocop" Alex, nic takového tam prakticky není. NeoAddix je ale spíše klasický kyberpunk s celosvětovou sítí Cy, hackery, různým vylepšováním pomocí implantovaných čipů nebo drog, špínou, kriminalitou a podobně.
Je vidět, že jde o autorovu prvotinu, příběh není nijak zvlášť silný, spíše klipovitý, nic moc překvapivého nebo zajímavého se neděje. Grimwood se snaží být cool, takže čekejte různé superchvaty, kabelky od Gucciho, nechybí ani klišé jako třeba tah na F5. Zároveň je na můj vkus až trochu moc explicitní a sado-masochistický. Postavy mi přišli trochu ploché, třeba Johnnie T. je chvíli hacker, chvíli superchirurg, jak je potřeba.
O knize se asi nebudou skládat básně, ale četla se mi dobře, a i když nejsem fanda kyberpunku, tak bych jí doporučil jako oddechovku, pro někoho, kdo má tenhle žánr rád.

2 27.10.2011

Docela obsáhlá kniha popisující krátké příběhy a pikantnosti o umělcích, kteří trpěli nějakou závislostí, proložená jejich citáty. Bohužel na mě jsou příběhy příliš krátké a pikantnosti ne moc zábavné. Celá kniha je tak spíše docela obsáhlým seznamem lidí, kteří patrně, jak autor vždy nezapomene poznamenat, byli géniové. O jejich životě nebo dílu se dozvíme opravdu jenom pár vět, k tomu je potom pečlivě napsáno, kdy zemřeli a jak (nevím ale proč autor ke každému jménu rovněž nepřidal datum narození a smrti). Kniha se tak nevěnuje velikánům a jejich démonům, jak by se dalo předpokládat z české obálky, ale jde spíše o seznam smrtí způsobených démony. Pokud pominu chyby, co zmiňuje OldaB, a to, že číst takovou knihu může být přinejmenším možná taky trochu depresivní, tak hlavní problém vidím v nevyužití potenciálu toaletní literatury (populárni knize o historii nesahá ani po paty), kdy kniha prostě postrádá jakoukoliv zábavnost, a myslím, že ani Halina by s ní nevystačila na moc dílů Rybiček. Přínos může mít tak možná jedině pro nějakého emo čtenáře, který si může vybrat z "katalogu" způsob sebevraždy.

21.10.2011

Román odehrávající se v městečku Rukapáň, kde jeho obyvatelé, mnoho různých postaviček, zažívají nevšední i všední dobrodružství jednoho léta před světovou válkou. Starosta má problémy se zálibou ve víně, místní horník tak trochu pytlačí, syn významného sedláka si chce vzít chudé děvče, nebo jaký životní příběh vlastně skrývá místní blázen Janek Pudeš?... Ze začátku to na mě působilo jako že se Drda rozhodl popsat pár zážitků z dětství, a bude to docela nuda, přejmenoval Příbram na Rukapáň, a samozřejmě zapojil trochu imaginace. Jeho styl mi není úplně blízký, a přestože romány takového typu moc nečtu, tak mnoho scén mi připadalo, že čtu snad posté. Jako třeba, že mladé děvče pere prádlo v průsvitné košili na břehu řeky, nebo že se chasník prohání na koni, kterému rozumí jenom on a podobně... Na Městečku se mi ale líbil další rozměr, který Drda takové trochu nudě přidal a to jsou docela "akční" zážitky z dolů (přece jenom Příbram) nebo při pytlačení. Proto, a taky pro krásné kresby Heleny Zmatlíkové, dávám hvězdu navíc.

Klasická kniha o historii pirátství. Autor se zaměřil hlavně na Indický oceán. Snažil se také o hodně široký záběr, takže se nevěnuje jenom nejznámějším pirátům, ale zahrnul do své knihy také postavy, které jsou považovány spíše za objevitele, ale v zásadě to byli piráti. Jako je např. Vasco da Gama. Stejně tak se část knihy věnuje 1. a 2. světové válce, ve které určité události lze považovat za pirátství. Bohužel se kniha asi moc nepovedla, protože pro mě, čekajícího populárně napsané příběhy pirátů, které budou plné napětí, pokladů, objevování, atd., se autor každé události věnuje jen krátkou dobu, a většinou dost věcně, pravděpodobně z důvodu, aby stačil obsáhnout co nejširší spektrum. Pro nějakého historika je zase příliš stručný. Tak nevím, koho by kniha mohla bavit. Jinak překlad a přiložené fotografie, mi přišli taky jako dost narychlo splácané.

03.10.2011

Autor rozebírá rum opravdu ze všech možných hledisek: historie, ekonomie, politika, výroba, geografie, atd... Zároveň kniha obsahuje i recepty na míchané nápoje a různé pokrmy, při jejichž výrobě se používá rum. Nechybí ani stručný přehled nejznámějších značek rumu. Takto široce se zabývající kniha rumem snad ještě u nás z nepochopitelných důvodů nevyšla, pokud bych tedy přičetl její ojedinělost a zajímavost tématu, tak bych ještě hvězdičku přidal. Ale celkově, pokud bych chtěl být objektivnější, se jedná o takovou klasickou populární knihu o historii, u které mi bohužel chyběla základní ingredience: čtivost.

1 29.09.2011

Četl jsem knihu Ze světa lesních samot, která se mi dost líbila. Tenhle soubor povídek je ale trochu slabší, možná je to formou, že v povídce není tolik prostoru hlouběji poznat jednotlivé postavy. Pořád je ale většina povídek na hodně vysoké úrovni a obsahují pasáže, které jsou velmi silné, je to prostě klasický Klostermann, který vás ponoří do hlubokého šumavského lesa plného rázných postav řešících situace, které přináší život v těchto samotách. Klostermann je silný také v tom, že veškerý děj a chování postav je dost realisticky, tzn. uvěřitelně, podáno, čímž dílo neztrácí na aktuálnosti, rozhodně nečekejte nějaké karikatury super zlých nebo super hodných... Kde Klostermann ztrácí jsou povídky vedené v humoristickém stylu, které mi přišli trochu moc roztahané, Klostermannova síla je přece jenom v tajemných mýtinách šumavského lesa a drsném osudu jeho obyvatel.

1 09.09.2011

Docela obsáhlá kniha zabývající se hlavně u nás ne zase tak známým čínským čajem, tzn. většinou zeleným. Čaj je v ní opravdu dopodrobna popisován ze všech možných směrů. Někdy jsem se docela dost ztrácel v čínských názvech, lokacích a podobně, to bylo na můj vkus až moc podrobné, ale rozhodně jsem si dost podstatně rozšířil vzdělání.

29.08.2011

Sahula, jedna z hlavních punkových postav skupiny Tři sestry a svého projektu Synové výčepu, se rozhodl sepsat stejně jako dříve Fanánek svůj pohled na historii těchto dvou kapel. Kontroverznost obálky dobře nastiňuje i obsah knihy. Sahula byl prostě tak trochu šílenec a nenechal v knize na sobě a svých přátelích rozhodně nit suchou. Většina knihy se točí kolem různých neuvěřitelných pitek, kterých se Sahula účastnil. Vypadá to, že kromě několika žen, partnerek a odchodů ze Tří sester, to bylo vlastně naprosto stěžejní téma většiny zúčastněných. Jelo se na turné a strašně se chlastalo, pak nebylo co dělat, tak se chodilo každý den na Kovárnu, pak došly prachy, tak se jelo na soustředění, kde se strašně pilo, a potom se to jelo natočit k Jandovi, kde se to málem nenatočilo, protože se strašně chlastalo. A pak zase na turné, tak to šlo furt dokola. Prostě klasický život každého muzikanta.

29.08.2011

Zpěvák z legendárních Visáčů píše příhody ze začátků kapely z let 1982 - 89, navíc glosuje na téma jednotlivých koncertů z roku 2002. Visáči jsou prostě klasičtí fandové do hraní punkové hlasité muziky a pití piva. Haubert je ve svých vyprávěních upřímný, ale rozhodně nečekejte nějaké špeky na téma drog a kriminálu, jak je zvykem u divočejších kapel. Taky by se hodilo do knihy přidat pár fotek, celkově se nejedná o veledílo, ale někdy je Haubertův nadhled dost vtipný, třeba, když definuje kapelu Debustrol.

1 15.08.2011

Druhý díl autorova popisu příhod při šlapání do českých kopců na horském kole. Stejně jako předchozí díl obsahuje pár zábavnějších pasáží, ale převážná část je tak trochu o ničem. Možná by stálo za to oba díly zkrátit a udělat jeden na max 200 stránek. Přijde mi to, že každý víkend, který autor vyrazil někam na kolo, tak zaznamenal v podobě desetistránkového líčení cesty. Třeba výšlap na Bílou horu nebo Vítkov má svůj humor, ale ... ehm :-) Jinak druhý díl je takový ještě rozvláčnější, i když popisuje i zajímavější místa, tuším, že v tomto díle byl Králický Sněžník a Rychleby...

1 09.08.2011

Kniha nabídne přesně to, co se dá odhadnout z její obálky. Autor je prostě blázen do ježdění na kole a popisuje příhody, které vycházejí z poznámek zapsaných do deníku během cesty. Jsem taky trochu fanda na horská kola, tak jsem knihu ze zvědavosti přečetl, třeba abych se dozvěděl, jestli se dá na kole vyjet na Sněžku.
Nakonec tak nějak ale nevím, pro koho by měla být určená. Rodinka, která by se ráda dověděla nějaké skvělé typy na výlet podložené historickými souvislostmi zajímavých míst bude zklamaná, protože tomu se autor věnuje velmi okrajově. Nadšený biker, čekající podrobné mapy s popisy obtížnosti jednotlivých úseků tras a doporučeními na výbavu kol, se bude muset taky podívat jinam. A autor samozřejmě taky není nějaký Alexandre Dumas, takže nečekejte příliš napínavý děj a složité zápletky (i když zážitky z několikadenního nonstop závodu byly docela zábavné).
Skoro v každé kapitole je hlavní postavou nějaký kopec a autor popisuje, jak na něj šlape, kde si dal pivo a kdy mu začalo být blbě. Pokud tedy máte nějaké zkušenosti s horským kolem a rádi byste sdíleli strasti a slasti při putování s autorem, tak můžu doporučit.
Pro mě taky plyne z autorova líčení, že na rozdíl od něj budu dále upřednostňovat v zimě lyžování před kolem a musím dát hvězdičku navíc za traktoristu :-)

09.08.2011

Tak tohle je moje první setkání s Lovecraftem. Výborný nápad vydat kompletní dílo v několika dílech. Každá povídka je doplněná krásnou ilustrací, která se skvěle hodí k atmosféře děsu, noci, podivných halucinací a zvláštních postav. Povídky jsou vyprávěny v první osobě a myslím, že nejlépe by se hodily pro vyprávění večer u ohně, než jdou všichni spát, i když slabším povahám by se mohlo stát, že by nešly spát vůbec. Kvalita povídek se taky dost markantně liší a zasahuje celou škálu, od naprosto skvělých, přes průměrné, po dost slabé. Moje hodnocení je ale také ovlivněno, tím, že nejsem velký fanda hororů a taky je třeba si uvědomit, že autor povídky nepsal nějak moc pro peníze a snažil se popsat jakékoliv pocity, které měl, takže se mi určitě několikrát stalo, že jsem všechno tak úplně nepochopil.

3 18.07.2011

Čtyři dobrodružná vyprávění o poznávání posledních koutů tichomoří čtyřmi významnými kapitány. Četl jsem už hodně knížek o podobných dobrodružných výpravách, často ale sklouzávaly do nudných popisů historických událostí a většinou autoři byli dějepisci, kteří neměli příliš nadání pro vytvoření té pravé objevitelské atmosféry. Čukovskému nic takového nechybí a první dvě povídky s Cookem a La Perousem jsou skvělé. Třetí s kapitánem Kruzensternem, byla trochu slabší, ale bylo asi potřeba doplnit ruského kapitána :-) Čtvrtá je spíše takový bonus, ve kterém
SPOILER: (Pro ty, kteří jste neměli z dějepisu jedničku.) ...D' Urville pátrá po ztraceném La Perousovi. :SPOILER
Takže pokud si chcete přečíst něco pořádného o objevování Velikonočních ostrovů, Tahiti, Přátelských ostrovů, Japonska, Nového Zélandu a podobně, tak velice doporučuju, kniha rozhodně za těch více než 60 let neztratila nic ze své zábavnosti a opravdu ve vás lehce navodí pocity, které měli objevitelé při zahlédnutí neznámé pevniny, nebo zkoumání kultur, které nikdy nenavštívili bílí muži.

4 12.07.2011