valda komentáře u knih

Petr Vokáč je kromě svého zaměstnání asi tak trochu fanda na kolejové dopravní prostředky, a tak se rozhodl procestovat část Evropy a projet se po nejznámějších ozubnicových drahách. A protože je zároveň spisovatel, tak o tom taky napsat knihu. Autor je sice podle bibliografie záhadolog, ale zároveň technik, takže kniha je plná tabulek a různých údajů, jak už to u takových knih bývá. Většinou tenhle typ vlakofandoidních knih nečtu, tohle je možná moje první, tak nemůžu moc srovnávat na kolik se kniha vymyká standardu. Obsahuje 23 ozubnicových drah, velké plus je spousta pěkných fotografií. jednoduchá mapa a různé postřehy, takže jako katalog na výlety těmito prostředky docela funguje. Jinak je ale docela stručná, a na můj vkus psaná dost nudným způsobem: dráha se začala stavět tehdy a tehdy, tolik bylo dělníků, takové bylo největší stoupání, takhle vypadaly lokomotivy, takhle další lokomotivy, tady se postavila další zastávka.... Ale pokud se chcete něco málo dozvědět o nejvyšší dráze v Evropě, nejstrmější dráze, nebo třeba, jak to bylo s tou zubačkou v Tatrách, nebo o jediné České zubačce Tanvald - Harrachov, tak proč ne, fanda si asi hvězdičku přidá.

27.04.2012

Pol Detson, divomág s vrozenými předpoklady pro Umění, se po návratu do magického světa a vítězství nad bratrem stává vládcem na Rondovalu. Má ale stále silný pocit, že je předurčen k velkému úkolu, který nějak souvisí s podivnými soškami a magickou bránou. Aby se dozvěděl víc, tak se vydá se svým přítelem zlodějem Myším Rukavičkou na sjezd mágů a podrobí se obřadu iniciace. Zároveň děj obsahuje druhou rovinu, která je vyprávěná z pohledu záhadného démona, který o sobě samém netuší odkud se vzal ani jak se jmenuje.
Pokračovaní Podvržence, který mě docela bavil, i když to nebylo bůhví co, je pro mě dost zklamání. Základní linie, plná magie, jejíž zákonitosti Zelazny nastínil v prvním díle, mohla být zajímavá, ale autor se v tom tak nějak plácá. Víc prostoru dostane Myší rukavička, ale celkově mi postavy přišly dost nezajímavé a v ději jsem se nedokázal s žádnou ztotožnit. Tahle kniha mi přišla tak nějak zbytečná, prostě nebylo za co se chytit. Na sjezdu je spousta mágů, ale o žádném se vlastně nic víc nedovíme, obřad iniciace je halucinogenní koktejl, magické souboje jsou jeden jako druhý. Ani konec, kdy jsem čekal, že by se to všechno mohlo tak nějak zajímavě propojit nebyl nic moc.
PS: Pobavil mě rozhovor Myšího Rukavičky s drakem Lunoletem, kteří se vydali získat magickou hůl. "Nemyslíš, že takové množství dynamitu, by tu hůl mohlo poškodit?" Lunolet si odplivl do sopečného prachu, kde ihned vzplál malý ohýnek. "No jestliže vezmeme v úvahu, že leží na dně sopky, protože se jí nikomu za ta léta ani s největším úsilím nepodařilo zničit, tak bych neměl obavu." :-)

27.04.2012

Tak tahle kniha mě příjemně překvapila. Čekal jsem nějaký narychlo splácaný reklamní katalog, kterých jsou dnes tuny, a je to skvělý byznys, protože jejich výrobu platí kraje ze státních peněz. Myslel jsem, že jí jenom tak prolistuju, pro inspiraci. Nakonec jsem jí přečetl od začátku do konce. Myslím, že obsahuje přesně to, co byste od takové knihy chtěli. Skládá se z popisu 30 výletů po moravských horách. Velké plus je, že autor se turistice věnuje asi opravdu hodně, protože text na mě působí tak, že to vypadá, že všechny trasy osobně prošel. Ke každé oblasti, autor popíše většinu turistických tras, hřebenovek, výstupů (ne jen jednu vybranou trasu). Co za zajímavosti nabízí, kde se jde nejlíp, kde je to nejhezčí, kde je dobré zabočit, kam chodí moc turistů, kde se můžete občerstvit a tak. Určitě se podle toho dá skvěle naplánovat výlet. Navíc autor docela rozumí geomorfologii a historii, takže se dozvíte zajímavé informace. Každá oblast obsahuje fotografie, taky mapku, takže okamžitě víte o čem autor píše. Pro cyklisty navíc shrnutí kde se po trase jet dá a kde ne. Primárně se ale věnuje pěší turistice. Jedná se o útlou knížku, není to žádné přelomové dílo, ale prostě takhle nějak si představuju tenhle typ knížky.

21.04.2012

Konstantin Biebl se rozhodl vydat na dlouhou cestu parníkem na Jávu. První text, Cesta na Jávu, obsahuje několik fejetonů o zážitcích na cestě lodí. Tahle část mě bavila asi nejvíc. Je to takový klasický cestopis. Ale je vidět, že Biebl je básník, má romantickou duši, ale zároveň píše čtivě a zábavně. Druhá, S lodí jež dováží čaj a kávu, je soubor básní většinou inspirovaných cestami, tahle část mě nějak zvlášť nezaujala, ale je to asi tím, že nejsem nějaký velký fanda poezie. V třetí části, Plancius, je ještě pár textů, většinou o zážitcích z docela krátkého pobytu na Jávě. Kniha obsahuje navíc několik fotografií. Celkově se jedná ale o docela krátký soubor spíše takových postřehů z cest. Pokud by byla delší a popisovala zážitky stylem první části, tak bych asi hvězdičku přidal.

21.04.2012

Oproti předchozí trilogii se jedná o soubor krátkých povídek, které vycházely v Reflexu. Platí prakticky vše, co jsem napsal o předchozích. Výpravčí Alois Nebel nyní žije se svou družkou Květou a synem v Bílém Potoce, zažívá různé veselé i smutné příběhy v tomhle zapomenutém kraji Sudet. Nadává na Pražáky, se svým kamarádem Wachkem, co kupuje od poláků kazety nejnovějšího hitu Z polských ložnic 3, chodí do nádražky na pivo, atp. Z příběhů je pořád cítit taková zadumaná atmosféra Jeseníckých hor. Pokud jste měli rádi předchozí díly, tak se vám určitě tento taky bude líbit. Tentokrát kniha navíc obsahuje o dost víc textu.

1 13.04.2012

Douglas Adams a jeho Stopařův průvodce jsou legendární. Samotného Adamse šokovalo, jak velký je zájem o jeho inscenaci v rádiu. Bylo to v roce 1979, kdy se do kin dostaly Lucasovy Hvězdné války a o sci-fi se začaly kromě pár nadšenců konečně zajímat masy. V knize se dost podrobně dozvíte, co všechno následovalo, jak vznikala pětidílná trilogie a další knihy, divadelní hry, pokračování série v rádiu, seriál v televizi, počítačové hry nebo internetové projekty, kterýma se Adams zabýval. Autor se hlavně zabývá procesem vzniku Adamsových projektů, tím jak se stal pověstným prošvihnout několikanásobně jakýkoliv termín. Docela mě překvapilo, jak těžké pro něj bylo napsat každou další knihu. Každopádně Neil Gaiman má velký přehled o Adamsově tvorbě a umí to i dost čtivě podat. Za touhle knihou je taky kus poctivé práce, spousta rozhovorů, shánění dosud nepublikovaných materiálů a podobně. Proto doporučuju, pokud jste četli Adamsovy knihy, a chtěli byste ještě nějaký další bonus.

2 13.04.2012

Jak už z názvu vyplývá, tak se jedná o encyklopedii lyžařských středisek našich sousedů, navíc s Itálií, která je taky mezi Čechy velmi oblíbená. Obsahuje 122 středisek, což je poměrně dost. Ke každému středisku je mapka s přehledem lanovek a tratí, vše na kvalitním papíře.Nahlédnutí do této knihy může sloužit jako inspirace při hledání střediska, kde strávíte dovolenou. Vše máte pěkně pohromadě a nemusíte se prohrabovat internetem plným balastu, jako inspirační katalog docela funguje. Bohužel si ale nedokážu představit, že by někdo za takovou knihu platil necelých 500 Kč, protože hlavně to není žádné veledílo. Celá je šitá hodně horkou jehlou. Takže se z ní např dozvíte, že nejvyšší horou Beskyd je Radhošť. Nebo, pokud jste na Bílé, tak je nejlepší navštívit skanzen v Rožnově, přitom k Pustevnám o Rožnově není ani zmínka. Taky pokud bych sestavoval takovou knihu, tak bych začal středisky, která mají aspoň sedačkovou lanovku, místo toho se autor věnuje méně významným. Chybí tak třeba Kohútka a Kouty nad Desnou. Zároveň se projevuje taky to, že jde o polský překlad z roku 2009, takže některé ceny jsou neaktuální a největší část je věnovaná Polsku, které z toho vychází jako země lyžařů, protože jsou 2 stránky věnovány každé díře, kde si paní hajná vedle krmelce natáhla šňůru na prádlo. To jsem ale knihu prošel jenom krátce. Takže doporučuju se podívat radši jinam.

10.04.2012

Ladislav Štaidl se rozhodl napsat memoáry o tom, jak to všechno myslel dobře, když se kamarádil s největšíma komunistickýma špinavcema, a jak mu po revoluci všichni křivdí, že už o něj nemají zájem. Jak ho opustil božský Kája, kterého samozřejmě udělal on, jinak by ho nikdo neznal. O tom jak byl prostě tak skvělý,že mu malé děvčátko Darinka Rolincová měla být vděčná, že s ní spal, jinak by se přece nestala známou zpěvačkou. Jaké skvělé večírky pořádal v dobách největší slávy, s čím vším se vyspal, jak byl ale samozřejmě džentlmen a když se šlo do bordelu, tak on "s děvkou na pokoj nešel", atd... Tenhle člověk je prostě dost mimo. Překvapivě je ale kniha velmi čtivá, a Štaidl svým macho vypravěčským stylem, je často vtipný (název kapitoly: "Dobrá žena se hledá stejně těžce, jako lanýže. Nejlépe to umí prase."). Zajímavé je, že z většiny jeho charakteristik kamarádů a lidí, které v životě potkal vychází něco takového, jako: "Byl to snad nejlepší skladatel v evropě, můj starej kámoš, ale při mluvení příšerně prskal." Co taky hodnotím dobře je velká otevřenost, se kterou píše o sobě i ostatních. Sice se obhajuje, ale z knihy jde poznat dost z jeho osobnosti i o lidech které znal. Není divu, že v době vydání bylo pár z nich ne moc potěšeno, z toho co za ne zrovna lichotivé informace se o nich čtenář dočetl. Má taky asi výbornou paměť na jména a nebojí se je napsat, takže se mimochodem v knize mihne i aktuálně populární číšník Roman Janoušek. :-)

7 06.04.2012

Neil Randall je pravděpodobně velký fanoušek Amberu, a tak se rozhodl zajít za autorem Rogerem Zelaznym, aby se ho vyptal na co nejvíc informací, a mohl sestavit encyklopedii Amberu. Obecně nevidím nějaký smysl v psaní encyklopedií fantazijních světů. Kniha se snaží krátce vysvětlit několik artefaktů, míst a zákonitostí. Jak jsem psal v komentářích ke knihám o Amberu, tak Zelazny mě baví v tom, jak rychle probíhá děj a čtenář přichází na různé zákonitosti a souvislosti už za běhu, a nezdržuje se nějakým jejich detailnějším vysvětlováním. To samé se týká charakteristik postav, ale chápu, že někomu třeba udělá radost soubor kreseb všech Trumfů. Já to radši dál nechám na své fantazii. Nějak jsem ale vůbec nepochopil, k čemu je hlavní část knihy, která obsahuje popis všech pokojů hradu Amber společně s detailním kresleným plánkem. Nevím, jestli v tom byl nějaký hlubší mě neznámý záměr související s hrami na hrdiny, ale u téhle části jsem se nudil asi nejvíc.

03.04.2012

Četl jsem první knihu Dale Carnegieho Jak získavat přátele a působit na lidi, která se mi líbila. Autorem téhle knihy ale není Dale, i když má velkou fotku na obálce. Jako autor je podepsána organizace, kterou Dale založil, takže ani nevíme, kdo je vlastně autorem. Kniha obsahuje jen pár Daleových citací, ty často ani nesouvisí s vedením lidí. Většina textu je mlácení slámy, nic neříkající poučky, nudné rady. Něco zajímavého kniha obsahuje opravdu jen velmi výjimečně. Struktura knihy se snaží podobat autorovu stylu, ale třeba příklady ze života působí opravdu velmi uměle a zbytečně. Přijde mi to jako kdyby se nějaký fanda Dalea rozhodl podle něj psát, ale neměl absolutně nadání. Pokud vás zajímá téma knihy, tak se raději podívejte někde jinde. Tohle je opravdu jenom nastavovaná kaše.

29.03.2012

Tak na začátek, myslím, že kniha tak trochu kecá. Neznám Miroslava Houdka, ani nemám nějaký velký přehled o případu Berdychova Gangu. Našel jsem jí mezi publicistikou, Kmentovými Mrázky, ale jedná se o příběh jednoho zločince, psaný ve stylu takové té brakové drsné krimi, bez jakýchkoliv komentářů, vysvětlivek, či čehokoliv jiného. A prakticky i bez známých jmen. David Berdych se tam mihne jen okrajově. Taky jsem měl celou dobu silný pocit, že tuhle prvotinu přece nemohl napsat nějaký vězeň, kterému teď změnili identitu, na můj vkus jeho styl působil velmi vypsaně. Spíš bych na autora typoval Janka Kroupu, nebo někoho takového. Jinak kniha obsahuje spoustu drsných příhod, točících se kolem drog, zbraní, sexu, násilí apod. Ale co musím uznat, tak je napsaná docela čtivě, neobsahuje nudné pasáže a hlavně postupy při vloupáních, které celá banda provádí s požehnáním policie, působí hodně věrohodně. Ale asi to není šálek mého čaje, a myslím, že podobných knih, se dají najít tuny, i když nemají na obálce hrdý nápis autentický Berdychův Gang. :-)

2 22.03.2012

Pokud se chcete něco dozvědět o současném Slovensku a Slovácích, tak tohle je základní kniha. Obsahuje velké množství témat, některá znáte, o jiných jste ani netušili, ale o většině vám autor pomůže udělat si jasný názor. Myslím, že je za tím velký kus práce, objet každý kout a vyzpovídat kdejakého baču. Další hlavní silou knihy je ale skvělý vypravěčský talent a nadhled autora. Kniha je rozdělena na kratší jakoby fejetonistické úseky podle různých témat. Takovéto útvary zrovna moc nemám rád, vždycky mi připadá, že je z toho cítit takový ten nucený humor, když třeba nějaký autor píše o klobouku a na konci je nějaká vtipná, super inteligentní pointa. Připadá mi to jako takový spisovatelský exibicionismus: hele podívejte, jak si umím hrát s textem.
V téhle knize ale nic takového není, pro autora je základní téma, kterému skvěle rozumí, a píše o něm bez jakýchkoliv nudných odboček a podobně.

5 22.03.2012

Pokud jste laik a chcete se něco dozvědět o fortifikovaných vínech, tak myslím, že tahle kniha vás potěší. Největší prostor je věnovaný samozřejmě Portskému, ale nechybí ani Sherry, Madeira, Malaga a několik ostatních druhů fortifikovaných vín, včetně krátké zmínky o českých produktech.
Autor je sice mladý, na mě text někdy působil trochu jako diplomka, ale myslím, že je vše velmi přehledně a čtivě vysvětleno. Kniha je docela útlá (140 s.), takže není čas se nořit v detailech. Jako takový úvod do světa těchto vín je ale velmi vhodná, ke každému typu vína se dozvíte něco o historii, místopisu, geologii, druzích odrůd, způsobech pěstování, výrobě, atp. Prostě úvod ze všech stran. Kniha je doplněná taky přehlednými mapami a spoustou pěkných fotografií.

02.03.2012

Kniha vydaná k 25. výročí kapely Tři sestry mapuje její historii formou vyprávění zajímavých příhod a událostí, které se za ty roky kolem kapely udály. Navazuje na předchozí titul Hlavně, že je večírek, aneb 15 let Tří sester v 15 obrazech. Tu jsem nečetl, ale z úvodu jsem pochopil, že v knize k 25. výročí je navíc oproti předchozímu textu těch dalších 10 let. Musím říct, že prvních 15 let mi přišlo o dost zábavnějších než zbývajících 10, ale to bylo dáno i tím, že to bylo divočejší období. Jak autor přiznává, teď už jsou Tři sestry spíš taková zábava na klíč.
Každopádně je text napsaný čtivě a zábavně, i když trochu punkově, takže s rychlým tempem. Autor se snaží opravdu o lineárnost a detailnost, ale hodně věcí prostě není vysvětlených, tak se u některých pasáží chytají snad jenom členové kapely, nebo fanoušci, co přečetli celé forum na internetových stránkách. Z historie se dozvíme opravdu hodně, autor je asi kamarád od členů kapely, tak text obsahuje i spoustu jejich připomínek. Vše je doplněno spoustou vtipných fotografií. Na konci je taky nějaký ten faktografický seznam. Myslím, že takhle nějak by kniha k výročí kapely měla vypadat.

1 02.03.2012

Útlý průvodce Itálií a hlavně pohled na Italy jako národ. Podle názvu jsem čekal trochu drsnější rozebírání Italů. Jedná se spíš o takový soubor lehce ne úplně politicky korektních postřehů o italské kultuře. V knize je všechno taky podáno takovým velmi jednoduchým stylem, asi jako byste dali dohromady několik krátkých článků z nějakého Top Cool časopisu pro muže. Taky mě trochu iritovalo časopisecké zvýraznění a opsání některých vět. Jako nápad mi to přišlo dobré, série obsahuje např. taky Česko od jiných autorů. Italská verze téhle toaletní literatury by ale snesla více zábavnosti.

1 14.02.2012

Dakar mě vždycky tak trochu zajímal. Vyrůstal jsem na Tatrovkách Karla Lopraise, ale samozřejmě vím, že dneska už je všechno hodně jinak. Z Dakaru se stala snobská záležitost, plná komerce a rýžování peněz, i tak tam pro mě ale nějaké to kouzlo osamělé jízdy v poušti zůstalo. A taky se mi vždycky líbilo spojení drsné přírody s moderní technikou. Pokud ale hledáte něco o Dakaru, tak doporučuju sáhnout jinam. Název a obálka dost mate, ve skutečnoti podivný bavič Petr Novotný Dakar samozřejmě nejel. Doprovázel závod jako novinář, takže se do pusté pouště podíval jenom výjimečně. Jel ještě se dvěma spolujezdci a tedy vlastně ani neřídil. Další, v čem kniha mate, je velká fotka Petra Novotného, jako autora. Od tohoto baviče je tam pouze asi 1/4 textu v podobě krátkých zpráv z deníčku. Jinak kniha obsahuje nahlédnutí do historie Dakaru, které je velmi stručné, ale nenudí. Zbytek je spousta ne moc zajímavých fotografií a postřehy zbylých dvou účastníků. Nejvíc asi oceňuju příspěvek řidiče Jirky na konci knihy, který skvěle kontrastuje s tím, co v celé knize píše Novotný. Jak všechno zvládá, zařizuje, příští rok pojede ostrý závod, atd... Tak, že se Novotný zrovna v době, kdy má jet na Dakar rozhodl za peníze držet nějakou dietu, čímž převážnou většinu cestování prospal v naprostém vyčerpání. Jako známý odborník přes počítače, se ukázal jako naprosto neschopný navigace a čehokoliv praktického od stavění stanu počínaje. Čas, kdy byl vzhůru trávil dlouhými telefonáty s Náhlovským přes satelitní telefon s velmi důležitými radami, co má říct v Dobrotách. Tenhle text dodal knize další rozměr a přidávám proto hvězdičku.

14.02.2012

Prvotina Valašského básníka, rockera a renesančního člověka Vlasty Redla. Jedná se o soubor krátkých povídek a úvah, které se většinou týkají cest, které hudebník podniknul po celém světě se svými dvěma kamarády z branže Slávkem Janouškem a Jaroslavem Samsonem Lenkem.
Není to ale tak úplně cestopis. Autor sice začne mezipřistáním v Hong Kongu, ale většinou stejně skončí v zamyšlení nad smyslem existence, či nějakou slovní hříčkou, nebo básničkou co ti tři vymysleli. Z jiných zamyšlení se zase může čtenář dovědět, jaká je Vlasta romantická a křehká duše.
Redl patří mezi moje oblíbené hudebníky, ale asi nejsem úplně fanda povídek a jiných krátkých textových útvarů. I když je autor někdy vtipný, nebo napíše něco zajímavého, tak mě kniha nějak moc neoslovila.
Takže pokud máte rádi krátké vtipné úvahy, tak si přidejte hvězdičku. A pokud jste fanatický fanda Vlasty Redla, tak si přidejte další.

1 05.02.2012

František Mrázek byl významný mafián, který začínal jako vekslák v polovině 80. let a postupně se vypracoval do pozice miliardáře, který si dosazoval lidi na ministerské pozice. Přestože byl 20. let sledován policií, tak vlastně nikdy nebyl odsouzen.
Novinář Jaroslav Kmenta v prvním díle trilogie popisuje podle dostupných zdrojů od policie celý jeho život, až do roku 2001, kdy na scénu přichází Íčko, takže v dalších dílech je na co se těšit. Nevím kolik z toho, co Kmenta píše je pravda. Kolik je snaha prosazovat zájmy nějaké skupiny, nebo prodat co nejvíc výtisků. Ale i mě, který už jsem otupělý z každodenních zpráv o podvodech v politice, překvapilo, jak dokonale jsou politici spojení s mafií. A nevěřícně jsem kroutil hlavou nad tím, jak je možné, že když policie nahraje odposlech nějakých politiků, jak se přátelsky baví s Mrázkem, že ve vládě ti politici sedí do teď.
Kniha je napsaná hlavně tak, aby byla zábavná a dobře se četla, Kmenta nejde do podrobností. V první části popisuje Mrázkovu kariéru (žigulík je na salámy, mercedes na peníze), ke konci je spousta vtipných odposlechů (uklízečka s velkýma kozama, Panděro, Mlha), nechybí fotodokumentace a navíc rozhovor s Mrázkovým bodyguardem, který je tak trochu z jiné galaxie.
Jinak Mrázek na mě působil jako velmi inteligentní mafián, který v tom prostě uměl chodit a pro někoho, kdo má dostatečně zkažený charakter, by mohla sloužit jako návod, jak si vydělat ty miliardy.

2 05.02.2012

Kasař Henri Charrière je na začátku 30. let 20. století odsouzen za vraždu pasáka na doživotí v trestanecké kolonii ve Francouzské Guayaně. V následujících letech se pokusí o mnoho více či méně úspěšných útěků a zažije spoustu neuvěřitelných a šílených situací, jak na pevnině, tak na strašných ostrovech Spásy, okolních státech, na moři apod.
Před četbou jsem se nijak moc nezajímal o to, jestli se jedná opravdu o autobiografický román, ale docela brzo mi začalo být jasné, že stejně tak, jako Henri hraje divadlo na svoje dozorce, aby se mu podařil útěk, tak mu nedělá problém si taky dost vymýšlet v knize. Ale i kdyby zažil jenom 10%, z toho o čem píše, tak stejně všechno působí natolik silně, že to musel minimálně několikrát slyšet od svých kamarádů spoluvězňů, takže na tom vlastně vůbec nezáleží. A obrovská síla knihy je právě v osobnosti autora, který je prostě skvělý vypravěč, který vše vypravuje velmi civilně, bez patosu, ale přitom vše zestručňuje právě na ty nejzajímavější části, tím má celý román velkou dynamiku a patří mezi ty knihy, které se čtou jedním dechem, i když má skoro 600 stran. Myslím, že je ten typ, že kdyby popisoval, jak strávil celý život v kanceláři, tak by stejně všichni poslouchali se zatajeným dechem. To je ta vypravěčská část osobnosti. Horší je to s Henriho charakterem, rozhodně není žádný andílek. Stejně jako působí jeho text, tak se asi s ničím nemaže, a prostě jde si za svým, a jeho snaha vysvětlit nějaké pochybnější činy často dost pokulhává. Stejně tak působí jako člověk, který se snaží prostě každého přečůrat ve svůj prospěch, já bych si s ním asi nerozuměl, ale právě takový charakter je asi potřebný, pro přežití v něčem takovém jako je třeba káznice na ostrově Svatý Josef. Jinak film je asi taky hodně populární, ale chyběla mi tam ta samozřejmost s jakou popisuje děj Henri, tady je to přece jenom Hollywood. A taky dvojce Hoffman (jako Dega, který mimochodem v knize je jenom na pár stránkách) a McQueen (Henri) je často nevím proč dost tragikomická a celkově mi připadala režie až na pár scén dost bezradná. Prostě myslím, že film může fungovat jenom u člověka, který nečetl knihu.

5 15.01.2012

V posledním díle trilogie získá Alois dům ve Zlatých horách a dojde k docela překvapivým rozuzlením příběhů z předcházejících dílů. Tenhle díl je asi takový nejtemnější, nejsilnější, tak se mi líbil asi nejvíc.
Prý existuje, kromě filmu, taky souborné vydání kompletní trilogie, které obsahuje alternativní konec, nečetl jsem, ale prý není moc o co stát.

05.01.2012