valda komentáře u knih
Zeezee se v Seattlu zaplete do nějakých špinavostí spojených s vraždou. Jeho záchrana je útěk do Al Iskandaríje (rozuměj Alexandrie), kde se dozví, že jeho nová identita je Ašraf -al Mansúr, pašazád, syn tuniského emíra. Má si zde vzít Zaru, dceru bohatého efendiho Hamzy a jeho manželky madam Džalíly. Zároveň se potkává se svou tetou Nafísou a malou neteří Hani s jejím elektronickým psem. Dojde k několika událostem a on zjišťuje, že se vlastně dostal z bláta do louže, a nic není tak jak vypadá. Pomůže mu situaci vyřešit polární liška, která se mu objevuje v hlavě?
První díl trilogie Arabesky. Děj se odehrává v alternativní realitě, kdy stále existuje Rakousko-Uhersko a Osmanská říše. Příběhu to dává zajímavý nádech, kdy arabská kultura má mnohem větší význam, než je tomu dnes doopravdy. Zároveň to ale autor nějak moc nevyužívá. Měl jsem zase ten pocit, že prostě strávil měsíční dovolenou v severní Africe, tak co se mu líbilo, tak narouboval do svojí knihy. Od Grimwooda jsem četl předchozí neoAddix. Tahle knížka je dost podobná, můžete se těšit na značkové oblečení, autor se snaží být co nejvíc cool a trendy. Děj se prolíná s flashbacky do Rafovy minulosti. I když je autor docela dobrý řemeslník, tak mi to celé prostě přišlo zase takové chladné a zbytečné. Podle mě knihou nechtěl říct nic. Jenom prostě jako krejčí ušít dobře padnoucí oblek, který bude mít trendy střih. Oproti neoAddix je ale děj o dost suhší a pomalejší. Hani se svým psem Alidínem, který není jen tak obyčejný elektronický pes, to ke konci už nezachrání. :-) A celé to působí jako taková nejprachobyčejnější detektivka, kterou se autor snažil okořenit vším možným, co ho napadlo. Od sci-fi alternativní budoucnosti, přes orientální kulturu, drsnou noir, kyberpunk a bůhví co ještě...
Jiří Dražan nemá moc kamarádů, ve škole ho to moc nebaví a chtěl by zažít nějaké dobrodružství, tak si šetří aspoň na kolo. Vše se ale změní, když objeví tajemnou Přístavní čtvrť u řeky a přidá se do party, která pronásleduje zvláštního chlapce Vilemína.
Už v první Foglarově knize nechybí většina jeho typických prvků: Přístavní čtvrť plná dobrodružství, celkem jasné rozdělení chlapců na ty hodné a ty zlé, tajemný muž v černém, atd. Tady mi akorát přišlo, že trochu moc tlačí na pilu. Ať jde o až moc příkladný Modrý život. Nebo při touze po přátelství, které je čisté jako opálená stehna mladého chlapce, který má kalhoty zkráceny velmi vysoko nad koleny, ehm... Pobavil mě taky Foglarův názor na život na vesnici. Trochu WTF pocit jsem měl víckrát, ale Foglar přes jistou schématičnost prostě umí vtáhnout do děje a každý kdo si od něj něco přečte prostě musí dostat chuť zahrát si nějakou bojovku v lese, nebo aspoň pomoct babičce přes přechod.
Soubor 18 povídek Oty Pavla ze sportovního prostředí. Mám rád filmy natočené podle povídek Oty Pavla, Zlaté úhoře a Smrt krásných srnců. Nedokážu si ale představit nic nudnějšího než číst o nějakém sportovci, nebo závodě. Otu Pavla jsem znal jenom zběžně, takže jsem od knihy moc nečekal.
Proto mě příjemně překvapilo Pavlovo pojetí sportovní žurnalistiky. Každá reportáž je vlastně dobrodružný příběh plný napínavých situací, vyprávěný rychlým tempem. Zároveň ale plný melancholie a někdy až depresivních a syrových okamžiků. Stejně tak veselých a zábavných. Myslím, že třeba u povídky o Zátopkovi, jsem byl skoro napjatější, než kdybych tehdy seděl u televize a díval se na olympiádu. U Pohádky o Raškovi, už možná trochu moc tlačil na pilu...
Některé povídky mi atmosférou připomněly taky skvělou Klabzubovu jedenáctku od E.Basse. Ale třeba oproti němu je Ota Pavel podle mě ještě o nějaký level dál. Pořád jsem si říkal, že je škoda, že se tenhle člověk místo žurnalistiky nevěnoval více psaní románů.
Z temného vězení Azkabanu, které je hlídáno strašlivými Mozkomory, utíká šílený a nebezpečný vězeň Sirius Black a všechno nasvědčuje tomu, že za další svou oběť si vybral Harryho Pottera. Harry všude vidí podivná znamení psa, která asi znamenají blížící se smrt. Mozkomoři pátrající v Bradavicích po Siriusovi se snaží ze všeho živého vysát veškeré veselé vzpomínky. Čím trpí nový učitel Obrany proti černé magii Remus Lupin? Bude muset být hypogrif Klofan odsouzen k smrti kvůli malé nehodě? Jak s tím vším souvisí Ronova krysa Prašivka a Hermionin kocour Křivonožka? Jak je možné, že Hermiona stíhá tolik předmětů najednou? K čemu je Pobertův plán? A podaří se řediteli Brumbálovi překazit Snapovy nekalé plány?
Zatím nejlepší díl série. Rowlingová hodně přitvrdila. Jak je vidět z anotace, tak celý příběh je dost temný. Ale i v ostatních aspektech typických pro sérii, je tenhle díl hodně silný. Např. ústřední trojce přátel dostala velký prostor. Zároveň přibyly další skvělé nové postavy, jako je profesor Lupin nebo šílený Sirius. Dostal prostor i Brumbál a Snape. Za tohle všechno velký palec nahoru. Rowlingová se sice opět drží schématu, jako v předchozím díle, že pomalu buduje děj, aby na konci mohlo dojít k velkému finále, ale v tomhle díle jsem to naopak spíše uvítal. Možná to finále bylo v některých okamžicích už trochu přes čáru, co se týče překombinovanosti, ale vem to Voldemort... :-) Myslím, že teprve tenhle díl definitivně prokázal, proč je Harry tak populární, a kdyby už nevznikl žádný další, tak by se o něm stejně psalo v čítankách.
Jinak film je oproti předchozím dílům taky hodně povedený. Alfonso Cuarón zvolil hororové zpracování, které v knize tak úplně není. To dalo filmu oproti knize další rozměr. Jinak je film taky plný různých skvělých nápadů, které v knize vůbec nejsou. Film by ale asi musel mít 4 hodiny, protože podle mojeho názoru, má chvílemi hodně kulometný děj. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem se opravdu dost hodně ztrácel v motivacích postav, proč se jednou chovají takhle a podruhé úplně jinak. Kniha je ale rozhodně mnohem lepší, ve filmu mi chybělo spoustu naprosto zásadních scén. A taky nedostal vůbec prostor Křivonožka :( Taky nechápu, jak ty dnešní děti musí být otupělé. Já kdybych na ty Mozkomory koukal v 7 letech, tak měsíc nevylezu z domu.
Každopádně doporučuju Harryho Pottera, pokud chcete číst něco v angličtině. Rowlingová není literární onanistka, jde jí hlavně o vyprávění děje, takže tomu jde dobře rozumět.
Vergil Ulam je mladý geniální vědec, pracující v nejmodernějším centru biologie v Kalifornii. Tajně pracuje na vlastním výzkumu inteligentních buněk. Když se na to přijde a on je vyhozen ze zaměstnání, tak aby své buňky zachránil, tak si je vstříkne do těla. Ani v nejdivočejších představách ale netuší, co tím rozpoutá.
U téhle knihy mám asi problém s námětem. Ze začátku Bear píše o cool vědci, který jezdí do práce ve Volvu kabriolet. Tahá z rukávu jedno (pro mě) cizí slovo z biologie za druhým, a vyvolá ve vás takový ten pocit, že pracovat ve výzkumné laboratoři musí být super. Bear má taky skvělý vypravěčský styl, děj má tempo, vše působí velmi realisticky. Potom ale román přechází na něco s lehce hororovými prvky, což mi moc nesedlo a děj se zpomaluje. No a někde v polovině knihy všechno přejde do klasického katastrofického stylu. Nemůžu si pomoct, ale od té chvíle je kniha plná těch největších katastrofických klišé a zároveň i různých nelogičností. Autor skáče mezi mnoha dějovými linkami, celkově mi přišlo, že se v tom začal trochu plácat. Tak nevím, jak tohle mohlo dostat tolik cen, říkal jsem si, že to mohlo fungovat v dobách H.G. Wellse, ale ne v roce 1985. Povídku, ze které kniha vznikla jsem nečetl, ale řekl bych, že podobných povídek třeba Clarke napsal tuny, a dneska už si na ně nikdo moc nevzpomene. Prostě od půlky už jsem měl pocit, že Bear stále přemýšlel, co dalšího by se ještě dalo na téma inteligentních buněk naroubovat, aby byl román delší. Můj komentář vypadá negativně, ale celkově se mi kniha četla celkem dobře, takže pokud máte rádi mikrobiologii, epidemie a katastrofy, tak přeju pěkný zážitek z poslechu Hudby krve. :-)
Tarzan se pokouší žít život gentlemana v Paříži. To mu ale znesnadňuje proradný rus Rokov. Jakmile se tedy vyskytne příležitost vycestovat do Afriky, tak jí Tarzan využije, a vydá se za dobrodružstvím. Samozřejmě nechybí ani Jane a většina ostatních postav z předchozího dílu.
Druhý díl Tarzanových dobrodružství je opět koktejl skvělých ingrediencí, jako jsou africká poušť a pralesy, ztroskotání lodi, kněžka v tajemném pralesním městě Oparu, uctívající lidské oběti, zloději slonoviny, černý lev atd.
Druhý díl se hodně podobá předchozímu. Pro Burroughse není tak důležitá celistvost děje. Připadá mi, že psal stylem: tak teď tam dám pralesní město... Fajn, už mě to moc nebaví, tak se Tarzan vrátí do džungle za opicemi... Hmm fajn, tak už mě nenapadá co dál, tak napíšu zase něco o trosečnících z lodi... atd.
Stejně jako v předchozím díle, je v ději hodně nelogičností a podivností, někdy jsem si říkal, proč se Tarzan chová pořád tak hloupě :-)
Pokud máte ale rádi dobrodružství, tak Tarzana doporučuji. Burroughs se v knize nijak zbytečně nevykecává a pořád přichází s novými a novými nápady, jak obohatit děj, který tím má skvělé tempo. Akorát předchozí díl mi připadal takový drsnější, temnější.
Jinak celá série knížek o Tarzanovi je doplněna jakýmisi kolážemi, z části fotografiemi a z části kresbami, nebo co to je, od Richarda Peška, které mě moc nezaujaly. A moc nechápu, proč pod každou je opsán text, ke kterému se vztahují. Vzpomínám si, že už i jako dítě jsem na ně hleděl s trochu WTF pocitem :-)
Druhé pokračování heptalogie o Harrym. Četl jsem v angličtině, tak doufám, že jsem trefil český překlad jmen, který je mimochodem výborný. Tentokrát se v Bradavicích začínají šířit případy zkamenělých studentů. Harry v hlavě slyší podivné hlasy. Říká se, že někdo otevřel Tajemnou komnatu dědice Zmijozelu. Kdo za tím vším stojí, je to pomsta Malfoyů, kteří se snaží odvolat moudrého Brumbála? Nebo za tím stojí hajný Hagrid, který omylem vypustil nějaké strašlivé monstrum. Nebo je hlavním podezřelým zdánlivě neschopný vychloubačný profesor Lockhart, který učí obranu proti černé magii. Jak s tím vším souvisí podivné chování prefekta Percyho. Proč někdo chce, aby se Harry nedostal zpátky do Bradavic? Samozřejmě nechybí ústřední trojce hrdinů. Celkově mi děj připadal takový ucelenější. Zároveň ale Rowlingová zvolila pomalejší tempo, a velkou část knihy jsem si říkal, no tak sakra už prozraď o co tady jde a nenapínej... :-) Tentokrát mi přišlo, že šel do popředí víc děj než interakce jednotlivých postav. Celková kostra děje se hodně podobá předchozímu dílu. První mi přišel o něco lepší, druhý má možná přece jenom trochu pomalejší start. Pořád je to ale pořádný kus zábavy, a většina myslím knihu přečte jedním dechem. Film mi stejně jako u prvního dílu moc neseděl. Nenapadá mě žádná scéna, kde bych si liboval, že je natočená aspoň stejně dobře jako je to v knize. Ale chápu, že takhle slavný námět se točí těžko, protože kolem režiséra stojí spousta lidí, kteří "tomu rozumí". A vlastní invence, asi v tomhle případě není moc možná. Oproti prvnímu filmu tam přidal scénárista více akce.
Volné pokračování Syna lovce medvědů. Tentokrát se parta sejde na Helmersově farmě na okraji pouště Llanno Estacado, ve které řádí skupiny Supů. Jsou to vražední zloději, kteří lstí lákají netušící lidi, co se chtějí dostat na druhou stranu pouště. Potom je zabijí a okradou. Kolem pouště se pohybuje mnoho různých podivných individuí, ale nikdo neví, kdo z nich patří k nebezpečným Supům. Llanno je zvláštní místo. Nebezpečná poušť, kde není žádná oáza. Prohání se po ní tajemný Duch Llana Estacada, a v noci lze vidět mnoho zvláštních přírodních úkazů.
Prostě ideální prostředí pro dobrodružnou knihu. Možná ještě o trochu lepší, než předchozí díl.
Tlustý Jemmy a Dlouhý Davy jsou slavní lovci a nerozluční kamarádi. Přidá se k nim uprchlý indián Vohkadeh, zkušený lovec Kulhavý Frank, jeho černý zbrklý pomocník master Bob a Martin Baumann, jehož otec padl do zajetí indiánského kmene Oglalů. Celá parta se vydá do nádherné oblasti Yellowstonu otce zachránit a nepomůže jim s tím nikdo jiný než Old Shatterhand a jeho věrný bratr Vinnetou.
Jedna z těch naprosto klasických mayovek. I když by název mohl napovídat jinak, tak Martin v knize dostane jen malý prostor a jedná se tak spíše o další plnohodnotné dobrodružství základní dvojky Mayových hrdinů.
Vždycky jsem měl radši Jacka Londona, protože mi připadal syrovější a opravdovější. Oproti němu jsou postavy od Karla Maye příliš jednoduché. Vinnetou by přece nikdy neudělal nějakou blbost, že by se třeba opil a prohrál všechny peníze v kartách :-). Celkově i děj na mě působí, jako by ho vyprávěl německý gentleman, pro kterého je nejdůležitější, aby vše probíhalo přesně podle pravidel a po pořádku. Každopádně i tak má děj obrovské kouzlo. May vytvořil nádherný svět, který se možná hodně liší od skutečného divokého západu. Každý čtenář se ale prostě musí těšit na další stránky, kde se dozví, kdo je ten záhadný cizinec, o kterém se vyprávělo při táborovém ohni, jak dopadne stopování nepřátelského kmene a kdo se stane synem smrti a skončí ve Věčných lovištích.
V roce 1991 se česká protichemická jednotka zúčastnila války v Zálivu. Podařilo se jí naměřit prahové množství bojových plynů, přestože ani jedna ze stran oficiálně žádné chemické zbraně nepoužila. Každopádně je tahle válka známá tím, že mnoho vojáků, kteří se z ní vrátili, trpělo zvláštními zdravotními potížemi, pro které se ujal souhrnný název Pouštní horečka. No a právě ta mohla nějak souviset s bojovými plyny, které se dostaly do ovzduší.
Kmenta situaci kolem zamlžování a zatajování skutečnosti, o tom, co malá česká jednotka naměřila v průběhu let sledoval. A psal o tom články do novin. Tak se s dalšími autory rozhodli vydat na toto téma knihu. Oproti Kmotrům, mě ale tolik nezaujala. Tak nějak se tam omílá pořád to samé dokola, každá věta je podložena několika ofocenými dokumenty, opsanými zprávami a články z novin. Což může být zajímavé pro nějakého historika, i když nevím jestli by na něj nepůsobila moc Moorovsky. Jinak je to asi moje první kniha napsaná takovým tím vojenským stylem, který není můj šálek čaje. Takže pokud rádi čtete o tom, jak ti naši kluci vopálený těm amerikánům ukázali, co je to disciplína, tak si hvězdičku přidejte. :-)
Tak to se mi fakt nestává často. Na tuhle knihu jsem se opravdu těšil. Mám rád Zeměplochu, Trpaslíka i Stopaře. O téhle knize řekl Terry Pratchett, že by ji sám nenapsal líp. Námět se mi hodně líbí: Roy Tappen je vědecký pracovník v britském středisku nukleárního výzkumu. Což zní zajímavě, ale doopravdy je to byrokratický chaos plný nesmyslných bezpečnostních předpisů, a většinou naprosto neschopných pracovníků, čekajících na páteční odpoledne.
I recenze tady jsou pozitivní. Cokoliv z toho samo o sobě může slibovat zajímavou knihu. Ale přes to všechno mi ta kniha prostě vůbec nesedla. Nějak jsem se asi nedokázal naladit na Langfordův vypravěčský styl. Myslím, že kdyby mi někdo vyprávěl některé pasáže z knihy, tak bych okamžitě běžel do knihovny. Ale tady mi to až do konce knihy prostě nějak nenaskočilo. Podobný pocit jsem měl u Hlavy XXII, ale tam jsem se po pár kapitolách hned chytil a naopak Hlavu považuji za naprosto skvělou. Omlouvám se tedy za komentář, který může u fanoušků vyvolat podobnou nepříčetnost, jako když jim někdo řekne, že nevolí Karla.
Jordan Belfort je neskutečně úspěšný vlastník investiční společnosti. No a aby se mu mohlo takhle dařit, tak se samozřejmě musí angažovat i v ostatních oborech s investováním úzce souvisejících. Takže je taky naprosto šílený feťák, alkoholik a sexuální deviant. Jehož přehled o tom, co se dá všechno dohromady brát, aniž by člověk umřel, by stačil na doktorát z farmacie. A pro kterého je objednávka trojce děvek na hotelový pokoj, to samé jako si nechat přinést večeři
Rozdíl oproti ostatním podobným knihám je ale v tom, že nic o čem autor píše nevyznívá nijak nuceně. Belfort nemá problém psát o tom, jak se celý život choval jako čtrnáctiletý puberťák, o tom co za šílené situace zažil jenom proto, že už od rána byl plný quaaludu a xanaxu, jak manželce říkal Vévodkyně, aby ukojil své ego toužící po tom, cítit se jako nadčlověk. Jak svou tupostí potopil naprosto nesmyslně upgradovanou jachtu, a podobně.
Prostředí a doba, ve které fungovala jeho firma prostě byla šitá na míru feťákům s psychikou čtrnáctiletých, kteří na poradách řešili, jak zorganizovat soutěž v házení liliputem přes kancelář. A hlavně Belfort je skvělý vypravěč, který v knize kulometnou palbou, podobně zábavně jako Charrière v Motýlkovi, střílí jednu historku za druhou. Podobně jako v Motýlkovi je celkem jedno kolik z toho je pravda a v kolika věcech se snaží Belfort obhájit, protože se to čte prostě skvěle.
I když minimálně třetina knihy obsahuje pro mě nezajímavé popisy kšeftů, které Belfort vyjednával, pořád v ní zbývá ještě kupa zábavy a jak píše Vikina333, taky zajímavých životních mouder. Jinak doporučuju podobnou knihu http://www.databazeknih.cz/knihy/cityboy-35050, která je zase z pohledu zaměstnance investiční společnosti. Zároveň jsem zvědavý na film, který podle knihy točí M.Scorsese http://www.csfd.cz/film/287147-wolf-of-wall-street-the/zajimavosti/
Ve vesmíru je objevena podivná Továrna na potraviny Heecheeů. Je za ní vyslána průzkumná loď s posádkou ve složení: Lurvy, zkušená kapitánka z Gatewaye, její partner Paul, otec Peter a mladší sestra Janine. Továrnu obývá záhadný chlapec Wan, který zná cestu na Nebesa Heecheeů, která jsou obývaná zvláštní rasou lidí blízkou lidoopům. Do příběhu se zapojí i hrdina z předchozího dílu Robinette Broadhead, který je nyní bohatý a žije se svou manželkou Essie, která umí programovat nejmodernější inteligentní počítačové programy. Robinette nejraději diskutuje s jedním z nich, Albertem.
První díl se mi hodně líbil, druhý už je bohužel slabší. Kniha pořád obsahuje spoustu zajímavých pasáží, jako jsou nahrané lidské životy v ne úplně dobré kvalitě, interakce mezi programy, se kterýma se komunikuje prostřednictví vytvořených hologramů. Podivné barevné chodby, jahoďáky, Staří a Mrtví.
Bohužel ale kniha obsahuje dost hluchých pasáží. Hlavně jsem se taky moc nedokázal ztotožnit s některými postavami. Děj obsahuje spoustu témat, ale moc to nedrží pohromadě. Jak jsem se v prvním díle rozmýšlel mezi 4 a 5 hvězdiček, tak teď se rozmýšlím mezi 3 a 4. Úplně na konci to trochu získá drive, Alberta jsem si taky oblíbil, ale je to už moc pozdě, a ten zbytečný dort od pejska s kočičkou a nuda předtím jsou prostě příliš dlouhé.
Druhý díl Pratchettovy trilogie pro mladé puberťáky o Johnnym. V minulém díle Johnny zachraňoval obživlé postavy z počítačových her. Tentokrát Johnny komunikuje s duchy mrtvých ze sousedního hřbitova, který se pokusí s jejich pomocí zachránit před zničením.
Kniha kromě několika postav nijak nenavazuje na předchozí díl. Pratchett se nyní rozhodl parodovat hororové téma. Stejně jako v předchozím díle mě děj nijak nezaujal. Nedokázal jsem se ztotožnit s postavami. Kniha ani neobsahuje nějakou zajímavou pasáž, kvůli které bych jí doporučil k přečtení. Nevím jestli je to tím, že nejsem cílovka, ale těžko říct jestli by malé puberťáky bavilo číst o hřbitově a zamýšlet se nad otázkou smrti a co následuje. Co si vzpomínám, tak já jsem v těch letech měl jiné starosti. :-)
Na Zemi začíná být příliš horko, a tak se lidé pokouší kolonizovat ostatní planety, kde se ale žije ještě podstatně hůř a tak většina kolonizátorů jenom žvýká drogu Can-D, která jim umožňuje se na nějaký čas přenést do halucinogenního světa vybaveného nakoupenými miniaturami věcí.
Barney Mayerson je předpovídač, tzn. že umí vidět, co a s jak velkou pravděpodobností, se může v budoucnosti stát. Tuto schopnost využívá k předpovídání trendů pro společnost P.P.Layouts, která tuto drogu vyrábí. A stejně jako ostatní se snaží simulováním nemocí vyhnout nucenému vysídlení ze Země na některou z planet.
Ze začátku je děj rozdělený mezi několik postav a není úplně jasné, kam se bude ubírat. Možná to nevěděl ani Dick. Každopádně se to pořád skvěle čte, a stejně jako u Blade Runnera, tahle kniha okamžitě vtáhne do děje a těžko se odkládá. Poslední třetina na mě už asi byla trochu moc přeinceptionovaná a asi jsem úplně všechno nepochopil, ale pořád je v tom spousta věcí, které vám uvíznou v mysli. Pokud máte rádi PKD, tak doporučuju.
Souborné vydání Clarkeových povídek, které autor sám vybral. Líbilo se mi, že ke každé povídce napsal krátký úvod o jejím vzniku. Clarke mi vždycky připomínal takového pokračovatele Vernea. Jeho romány podobně předpovídají budoucnost, akorát je v nich víc elektronika a jsou více zaměřené na vesmír. Podobně jako Verne je Clarke těžce technický typ, takže jeho příběhy na mě působí trochu chladně, neemocionálně. Nejvíc mě asi na Clareovi baví objevování nových světů. Je to podobné jako číst o nějaké námořní výpravě, akorát Clarkeovi hrdinové letí v kosmu. Pokud máte rádi cestování nekonečnou samotou vesmíru, nebo jste v dětství stále dokola listovali encyklopediemi naší sluneční soustavy a přemýšleli jaké to asi bude třeba na měsících Jupiteru, tak tuhle knihu doporučuju. Většina povídek je hodně povedených a těch pár ostatních, které nejsou tak zajímavé, jsou aspoň čtivě napsané. Knihu jsem četl především kvůli povídce Hlídka, podle které se jmenuje, a hlavně podle ní napsal Clarke Vesmírnou odyseu. Ale jak sám píše, jedná se jenom o krátký zárodek námětu. Nejvíc mě bavila asi Mez pevnosti.
Frank Sandow je jeden z nejbohatších a zároveň vlastně i nejstarších lidí ve vesmíru. Hodně se toho naučil od podivné rasy Pej'ců, stal se tak něčím podobným božským stvořením. Žije na planetě Homefree, kterou jako světotvůrce sám vytvořil. Když mu někdo začne posílat výhružné zprávy o tom, že udělá něco lidem, které znal, tak i když už jsou všichni dávno mrtví, rozhodne se opustit pohodlí domova a přijít tomu na kloub.
Tentokrát skoro čistá sci-fi, i když jak je u Zelazneho zvykem, tak okořeněná fantasy v podobě božských schopností hlavního hrdiny. Ze začátku mi přišla kniha dost nudná. Ale postupně mě hlavní hrdina a koncept světotvůrců a Pej'ců, kteří sledují příliv začal bavit. Bohužel konec už mě tolik neoslovil, ale i tak stojí za přečtení. Je to klasický Zelazny, i když ne ve vrcholné formě.
Četl jsem trilogii o Mrázkovi. Svědek na zabití má být podle anotace, takové další pokračování. Čekal jsem velmi řídkou nastavovanou kaši. Ale překvapivě se mi kniha četla skvěle. Kmentovi se shodou okolností podařilo dostat k člověku, který žil jako jeden z bossů české vekslácké mafie. Nakonec ale skončil jako lidská troska, úplně bez prostředků a protože se na něj vykašlala i policie, tak se rozhodl promluvit o zákulisí života lidí, kteří ovládají tenhle stát. Těžko říct kolik si toho navymýšlel Kliment, jako hlavní aktér, nebo Kmenta, jako novinář. Každopádně příběh působí velmi silně, a často jsem měl pocit, že tohle by stálo za to zfilmovat. Kliment ze sebe sype historky o životě veksláků, jak z filmu Bony a klid. Vypráví mrazivé příběhy o vyřizování účtů mezi kmotry. Naznačuje, jak to mohlo být s Mrázkem a Krejčířem. Možná mě kniha bavila i víc, než první Mrázek.
Druhé pokračování souborného vydání příběhů Čtyřlístku. Oproti předchozímu dílu, už jsou příběhy plně barevné a kresba se skoro shoduje s aktuálními čísly. Příběhy jsou jen zatím kratší a jednodušší. Jinak pořád skvělá zábava nejen pro děti. Jako únik před tehdejší normalizací, určitě skvěle fungovalo. Bobík rulez.
Měl jsem asi výhodu, že jsem od Harryho moc nic nečekal. Viděl jsem tři filmy, z nichž první dva mě prakticky vůbec nebavily a ve třetím už jsem moc nechápal, kdo je kdo. Z autorky jsem měl pocit, že jde o nějakou namyšlenou snobku, která vykradla kdeco od Tolkiena po Pratchetta, a protože napsala knihu v dobrý čas a schopnému prodejci, který dokázal přesvědčit lidi, že fantasy může být zábava nejen pro pár podivných nerdů, tak měla úspěch. Tak jsem si počkal až fanatické šílenství kolem kouzelnického učně trochu utichlo a ječící fanynky se začaly plně soustředit na upíry, a rozhodl se doplnit si taky vzdělání. No a kniha se mi překvapivě velmi líbila. Film se snaží přesně popisovat stránku po stránce celý děj, ale pro mě ve všech směrech s knihou prohrává. Připadá mi, že v něm jde hlavně o takové suché popisování děje, i když třeba obsazením a řemeslně je udělaný dobře, tak u mě nějak nefunguje. Kniha mi přišla, že se více zajímá o jednotlivé charaktery, je taková lidštější. Rowlingová umí ve čtenáři vyvolat pocit, že se těší na každou další kapitolu, jakoby rozbaloval další dárek. Těšil jsem se, jak parta bude reagovat na nové situace, do kterých se dostane. Celá ústřední trojce je taková zajímavá. Co je to za hlavního hrdinu, nějaký zadumaný podivín :-)... Ale člověk se prostě těší co zase řekne roztomile panovačná šprtka Hermiona, jak na to melancholický Harry zareaguje, a jak je bude muset věčný loser Ron trochu srovnat. Film je okázalý, z knihy je naopak cítit taková trochu tíseň toho malého bytu, ve kterém se Rowlingová jako samoživitelka snažila vypsat z depresí. Každopádně kniha není žádné veledílo, ale odpočinková četba, která ale velmi funguje. Rád jsem si přečetl i originál, musím říct, že český překlad je taky velmi povedený. Rád si přečtu další díly.