valda komentáře u knih
Střet dvou světů, toho technického představovaného Markem a Polova magického. Oba, v dětství vyměnění rodičům, žijí v nepochopení. Markus staví složité železné stroje a zbraně. Pol hraje na kytaru a ovládá magické schopnosti. Jednoho dne se musí dozvědět, kdo doopravdy jsou, věda a magie na sebe opět narazí.
Kniha má určitě zajímavý námět, střet scifi a fantasy. Pokud máte rádi draky, tak se vám bude líbit Polovo prohánění se na Lunoletovi, Zelazny se taky věnuje hodně svému pojetí používání magie prostřednictvím vláken, což mi přišlo taky nápadité. I když dojde k několika velikým bitvám, tak svět a jeho obyvatelé, historie a podobně je popsána velmi hrubě a já jsem měl trochu problém se nějak ztotožnit s motivacemi hlavních hrdinů. Zelazny má skvělý vypravěčský styl, s rychlým spádem děje, ale připadalo mi, že kromě tří základních pilířů, draci, střet dvou světů a používání magie, už se mu trochu nechtělo věnovat blíže něčemu dalšímu, tak si prostě řekl: přidám tam pár kentaurů, nějaké ty létající stroje, hady a tak, prostě co čtenáři mají rádi a je to. :-) Taky mi přišel trochu bezradný s postavou zloděje Mišího Rukavičky (ale jméno je to dobré).
PS: Zelazneho odkaz na prof. Hrbolka, cituji... Jmenuji se "Mlha-která-houstne-na večerní-obloze-proti-posledním-bledým-mrakům-podzimního-dne". V zájmu rychlejší komunikace ti budu říkat "Mlha". :-)
Terry Pratchett se rozhodl společně s kreslířem Grayem Jolliffem zdokumentovat toto zvláštní zvíře. Protože jedno taky vlastním, tak můžu říct, že se mu dokonale povedlo obsáhnout mnoho osobnostních charakteristik, kočičích zvláštnosti v chování, nečekaných situací, do kterých se majitelé jistě dostanou, kočičích kategorií apod. Rozhodně bych příručku doporučil všem zájemcům o pořízení si kočky a nebo chovatelům, kteří se jenom chtějí pobavit a ujistit, že vlastní Opravdovou kočku. Některé pasáže bych možná zkrátil, ale jinak skvělý nápad.
Robinette Broadhead pracuje v potravinových dolech na Zemi. Lidí je příliš mnoho a pomalu se snaží osidlovat okolní planety. Na asteroidu poblíž Venuše je objevena zvláštní základna (Gateway), neznámé rasy Heechee. Je plná malých vesmírných lodí, které se umí pohybovat rychleji než světlo. Problém je v tom, že přestože výzkum Heechee probíhá už velmi dlouho, tak lidstvo o nich ví jen velmi málo, protože Heechee po sobě důkladně uklidili a nenechali nikde prakticky žádné záznamy, které by se podařilo nějak rozluštit. Lodě, které se pohybují rychleji než světlo jsou pro lidstvo obrovským potenciálem, postupně jsou vysíláni takzvaní prospektoři, kteří nasedají do lodí a vědci se pokoušejí naprogramovat loď, tak aby se dostala na nějaké zajímavé místo vesmíru a mohla od tamtud získat nějaké vzorky, ať už by se týkali Heechee nebo ne. Bohužel celý systém je natolik složitý, že se jen velmi málo prospektorů vrací živých. Pokud se jim ale podaří něco zajímavého získat jsou slušně odměňováni.
Takovýmto prospektorem se právě stává Robinette. Vyhraje v loterii a všechny svoje prostředky vloží na výcvik na prospektora.
Kniha je napsaná v takových třech rovinách, v první je civilně popisován život Robinette na Gatewayi, tísnivá atmosféra, večírky, čekání na ten správný let, nápor na psychiku za letu, kdy je posádka uzavřena v malém prostoru a neví jestli přežije, nebo objeví něco úžasného (tady mi to trochu připomnělo Odysseu). Druhá rovina se odehrává v budoucnosti, kdy Robinette rozmlouvá se svým elektronickým psychiatrem Sigfridem a my přicházíme na to, že Robinette je nakonec bohatý, nevíme, jak se mu to povedlo a evidentně ho to velmi psychicky poznamenalo. Tady mi někdy přišlo, že Pohl v té době trochu moc četl Freuda. A třetí rovina jsou takové různé útržky inzerátů, dopisů, dokumentů a podobně, které skvěle podtrhují nervózní a zvláštní atmosféru na Gatewayi.
U téhle knihy jsem se nemohl rozhodnout jestli 4 nebo 5 hvězdiček, protože hlavní hrdina mi nebyl moc sympatický, takový psychicky vyšinutý zbabělec (lehce jako z P. K. Dicka) a zase se toho zas tak moc světoborného nedělo, na konci jsem čekal něco zajímavějšího, a taky jsem moc nechápal o co šlo furt s těma homosexuálama :-). Ale komorně napsanou knihu jsem na druhou stranu hltal velkým tempem, protože atmosféra je skvělá, jsme v budoucnosti, ale lidstvo je naprosto primitivní v porovnání s neznámými Heechee, a dozvídá se jen minimální fragmenty znalostí Heechee, které mají ale obrovskou cenu. Další z šesti dílů si určitě rád přečtu.
Mladý Michel Dufrénoy, jeden z posledních studentů literatury a umění, oborů, které jsou již v 60. letech 20. století téměř zaniklé, se pokouší uplatnit v zaměstnání. Bohužel přetechnizovaná doba, plná byrokracie žádné poezii a umění nepřeje, a tak se Michel společně s posledními ctiteli umění, dostává do stále beznadějnějších situací.
Jedná se snad o poslední nalezenou knihu Julese Vernea, která byla objevena v zazděném trezoru v roce 1994. Zároveň je to jedna z prvních knih, které Verne napsal, v roce 1863. Jeho styl ještě není tak jasný. Verne všechny technické prvky podkládá skutečnými vynálezy a není to tedy ještě klasický vědecko-fantastický román. Příběh sám o sobě, není příliš zajímavý. U Vernea, to platí snad pro všechny jeho knihy, mně trochu vadí taková jakoby chladnost jeho postav a vůbec celého děje. Tady navíc příběh působí trochu rozházeně a celkově osudy chudého, zamilovaného studenta, kterému nikdo nerozumí, nejdou příliš do hloubky.
Obrovská Verneho síla je ale ve schopnosti předvídat a popsat svět, který bude od napsání románu za sto let. V takové Paříži se lidé prohánějí po ulicích v automobilech, i když jsou tedy na plyn, všichni již umí číst ale nikdo nečte. Veškeré vzdělání se zaměřuje na techniku, nebo jak nejlépe vydělávat peníze. Lidé jdou pragmaticky pouze za ziskem, vše je na elektřinu, existují obrovské haly plné složitých počítacích strojů a podobně.
Stařenka Oggová se rozhodla vydat soubor receptů. Některé jsou její, ale mnoho jich získala taky od různých známých postav ze Zeměplochy. Tak nechybí např. recept na pravé uzenky v rohlíku Kolíka A.S.P, pilulky ze sušených žab, chléb a voda lorda Vetinariho atp. Jedná se většinou o dost prapodivné recepty, ale podle většiny není žádný problém postupovat, jenom stačí někdy krysu nebo třeba žábu vyměnit za nějaký jiný, tradičnější kus masa. Receptů je poměrně hodně a třetina knihy je také věnována etiketě podle Stařenky, která je také sice poněkud svérázně pojatá, ale v zásadě se po malých úpravách dá použít v praxi. Jinak je kniha doplněna mnoha obrázky Paula Kidbyho. Obsahuje taky mnoho narážek na různé anglické pohádky a tradice, někdy jsem asi tak úplně nepochopil pointu. Stařenčin humor je taky docela dost drsný a její schopnost v užívání asociací a naznačování je někdy opravdu silné kafe. Třeba v případě jahodového klátila, který můžete doplnit dvěma kopečky zmrzliny.. no radši nepokračovat. :-)
Docela dost podrobná mapa k Zeměplošskému Ankh-Morporku. Obsahuje krátký Pratchettův a Briggsův popis jejího vzniku. Protože je z roku 1993, tak obsahuje všechny místa po knihu Muži ve zbrani, kterou v té době Pratchett právě psal, navíc jsou vykresleny erby cechů a podrobnější mapka Neviditelné univerzity.
Knih o Zeměploše v té době nebylo vydáno zase tak mnoho, ale překvapilo mě, kolik už obsahují významných městských bodů. Sestavit takovou mapu, aby vše souhlasilo, jistě nebylo jednoduché, já ale preferuju Ankh-Morpork, který mám v hlavě, než abych se řídil mapou.
Tentokrát se hrdinové předchozího dílu v kosmické lodi s nepravděpodobnostním pohonem Srdce ze zlata dostanou např. do Restaurace na konci vesmíru, ve které můžete při večeři sledovat z okna zánik i vznik celého vesmíru, setkají se s nejhlučnější kapelou všech galaxií, nebo navštíví Vládce vesmíru, a nakonec se náhodou ocitnou v "záchranné" lodi jedné planety. které hrozil zánik, plné administrativních pracovníků, ekonomických poradců atd...
Kniha je psaná ve stejném stylu jako předchozí. Možná ještě trochu méně kompaktní, jakoby fejetonistická. Opět nechybí pořádná dávka holismu, spousta absurdních situací a taky skvělých dialogů, ze kterých je lehce cítit rozhlasový původ Stopaře.
Poslední díl corwinovské série z Amberu vypráví hlavně o corwinově putování ke Dvorům chaosu. Dozvíme se, jestli se podaří otci Oberonovi opravit Vzor. Jak dopadne konečná bitva vojsk Amberu proti Chaosu a jestli tak zavládne řád, chaos nebo nový svět stvořený zákeřným bratrem Brandem.
Protože se jedná o poslední díl, čekal jsem asi něco velkolepějšího. Převážná část knihy je o corwinově cestě, na které potkává různé bytosti a někdy se chová na můj vkus až trochu hloupě. Vysvětlí se několik zbývajících nejasností, ale oproti předchozím zamotaným dílům se toho vlastně příliš neděje, i když se mi celá kniha četla velmi dobře. Spíše mi kniha přišla jako takový bonus, ze začátku jako takové intermezzo, corwinova cesta je velmi komorní. Události kolem bitvy zase připomínaly jakoby epilog. Pro mě rozhodně nejslabší kniha pentalogie, ale pořád na skvělé úrovni, nemůžu dát nižší hodnocení. Už se těším na dobrodružství Merlina.
V předposledním dílu první pentalogie Amberu se konečně společně s Corwinem dozvíme, odpovědi na mnoho záhadných otázek. Proč a za jakých okolností se Corwin dostal na Zemi? Jak je to s tajnými spolky mezi jednotlivými členy rodiny, koho je potřeba se obávat a komu věřit? Jak vnikla Černá stezka? Jak je to s Dvory Chaosu? Kdo je Dara? Co je se Vzorem, a který je ten pravý? Ten v Amberu, v odrazech království ve vodě, Rebmě, nebo v Tir-na Nog'thu, stvořeném měsíčním svitem? Kdo je vlastně šílený malíř přesunovacích karet a Vzoru Dworkin? Kdo, kde a proč uvěznil Branda? Co je s Randomovým synem Martinem? Jak funguje Drahokam Soudu? Kde je otec? Nebo další otázku, kterou jsem si kladl už delší dobu, kdo je doopravdy Ganelon?
Pro mě osobně je kniha velmi povedená. Na rozdíl od předchozího dílu, i když se hodně vysvětluje, tak děj má pořád skvělý spád. Nic není tak, jak se zdá na první pohled, ale v hodně otázkách ve mně už dříve hlodalo podezření a hltal jsem stránky, abych se dozvěděl víc. Čím déle čtu Amber, tím je svět propracovanější a zajímavější. Jak píše i Ruw, tak knihy série mají prý klesající úroveň. Tak uvidíme, co bude dál, zatím ten pocit nemám. :-)
V třetím díle se bratři a sestry Amberu sejdou, aby zachránili ztraceného Branda. Corwin se tak dočká mnoha vysvětlení, ale zároveň se začnou intriky mezi sourozenci vyhrocovat. Taky se dozvíme více i o sourozencích, kteří ještě neměli moc prostoru.
Zelazny tentokrát vysvětlí hodně záhad a událostí, které byly nastíněny v předchozích dílech, zároveň ale vzniknou nové propletence a čtenář si tak vlastně musí pokládat mnoho dalších otázek. Vysvětlování, i když samozřejmě za chodu děje, trochu zbrzdí tempo, některé pasáže jsou slabší , ale zároveň jsou zde naprosto skvělé části, takže knihu řadím po bok předchozích dílů.
Celá kniha je rozdělená na 4 základní kapitoly, ve kterých je několik zásad, a každá zásada, kterou Dale doporučuje dodržovat, je podložena příklady ze života.
Autor nepopisuje nějaké teoretické struktury, pravidla a podobně, ale vše je popsáno v konkrétních příkladech zábavnou a nenásilnou formou. Často jsou popisovány situace týkající se známých osobností, historické události a vždy je ukázáno např.: co udělal člověk špatně, nebo naopak jak správně situaci vyřešil. Těchto situací nashromáždil autor obrovské množství za dobu svého přednášení.
Kniha je napsaná velmi pozitivně, na mě možná až příliš, ale pozitivní pohled mi je sympatičtější než, aby kniha obsahovala pravidla, jako jak z „hlupáků sedřít kůži a zvýšit si tak ego.“
Autor popisuje zdánlivě samozřejmé věci, na kterých není nic nějak moc mimořádného, rozhodně nečekejte složité diplomaticko-psychologické konstrukce, které když budete denně pilovat, tak vám budou všichni zobat z ruky. Nemyslím si, že působím tak dobře na lidi, jak bych chtěl, v tom mám rozhodně hodně co zlepšovat. Ale myslím si, že dobře rozumím lidem a umím se vcítit do toho, co dělají a proč to dělají. Po tom, co jsem si knihu přečetl, jsem ale našel mnoho stránek lidského chování, které mi doteď byly prakticky neviditelné, toto poznání je velmi intenzivní a za krátkou dobu, co se mi tato část obrazu více zaostřila, tak můžu říct, že jsem schopen mnohem více dělat to, co se ode mě očekává, a naopak mít možnost více ovlivnit, to, kam se ubírají ostatní, to vše naprosto nenásilnou cestou. Proto knihu velmi doporučuji všem, hodí se skvěle k řešení životních situací, nejen těch, které se týkají byznysu.
Deníky z cesty Che Guevary a jeho přítele po Jižní Americe.
Motocyklové deníky mě trochu překvapily. Čekal jsem dobrodružnou jízdu na motorce drsnou krajinou jihoamerického venkova, plnou divokých pitek, střílení a podobně. To vše proloženo politickými a sociologickými úvahami o vítězství proletariátu.
Tak hlavně, i když název zní Motocyklové deníky, tak na motorce se jede jenom asi prvních 80 stránek, potom se jde pěšky nebo na korbě náklaďáku. Překvapilo mě taky, jak obyčejné a svým způsobem banální jsou zážitky obou kamarádů. Myslím, že kdybyste si přečetli jakýkoliv cestopis od dvou možná trochu zbrklých a naivních studentů, kteří tento rok procestovali Jižní Ameriku, tak by vypadaly úplně stejně, spíš by tam těch zážitků bylo víc. Líbilo se mi zase ale, že Che vše popisuje bez nějakého patosu, jací jsou frajeři a hrdinové a podobně. Někdy je i dost vtipný a celou dobu rozhodně čtivý. A když Che sem tam napíše něco o útisku obyčejných dělníků tak to kromě konce na mě nepůsobilo vůbec násilně a asi bych si toho všímal úplně stejně jako on. Totálně mi celý text neseděl k osobě revolucionáře, válečníka a pomocníka diktátora Fidela, a jak ho na konci až možná trochu jednostranně nazývá jakýsi historik, sériového vraha.
V druhém díle série Tajemný Amber se Corwin po útěku z vězení vydá do Lorraine, starého království, kde potká vládce Ganelona, se kterým se vypraví do Avalonu, za bratrem Benediktem, skvělým šermířem. Hlavním jeho cílem je, ale seskupit dostatečné síly na svrhnutí bratra Erika, který ho nechal hnít slepého v kobce.
Zelazny tentokrát trochu zvolnil tempo, aby byl čas více se rozhlédnout a popsat kontexty. Děj ale postupně graduje a postupně je čím dál temnější a nejasnější a rozhodně není černobílý, jako třeba Kruh v Lorraine.
Kniha obsahuje obrázky několika zajímavých postav z Pratchettových knížek, nakreslené Paulem Kidbym, výborným malířem, který zastoupil na pozici autora obálek ještě lepšího Joshe Kirbyho. Obrázky jsou doprovázené stručným vtipným Pratchettovým popisem. Knižka je to, ale trochu moc krátká a přesto, že jsou obrázky pěkné, tak mnoho čtenářů dá v podobě svých oblíbených postav určitě přednost své vlastní fantazii.
Po tom, co David Bowman v prvním díle záhadně zmizí v tmavém monolitu a vesmírná loď Discovery je ponechána opuštěná nedaleko Saturnových měsíců, začne se připravovat další výprava, která má objasnit, co se vlastně stalo. Tentokrát je to ruská posádka se dvěma Američany z nichž jeden je doktor Heywood Floyd, který se objevil už v prvním díle, a v tomto je hlavní postavou. Navíc letí ještě Ind Čandra, tvůrce HALa, který se jej má pokusit opravit a případně ho využít k navigaci Discovery zpět na Zemi.
Druhý díl je pro mě skoro stejně skvělý jako první, u kterého se mi líbilo, že celý příběh je více komorní a často se věci spíše jenom naznačují. Nyní se již Clarke nijak neomezoval a hodně toho popsal a vysvětlil. Opět platí vše, co jsem napsal v komentáři k 2001.
Pozn.: Jestli jsem to dobře pochopil, tak Clarke zaparkoval Discovery v tomto pokračování o planetu blíž, tak jak je to ve filmu, tzn. u Jupiteru, a ne jak je to v knize, tzn. u Saturnu. :-)
Dobrodružství, které zažije Neználek, trochu zbrklý a vymýšlející si človíček, který patří mezi malíčky a malenky žijící ve městě Kvítečkově.
Společně se svými přáteli (jako je doktor Pilulkin nebo Cukerín Cukerínovič Sirupčík) se vypraví na cestu balónem, který sestrojil Všeználek, do městeček Zelení a Dračína.
Nosov skvěle rozumí dětským fantaziím a svět, ve kterém žijí jeho postavičky je jako jedno obrovské hřiště plné dětí, se spoustou vynálezů, jako jsou auta na limonádu, která se chladí arašídovou zmrzlinou (a po měsíční usilovné práci do nich Šroubek a Vroubek nainstalují zásadní zlepšovák, pomocí, kterého je možné limonádu pít za jízdy, čímž auto velmi stoupne na popularitě).
Jako dítě jsem měl taky hodně rád doprovodné obrázky od Jaromíra Zápala, jenom jsem trochu nepochopil proč je na nich pes Bulka, nakreslený jako ještěrka :-)
Dětská knížka, spíše takové leporelo, ve kterém si tatínek, kapitán Elánius z Hlídky, trochu upraví známou dětskou hru „Kdepak je má kravička“, aby lépe odpovídala Ankh-Morporku. Myslím, že se u ní pobaví děti i dospělí.
Jeden z nejznámějších světových bestselerů o astrofyzice, kde se autor snaží tak trochu odpovědět na otázku „života, vesmíru a vůbec…“. Kniha ve své době vzbudila obrovský rozruch (překvapila tím i samotného autora, který ji psal vlastně na zakázku), protože popsala ve stručnosti základy moderního vědeckého pohledu na svět laikům, s použitím pouze jediné, té nejslavnější rovnice. Od Newtonovské fyziky po teorie strun. Na mě byla, ale až příliš stručná (trochu to připomínalo odpověď na výše položenou otázku, kterou dostali hrdinové Adamsovy knihy) a několikrát jsem se docela dost ztrácel. Ono to sice vypadá lákavě, popsat většinu základních fyzikálních zákonitostí na pouze 170 stránkách, ale myslím si, že nejsem sám, kdo by uvítal spíše aspoň trojitý rozsah, aby byl lépe v obraze, takhle mi text připadal jako nahuštěný seznam základních fyzikálních myšlenek. Laickým nadšencům bych možná doporučil začít pozvolněji, aby měli šanci se dostat více do hloubky a lépe pochopit.
První kniha desetidílné série odehrávající se na světě Amber. Hlavní hrdina se probouzí na nemocničním lůžku pod vlivem otupujících látek a nepamatuje si, kdo je, ani jak se jmenuje…
Postupně se dozvídá, že patří do rodu devíti synů a čtyř dcer vládců Amberu a jeho bratr Erik se chystá prohlásit králem na jediném pravém světě Amber. Ostatní světy, jako třeba Země, jsou jen stíny a on, stejně jako jeho bratři má schopnost tyto světy přetvářet.
Zelazneho postava Corwin je dobrou ukázkou drsného, pragmatického, až cynického, velmi inteligentního, ale také bez dlouhého rozmýšlení jednajícího hrdiny, který se vydává dobýt zpět svůj trůn, protože je prostě „sakra“ princ Amberu, a Zelazny se nikde nezdržuje nějakým vysvětlováním, třeba, že jeho bratr bije malé děti, nebo cokoliv jiného… Ve stejném duchu je napsaná celá kniha, děj má rychlý spád, celý složitý svět a propletence vztahů postav si většinou čtenář musí odvodit z dění, často mi taky připadalo, že autor prostě záměrně přeskočí nějakou část, protože by mu přišla nudná.
Zároveň se autor nijak neomazuje žánrem, a v jeho světě je fakt možné kde co… Třeba, že si Corwin po udatné bitvě, se spoustou strašlivých nestvůr a skvěle popsanými šermířskými souboji, jako z Pána Prstenů, zapálí cigaretu, a pak třeba nastoupí do Mercedesu…
Celá kniha je v hodně temné atmosféře, ale zároveň autor někdy přijde i s vtipným nadhledem, plná zvláštních míst, intrik mezi sourozenci, kteří jsou každý jiný, a taky obsahuje obrovskou spoustu skvělých nápadů…
(Četl jsem v překladu Honzy Kantůrka, ty předchozí myslím, nejsou příliš povedené.)
Dětská kniha o psíku Roverovi, který je proměněn ve hračku chlapečka Číslo Dvě. Rover zažívá různá podivuhodná dobrodružství na Měsíci, ale i v podmořském království. Je to jeden z prvních Tolkienových příběhů, zároveň určených hlavně pro děti, ale už i u Tuláka Rovera se objevuje mnoho prvků známých i v pozdější tvorbě, to když Tolkien popisuje tajemná dobrodružství na temné straně měsíce, nebo setkání s Rudým drakem. Projevuje se zde i spisovatelova záliba v podivínských čarodějích. Rover se setká s mrzutým čarodějem Artaxerxem, podivínským Mužem z Měsíce a Psamatem Psamatidem s králičíma nohama, který si potrpí na správnou výslovnost svého jména. Nebo také skvělá schopnost vystihnout už jménem charakter místa nebo postavy. Když např. Rover cestuje s prastarou velrybou Uin. Určitě se jedná o skvělou knížku pro děti. Je doplněná několika autorovými kresbami. Bohužel je ale docela krátká. Je to taková příprava na rozsáhlejšího Hobita, ve kterém Tolkien tvorbu pro děti dovedl k naprosté dokonalosti.