Vampucha komentáře u knih

Styl psaní Taylor Jenkins Reid mi opravdu sedí. Stejně jako u Daisy i tady mě autorka vtáhla do děje a hlavně do té doby šedesátých / sedmdesátých let. Úplně živě jsem viděla ty účesy, oblečení, stará auta...
Opravdu mě bavilo, jak je to vyprávěno retrospektivně a cca v půlce knihy se to spojí. Ze začátku jsem si více užívala příběh Micka s June, ale později už jsem byla zvědavá na tajemství celé rodiny.
Malibu v plamenech pro mě byla taková příjemné oddechovka.

3 08.03.2022

Měla jsem problém s celkovou délkou knihy. Více jak 700 stran Edwardových myšlenkových pochodů je opravdu hodně, navíc první půlce chybí nějaká akce. Teprve až tak právě od půlky to začalo být akční a mělo to nějaký spád. Knize by prospělo kdyby měla alespoň o 200 stran méně. V původním Stmívání působil Edward celkem sympaticky, ale tady mi byl ke konci opravdu silně nesympatický.

3 09.03.2021

Knížka Žabka radí je něco co jsem potřebovala. Citáty, afirmace a připomínka toho, že žiju život hlavně pro sebe a ne pro své okolí.

Je to malá roztomilá knížka plná mouder, které je dobré si jednou za čas připomenout a připomene vám je roztomilá žabka v houbovém klobouku se zálibou v botách.

Jistě asi to není nic převratného a těch citátů by tam mohlo být klidně víc, ale není to příručka na život. Je to jen připomínka, jak se o sebe starat a mít zdravý vztah sám se sebou.

Malá útlá knížečka, která by mohla být i hezkým dárkem, protože pohladí po duši.

2 28.12.2024

Knížka jako adventní kalendář? Ano prosím!

Pojďme si nalít čistého vína, už dávno nejsem cílovka Oly knih :D Ale nebudu lhát, čtení mě bavilo. Možná i díky krizi v posledních měsících jsem prostě něco vtipného a takto nenáročného potřebovala. Občas to potřebujeme všichni a je jedno kolik vám je zrovna let.

Na Oly styl psaní jsem zvyklá z předchozích knih, jenž jsem četla. A už podruhé mě to vytáhlo ze čtecí krize. Její jednoduchý styl psaní mi sedí, a že tam není příliš popisů mi nevadí.
Příběh má krásnou vánočně zimní atmosféru odehrávající se v prosinci a také díky zpracování knihy, která je jako adventní kalendář. Hodně mě bavilo otevírání stránek a odhalování jednotlivých výzev. Vymýšlet to musela být práce i zábava.

Romantická linka je samozřejmě plná klišé, ale kdy jindy se hodí víc než na vánoce :) Je to jako vždy vtipné, nechybí pop kulturní narážky na filmy, hudbu i knihy.

Hlavní hrdinka Addie je knihomolka a adventní čas a Vánoce tráví sama s babi, mimochodem babi je skvělá! Jaxon, kluk se kterým Addie předstírá randění je hokejista. Nevím co všichni s těmi hokejisty mají :D Nějaký nový trend. A nezlobila bych se, kdyby zase odešel. Chemie mezi nimi funguje od začátku skvěle a přiznávám, že na konci je doják jako prase a já bulela!

Do čtení jsem šla s tím, že vím jak Ola píše a bavilo mě to. Opravdu je to spíše pro mladší YA čtenáře. Je to lehce naivní, ale totální oddechovka a při čtení vůbec nemusíte přemýšlet. To mi hodně vyhovovalo a skvěle mi to sedlo to nabitého programu a unaveného období. Čtení jsem si natáhla na celý měsíc a četla ne po dnech, ale třeba po týdnech a bylo to fajn.

2 02.12.2024

Hodnocení: 3,5
Jeffery Deaver patří k mým oblíbeným autorům thrillerů, jeho série s Lincolnem Rhymem je skvělá a nasadila laťku hodně vysoko.
Hlavní postavou této knihy a série je Colter Show, něco jako soukromý vyšetřovatel lomeno lovec odměn. Někdo se pohřešuje a je na něj vypsaná odměna? Pak po tom jistě skočí Colter. Měl celkem svéráznou výchovu, ale právě díky tomu je skvělým stopařem.
Ve Hře na nikdy se vydává hledat mladou ženu, kterou pravděpodobně někdo unesl. Zaplétá se do podivného případu a začne nakonec intenzivně spolupracovat s policií.

Jeffery Deaver je mistr rešerší. Všechno vysvětluje do sebemenších detailů. Např. v této knize jsou hlavním prvkem různé online hry a čtenář je vhozen do tohoto světa a pojmů. Ale není se čeho bát, Deaver vše vysvětluje, tak aby to pochopil i laik.
Také Colter Show je opět geniální a extrémně chytrá postava vyšetřovatele. U Deavera bych ani nic jiného nečekala.

Takže, abych to shrnula. Za mě originální prostředí ze světa her, sympatický a chytrý vyšetřovatel (sice s podivnou minulostí, ale není alkoholik), napínavé pátrání, které má spád a pachatel, kterého uhodnete jen stěží. Plus ještě vedlejší osobní linka, která v prvním díle není uzavřená.
Kdo má rád linku pátrání po pohřešovaných osobách, jako píše třeba Tim Weaver, tak by ho tato série mohla bavit.

Audioknihu v tomto případě namluvil Filip Švarc. Jeho hlas je poměrně známý z dabingu či různých TV upoutávek. Byla jsem zvědavá, jaké to bude poslouchat ho 12 hodin. A upřímně nevím :D Hlas má hodně výrazný a dokážu si představit, že někomu nemusí sednou. Já si překvapivě musela chvilku zvykat. Přednes je jednoduchý, bez nějakých větších změn intonace. Ani u různých postav příliš nemění styl vyprávění, zaznamenala jsem to snad jen trochu o Coltera. Ale upřímně, neumím si zrovna u Filipa Švarce představit, že se snaží mluvit jako žena :D

2 03.09.2024

Ačkoliv mám knihu doma, zvolila jsem formu audio knihy, která má 6 a půl hodiny, to je pro mě úplně ideální délka. Knihu čte Jakub Saic, na jeho přednes jsem si musela trochu zvyknout, ale nebyl vyloženě nepříjemný.

Jsou prázdniny, vyšetřovatel Tomáš Volf si v práci bere zaslouženou dovolenou a vydává se do rodného městečka za rodiči a svou známou, soukromou vyšetřovatelkou, která zde zrovna dostala nový případ.
Ztracená dívka, po které pátrá každý kdo má ruce a nohy. Tomáš neváhá a přidává se k vyšetřování.

Shodou okolností se tento případ podobá jinému, který se stal před mnoha lety a Tomáš ani ostatní obyvatelé města nechtějí otevírat staré rány. Ale podobnost je tak velká, že nezbývá nic jiného, než se starým případem zabývat.
A tak sledujeme paralelně aktuální vyšetřování a Tomášovi vzpomínky na to, co se stalo v jeho mládí.

Závěr je velká akční jízda, jak vytržená z americké kriminálky :D

Napsané to není špatně, má to spád a máte pocit, že se neustále něco děje. Tomáš Volf je metalista (žádný alkoholik) a působí jako velký sympaťák. Ale prostě něco, něco co neumím identifikovat mi zde chybělo. Obávám se, že časem mi tato detektivka splyne s mnoha dalšími a nemohu se také ubránit srovnání s Kristýnou Trpkovou, jejíž Stvůru jsem poslouchala pár dní před Nalezením. Je to takový podobně jednoduchý styl detektivky. V Nalezení nejsou žádné explicitní nechutnosti, Kristýna Trpková je v tomto trochu barvitější.

2 09.08.2024

Kniha o mezilidských vztazích a o tom, jak jeden víkend může několika lidem změnit život.
Zaujala mě obálkou, ale především anotací.

Letos mě tvorba českých autorů celkem baví, objevuji jak osvědčené bestsellery, tak i novinky. Jednou z novinek je právě kniha Pusťte světlo do tmavého večera od Jana Kholla.

Příběh sledujeme z pohledu čtyř lidí, kteří se sejdou na víkend na jedné chatě a slaví narozeniny. Každý z nich má svůj život a nějaké své problémy a po společném víkendu tak nějak bilancují a snaží se s tím svým životem něco udělat. Bohužel ne všechna řešení jsou vždy správná.
V knize jsou témata jako touha po dětech a i naopak varianta děti vůbec nemít, je tam nevěra, rozvod, smrt, osamělost…. Spousta zajímavých motivů, ale jelikož má kniha nějakých 200 stran, je to trochu promarněný potenciál.
Já měla asi největší problém s tím, jak jsou zde muži ti alfa samci a vše se točí kolem nich, a to nejsem žádná feministka. Ale i vyprávění z pohledu žen bylo vždy tak nějak ovlivněno nějakým mužem a mužská nadřazenost z této knihy vyloženě čiší. Některé popisy sexuálních scén a chování mužů bylo až nechutné. No bohužel to je asi realita i tací jsou mezi námi.
Asi proto jsem měla problém se začíst, postavy mi byly od začátku nesympatické a najít si k nim nějaký vztah se mi během čtení prostě nepovedlo.

O knize jsem dlouho přemýšlela, dala si čas na napsání recenze, ale bohužel jsem se s tímhle příběhem nijak nesžila.

2 18.07.2024

Příjemná romantická oddechovka ideální na dovolenou.

Začátek knihy je nabitý emocemi. Ember je na prázdniny u rodičů, jednou brzy ráno zaslechne klepání, následné otevření dveří jí změní celý život.
Přišla o otce, matka se zhroutila do naprosté letargie a tak má Ember na starost nejen celou domácnost, ale i dva mladší sourozence. Přítel, který by ji měl podpořit se stará tak akorát sám o sebe. Když se blíží začátek semestru, tak se Ember po sérii dalších událostí rozhodne přestoupit na univerzitu u domova rodičů.

Její mladší bratr hraje hokej, a kdo jiný by ho mohl trénovat než nejvíc sexy kluk z města, navíc je to soused Ember a ještě je to kluk do kterého byla na střední totálně zabouchnutá.
Zápletka je na světě :)

Chemie mezi Ember a Joshem od začátku funguje skvěle, ona stydlivka on sukničkář na roztrhání. Celkově to mělo fajn náboj a já se neustále u něčeho dojímala. Jelikož jsem plačka, tak jsem u toho opravdu hodně bulela.
Jediné co mi trochu vadilo, že Josh je naprosto nereálný chlap. Tak jak se občas chová on, se podle mě v realitě nikdo nechová. Ze dne na den se ze sukničkáře stal skoro mnich, neustále byl ve správnou chvíli na správném místě a prostě byl naprosto dokonalý :D

Je to hlavně romantika, je to ale také o rodině a pomoci v těžkých chvílích, také o vztazích a nějakých kompromisech. Vedlejší postavy jsou fajn, jsou sympatické i na facku a tak to má být.

Rebecca Yarros je autorka Čtvrtého křídla a romantické linky jí rozhodně jdou. Další díl z této série určitě zkusím.

2 15.07.2024

Na začátku by bylo dobré říct, že před vydáním této knihy jsem o Kateřině a jejím úklidovém IG profilu nikdy neslyšela. Kdyby ano, nejspíš bych knihu vůbec nečetla.

S Kateřinou Brožovou mám společnou jednu věc, jsem bordelář - odkladač. Co kde položím, tam to leží, dny, týdny… záleží na místě odložení :D Ale snažím se, asi to není doma znát, ale fakt jo!

Nicméně, od knihy jsem měla asi přehnaná očekávání a vlastně mi nic nedala. Pro mě v knize nejsou žádné převratné informace, je velmi jednoduše napsaná a místy by doporučení mohla být lépe vysvětlena. Je to kniha, ne post na instagramu, autorka nebyla omezena počtem znaků.
Další z věci co mi nesedla bylo neustálé odkazování v textu na kapitoly o 100 stran dál. Po přečtení celé knihy to asi dává smysl, ale pro mě to bylo rušivé.

Komu bych knihu doporučila?
Nechci říct, že je kniha špatná. Jen není pro mě. Doporučila bych ji někomu? Ano, dokážu si představit rodiny, kde třeba nebyl úklid ve výchově zavedený a uklízecí návyky pokulhávají. (Já musela jako malá uklízet pořád, možná proto to teď tak nemám ráda :D)
Nebo maminky s dětmi, které nestíhají a neví, jak děti do úklidu zapojit.

V knize je také několik návodů na výrobu vlastních uklízecích prostředků a také různé to-do listy a uklízecí seznamy, určitě se najde mnoho z vás, kdo to ocení.

Bohužel dávám pouze 2 , vlastní prostředky na úklid se vyrábět nechystám a poslední kapitoly o úklidu s dětmi jsem vůbec nečetla, když děti nemám :D

2 02.07.2024

Když jsem před rokem dočetla Sedm manželů Evelyn Hugo, řekla jsem, že už od autorky nechci číst žádnou další knihu. No a nečetla, ale poslouchala. U knihy bych nejspíš nevydržela, ale na poslech to bylo super a přesně to splnilo to co jsem chtěla - oddechovku do uší.

Líbí se mi, jak autorka vytvořila vlastní svět, do kterého všechny své knihy zasazuje a předchozí postavy dokáže v nové knize nějak zmínit. Přitom není nutné předchozí knihy autorky znát, to vůbec. Každou knihu můžete číst jako samostatný příběh.

Děj Carrie Soto se odehrává v tenisovém prostředí. Já tenis ráda nemám, takže všechny tenisové obraty a výrazy pro mě byly španělská vesnice. Ale prožívala jsem s Carrie všechny zápasy i přesto, že mi jako postava nebyla sympatická. Ale dokázala jsem ji pochopit. Byla nějak vychovaná a šla si za svým snem.
Asi teď vidíte jen negativa, jako nemám ráda tenis, nesympatická postava a přesto se mi audiokniha líbila. Pořád je to zajímavé čtení/poslech, jelikož T. J. Reid píše velmi živé příběhy a pokaždé máte nutkání si postavy z knih hledat na googlu.

Audioknihu mohu tedy jen a jen doporučit, při poslechu budete mít chvílemi pocit, že jste na tenisovém kurtu společně s Carrie.

Za mě lepší než Sedm manželů Evelyn Hugo!

2 11.06.2024

Pokud už jste od autorky něco četli a líbilo se vám to, určitě sáhněte i po této knize, nebudete litovat. Má to spád a čte se to samo.
Je to romantická komedie pro YA čtenáře, kde opravdu až na pár polibků nenajdete žádné explicitní popisy, nicméně o sexu se zde mluví velmi otevřeně.

Mallory žije se svou nemocnou matkou a dvěma mladšími sestrami a místo toho, aby šla na vysokou, snaží se vydělat dost peněz, aby celou svou rodinu uživila.
Už před nějakou dobou si řekla, že s šachy skončila. Proč, to se v příběhu postupně dozvíte. Nicméně jednou kývne kamarádce na to, že s ní půjde na nějaký obyčejný turnaj a pak už s šachy definitivně skončí. Jenže ona vyhraje a nejen to, porazí šachového mistra světa, který je příhodně mladý a pohledný.
Když Mallory zjistí, že by si hraním šach mohla vydělat velmi slušné peníze, rozhodne se to na omezený čas zkusit. Bude to jen práce, v žádném případě šachům znovu nepropadne.

Jak asi tušíte, šachy jsou pro Mallory velká vášeň, navíc je ve hře opravdu dobrá. Čím více se noří do šachového světa a poznává různé hráče, tak zjišťuje několik věcí. Tento svět je nelítostný a jako žena to má ještě těžší, konkurence je obrovská a někteří hráči jsou velmi podlí. Ať chce nebo nechce, tak se znovu potkává s Nolanem, šachovým mistrem světa. Začne mezi nimi vznikat jakési pouto, za mě byla jejich chemie skvělá.
Ne všichni hráči jsou hajzlové a Mallory mezi nimi nalézá i normální lidi, ze kterých by se mohli stát její přátelé.

Je to opravdu YA a Mallory se podle toho jako mladá nezkušená dívka občas i chová. Nicméně jsou tam postavy, které ji “vychovávají a pomáhají jí s životem mezi šachisty. Zároveň si musí uvědomit, že není na svou rodinu sama, jak si pořád myslí.
Do toho je tu Nolan a všelijaké nástrahy života ať už osobního nebo na šachových turnajích.
Já se u čtení nenudila a užila jsem si každou stránku. Nolana naprosto miluju!

2 15.04.2024

Hodnocení 3,5
Je pravda, že běžně takové knihy či příběhy nevyhledávám. Na druhou stranu, si myslím, že každý by občas měl vystoupit ze své čtecí komfortní zóny a zkusit něco nového.

Ocitáme se v roce 1834 na Barbadosu v Karibiku, na plantáži, kde majitel svým otrokům oznámí, že je konec otroctví. Ale! Ano, má to své ale. Z otroků se stávají takzvaní učňové a musí na plantáži pracovat dalších šest let. Vytoužená svoboda se tak opět nekoná.
Rachel, jejíž příběh sledujeme, už to nevydrží a rozhodne se utéct a pátrat po svých dětech, ať už je prodali kamkoli. Její cesta není snadná a zavede ji na spoustu míst. Žije ze dne na den v neustálém strachu z toho, že ji chytí a odvetou zpátky na plantáž.
Dobré na tom je, že i přes tu bezmoc, kterou z ní cítíte, potkává i dobré lidi, kteří jí dávají naději a to ji pohání dál.
Bylo nesmírně těžké číst vyprávění o životě na plantáži a o všech dětech, o které přišla.
Moc jsem Rachel přála, aby se jí povedlo svou rodinu najít.

Knížka je napsaná nádherně, ale zároveň je to místy smutné, místy cítíte stejnou bezmoc, jako vypravěčka příběhu.
Byly chvíle, kdy jsem měla potřebu proložit to nějakým veselejším čtením, ale nakonec jsem v těchto slabých chvílích po jiné knize nesáhla a vždy četla dál, jelikož jsem chtěla vědět jak putování Rachel dopadne.

Hodně jsem vnímala i to, jak se autorka snažila vyzdvihnout kořeny a původ Rachel, že i když nikdy nebyla v Africe a neznala svou původní rodinu, někde uvnitř věděla a stačilo málo, aby se to v ní probudilo.

Ačkoliv mě asi kniha nezasáhla tolik, jak jsem očekávala, jsem ráda, že zase znám kousek historie a řekněme si, že o otroctví v Karibiku nečteme každý den.

2 04.04.2024

Toto je pohodová romantická komedie, přesně jak se píše i na obálce, přečtete to za dva večery.

Hanna je workoholička, která nezná nic jiného než práci. Také byste dle její vzhledu neřekli, že je velmi zkušená bodyguardka. Jejím novým klientem je Jack Stapleton, hollywoodský sexsymbol, ze kterého si všechny ženské sedají na zadek. Hanna se po prvním setkání, poměrně rychle oklepe a se slavným krasavcem si nebere servítky. Z původního jednoduchého úkolu se stává klasická zápletka mnoha romantických komedií. Musí s ním být v domě jeho rodičů a předstírat, že je jeho přítelkyně. Takže klasické klišé - předstírané doteky, společná ložnice a spousta hodin ve společnosti toho druhé. Takže i když se Hanna snaží být profesionálka, postupně polevuje a zadaný úkol začíná být velmi osobní.

Čte se to rychle a je to úplně ideální dovolenkové čtení, u kterého absolutně vypnete a nemusíte nad ničím přemýšlet.
Já si akorát říkala, že mi to celé přišlo dost nereálné. A ačkoliv v knize má být ta agentura s bodyguardy jedna z nejlepších, moc jsem to autorce nevěřila a přišlo mi to spíš jako amatérismus. Ale vzhledem k celkovému obsahu knihy mi to ve finále asi nevadilo.
Hanna mi ze začátku úplně sympatická nebyla, ale jak se postupně odhaluje její osobnost, tak se to zlepšilo.
Je to vtipné, jsou tam i nějaké vedlejší zápletky, kromě té romantické linky. Ale hluboké myšlenky tady určitě nehledejte :D

2 12.02.2024

Když jsem si tuto knihu pořizovala, uhranula mi především obálka a zmínka o upírech. Upíři nezklamali, sice nespí v rakvích, ale jinak jsou to poctivé pijavice. A když už jsem u slova pijavice, nevím zda je to překladem nebo to v originále opravdu bylo, ale v knize to jsou opravdu “pijavice nikoliv upíří. Nechápu proč.

Prostředí staré Prahy je jedna z mála věcí, která mě v příběhu bavila. Bohužel to pak byla už jen hraběnka Ora, ale i ta ke konci knihy ztratila jaksi své kouzlo.
Příběh se odehrává v roce 1868 a hlavní postavou je lampář Domek Myška, který je ale také nebojácný bojovník s démony a nestvůrami. Jelikož lampáři se za své povolání kryjí a hlídají nebohé obyvatele Prahy před pijavicemi, vodníky, bubáky a nevím čím ještě.

Pijavice, tedy upíří, chystají jakési spiknutí a Domek Myška ho musí překazit. Zaplétá se do intrik upírů i lidí a najednou neví komu věřit a chytá se každé možné pomoci.
Příběh by to byl zajímavý, ale neuškodilo by mu, kdy byl tak o 100 stran kratší. Příliš mnoho omáčky, ke které není příloha. Navíc Domek není příliš sympatický hrdina. Samozřejmě má ty správné kladné vlastnosti, ale je takový nemastný neslaný.

Dočetla jsem s velkým sebezapřením a přiznávám, občas jsem nějaký ten odstavec prostě přeskočila.

2 03.01.2024

Nechci říct, že je toto romantický příběh, jistým způsobem je a zároveň není. Je to o vztazích, o lásce, o přátelství o spoustě dalších věcí.
Hra na druhou je příběh, který by se mohl stát komukoliv z nás, nehraje si na něco co není. Je to ze života a Zuzka Holčíková to krásně zachytila. Kdo ví, jak bychom se zachovali my, kdybychom byli na místě Nely nebo Bena.

Nela je máma dvou kluků, je rozvedená, je jí 37 let a potkává po letech svou spolužačku a seznamuje se tak s jejím devatenácti letým synem Benem. Od první chvíle cítíte, že mezi Nelou a Benem cosi probíhá a čekáte, kdy to vypluje na povrch začne si to žít po svém.
Nela je rozumná ženská a ze začátku celé situaci nepřikládá příliš velkou váhu, ale jednoho dne si musí připustit, že Ben k ní něco cítí a ani on jí není tak docela lhostejný.
Velký věkový rozdíl je zajímavé téma, se kterým se v romantických knihách běžně nesetkáváme. Jak se k tomu postaví Ben s Nelou vám neprozradím. Ale hodně jsem to prožívala, obzvláště některé části, jako celek to skvěle fungovalo, protože v knize je mnoho emocí. Nela mi sice nebyla vždy úplně sympatická, ale zároveň jsem jí rozuměla a dokázala ji pochopit.
Překvapilo mě pár zajímavých zvratů, kniha má od začátku skvělý spád, ale tyto události tomu přidali na čtivosti a já už se od knihy nedokázala odtrhnout.
Jednoduchý příběh o komplikované situaci, někdo mu vytýká, že je příliš krátký a chaotický, že postavy neměly prostor. Pro mě ho měly, u mě chemie fungovala skvěle a nebudu lhát i slza ukápla. Jsem ráda, že jsem s knihou počkala a četla ji ve správném rozpoložení.
Vyhraje rozum nebo cit? Je velký věkový rozdíl v dnešní době tabu nebo něco, ne úplně běžné, ale zkousnutelné?

Na začátku každé kapitoly jsou citáty, krásné a výstižné vzhledem k příběhu. Původně jsem sem chtěla jeden dát, ale pak jsem si uvědomila, že by možná prozradil příliš.

2 23.11.2023

Jennette McCurdy je americká dětská herečka. Pro mě byla dosud naprosto neznámá, úplně nejsem cílovka jejích pořadů. I přesto mě její příběh oslovil.
Je až neuvěřitelné, že vyrůstala, tak jak vyrůstala. Knížka je napsaná velmi lehkým a svižným stylem. Místy se možná zasmějete, ale častěji vám při čtení bude tuhnout úsměv na tváři. Je to příběh, na který po přečtení jen tak nezapomenete.

Jennette vypráví o svém životě od útlého dětství. O tom jak žila život, po kterém toužila její matka, nikoli ona.
Její maminka prodělala rakovinu a celý život toho využívala a citově vydírala ostatní a především vlastní dceru. Byla panovačná, manipulativní a často hysterická.
Představte si, že jste malá šestiletá holčička a nechcete, aby vaše maminka umřela. Uděláte doslova cokoli, aby byla zdravá a šťastná.
Jennette svou maminku velmi milovala a opravdu by pro ni udělala všechno na světě. Když tedy maminka navrhla, že by mohla být herečka, protože je přece krásná blonďatá holčička, neřekla jí ne.
A tak se odvíjí příběh, který z Nett udělá slavnou dětskou herečku. Ale pomůže jí sláva k lepšímu životu? Nebo její mamince k uzdravení? Jaké to pro Nett bude mít následky, nejspíš na zbytek života? To si musíte přečíst.

Jak název napovídá, maminka Jennette nakonec zemře a ona se musí se vším vypořádat sama. Propadne závislosti, její problém s poruchou příjmu potravy se mnohonásobně zhorší a celkově to působí, že si sáhla opravdu na dno. Na dno, na které ji ale dostala vlastní matka. A ona si to ani jako dospělá samostatná žena velice dlouho nechtěla připustit.

Při čtení jsem si nejdřív říkala, že je špatná jen matka, ale ten problém byl podle mě v celé rodině. Je to šílené co matka své dceři dělala a nikdo z rodiny, opravdu nikdo, tomu nezabránil. Chvílemi jsem si říkala, že i Jennette to mohla zastavit, ale zřejmě byla tak zmanipulovaná, že nakonec vždy mamince ustoupila.

To správné slovo, které by bohatě na popis tohoto příběhu stačilo je ZNEUŽÍVÁNÍ. A příběh určitě stojí za přečtení, minimálně si uvědomíte, jak jste vděční za rodinu, jakou máte.

2 22.09.2023

Do téhle knížky jsem šla vlastně bez nějakých velkých očekávání. Jen mě zaujala anotace a obálka. Nakonec to bylo fajn oddechové čtení, napsané tak, že to chytlo a nepustilo.
Nenáročná knížka, o které se dá říct, že je to příběh o příbězích. Hlavní postava Janice je taková šedá nudná myška, která má ráda příběhy. Ve svých klientech, kterým uklízí jejich domy nachází nejen zaměstnavatele, ale v některých případech i dobré přátele. Jsou tam i klienti, kteří si od Janice drží odstup, je to skvělý kontrast.
Janice si o sobě myslí, že sama příběh nemá. Jak se odhalují příběhy ostatních, tak se vše hezky propojuje i s jejím osobním životem. Ve chvíli kdy do příběhu vstoupí paní B., nová klientka, kniha chytne mnohem lepší spád. Paní B., je devadesátiletá protivná dáma, která má hodně za ušima. Právě tato stará paní mě asi bavila nejvíc a dodává nejen celé knize šťávu, ale má velký vliv právě na Janice.
Líbilo se mi postupné poznávání jednotlivých lidí, jejich životů a starostí. I to, jak paní B. do Janice viděla a odhalovala i její vlastní příběh. Nejen ten z minulosti, ale vlastně i ten z přítomnosti. Nikdy to není tak, jak se na první pohled zdá. Nenechte se zmást tím, že je Janice pouze uklízečka. Ani paní B. není jen stará protivná ženská. Její minulost i příběh, který vypráví jsou moc zajímavé. A sama to se svou rodinou také nemá vůbec lehké.
Kniha je o vztazích v rodině, o přátelství, o pomoci druhým. A nakonec i o lásce.

2 22.09.2023

Princ je čtvrtý díl ze série Clifton Forge. Ústředním motivem celé série jsou motorkářské gangy a vše se více méně točí kolem nich. V každém díle se setkáme s někým, koho už jsme poznali v předchozích knihách a tak do sebe příběh hezky zapadá.

Nejinak je tomu i v Princi, kde je hlavním hezounem místní velitel policie Luke Rosen. A jeho zásady a smysl pro spravedlnost projdou zatěžkávací zkouškou.
Musí se postarat o Scarlett (svědkyni) a udržet ji v ochranné vazbě, což nebude jen tak.
Scarlett hrozí nebezpečí ze strany motorkářského gangu, který pro ránu nejde daleko a nedělá jim problém ani někoho zabít. Do toho se ve městě objeví agenti FBI, a i oni touží Scarlett najít.
Mezi Lukem a Scarlett to od začátku jiskří a je vám jasné, jak to dopadne. Luke tedy bude muset řešit velké dilema, jelikož Scarlett se mu nečekaně dostala hodně pod kůži.

První díl byl skvěle nášlapnutý a otevřený konec dával tušit, že druhý díl bude stejně dobrý a bylo tomu tak. Pro mě to bohužel od třetího dílu slábne a tento čtvrtý díl mi přišel zatím nejslabším z celé série. Přišlo mi, že se v knize v podstatě nic neděje a je to jen dialog mezi Lukem a Scarlett. Čekala jsem více drama a napětí, jelikož to závěr třetího dílu sliboval. Celá série je přitom postavená na tom, že to není čistokrevná romantika, ale trochu i detektivka. To se mi na sérii právě líbilo.
Ale v Princi je to rozhodně více romantika, než cokoliv jiného. Nečekejte žádné pomalé oťukávání, na to tahle autorka ve svých knihách rozhodně nehraje. Scarlett má celkem pohnutou minulost a narušenou schopnost důvěřovat mužům. A podle toho se i dost dlouho chová.Luke je milej chlápek, s trpělivostí, kterou podle mě reálný chlapi fakt nemaj :D Pardon pánové, ale tohle byste prostě nedali.

Takže, ačkoliv mně to nesedlo, věřím, že romantickým duším a čtenářkám, co upřednostňují právě tu romantiku, se bude celá série velmi líbit.

2 04.08.2023

Fantasy s nádechem detektivky nebo detektivka s nádechem fantasy? Je to od obojího trochu. Příběh z blízké budoucnosti o tom, jak bychom v Evropě jednou mohli dopadnout. Žádná idylka zalitá sluncem, ale Metropole Evropa zaplněná uprchlíky různých národnostní a zkorumpovanými politiky a policisty.

V Metropoli Evropa se střetávají všechny možné kultury, někdo žije lépe a někdo hůře. Jedno je však jisté, přistěhovalci to mají vždy těžší. Systém je příliš neřeší. Do toho se u některých lidí objevují jisté schopnosti, kterých se ostatní začínají bát čím dál víc.
Jednou takovou osobou se zvláštními schopnostmi je Rebeka, která se však svým nadáním snaží pomáhat ostatním. Ve svém nitru však bojuje se svými vlastními problémy a je na to v podstatě sama. Protože má svá vlastní tajemství, která neříká.
Jednoho dne ji vyhledá mladík, který hledá nezvěstnou přítelkyni a požádá Rebeku o pomoc. Tím se spustí vlna událostí, do kterých je Rebeka zatažena, ačkoliv ze začátku vůbec neví proč. Postupně se karty odkrývají a vše do sebe začne zapad. Od začátku je to velmi čtivé a bude vás zajímat kdo Rebeka je.

Je to takové temné a pošmourné, svým způsobem skoro až depresivní. Takové Sin City... Otevírá to nepříjemná témata, která jsou aktuální i v dnešní době. Velmi živě jsem si tu špínu Metropole dokázala představit. Všechny postavy v knize mě bavily, každá měla svůj díl skládačky, který zapadl. Skvěle napsané a navíc s Míši originálním humorem, takže jsem si čtení opravdu užila.

2 11.07.2023

Kdysi dávno, když vyšel Kulti, jsem si říkala, že knihy této autorky nebudou nic pro mě, jak moc jsem se spletla.

Asi vám došlo, že patřím do tábora "miluju její fekální humor", sorry not sorry, každý máme tu hranici jinde. A jak mi nevadí hovna, tak mi neskutečně vadila sprostá slova a celková vulgarita v knize S láskou, Lukov. Ta je na mém seznamu zatím úplně dole, ale zpět k Aaronovi.

Půlka knihy je napsaná formou dopisů a chatů, přiznávám že jsem do čtení šla s jistou obavou. Ale byla naprosto zbytečná. Četlo se mi to dobře a skoro mi až ty dopisy chyběly.

Ruby se s Aaron seznamuje právě přes dopisy, které mu posílá na misi díky nadaci Pomoc vojákům. Ze začátku je to takové oťukání, ale čím déle si píšou, tím jsou dopisy osobnější a vtipnější a postupně se z Ruby a Aarona stávají přátelé. Oni sami si to uvědomí až mnohem později, ale já to z jejich dopisů cítila poměrně brzy. Zapata je prostě královna slow burn romantiky a ani tahle kniha není jiná. Je snad ještě pomalejší než ty předchozí.
Ruby mi neskutečně sedla a hrozně jsem s ní tu druhou polovinu knihy prožívala. Úplně mi s Aaronem lámali srdce, jak si oba postupně uvědomovali své pocity a mysleli si, že ten druhý to cítí jinak.
Zapata necílí na žádná těžká témata, jako jiné autorky romantických knih. A ačkoliv je Aaron voják na misi, nerozvádí vojenské téma do žádných detailů a pouze přijatelně mlží.
Taky je asi pochopitelné, že podmínky kdesi v pouští nejsou ideální a hygiena není 100%, takže drobný nekorektní humor je prostě namístě a ty hovna bych zde Zapatě odpustila. Ostatně je to nic oproti Kultimu nebo Malychinovi, kde se toho Zapata opravdu nebála. Tady bych to ani nenazvala fekálním humorem. Těch pár narážek se vydržet dá.
Jinak je to krásný příběh o budování přátelství a důvěry, které přeroste v lásku.

2 04.06.2023