vandalindakova komentáře u knih
Je to už delší dobu, co jsem četla celou sérii. Ale vím, že se mi líbila a přečetla jsem jí jedním dechem.
I druhý díl série byl jako příjemná, odpočinková pohádka. Opět jsem měla přečteno za jeden den. V prvním díle se vše jakoby rozjíždělo a tady už se dostáváme hlouběji. Pokračuji třetím dílem...
Kniha se mi hodně dobře četla, měla jsem jí přečtenou za jeden den. Příběh se mi vcelku líbil jako taková pohádka a hned jsem začala číst druhý díl.
Kde začít... V prvním díle už se mi nelíbilo spojování prvků minulosti a prvků současnosti/budoucnosti. Přišlo mi, že to kazí takovou tu magii Tearlingu. Tady v druhé knize už se přidává přímo příběh Lily, takže toto propojování už provází celou knihu. Nakonec jsem ale příběh Lily hltala víc než příběh královny Kelsey. U ní mě mrzela ta změna chování, i když na konci už to zase nebylo tolik znát. Moje nejoblíbenější postava je rozhodně Rafal. Prožívala jsem to vše s ním, hlavně ten konec.
Druhá polovina knihy se mi zdála záživnější, přelouskala jsem 250 stránek za jedno odpoledne. Ten konec byl prostě...dýchal takovou zvláštní atmosférou.
Zajímavé propojení různých časových pásem. Nejvíc mě bavily části s Toňou a Římany, naopak s Kurtzem a vojáky z 2. světové války se mi líbily nejméně, některé byly i hodně drsné. Za obdiv stojí tolik historie, kterou musel autor nastudovat a správně vložit do příběhů.
Celkem fajn pokračování. Jen mi lehce vadilo, jak si Mare (hlavně na začátku) myslela, že se celý svět točí jen kolem ní. Přesto mě vždycky zasáhlo, když nestihli zachránit dalšího Rudo-Stříbrného. Některé scény byly i dost brutální, pro mě. Oblíbila jsem si Cala a jsem vcelku zvědavá, jak to s nimi nakonec dopadne. Celkem se dalo předvídat, kde Mare na konci knihy skončí.
Knihu bych přirovnala k Selekci v drsnější verzi. Já jsem s knihou naprosto spokojená. Dokázala mě vtáhnout do děje tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Jen je škoda, že poslední dvě kapitoly asi někdo psal ve spěchu, neb si nedokážu vysvětlit najednou tolik chyb a chybějících písmen. Ale to se může stát. Určitě budu číst dál.
Bože, ta kniha je tak hlučná! Úplně jsem všechen ten hluk slyšela ve své hlavě. Nápad a zápletka jsou super, baví mě tyto typy knih. Ale na čtení této série jsem musela mít čistou hlavu a dělala jsem si časté pauzy (což neberu jako nic negativního u tohoto příběhu). Dost často jsem se přistihla, že nevím co vlastně čtu a musela jsem tu část přečíst znovu. Na čtení bych řekla, že je trochu náročnější. Teď čtu třetí díl, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.
Když jsem knihu četla, nevěděla jsem, co si o příběhu mám myslet. Pořád jsem cítila, že mi to nějak nesedlo. Až postupně ke konci jsem se do děje dostala pořádně. Rozhodně je kniha dost rozdílná od ostatních podobného žánru. Ale myslím si, že je to dobře, že se liší. O tématu víl se tolik nepíše, je to asi druhá kniha, kterou jsem na toto téma četla. Takže velké plus za originalitu, ta je v dnešní době dost důležitá. Čím dál víc potkávám knihy okopírované z jiných příběhů a jsem ráda, že tato mezi ně nepatří. V první polovině mi kniha připomínala styl psaní Jacqueline Wilsonové, kterou jsem v dětství milovala. Možný SPOILER: Juli se najednou ocitla mimo svůj zvyklý život, ničemu nerozuměla a nikdo jí nechtěl nic vysvětlit. Svět Normality byl dost příšerný, utlačování jakýchkoliv osobností. Její otec byl korunovaný sobecký idiot. Asi to zdědil po mámě. Na druhou stranu jsem hrozně měla ráda Ksy, alespoň se něčím vybočovala a nebyla jako ostatní v davu. Jsem zvědavá, jak se bude vyvíjet další díl.
Už začínám být alergická na knihy okopírované z jiných knih, kort když se jedná o provařená díla typu Stmívání, Upíří deníky atd. Ale vážně, to jsou spisovatelky tak zoufalé, že musí kopírovat z tak profláklých příběhů? Velké minus dolů za toto. V půlce knihy už jsem byla vytočená jen a jen kvůli tomu, že jsem na každé straně viděla Stmívání nebo Upíří deníky. MOŽNÉ SPOILERY: Holka, která potká nového studenta, ze kterého jsou všichni paf (ano potlesk, tady to aspoň otočila). Eden je absolutně bez sebevědomí a pořád kecá o tom, jak je hnusná a nezajímavá. Ryan má však oči jen pro ní, jako ve všech slaďárnách. Kamarádi úplně stejní jako kamarádi Belly Swanové. Dojde jí, že Ryan není normální člověk. Blížící se ples. Celá parta jede nakupovat (šaty) do jiného města, ale EDEN nakupování nebaví a jde raději do knihkupectví. (Jako fakt vážně??) Skok z útesu a nemocnice. = tohle celé a mnohem mnohem víc je prostě celý Stmívání. A jelikož nám chybí nějaké to klišé, tak přidáme cestování časem, které mělo být nejspíš hlavní zápletkou, ale díky přeslazenému románku mezi EDEN a Ryanem, to úplně zazdila, a spíše to vypadá jako kulisa obrovské lovestory. A konec? Děsný, zbytečně moc protáhlý. Měla to skončit o 3 kapitoly dřív a udělala by lépe.
Když jsem Labyrint rozečetla, nutilo mě to se ke knize pořád vracet,dokud jsem jí nedočetla. Skvělý námět, kniha se četla moc dobře a divila jsem se, že už jsem na konci. Hned otevírám další díl, protože bych to nevydržela.
Fakt super na odreagování, zpracování se mi hrozně líbí. :)
Nanu jsem si přečetla, protože jsem na střední četla Zabijáka a docela mě zaujal. Hlavní postavu Nanu jsem nejprve vůbec nebrala jako ,,svini" (jak tady někteří píší), brala jsem to jako popis té doby, prostě fakt jak to dříve vypadalo. Později, když už Zola popisoval, jak každýho chlapa vysála, tak už se mi začala hnusit. Bylo tam na mě moc postav a jmen, kolikrát jsem nevěděla, o koho se vlastně jedná. Zabiják byl pro mě zajímavější, přesto jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla.
Sice hodně lidí píše, že je to jenom knížka, která to protahuje: ale no a co? :D je to úžasná série a i když se tam toho moc neděje, tak mě baví číst o životě na zámku, vztahy mezi soutěžícími a problémy. Opět jsem jí měla přečtenou během jednoho dne. Na odpočinek je to skvělé.
Dřív jsem viděla film než jsem přečtla knihu. Kniha je čtivá, téma rakoviny se mi hodně líbí. Příběh je krásný a pokaždé, co knihu čtu nebo vidím film, mi ukápne slza. Dlouho jsem to vstřebávala.
Pro fanoušky Harryho Pottera prostě must have! Nádherně zpracované a jsem zvědavá, jestli vyjdou i další. :)
Knížka byla celkem super, jen jsem měla pocit, že se vše dělo moc rychle, ale to mám u každé knížky, do které se začtu a mám jí hned přečtenou. :D Z Ebony jsem byla vyřízená, jak byla paličatá a na ostatní kolikrát i nepříjemná. Jsem zvědavá, jestli vyjdou i další díly, poud ne, tak se na ně vrhnu v angličtině. :)
Fun fact na úvod recenze: Tuhle knížku jsem si pořídila dřív než vyšla Hypotéza od Ali Hazelwood, s tím že jsem si myslela, že to je ona. :D Upsík. Tak jsem si řekla, že si ji přečtu dřív, než tu známou opěvovanou Hypotézu lásky.
Svůj zážitek bych ohodnotila jako průměrné oddechové čtení, neurazí a nenadchne. Jako oddechovka je to fajn a proč asi ne, má to rozhodně svoje ale. Než k nim přejdu, tak ještě vyzdvihnu asi nejlepší prvek knihy, a to je LGBT linka v podání dvou otců hlavní hrdinky, ti totiž byli boží, a je dobře, že byli součástí celého příběhu, ne jen tak na zmínění, jak jsme většinou asi zvyklí. Jejich humor a komunikace totiž byla fakt skvělá. Zároveň i konec knihy byl překvapivý, alespoň pro mě, a docela ho cením, jakým stylem se vydal.
Příběh si představte jako klasickou love story ze střední školy s příměsí trochy vědy. Největším ale byla hlavní hrdinka. Na to, že je to nejchytřejší týpka chystající se studovat fyziku, tak její myšlení ty kráso :D Takový banality, co by došly každýmu, a ona to totálně přehlížela. Well :D Myslím si, že tu vznikl ten nešvar, že autorka chtěla ukázat viditelný vývoj té postavy, ale přehnala to tak, že to nemělo moc logiky. Z akvarijní rybičky vám velryba prostě nevyroste, sorry not sorry.
Jestli bych si měla tipnout, které knihy budou na přední příčce knižních zklamání za tento rok, tipla bych si tohle. Reálně jsem knihu ,,dočetla jen díky jejímu audioknižnímu zpracování. Kdybych ji totiž četla klasickým způsobem, nedočtu ji ani omylem, a stalo by se z ní DNF. Pavel Rímský to, troufám si říct, zachránil. Jeho hlas k tomuhle stylu knihy prostě sednul jak zadek na hrnec, dodal tomu tu jiskru, která vás nutí to doposlouchat. Poslech byl jedinou věcí, kterou jsem si na tomhle užívala.
Děj se točil kolem jednoho kluka, děsivej drak přežil vlastně ani nevím jak, když byl každou chvíli naměkko (akorát se to snažil neúspěšně skrýt), a pořád jenom řešil, jestli Petardu zabít, nebo ne a popřípadě jak. Do toho tam byl tak nějak namíchaný vibe gangů, gansterů, mafie a pirátů dohromady? Možná ještě něco jako western :D A tohle není vůbec můj šálek. Korunku tomu všemu nasadily neskutečně nechutný pasáže. Jakože na tom nebylo nic, proč to tam mělo být. Nemělo to nádech got nechutností, které k tomu patří, a člověk zírá s otevřenou pusou, tohle bylo prostě jenom EW BROTHEER. Jakože fakt mě nezajímá, jak někdo úmyslně močí na něčí ruce, protože dračí moč….Proč?