vandalindakova komentáře u knih

Než jsem vzala knihu do ruky, tak jsem si přečetla několik recenzí. Celkem jsem se bála, že mě kniha zklame. Na druhou stranu jsem si říkala, že od ní nemohu čekat to samé, co od Selekce, protože příběh už je o někom jiném než o Americe a Maxonovi.
Na začátku knihy jsem pochopila, proč se dost píše, že kniha čtenáře zklame. Eadlyn se opravdu chovala jak rozmazlenej a vybíravej fracek. Chvíli jsem si říkala, jestli to náhodou není dítě Celesty a ne Americy. Děj žádný, akce už vůbec ne. V této části knihy jsem měla ráda části, kde jsem se dozvídala nové věci o postavách ze Selekce. Selekce z pohledu Eadlyn mi přišla strašně uspěchaná, všechny by nejraději vyhodila rovnou a s nikým se skoro ani nebavila.
Poté se v jedné části něco změnilo. Eadlyn si začala spoustu věcí pomalu, ale jistě, uvědomovat. Začala trávit více času s klukama. Už mi to připomínalo tu Selekci. Najednou se to četlo mnohem lépe. Dost jsem fandila lidem, kteří jí dokázali říct, že je nafoukaná. Myslím, že na dobro jí změnil její bratr Ahren tím, co na konci udělal. A tak jsem velmi zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Dost mě zajímá, jak dopadne Erik, Henri a Kile.
Nakonec mi kniha přišla stejně super jako Selekce. A taková poznámka nakonec: Strašně jsem se musela smát, když řekla, že se její kůň jmenuje Karamelka. Celá kniha plná zajímavých a exotických jmen a ona má koně Karamelku :D

5 26.07.2016

O Divergenci jsem hodně slyšela, ale příliš mě nelákala. Nakonec jsem jí (díky nudě) vzala do ruky a jsem ráda, že jsem to udělala! Další kniha, která přibude na můj seznam super knih. Kniha má super zápletku, 5 frakcí a každý se musí řídit pravidly své frakce, která je důležitější jak rodina. SPOILERY! S Beatrice (poté už jen Tris) jsem prožívala celé její začlenění. Celou dobu jsem čekala, kde se to zvrtne. Později už mi Tris občas přišla moc necitlivá a drsná. Na konci mě mrzelo, že umřelo tolik postav, její rodiče Will atd...Až do konce jsem se modlila, aby se nic nestalo aspoň Čtyřce (oblíbila jsem si ho). Jsem zvědavá jak to bude pokračovat.

5 03.04.2016

Byla jsem vlastně hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat, protože se zdálo, že je první knížka celkem uzavřená. Navázalo to na původní příběh dobře, přineslo to nový případ, který už byl takový klasičtější než třeba ten předchozí (a ten následující!), ale i tak to uměla autorka obzvláštnit, když do toho zamotala podcast, který Pipa nahrává od minulého případu, a tak ji mohou všichni sledovat přímo v akci. Trochu jsem si říkala, jestli to má logiku dávat vědět, co dělám, když potřebuju toho někoho chytit při činu, že? Ale překvapivě to nebylo nikde dostatečně nelogický, aby mi to začalo vyloženě lézt krkem, a musela bych se nad tím opravdu pozastavit. Měla jsem na tom ráda přesně to samé, co na jedničce, a stejně tak mi tam chybělo něco málo k dokonalosti.

4 22.07.2024

Třetí kniha z nakladatelství ya.ctu nás zavádí do Olomouce v období 19. století. Okénko do této doby je velmi příjemné, doplněné o novinové přílohy, nebo bonusové předměty z boxu. Autorka si za mě krásně uměla vyhrát s jazykem, který umí být květnatý, a díky tomu mi poskytl uvědomění, že číst dobře napsanou českou knihu je rozdílné jak číst překladovou literaturu, kde často některé obraty prostě neuvidíme.
K historickému kontextu dostaneme také spooky fantasy zápletku. Celkově to funguje dobře, je to fakt pěkný příběh, který bych klidně doporučila ke čtení.
Ale,…
Ale mám pocit, že se mě celkově dotkl tak nějak pouze povrchově. Až se za rok kouknu na obálku knihy, budu si pamatovat, kdo ji nakreslil, ale obávám se, že už nebudu mít přehled, o čem jsem to vlastně četla.

4 22.07.2024

Já jsem si řekla, že budu kritická. Nepřečtu si recenze, a nedovolím aby mě něco ovlivnilo od toho, co doopravdy uvidím. Jak to dopadlo?
Tyhle stránky si mě omotaly kolem prstu. Naprosto a beznadějně. Jednou jedinkrát se mi stalo, že mě příběh úplně pohltil, a neHarry za to nemohl. Tenkrát to byla Addie LaRue. Nechci je k sobě přirovnávat, protože tyhle dvě knihy jsou jako den a noc. Ale ztratila jsem se v nich nadobro, časově, příběhově, emočně.
Já u knih permanentně usínám, nejsem ten člověk ,,ještějednukapitoluačtucelounoc, to ani zdaleka. A přesto jsem tady seděla o půlnoci, oči dokořán a zničená z toho dilema, že musím ráno vstát do práce, a pokračovat ve čtení. Mrzká z toho, že usnu o 5 minut později, protože jsem mohla pokračovat, ALESPOŇ KOUSEK. Zahlcená plány, kam se zašiju, protože celý den bez čtení dál přece nedám! NECHTE MĚ ŽÍT TEN PŘÍBĚH S NIMI, whatever, že bych nejspíš umřela dřív než bych vůbec nějakýho draka spatřila! Bylo mi velmi brzy jasný, že z této zkušenosti, budu mít čtecí kocovinu. Už ve 30% jsem si neuměla představit, co bych sakra měla číst dál? A proč? Chci číst jenom tohle!
Co je za mě na tomhle příběhu tak speciální? Nejsou to draci, není to boj o život, nejsou to HOT týpci, nic z toho. Je to ten styl psaní autorky! S podobným psaním jsem se asi ještě nikdy nepotkala, na pohodu sepsaný situace, které se sice otáčí, kam potřebuje, ale je to jiný. Nutí mě se to smát nahlas, šokovaně zírat, alespoň chvíli to žít s nimi. Ty hlody co to obsahuje, to je prostě moje krevní skupina. A já zbožňuju příběhy, co mě umí takhle pohltit.

Kniha mi byla poskytnuta v rámci jednorázové spolupráce díky Humbook blogerům.

4 24.03.2024

Osudové pouto je druhý díl poutavé new adult série Vlci zvěrokruhu. Stejně jako první kniha, i tato obsahuje jak fantasy zápletku, nová fakta, která do daného prostředí zapadnou, tak i ty pikantnější scény, kterých mi přišlo ale o něco méně a hlavně lépe napsány. Díky bohu, že výrazy jako jeskyňka a skulinka a mnohé další, se odsud vyškrtly, a já už neměla záchvaty smíchu u čtení smut scének. V tomto ohledu jsem osobně já velmi spokojená a vidím zlepšení. Stejnou spokojenost cítím i ze zápletky a právě budování prostředí, které vtáhne čtenáře do sebe. Celou knížku přečtete jedním dechem, a nejlépe bych tím dechem rovnou skákala do dílu dalšího, protože ten napjatý konec zase? To je utrpení! :D
Jediné minus, které tu stále trochu vnímám, je občasné chování hlavní hrdinky, která má vnímání šneka, a každý si stihne všechno domyslet dřív, jak ona. Výsledně je to ale velmi zábavná oddechová a pikantní romantasy.

4 08.11.2023

Tři roky jsem tuhle knížku odkládala! Každý podzim jsem si ji vytáhla, že to bude ten podzim, kdy to přečtu, a nakonec to bylo až letos. A zas bych se za to bacila do hlavy, protože tenhle příběh byl fakt super!
Přesně jsem věděla, proč to chci číst o podzimu, mělo to totiž přesně ten správný temný vibe. Příběh se nám odehrává u moře, ale člověk při čtení necítí takový to letní hřejivý na pláži, naopak jsem celou dobu viděla temné rozbouřené moře, kdy se vlny v sychravém počasí děsivě rozbíjí o útesy! K tomu si přidejte zápletku s tajemnými úmrtími, a budete mít husí kůži!
Jsem ráda, že se jedná o retelling na zase jinou pohádku, a ještě na příběh od bratří Grimmů! Tak ještě aby to nebylo tajemné a tak dále že jo!
Co bylo ale naprosto geniální, byla zápletka, kdy jak hlavní hrdinka, tak ani já jako čtenář, jsem nevěděla, jestli se něco opravdu děje, nebo je to vše přeludem v hlavě a vám začíná solidně hrabat. Tenhle psychologický moment, wow prostě. Nemohla jsem se odtrhnout!
Plný počet nedávám asi jen proto, že to vše mělo spojitost s Božstvem, což už mi přišlo takový lehce překombinovaný, což je ale pouze můj subjektivní pocit.

4 24.01.2023

Druhý díl mě zanechal v takovém napětí, že jsem okamžitě chtěla sáhnout po dalším díle. Jenže když už jsem to udělala, tak mě to zase brzo omrzelo. Celkem zábavných bylo třeba tak prvních 150 stran, a pak to padlo dolů a stálo na místě. Přišlo moje neoblíbené fňukání postav (Nesto a Elain, koukám přímo na vás). A až když začalo jít do tuhého, tak se to zase rozjelo. Děkujeme hlavnímu záporákovi, že nám svými činy zase rozjel příběh a posledních 200 stran bylo zase . Jenže když má člověk knihu o 700 stranách, tak prostě nechce mít půlku nudnou. Něco nás u toho musí udržet, pokud to nechceme číst půl roku po částech (jako já zase).
Maasová má štěstí, že umí psát dvě věci fakt dobře. Postavy jako takové, a romantické linky/vztahy. Nebýt tu Feyre s Rhysandem, a jejich přátelé, tak nevím jak by to dopadlo. I když je tahle série pro mě jako na houpačce, tak mi ty postavy stejně přirostly k srdci, a já potřebuju o nich číst dál a dál.

3,5 ⭐️

4 22.01.2023

Původně jsem si myslela, že mě tahle kniha mine. Dokud jsem ji nedostala jako dárek od Yoli na Yoli narozeninách, a přesto mi doma trčela nějakou tu dobu, než jsem si ji s sebou vzala na dovču. Bála jsem se, že už se mi nebude líbit, protože vyšla před dávnou dobou, a mezitím navycházelo mraky knih podobného žánru. A ono mě to velmi mile překvapilo.
Po dlouhé době je to kniha, ve které se otevírá téma sebevražd, což je za mě téma, které by mělo být vidět, aby jsme nakoukli, co se vlastně dokáže některým lidem honit v hlavě, že to může dospět až takhle daleko. Stejně tak tu máme ztrátu blízké osoby, což spolu tak nějak souvisí.
Hlavní postavy jsou rozdílné jako den a noc, ale přesto mezi nimi vzniká zápletka, která je dost zvláštní a tím i dost originální. A je to celé napsané čtivým způsobem, který nenudí. Tom pomáhají všechna ta malá dobrodružství.
Konec mě rozsekal, což jsem podle ohlasů mohla očekávat, ale nějak jsem to vytěsnila, a o to víc to bylo šokující.

4 22.01.2023

Nemohla jsem rok 2022 začít lepší knihou. Tohle byl totiž tak hezký, procítěný příběh. Snad poprvé jsem se setkala s druhou světovou válkou v knize, přičemž jsem nakonec byla tak inspirovaná a celkem i nabuzená.
Jsou tam popsány hrůzy koncentračních táborů, hrůzy režimu, hrůzy transportů atd. Ale zároveň je to vyprávěno tak, že nám to má dát to pozitivní. Že se vlastně máme radovat, protože Eddie se taky raduje, a přitom Eddie je ten, který si tím vším musel projít.
Je to psáno čtivým způsobem, a člověk to má za chviličku zhltnutý. Cítila jsem, jako bych byla součástí toho vyprávění, součástí příběhu. O něco víc emočnější je to možná i díky faktu, že Eddie Jaku nás loňský rok opustil.
Myslím si, že by tato kniha mohla patřit mezi ty, které by si mohl každý alespoň jednou za život přečíst.

4 26.01.2022

Od Vánočního prasátka jsem dostala to, co jsem čekala. Příjemný vánoční příběh, který pobaví.
Doprovází ho krásné ilustrace.
Pohádka hezky plyne, je poutavá po celou dobu, i když je trochu delší, tak to vůbec nevadí. I tak je to pohodová jednohubka. Bylo to hezky promyšlené a propojované. Mělo to tam zajímavé souvislosti, které dávaly smysl.
Nevím zda bych to předčítala dětem. Jsou tam celkem těžší témata jako je rozvod. To je asi na každém rodiči, jak to vidí. Ale já si umím představit to, že po ni příští rok sáhnu znovu.
Konec byl hodně zajímavý! Nebylo to hned tak šťastně až navěky, ale celkem takové trošičku hořko sladké, zároveň pěkné, a hlavně tím pádem originální.

4 26.01.2022

DNF 53 s.

Stačilo mi 50 stran, abych zjistila, že bude lepší, když přestanu dokud to jde. Z tohohle bych měla akorát tak čtecí krizi.
Pokud bych měla zmínit jednu pozitivní věc, tak to bude obálka. Ta mě totiž zaujala, a díky ní jsem po knize sáhla. Jinak bych to asi ani nechtěla číst.
Co se na těch pár stranách stalo? K hlavní postavě přišel kočkodlak?, a řekl ji, že musí jít s ním, protože po ní někdo jde. Neřekne ji proč, neřekne ji kam, neřekne ji kdo je. Prostě ji neřekne absolutně vůbec nic. A ona jde! Ona prostě jde. Jde s ním do hlubokého lesa, skočí do nějaký jámy a prostě dobrý! Přitom měla minimálně jednu příležitost zdrhnout! Jakože reálně nějaký pud sebezáchovy? Nic?
A když už je v tom doupěti mezi dalšími těmi tvory, o kterých nevíme vůbec nic, stejně jako o světě, tak mu tam napálí facku! Uprostřed jejich doupěte, když vůbec netuší s kým má tu čest...No comment.
Spíš by se to mělo jmenovat něco jako: Jak se jako hlavní postava nechat zabít.
Ono to ale nakonec je ještě vtipnější! Ani oni totiž nevědí, co tam dělá! :D :D Nikdo neví vůbec nic, což mě přináší na myšlenku, zda to ví autorka knihy? No snad jo. Já to ale zjišťovat nechci.
Dialogy mezi hlavní postavou a tím kočkodlakem jsou strašný. Člověku se u toho protáčí oči od začátku do konce, protože to je jako když sledujete třináctiletý puberťáky, se kterými to tříská, až to bolí.
A v tomhle vás autorka topí jako sedmnáctileté kotě! Že vám tenhle obrat přijde divný? No to nejste samy! Tohle se tu totiž objevuje taky. Nevím, jestli jsem ten smysl nepochopila nebo ho nikdy nenajdu.
Bohužel mi tento počin opět dokázal to, že knihy z Wattpadu by tam také měly zůstat (možná tohle prohlášení pár lidí naštve, ale já s tím doteď mám vždy jen tu špatnou zkušenost).

4 16.11.2021

Řekla bych ,že tato autorka se pomalu uvelebuje mezi mými oblíbenými co se contemporary týče.
Na Jedné vlně je příběh, který se krásně čte, umí zaujmout a opět umí ukázat, že je jiný než všechny ostatní žánrem podobné knížky.
Tady mě mrzí, že to nemá žádný grafický doprovod, protože mapky v Kudy ke hvězdám jsou skvělé.
Autorce se skvěle povedlo vykreslit atmosféru léta, kdy jdete na brigádu, zároveň si chcete léto užít a ještě se potýkáte s novým místem. Mělo to spád a i příjemnou romantickou linku.
Umím si představit, že si knihy Jenn Bennett přečtu i další léto, a možná i to další.
Přece jen, když bych měla knihu srovnat s Kudy ke hvězdám, tak tato je o chlup slabší. Jeden z důvodu, kterému se dokonce můžete vyvarovat, je lehký spoiler v anotaci. Ono jasně, dost brzo si to člověk domyslí i v příběhu, ale já radši budu sledovat tu cestu, jak si na to hlavní hrdinka přijde sama, než to vědět od první čtené věty. Takže jestli to máte stejně, tak anotaci nečíst.
Za druhé mi témata v Kudy ke hvězdám přirostla k srdci víc, ale i tak musím zmínit to, že je super, jak si autorka vybírá zájmy a prostředí originálně. Nic o čem čteme furt.
No a třetí věcí je to, že hlavní hrdinka ze začátku z určitého důvodu sleduje okolí jako ostříž, domýšlí si tam, kde nic není, a prostě slyší i trávu růst. A na konci, když má pravdu přímo před ksichtem tak jasnou, jako je letní parný den, tak ji nic nedojde a ničeho si nevšimne.

4 05.11.2021

Moje druhá kniha od Lapeny a docela zklamání. Čekala jsem podobný styl, jako byl v první knize, kterou jsem od autorky četla. U té jsem byla překvapená, nutilo mě to číst dál a dál. Absolutně jsem neodhadla, kdo za co. Ale tady jsem to bohužel uhádla, a to jsem se ani nemusela moc snažit.
Čtivé to pořád celkem bylo, ale už to nemělo to kouzlo, ani takový ten nátlak. Nebylo to prostě ono.
Jedna věc, která mi vadila, bylo chování hlavní hrdinky. Její dvojčata řvou skoro v kuse od rána do rána, ona je nevyspalá a skoro na zhroucení, doktorka ji akorát řekne, že je to kolika, a ať počká, že to přejde. Tak ona prostě fakt čeká, až to přejde. Nejsem matka, ale to mi neříkejte, že je tohle možný. A i kdyby bylo, tak se sakra snažím hledat řešení ne? A ne že počkáme...Nakonec vtipně všechno jak zázrakem opravdu přestalo. :D
No a druhá věc, jako co to bylo za konec? Co to sakra bylo! :D Tak tam se řeší nějaká věc, která jim jde proti srsti, a nakonec se zachová stejně, protože jiné řešení není? Ale no tak! Já ty thrillery prostě asi číst nemůžu, protože tyhle konce vytažený za vlasy, to já prostě nedávám.
Takže další průměr do sbírky.

4 05.11.2021

(SPOILER) Já si připadala jako na houpačce, prvních sto stran za mě bylo super skvělých, a měla jsem pocit, že by to pro mě mohla být pecka. Dobře se mi to četlo, zajímalo mě, co bude dál, Pak ale druhá stovka začala být celkem meh, třetí stovka už byla o: proboha co to zase je, naštěstí se to potom opět přehouplo do stylu: je to celkem fajn, ale konec mi to zase trošku zazdil. Pro mě osobně je tam příliš nedostatků, příliš nelogičností, a příliš otravných prvků. Nemám ráda prototyp hlavní hrdinky, která je jedinečná, zjistí, že má superschopnost, a od té doby se vše točí kolem ní. A přesně tak to bylo i tady, což je hrozná škoda. Spousta věcí kvůli tomu šla do pozadí, ať už vílí svět, kdy člověk občas mohl i zapomínat, že se to v něm odehrává, protože z toho příběhu prostě nedýchal tolik, jako třeba v kruťakovi. Nebo motiv loupeže, ten mi přišel jako fakt hodně, hodně zazděný. K polovině věcí se holka dostala, ani pořádně neví jak, a při té druhé ji někdo chňapl. To pro mě není nejlepší zlodějka, po které chceme splnit quest.

Na milostné trojúhelníky se snažím být opatrná, protože víme, že spíš rozčilují, ale nechtěla jsem ho hned strhnout ze stolu, a doufala, že bude napsaný nějak zajímavě. No za mě opět bohužel, takhle ne. Sebastian byl na mě moc slizký, moc bral všechno na sílu, a já mu teda nevěřila ani nos mezi očima, působil na mě hodně neupřímně. Vždycky jenom vykládal sladký řečičky, ale nic víc. Všechno, co se dalo tak tajil, a zamlčoval. Nechtěl ani, aby Brie věděla věci o jeho zemi. Naštěstí to prokládala linka Finna, která mi přišla mnohem zábavnější, reálnější, přitažlivější. V jeho přítomnosti se aspoň něco dělo, se Sebastianem to bylo jen samý nudný kecání. Takže je asi jasný, koho já jsem fanda.

Přijde mi, že Brie má paměť děravější jak ementál, protože tolikrát, co ji někdo hodil kudlu do zad, nebo podkopl nohy, a ona dělala, jak kdyby nic. Nikomu nic nevyčetla, nic z toho neřešila a za chvíli už si to asi ani nepamatovala. To vygradovalo v konci, kdy ji tam díky tomuhle mohli vočůrat solidně. Celkově mi přišlo, že tam spousta věcí byla jakoby oseknutá, prostě zmínka o něčem, co má potenciál být rozebráno dál, ale do konce knihy už o tom člověk neslyšel. Na konci se potom událo hodně zápletek plných překvapivých rozuzlení, až si člověk řekne, jestli to nebylo moc překombinované. Mě bavily části s Finnem a ty části, kde se vyprávěl nějaký příběh o vílách.

Zmínila bych ještě část, která je jako vystřihnutá ze Selekce, protože Selekci mám ráda, ale tohle byla snad nějaká parodie na ní. V příběhu byla zmínka, že v paláci je 12 dívek, mezi kterými si princ vybírá nevěstu. Samotná Brie, která patřila mezi ně, ale nemusela dělat vůbec nic, nemusela chodit na ty akce, nemusela chodit mezi ty ostatní holky, protože nechtěla. Za mě je tohle úplně zbytečná linka, která se tam ani nijak nerozjela, tak proč to tam máme? Ani jednu dívku nepotkáváme, žádné přiblížení nic.

Vezměte si několik krabic puzzlí, smíchejte to dohromady, a snažte se z toho pospojovat jeden obrázek. Myslím, že výsledek bude stejný jako tahle kniha...

4 05.11.2021

Tahle kniha mě bavila už jenom proto, že zde byl svět, který mi hrozně moc připomínal WoW. Super bylo, že daná herní společnost od začátku pracovala s tím, že chce ukázat herní svět ze strany, která není zase tak častá, je neznámá a neprobádaná. Proto nám hned před obličej nastrčili goblina bylinkáře. Děj v rámci hry mě hrozně bavil, uměla jsem se do toho vžít, jako bych to hrála.
Příběh odsýpal velmi rychle, nejspíš to bylo způsobené i tím, že se zde objevovali stavy a statusy postavy, což bylo graficky pěkně zvládnuté.
Navíc se mi líbilo propojení virtuálního světa s tím reálným, a jejich střídáním. Je sice pravda, že mě více bavilo číst o světě herním, ale toto střídání to aspoň pěkně oživilo.
Už mám i druhý díl, který mám v plánu brzo číst, a rozhodně jsem na pokračování zvědavá.

4 29.12.2020

Tohle bylo naprosto skvělý! Na začátku byla nějaká ta akce, poté to bylo dost volné a rozděleně, ale druhá polovina knihy byla naprosto famózní! I love it! ???? Najdete tu spoustu humoru a mého oblíbeného sarkasmu (smála jsem se nahlas a to dost často), srdervoucí scény, akci, skvělou zápletku, odhalování a propojování souvislostí. Co umí Meyer nejlépe je právě to skvělé propojení mezi postavami a dějem i tam, kde byste to vůbec nečekali. Takže tohle je zatím asi opravdu nejlepší díl série!

4 29.12.2020

WOW! Tak tato kniha mě obrovsky překvapila a já mám po jejím dočtení mozek na kaši.
To je tak geniálně propracované, když máte pohled ze čtyř postav, které se potýkají z obvinění z vraždy a do toho se začnou míchat jejich další problémy, které jsou u každého jiné.
Postupně se jejich příběhy čím dál více proplétají, i přesto, že se snaží o opak.
Mám tendenci to porovnat s Elizou, jelikož jsem tyto dvě knihy četla hned po sobě a proto, že se u obou vyskytuje téma sociálních sítí, a tohle je teda stokrát lepší! Tohle je ta pecka.
Je to napsáno jako thriller, což znamená, že je tu akce a furt se tu něco děje. Já se nemohla odtrhnout a druhou polovinu knihy jsem přečetla na jeden zátah! Do toho se zde prolíná tolik psychických problémů, se kterými se mladí často potýkají. A tyto problémy tu jsou vykresleny reálně a dává to dohromady smysl. A pak už jenom čtete s otevřenou pusou dokořán.
Co se týká vraha, tak jsem do poslední chvíle byla úplně mimo. :D Vždy jsem měla nějaký tip, který mi následná kapitola smetla ze stolu. Takže jsem nic neodhadla a byla napjatá opravdu až do konce, který byl bravurní.

4 08.04.2020

Jay mě prostě umí šokovat, zase jsem spoustu věcí nečekala a úplně mi to vyrazilo dech. A když už si začnu na jeho blafy zvykat, tak přijde s větším levlem a oblafne vás několikanásobně. Takže opět mi zůstávala pusa dokořán.

Akce vůbec nechyběla a kolikrát jsem byla fakt brutálně napjatá a musela číst dál, abych věděla, jak to skončí.
Styl Jayova psaní já naprosto žeru. Miluju jeho poznámky pod čarou, ve kterých se objevují vysvětlení či historie různých akcí, bitev nebo míst, nebo to jsou pouhé sarkastické poznámky, které člověka dostanou do kolen. A vůbec mě to neodtrhává od děje. Líbí se mi jak čtenáře oslovuje mílý přátelé, jak rozdvojí stejný text do dvou situací nebo jak bohatě umí popisovat jednotlivé situace.

Začátek byl rozdělen do dvou částí. Jedna, která se děla před událostmi a jedna z přítomnosti. Obě se nakonec skvěle spojily dohromady.
Děj je částmi dost brutální, takže opravdu bacha na to, komu to dáváte číst. Já bych měla problém i u mé 16ti leté sestry. :D Sama jsem občas četla u jídla a div mě nepřešla chuť. Knížce to dojem nekazí, ale aby jste to nevědomky nedali třeba svým dětem. Tohle prostě rozhodně ne ne a není young adult (a za tím si stojím).

Upřímně jsem sakra zvědavá, co se bude dít dál, protože posledních sto stran jsem si dokola opakovala WOW a WTF?!. Závěr byl fakt brutální narvaný zvraty a překvapeními, takže to pokračování by mohlo vyjít rychle. Naopak mě ale některé zvraty donutily se fakt zamyslet nad tím, jak to vlastně je, jestli jsou ti lidé takoví, jací jsou, jestli je jejich nenávist oprávněná a tak dále.

4 30.12.2019

Příběh je velmi čtivý, čte se opravdu dobře a rychle. Já jsem měla docela problém se odtrhnout, protože děj byl velmi napínavý, vtipný a v místech samozřejmě romantický (protože Popelka že jo). Téma infekčního onemocnění mi bylo velmi blízké, jelikož podobný obor studuji, a díky tomu mě to bavilo. Letumóza sama o sobě mohla z velké části za napínavost knihy.

Prostředí velmi napomáhalo zobrazit dobu budoucnosti. Byly zde zobrazeny problémy ,,moderní doby", například největší pozornost měli právě kyborgové a androidi, jelikož byli stavěni na okraj společnosti. Dle lidstva nebyl plnohodnotní občané, a také se tak k nim chovali. Pokud nemuseli, tak s nimi nechtěli mít nic extra společného. Navíc právě na nich testovali léky na letumózu.

Dalším znakem sci-fi je populace měsíčňanů, kteří mají magické schopnosti a hlavně velké ambice. Jejich královna Levana zobrazuje další problém, se kterým se musí císařství (a vlastně celá Země) potýkat.

K postávám, ty byly naprosto dokonalé. Ať už se tu budeme bavit o záporácích či klaďasech, všechny jsou hrozně dobře vykresleny. Nejvíce jsem si zamilovala prince a doktora, který měl za úkol najít lék na letumózu. Tyto dvě postavy si mě získaly hlavně tou neskutečnou dávkou sarkazmu a ironie, kterou používaly. Myslím si, že tohle je ta třešnička na dortu, která tu knihu zdokonaluje.
Samotná Cinder je velmi sympatickou postavou. Jediné co jsem si u ní občas říkala bylo to, aby tolik všechno netajila a možná by bylo vše jednodušší.

A když tohle všechno zasadíte do příběhu klasické Popelky a necháte to napsat Marrisu Meyer, tak z toho vznikne tahle bomba. Pro mě je tohle kniha, u které si říkám, proč ji čtu zase tak pozdě.

4 09.11.2019