varanbooks komentáře u knih
Knihu nenapsal Francouz Pierre Schaeffer, ale Němec Max Pierre Schaeffer (v jehož bibliografii je tu uvedena taky). Sám to tu neumím opravit, mohla by třeba uživatelka Valentýna, která knihu chybě zadala?
Oproti ostatním Klostermannům vysloveně červená knihovna: krásná Bětuška, z níž se stane tajemná operní diva, dychtivý student medicíny, mladík horující pro naši národní věc, souboj v Bad Ischlu...
Těšil jsem se na reálie z dob, kdy Češi coby ekonomičtí migranti odcházeli za prací do Vídně, protože to je téma jako fík... a dostal plochou milostnou historku, která postrádá téměř vše, co dělá Klostermanna Klostermannem.
Stehna, prdele, prdele, stehna, nehybný žár.
Jako by nic než trapná současnost nikdy nebylo bývalo.
Smrt ve vedlejším pokoji nemilosrdně pracuje jako vosa na shnilém jablku.
Kniha aktivního folkaře a autora televizního cyklu je jakýmsi apendixem toho televizního cyklu. Skáče bohužel z tématu na téma a hlouběji nikdy nezaryje. A člověk si opět říká - mít to přísného redaktora, který by s bohatsvím Vondákem shromážděných materiálů zacházel zdatněji a s vysledovatelnou logikou, mohla to být pecka.
Vynikající téma (na základě skutečných událostí), zpracování v duchu všech klišé oddechových bestsellerů a napínavých četeb na jedno použití. Autorovým největším selháním je psychologie postav. Plochá, jednorozměrná pimprlata by se v románu, který je o tom, co s lidskou psychikou a jednáním udělá uvržení do extrémní situace, vyskytovat neměla. A intermezza, v nichž promlouvá ďábel, jsou ještě dutější a vysloveně navíc. Ale nervák to je, to zas ne že ne. Navzdory všem výtkám dočteno.
Autor Jeremy Reed celého Loua Reeda nahlíží a vysvětluje prizmatem jeho homosexuality a vychází mu z toho ledabylé, zplošťující intelektuální cvičeníčko. Překladatelka Sylva Ficová neumí česky ani anglicky a Loua Reeda zjevně nezná. Nebrat.
Autor v úvodu prohlašuje, že jeho obrazy brutálního násilí nejsou psány coby horrory, tedy čtivo k pobavení, příjemné husí kůži a leckomu i ku vzrušování, záměr se mu ale, domnívám se, nepodařilo realizovat navzdory vší moralizující omáčce.
Mám pocit, že autor chtěl do díla, které psal jako své stěžejní, dostat úplně všechno. Takže je to takové, jako když si pejsek s kočičkou dělali dort. Tu Sovětský svaz, do kterého hrdina přichází a odchází, jak se mu zlíbí, tu čarodějnice, tu najednou utnutá "školní" linie... Líp bych si početl, kdyby si kniha vybrala jedno téma (třeba skupinu připravující se na cestu do Palestiny v kontrastu s protektorátní židovskou "zlatou mládeží") a šla na dřeň a do hloubky. Jistě, příběh je mimo jiné o tom, jak mladý hlavní hrdina těká a tápe, jen se nemůžu zbavit dojmu, že podobně těkal a tápal i p. Kraus při psaní.
Blbec, že byste ho zabili. A pak vám ho začne být až líto. Majstrštyk.
Nádherně obžerné.
...a ta vaše slavná žurnalistika vytlačuje křesťanství z role nástroje ovládání mas. Nutno dodat, že církev alespoň stavěla katedrály, kdežto včerejšími novinami si můžete nanejvýš vytřít záď.
Postavy bohužel jen dosti schematicky načrtnuté, takže v knize není, kdo by mi byl sympatický. Autor na prokreslení svých hrdinů prostě nemyslel. Jen Kůk je vůl.
Yarwen: stejně jako?