varanbooks komentáře u knih
Z nefoglarovských stínadelských knížek jednoznačně nejlepší. Jen by v každé kapitole nemusely být ty domácí úkoly. A pointa, ehm...
Majitek kořalny v Gavelově Legotě byl Armén. Já vím, že u nás Arméni normálně nejsou a že majitelé krčem a kořalen v selských románech jsou tradičně - ale když ono, jaksi - že ano.
Unikátní kniha - takhle se odkopat a nechtíc o sobě do detailu vylíčit, jaká jsem vypočítavá svině, to se jen tak nevidí.
Nobelova cena za utahanost, nedočteno. A to proti výpiskům z četby ani vzpomínkám na dětství a priori nic nemám a titulní město jsem si oblíbil.
Vážení mongoloidi, tohle je největší humoristický román všech dob. Kdo nerozumí, tomu chybí smysl pro morálku a geometrii.
Jak tak sleduju předchozí šokované komentáře, hodnotitelé asi neznají slovo humor a nedochází jim, že jde víceméně o parodii na americké laciné krváky a drsnou školu detektivek. Nebuďte takoví korektní šprti a uvědomte si, že autor nemusí všechno myslet smrtelně vážně a zastávat stejný světonázor jako jeho postavy. A že se - stejně jako já při čtení - prostě královsky bavil.
PS pro Wercayka: Vian a Bukowski byli oba ročník 1920. Vian ale zemřel v roce 1959, zatímco Bukowskému vyšla první kniha až v roce 1960 (proslavil se na starší kolena). Takže to, že Naplivu na vaše hroby je jakousi mladší verzí Bukowského, bych netvrdil.
Silný debut. Těším se, až bude autor starým mužem.
Saudek je vlastně tragická postava - komiksový kreslíř s talentem od Boha a smůlou na mizerné scénáře.
Guy Delisle není Joe Sacco. Má podle mě lepší kresbu a míň mu to šustí papírem (Saccovi jeho vlastní obrázky místy doslova překážejí, tolik textu se snaží vměstnat do bublin), celek ale připomíná slohovku "co jsem dělal o prázdninách". Což má nakonec se Saccem společné.
Pán si, jak píše v předmluvě, na stará kolena splnil spisovatelský sen a vydal si knížku. Občas hezký obraz, zajímavá reálie (kvůli těm jsem to dočetl), dohromady to ale nedrží. Takové ublemtané, klopotné, pointy jak z blbýho filmu. Jakžtakž slušné jsou tak dvě povídky, naopak ty z Karlových Varů dosahují zabahněného dna šmídovských hloubek.
Androšských memoárů už vyšla hromada. Tady jsem se těšil na popis scény a peripetií osmdesátých a začátku devadesátých let. Dočkal jsem se, ale mohlo toho být víc.
V neobyčejném jasu měsíce
Mrtvý se v díře smál
Mezi zuby kmín od oběda
Žádný Západ nás kriminálnicky prospěchářskému zvěrstvu neučil. Domácí tradice jsou dostačující.
Já měl pocit, že čtu staré noviny. Proč tam vůbec byly obrázky (dosti prkenné, bez pohybu), proč to vůbec byl "grafický román" a ne esej, když je tam tolik písmen, jimž ty kresby vyloženě překážejí, nechápu. Neusnout u tohohle špalku považuji za jeden ze svých životních výkonů.
...a to víte, že Cesare Borgia se za plány jeho válečných strojů nechal ojet od Leonarda da Vinci?
Coby komiks v Ohníčku se to ale vešlo na ani ne deset stran na šířku.