varanbooks komentáře u knih
Poláčkův experimentální úlet a totální kult: Tatíček a mamička mají Hedviku a Ludvíka. Mamička umře. Tatíček přivede domů novou mamičku. Tatíček umře. Nová mamička přivede nového tatíčka atd. Až je dětem přes osmdesát a rodičům kol dvacíti.
Krásný jazyk, úspornost, silný příběh... já myslel, že takhle to v jednadvacátém století už nikdo neumí.
To je hezký, že budeme v komunitě svorně pěstovat volnou lásku, ale když ženský nechtěj...
Nesnáším detektivky, o to víc mě tahle senilní detektivka nadchla!
Naprostá ptákovina s typickou Součkovou topornou psychologií postav, ale zamlada veliká srdcovka.
V -nácti zásadní. A zajímavé je, že navzdory vší invenčnosti Z kopce, Ošklidu a Syčáků i fyzického básnictví, mám Vášovu poezii a texty stejně nejraději v téhle knize. V těch verších je spousta nádherného ticha a neokázalosti.
Strašná škoda, že rozhovor místo Jana Pelce nevedl někdo alespoň trochu erudovaný v historii hudebního undergroundu a publicistickém řemesle, takhle při čtení člověk akorát nalézá nepřesnosti a slejzají mu nehty z toho, na co všechno se Pelce ani nenapadlo zeptat či kde chtít upřesnění.
Sám ostatně v úvodu píše, že by podle něj byla "nesmírná škoda rušit Mejlův nevšední posluchačský talent zbytečnými otázkami. A už vůbec ne otázkami typu: Ano, máš pravdu, ale podle kroniky byl koncert na parníku před Klukovicemi..." Pokud ale nedokázal zachovat Mejlův vypravěčský talent a přitom jej dobře kladenými otázkami mít k přesnosti, neměl se do tohoto úkolu vůbec pouštět, protože na něj zkrátka nestačil.
Mejla je po smrti, druhý životopisný rozhovor, který vedl mnohem fundovanější a novinářsky zdatnější Jaroslav Riedel, vyšel jen v podobě dvou ukázek v Rock&Popu a pak byl - snad kvůli vydání této knihy - zatnut. A to je naprd.
A jo, zamlada jsem to hltal a historky jsou to bezvadný.
Stostránkový Dodatek (autor: Kamil Fila; téma: Lynch po roce 2006) je lepší než samotná kniha.
Lovit kapry do sítě vlečené hydroplánem, to nebyl dobrý nápad.
...co ty můžeš vědět o sadomasochistické derivaci odipovského koplexu...
Teď hlasoun kvákal přímo na ní.
- Kdo má mých játrounův? Kdo jich má?
Míně zatuhlo krviště.
Uživatel Francoa to obšírněji vyjádřil za mě: Fajn knížka. Autor je zjevně fanda, je ale strašná škoda, že většinou jen klouže po povrchu. Na poli dějin filmu i filmové teorie kniha dost pokulhává a nese ji jen a jen to nadšení diváka kovbojek.
Je to vlastně blbý, až pánbůh brání. Zejména doktor Bjelke by za své správňácké slinty zasloužil klystýr (touhle plochostí postav mi Souček trochu připomíná Foglara), ale jako kluk jsem to přečetl snad stokrát, rozhodně víc než co jiného, a dodnes si rád zobnu. Prostřední díl je nejutahanější. Velikánské plus: nedořečenost.
Nejhorší kniha všech dob. Jsem neobyčejně rád, že ji mám, protože jinak bych netušil, jak hluboko lze v rádobyromantické trapnosti a uptalané slizkosti klesnout :-) Nevyčerpatelný zdroj patafyzických citátů, skvěle se tím mučí návštěvy. V knihovně řazeno hned vedle 120 dnů Sodomy.