Vec1980 komentáře u knih
Chápu proč by tento komiks měl být povinnou četbou. Světová válka a pogromy v pojetí německé ideologie a organizovanosti jsou něco neskutečného v tom nejhorším slova smyslu. Přenesení do světa zvířat myší, koček a ostatních současně odpovídá stereotypu daných zvířat.
Kniha plná fantazie, temné fantazie. Krátké čtení o magickém světě? Prolnutí s dobou ve, které Meyrink žil je úžasné ... povídka Dobytí Sarajeva je parodie na politiku a dá se přeneseně pochopit v současné době a válkách kolem.
Šílené prostřední je zjevně každé, které se točí kolem politiků a politiky .. možná umocněno východo-evropskou demokracií. Navíc moc peněz, které vládnou všem jako bájný prsten.
Pokud hledáte poučení, napadá mne po přečtení knihy jedno ... nevolíme PRO někoho, ale už napříště PROTI někomu. Není čistá volba.... vlastně není podstatné jak moc knize uvěříte nebo ne.
Přestože je knížka už lehce staršího data a Big data se mění více než rychle. Určitě zajímavý náhled do logiky dat, analýz a použití výsledků.
Velmi zvláštní ... nevím jak jinak knihu hodnotit.
... více než osobní, k zamyšlení.
Dlouho jsem se snažil ke knize dostat. Dostala mne už vazba knihy samotné. Bez klasického hřbětu s barevně vyvedeným jménem autora a vazbou .... Edogawa Rampo.
E.A.Poe je úžasný představitel temna, Edogawa Rampo je zcela jiný level. Nevím jestli je to naprosto jiným světem příběhů (třefně poznamenáno ... zdi z papíru omezují záhadu zamčeného pokoje) nebo pojetím. Pod dojmem Slepé bestie jsem hranici mezi detektivním příběhem a hororem nepoznal. Opačná logika nehledání vraha, ale být vrahem vše nahrazuje děsem, hororem, neskutečným pohledem a zvrácenou fantazií a detailním popisem ....
"Kanape přetrhli! " křičel pan přednosta, "přednostovi přetrhli kanape vejpůl" ... a navíc dvakrát by se dalo dodat. Jednoduchý a krásně napsaný příběh. Promítáte si filmovou verzi a při čtení vnímáte text, stejně jako kdyby ho vyprávěl vypravěč.... je to klasické dílo, které je nesmysl hodnotit optikou dnešní logiky.
Zajímavé čtení v nemilé době roku 2020. Příliš mnoha paralel. Uzavřené Japonsko v důsledku rozhodnutí mocných, obyvatelé bojící se porušení pravidel, která vlastně nechápou a která jsou jiná každých pár dní. Než riskovat zatčení a trest, tak raději nakonec raději nedělají témeř nic. Stará generace je vlastně ta která pracuje a každá mladší a mladší je více a více zasažena degradací těla i prostředí v důsledku minulého znečištění životního prostředí.
Už tak specifické prostředí Japonska je úplně izolováno pro podporu všeho domácího, včetně vyloučení jakéhokoliv cizího slova z aktivního jazyka.
Prakticky jediné dvě postavy je pradědeček Joširó a jeho vnuk Mumei. Mumei je prakticky nový evoluční druh člověka. Bylo by více než zajímavé jak by knihu převedl do svého světa Hayao Miyazaki...
Nejmenovaná latinskoamerická země (pro mne nevím proč jednoduše Mexiko). Celý děj se odehrává v rozmezí středy 7 a soboty 24. Hlavní postava don Ernesto Ramos se stále potácí mezi vzpomínkou na otce, který jako majitel půdy představoval vládu. A vzpomínkou na svého mrtvého syna Hectora představujícího odboj. Profesor don Ernesto se snaží vzepřít diktatuře představované kapitánem Mendozou, pouze však v myšlenkách a představách. Potácí se mezi letargií, nenávistí k vrahům svého syna, nenávistí ke svému otci ... když se rozhodne k činu, vše se obrátí a ....
"Ach ano, znám ji, tu tvoji skvostnou morálku nestrannosti! K čertu! Ale nikdy by mně nenapadlo, že ji budeš uplatňovat na úkor vlastního syna!"
Pohodová knížka na podzimní podvečery (ne úplně nutně moc večerů, stačí několik). Stylově se přibližuje Nonstop knihkupectví, ale to mám přece jen o kus raději. Kombinace IT programátorky a magického kvásku a jejího vtažení do reálného světa je vděčné téma pro IT dobu. Dostanete možná chuť na kváskový chleba (ne péct se ho nechystám) a přemýšlíte, kde sehnat dvojitou ostrou polévku. Pokusíte se najít zda existuje kultura Mazgů a nebo ne.
Nakonec až narazíte na kapitolu Ostrov Mazgů (strana 217) tak si možná zpětně řeknete, že tohle měla být Vaše poslední strana ...
Neybývá než k popisu přidat alespoň kousek z knihy. 1. světová válka a bitva u Verdunu. Doba plná dělostřelectva, chlupáčů, plynových útoků a kamarádů které nebylo možno odnést a o jejich přesun nebo roztrhání se postarali právě granáty dělostřelectva.
.. K večeru šel zákopem běžec velitele pluku a zastavil se ukázat Filochardovi jeden z oněch papírků spadlých z nebe, který cestou sebral.
- je to francouzsky! řekl Filochard.
A přečetl nahlas tato slova: Šťastni, kdo uvidí svítání osmého máje!
... A mrtvý, který se zdál naslouchati, mlčel stále ve svém zledovělém postoji. Zazdálo se mi, že se jeho oči ještě více rozevřely.
Nemá smysl cokoliv komentovat. Meziválečná klasika poražené a vykořeněné generace ztracené v prostoru. Raději čtěte knihu než jakékoliv komentáře.
Válka v čisté podobě. Ideologie bez možnosti jiného pohledu. Msta za bezpráví, moře krve za řeku krve. Rozkazy proti rozumu na cestě od útoku do hluboké obrany.... :-(
První kniha kterou jsem byl nucen číst s mobilem po boku. Většinou mi to nedalo a podíval jsem na web o kterém kolegovi nebo kolgyni píše ... a taky jsem to četl hodně dlouho.
Pro toho kdo má rád docela zajímavé čtení ... IL BRUTO ...
Zajímavost sama. Příběh jakoby z jiného světa. Ze začátku člověk nechápe, postupně je zvědavý a nakonec zase nechápe. Ach ta zeď, ta zeď je dokonalost sama.
Není to zrovna jednoduché čtení, ani zábavné, ani nudné, ani pomalé, ani rychlé .... je to jako poprvé, musí se to zažít.
Četl jsem shodou okolností po Keplerovi (Lovec králíků) a jsem rád, že Policie zase opravila můj pozitivní názor na severskou krimi.
Policie dokázala překvapovat kapitolu za kapitolou. Dějově více než dokonalé a překvapivé, málokdy máte od poloviny co kapitolu jiného favorita na téměř dokonalého vraha.
Jediné co je vhodné vědět, že byť nic nebrání tomu číst díly náhodně, je podle mého mnohem vhodnější nepřeskakovat s sérii žádného Harryho. Zatím všichni stáli za přečtení a příběh se stále posouvá kupředu a neupadá.
Ne vždy je vše jak bychom čekali. Předpoklad dokonalého vyšetřovatele a dokonalého vraha nemusí nutně skončit dokonalým příběhem. Po dlouhé době jsem se na konec těšil (ať už je tu), čekal happy end a ten vlastně taky dostal. Vrah (s pokrývkou akčního hrdiny, zázemím batmana a patřičným dětstvím) se kterým se celou dobu vlastně dějem proplétá i jeho omluva je zvláštní a dalo by se říct, že by mi ani nevadilo tentokráte pochovat Joonu .....
Zajímavá knížka, možná až příliš. Pokud hledáte, sice útlou ale možná až moc obsáhlou knihu, o jednom finském autorovi, je to tahle. Na mne až příliš obsahů Waltariho děl, příliš mnoho konstatování jeho života, možná až se strojovým popisem.
Škoda jen, že i navzdory snaze o mnoho detailů životních i cestopisných chybí občas alespoň nějaká základní mapa, určitě by nevadila. Helsinky zase tak velké nejsou.
Pokud ale hledáte náhled do Waltariho života, raději doporučím přímo Čtyři západy slunce (Román o románu) 1976, M. Waltari.
Pro někoho se zájmem o historii velmi zajímavá foto-knížečka. Nic se nesnaží podsouvat, pouze stručné komentáře k jednotlivým fotkám jsou ku prospěchu.
Obrazový náhled do válečného nasazení .... určitě nehledejte politické souvislosti, jakákoliv obvinění nebo omluvy.
Ke knize jsem se dostal spíše omylem než cíleně jako bonus k jedné kupované knížce ze zdějšího bazaru. Paradoxně tu jsem ještě nečetl :-).
Žánr je daný, nerad bych porovnával s mou předchozí četbou ve stylu moderního detektivního románu (Nesbo, Kepler) ale jinak to napsat neumím.
Kniha jako celek se podle mého pohledu blíží typově k Sherlockovi. Byť detektiv není génius, ani dokonalý obraz všeho. Příběh se dokázal zamotat a bylo příjemné, že pachatele neznáte hned. Určitě tahle knížka u mne zůstane a pokud ji potkáte, věnujte ji 2 dny. Romantický popis Holandského přístavu..... jenom škoda že detektiv už nemá pokračování .... tak se musímm podívat po námořníkovi.