VéjaTarabová komentáře u knih

Sice povinná četba, do které jsem se musela začíst, ale šlo to. Uvedení do děje skvělé, hned se koná akce. Ale celá hlavní náplň v prostředku knihy byla strašně zdlouhavá. Popisy krajiny či lidí občas až kýčovité či přeplácané. Stará Boučková mi vadila hned od začátku a ani Kadla mi nebyla nijak příjemná. Velmi mě naštvalo, když jsem se dozvěděla, že dítě není Vojtovo nebo když se starý Kaliba kvůli těm dvěma odstěhoval. Vojta mi na začátku přišel sympatický, později už jsem si přála, aby nebyl takový trouba a nepřistupoval neustále na to, co si matka s dcerou zamanou. Nijak jsem nepřemýšlela o tom, jak by to mohlo dopadnou, tudíž mě závěr poměrně dost šokoval. Já však tragické konce miluji, takže za to dávám plus.

,Snad se za mě nestydíš?´ usmál se s mírnou výčitkou. ,Inu tobě je to jedno, ať se dívají, jak chtějí, ty jsi z nich!´ ,Máš pravdu, ať se dívají, mám radost, že si tě prohlížejí, a jsem rád, že tě mám.´ Karla naň pohlédla úkosem.

Kdykoli se pouštím do jakékoli knihy od Johna Greena, tak nějak vím, co očekávat. Autor má jednoduše svůj nezaměnitelný oddechový styl psaní. Strašně se mi však líbí, že postavám vždy vymyslí jakési osobní podivnosti. Tím myslím například to, jak Margo píše velká písmena kdekoli uprostřed věty se jí zrovna zlíbí. Tyto maličkosti dodávají jeho příběhům jedinečnou charakteristiku. Kniha totiž sama o sobě obsahuje poměrně jednoduché téma s běžnou zápletkou. Nejvíce jsem si užila několikahodinovou cestu autem, děj byl však celkově takový nijaký. Na závěr ani nevím, jestli si z příběhu něco odnáším. Úplně zklamaná ovšem nejsem, beru to jako oddechovku.

„Je snadné zapomenout, jak plný lidí je svět, a každý z nich představitelný a neustále chybně představovaný.“

2 02.04.2021

Kniha dokázala zaujmout hned po přečtení první kapitoly a od té chvíle stránky přímo utíkaly. Příběh plynul před očima bez zbytečných vycpávek. Líbilo se mi, že autorka nechodila dlouho okolo horké kaše. Neustále jsem pociťovala touhu zjistit, co se stane dál. Byla to krásně podaná detektivka pro YA, takových se dle mého názoru na trhu moc nenajde. Musím také přiznat, že mě při čtení občas přepadl zvláštní pocit a nějakou tu chvíli se asi budu vyhýbat metru. Téma židovského podsvětí určitě dokázalo zaujmout. O něčem takovém se nepíše hned v každé druhé knize, tento příběh to navíc dokázalo skvěle oživit. Nakonec to celkově bylo mnohem zajímavější, než jsem si mohla myslet a i přes nějaká ta očekávání z mé strany zklamaná rozhodně nejsem. Začínám stále více věřit našim českým autorům.

„Tma je možná děsivá. Věděla však, že není strašidelnější místo, než samotná lidská mysl.“

2 23.02.2021

Do knihy jsem se pouštěla s poměrně vysokým očekáváním a rozhodně nezklamala, i když to nebylo nic, co by mi změnilo pohled na život. Dle mého názoru je tento závěrečný díl nejlepší z celé triologie. Z Ace se vyklubal větší padouch, než jsem si dříve představovala, s mnohem drastičtějšími úmysly. V řádcích se objevilo opět hned několik zbytečných překlepů, což považuji za škodu. Dále mi přijde, že autorka neumí až tak dobře popisovat atmosféru, avšak příběhová linka přímo září. Ještě nikdy jsem nečetla takto dlouhou bitvu, rozhodně byla ale skvělá a dokázala zaujmout i vtáhnout do děje. Zakončení mile překvapilo, vlastně jsem to ani nečekala. Vyskytlo se zde také pár momentů, jež vykouzlily úsměv na tváři. Po dočtení epilogu mě však přepadl smutek, tento svět Vyjímečných, ve kterém Vám nikdy není zřejmé, kdo je padouch a kdo hrdina, se mi bude jen těžko opouštět.

„Kdo nemá duši, nemůže vnímat zázraky.“

2 02.02.2021

(SPOILER) Tak je to tady, oficiálně jsem dočetla tuto triologii plnou klišoidní romance a předvídatelných událostí. Přesto musím přiznat, že jsem se do toho naprosto zamilovala. Závěrečný díl byl plný vtipných momentů, u kterých jsem se nahlas smála, ale i nečekaných zvratů, jenž mě nutily tajit dech. Kniha měla klasicky rychlý spád a byla nabita spoustou akce. Ovšem mohlo zde být více scén s rebely. Dále mi přišlo, že se America ze smrti blízkého příliš rychle oklepala. Jako většina čtenářů jsem také během tohoto dílu změnila názor na Celestu. Když se vše vyjasnilo, tak mi byla hned sympatičtější. Konec mi však přišel až moc jako pěst na oko. Působí to na mě dojmem, že autorka moc nevěděla, jak se propracovat k závěru, který by chtěla. Proto tam hodila něco takového a zároveň tím Americe zametla cestičku na trůn.

„Nicméně i teď si dobře uvědomuju, že nejde o žádnou pohádku. Vím, že nás čekají i krušné časy, kdy budeme zmatení. Vím, že všechno nebude vždycky tak, jak budeme chtít, a že budeme muset tvrdě pracovat, abychom nezapomněli, proč jsme si tohle vybrali. Nebude to pořád jenom dokonalé. Tohle není šťastný konec. Tohle je mnohem víc.“

2 17.01.2021

Kniha mě popravdě překvapila. Samozřejmě jsem na ní dlouhou dobu slýchala dobré ohlasy, zároveň jsem ale počítala s tím, že se zde bude vyskytovat jedno klišé za druhým, a že příběh bude jedna velká romantická slátanina. Což se do určité míry i naplnilo. Spoustu věcí bylo předvídatelné, ovšem v závěru z toho celého mám velice smíšené pocity. Upřímně jsem to čekala „horší“. Možná se k tomu stavím tak pozitivně, jelikož mi to v určitých směrech připomnělo mou milovanou sérii Hunger Games. Hlavní hrdinku, i to její ne vždy taktní jednání, si musí každý zaručeně oblíbit. Prostředí paláce bylo popisováno jednoduše kouzelně a kniha se velmi snadno četla. Děj byl svižný, bez zbytečných průtahů neboli vycpávek.

„Nevěděla jsem sice ještě, co chci, ale nemohla jsem se nechávat dál zviklat tím, co bylo buď jednodušší, nebo správné podle někoho jiného.“

2 10.01.2021

Moje první kniha od Jojo Moyesové a hned mi vcelku sedla. Z počátku jsem se sice lehce bála, že to bude příběh spíše o koních, ale autorka tam tuto zálibu dokázala podat nenuceným způsobem. Takže my, co toto téma zrovna nemusíme, to dokážeme snést, zároveň však lidi, které tento sport zajímá, budou nadšení. Moc mě potěšil pohled do minulosti Hong-kongu. Občas mě mátlo ženské obsazení, jelikož se zde vyskytují, v různých časových období, hned čtyři generace. Hádám, že Moyesová má svůj určitý styl a předpokládám, že většina jejích knih je i bude na podobné vlně. No, tak uvidíme. Tento příběh byl sice skvěle napsaný, ale chybí mi tu něco originálního. Něco, nad čím bych po dočtení musela přemýšlet alespoň týden. Nic takového jsem ovšem nenašla. Prostě klasický dobrý román, který neklame, avšak ani nepřekvapí.

„ Joy často napadalo, jestli by Stellin veřejný obraz alespoň trochu neutrpěl, kdyby se o ní všeobecně vědělo, že umí říháním vyhláskovat celou abecedu. “

2 20.12.2020

Rozhodně zajímavý pohled do zákulisí. Je zde velká část věnovaná tomu, jak seriál vznikal, což jsou informace, po kterých bych pravděpodobně nikdy ani nepátrala. Také se tu nachází spousty často přehlížených detailů a poznatků. Ovšem očekávala jsem spíše informace přímo z natáčení, nějaké postřehy či drby. Občas jsem se do textu zamotávala nebo zapomínala jména scénáristů atd. Na knize nejspíše není nic vyloženě špatně, ale jednoduše mě prostě nijak neohromila.

2 03.12.2020

Hned na začátku bylo skvělé shrnutí postav, už u prvního dílo mi totiž dělalo problém si zapamatovat všechny ty přezdívky či schopnosti. Děj po celou dobu hezky odsýpal a rozhodně bych toto nepovažovala za výplňkovou knihu před bitvou, jak to u většiny druhých dílů z triologií bývá. Hodně mě bavilo rozvíjení vztahů i osobností. Konečně zde také dostala více prostoru romantická linka, avšak ne zas tolik, abych si řekla, že je to klišoidní nebo kýčovité. Po celou dobu jsem očekávala, kdy si hlavní hrdinové omylem navzájem odhalí svou druhou totožnost, avšak nestalo se. Třetí díl bude proto určitě plně nabitý a moc se na něj těším. Obdivuji, jak spisovatelka ze superhrdinského tématu zvládla vytvořit zcela nový promyšlený svět. No jo Meyrová to se slovy prostě umí, obzvláště s napínavými konci.

,,Skutečnou královnu netvoří časy blahobytu, ale časy nouze."

2 04.11.2020

(SPOILER) Tak a je to tady. Tohoto okamžiku jsem se bála. Konce této naprosto skvělé triologie. Aspoň že poslední díl jsem si užila naplno. Moje fantazie pracovala na plné obrátky a já tak prožívala každičký okamžik. Autorka to stejně jako Peeta se slovy umí. Mými oblíbenci se stali Katniss, Finnick, Diod, Johanna, Hurikán i mnoho dalších. Ovšem úplně nejvíc ze všech Haymitch, tím jak se vyjadřuje i prezentuje. To co se stalo Prim se mnou ani tolik neotřáslo, nestihla jsem se s ní nějak moc sblížit. Avšak všech obětí z oddílu 451 mi bylo hrozně líto. Atmosféra po celý příběh byla opět naprosto fantastická. Jediné co mě naprosto zklamalo byl epilog. Něco tak hnusně šťastně obyčejného jsem dlouho nečetla. Ty dvě stránky byly to nejhorší, co kdy autorka napsala. Byla bych mnohem radši, kdyby nikdy nevznikly a příběh zůstal klidně i otevřený. A to otevřené konce nesnáším.

,,Natahuji ruku a hořečně se dotýkám blikajícího zeleného světla. Někdo se zastavuje vedle mě. Finnick, s napjatě staženými svaly. Jistě, kdo jiný? Protože jen vítěz Hladových her okamžitě vidí totéž co já. Arénu plnou pastí ovládaných neviditelnými tvůrci. Finnick přejíždí prsty po červeném světle nad virtuálními dveřmi. ,Dámy a pánové...' Promlouvá tichým hlasem, ale já dokončuji větu hlasitě na celou místnost. ,Nechť sedmdesáté šesté Hladové hry započnou!' "

Na začátek musím říct, že nejsem zvyklá číst takto krátké knihy. Ještě než se stihnu rozkoukat a pochopit charaktery postav, už příběh končí. Každopádně tento příběh je poměrně jednoduchý. Hlavní postava mi přijde velice zajímavá, tím jak přemýšlí o celém dění světa a o svém vlastním ,,já". Velkou částí knihy jsou jenom její myšlenky a vlastně nedokážu říci, jestli mi to vadilo nebo naopak. Z této knihy si rozhodně můžu vzít spoustu k zamyšlení. Jinak ale naprosto nechápu to jedno velké ,, bum " okolo ní. Je to za mě pouze úplně klasická YA - hlavní postava má nějaké problémy, svou nejlepší potrhlou kamarádku, zamiluje se do kluka z dětství a na konci je happyend. Kromě toho ta její nejlepší kamarádka Daisy píše fanfikci o Star Wars, které jsem zatím neviděla, proto jsem nepochopila narážky, kterých je tam doopravdy spousta. Nevím jestli jsem nějak předčasně vyrostla z YA, ale připadá mi, že jsem jim vlastně nikdy nějak nepropadla, jelikož většinu těch příběhů považuji za naprosté klišé. Avšak určitě dám Johnovi Greenovi jiné šance mě ohromit.

,, , To je všechno hezký, pane vědče, jenže doopravdy je Země placka a nese ji na zádech obří želva. ' "

+osobnost a myšlenky hlavní postavy
- celkově příběh

Krásně napsané, ovšem trochu až moc zdlouhavé. Občas jsem se tím musela prokousávat, ale myslím, že to není vinou autora. Rozhodně zajímavý pohled na dané téma. Filmové zpracovaní v hlavní roli s Eddiem Redmaynem můžu rozhodně doporučit.

Hezky zpracované téma LGBT, který by mohl pomoci aspoň pár lidem z této komunity s jejich pocity a rozhodováním. Komiks jsem měla přečtený do hodiny a několikrát jsem se u toho usmála, především roztomilosti postav. Celý je to hrozně cute a hlavní postavy si určitě zamilujete.

2 25.08.2020

Myslím, že bylo fajn si to přečíst a udělat si vlastní názor na celou tuto situaci, i když tato kniha je pouhá kostra všech problémů týkajících se plastů. Musím ale přiznat, že sama od sebe bych si ji nekoupila, protože mi toho moc nového neřekla.

2 25.08.2020

Dobře musím přiznat, že jsem měla trochu větší očekávání. Toto je debutová kniha autorky, která stále ještě studuje a na její tvorbě to lze hodně vidět. Používá mnoho přirovnání, metafor, metonymií a jiných ,,sarapatiček". Možná právě kvůli tomuto, ale hlavně tedy nejspíše díky ději, mi to celé připadá jako kniha napsaná na Wattpadu. A i když ve většině recenzí lidi píšou, jak jim tento styl vyhovuje, já se kvůli tomu do příběhu nemohla vůbec začíst. Odstavce jsem četla ducha nepřítomna a musela se k nim třikrát vracet, než jsem pochopila jejich význam. Je zde velice vážně probírané téma depresí spojených se ztrátou blízké osoby, ale i přes to kniha spadá jednoznačně do světa YA. Také zde můžeme zpozorovat autorčin posun za dobu psaní knihy. To jakým způsobem skončila je naprosto úžasné. Takový zvrat asi nikdo nečekal. Za to musím přičíst jednu hvězdičku k dobru. Příběh se zakládá na pocitech, což já zrovna tedy nemusím. Ani nevím, zda bych to nazvala odpočinkovým čtením, ale znovu si to určitě nepřečtu Mám pocit, že mi vlastně kniha nic nedala ani nenabídla a to je to, co já vyhledávám.

,, Ona mi opět odpoví smíchem. Reaguje tak na všechno, do čeho se snažím promítnout trochu naděje nebo snad té drahocenné radosti ze života, kterou tak málo znám. Nerada mě vidí šťastnou. Podle ní na to nemám právo. Možná má pravdu..."

2 24.08.2020

Na mě je autorova tvorba až moc romantická. V podstatě celá kniha obsahuje maximálně deset básní, které nezahrnují lásku. Ovšem skvělé jsou černobílé fotografie doplňující text.

2 24.08.2020

Kuře melancholik je velice smutné dílo. Poukazuje na špatnosti společnosti, úmrtí jednoho z rodičů či na dětskou bezmoc. Použitý jazyk je poměrně složitý a zastaralý, četně se zde vyskytují přechodníky, ale rozhodně se kniha dá s přehledem přečíst. Tím, že autor nedává postavám jména ani vzhled, stává se vypravování mnohem osobnějším vzhledem k tomu, že každý si může jednoduše dosadit osobu ze svého blízkého okolí. Šlejhar dokázal na pár stránkách napsat něco doopravdy silného a smutného. Postava dítěte mi přišla až nepochopitelná, jeho odevzdanost nebo určitý nezájem ke světu jsem nedokázala pochopit. Mnohem více zřejmé mi přišlo chování otce i macechy, jelikož tací dospělý už prostě jsou, ovšem takto zničené dítě je mi záhadou. Koneckonců každý v tom pochopí pouze to, co již zná.

,,Tak se sešli zas. Stejně žili, stejně trpěli, týmž osudem svedeni. Jsou zase pospolu, aby pospolu dotrpěli.“

1 21.12.2024

Soudě dle sociálních sítí i mého okolí existují jen dva typy lidí – ti, kteří každou knihu od Colleen Hoover naprosto milují a ti, kteří celý styl psaní autorky naprosto odsuzují. No a potom jsem tady já. Z tohoto příběhu mám dost rozporuplné pocity. V jednu chvíli mi připadá kontent poměrně zajímavý či napínavý, ovšem v druhém okamžiku mi zde zavání klišé a ohranost. První kapitola utekla sama od sebe, každopádně celý prostředek knihy se poměrně dost táhnul. Vyzdvihla bych plot twist, který propojil spoustu věcí a zanechal mě se spadlou bradou. Naopak samotný konec byl dle mého názoru nejen příliš pohádkový, ale i narychlo sepsaný. Obě hlavní postavy nebyly nijak originální, avšak myslím si, že spousta lidí si je dokáže oblíbit. Osobnost Bena se později skládala už jenom z tužeb každé romantické čtenářky, což také není úplně ideální, každopádně na většinu fanoušků Colleen to očividně zabralo.

,,When you are willing to give up the things that mean the most to you just to see someone else happy, that is real love.

1 18.07.2024

Samotnou autorku sleduji už dlouho pomocí hlavně instagramu, jakožto šéfku humbook teamu. V této branži se orientuje, proto jsem měla poněkud očekávání. Čekala jsem spousty popkulturních narážek a spíše uvolněnou atmosféru. To jsem v rámci možností dostala. K tomu se zde však odehrává nejvíc absurdní romantická linka. Většina interakcí hlavní hrdinky s potencionálními příteli je totální klišé. Spisovatelka si sama přímo nahrává do karet a jakákoli zápletka či samotný závěr jsou příliš jasné už od začátku. Asi mě zde nic nepřekvapilo, ani jsem se nedozvěděla nic zajímavého. Velmi primitivní feel-good příběh na oddechnutí. Musím ovšem vyzdvihnout samotné zpracování knihy. Pěkná obálka, kvalitní papír, vložené chaty z messengeru i s občasnými obrázky, dokonce číslování stránek nebo písmo kapitol je vážně hezké. Úplně nejlepší část byla ale děkovačka. Vtipnější jsem ještě nikdy nečetla, vážně neměla chybu.

„Pokud jsem na něco byla odborník, tak na to dostat samu sebe do pořádně špatné nálady. A ani jsem nepotřebovala pomoc zvenčí, prostě se to celé stalo v mojí hlavě.“

1 05.01.2023

Čekala jsem letní romantickou lásku... no moc jí tam nebylo. Kniha překvapila hned několika zvraty, i když občas jsem se v tom ztrácela. Naoko dokonalá rodina, ovšem plná záhad, které postupně hlavní hrdinka odhaluje. Každopádně v napětí jsem teda nebyla. Postavy mi přišli lehce bez charakteru, necítila jsem z nich ani moc emoce. Příběh alespoň po celou dobu gradoval a závěr byl nepředvídatelný. Nejdříve jsem na to nechtěla přistoupit, když mi to však celé došlo, přišel lehký šok. Strhující novela na jeden zátah, ke které se však jen tak vracet nebudu.

„It is good to be loved, even though it will not last. It is good to know that once upon a time, there was Gat and me. “

1 02.10.2022