vendy246 komentáře u knih
Tak to bylo super počteníčko o nás lidech, o našich možnostech a představách o životě a o tom, jak to nakonec všechno je jinak. Možná je to i lepší. Rozhodně ale ne ideální...
Kniha se dobře čte. Příběh jedné rodiny a jako kulisa a zároveň zásadní činitel, události 20. století. Roky komunismu mě dostaly nejvíc, ta tíseň a strach... Brr
První knížka od Jo Nesbo, kterou jsem četla. Milé překvapení. Mimo zabijáků jsou tam i myšlenky. Přečetla jsem za tři dny. Přesně typ knížek, které mě baví a to se detektivkám vyhýbám - což je také důvod, proč jsem doteď nečetla ani jednoho Nesboa.
"... pochopil, že na trhu provozovaném šarlatány, idioty a amatéry, se může i sama průměrnost chopit žezla"
Mňačko za jedna, kor v době vydání...
Vidíme to dnes a denně. Proč Ti schopní muži ve státní správě neuplatní svoje jedinečné dovednosti v soukromé sféře? Proč se tak klepou o svůj flek a po neúspěchu se zjevují na jiném stejně "nedoceněném" místě?
Moc chutná tak moc, že jí postižení obětují kamarády, rodinu, zdraví, svědomí a nakonec i život. Dobře jim tak a pán Bůh s námi.
Taknějak vše, co je ve filmu... Kniha obsahuje dost vojenských termínů a německých vět, kterým už dnes běžný čtenář nerozumí. Jinak opravdu nadčasové dílo. Jen stále nevím, co si o tom myslet a jestli se mi to líbí. Kritika společnosti, církve, armády a monarchie. Všechno je jinak než by mělo být. Do toho psychopat Švejk (absolutně bez emocí), kterýmu se vyplatí být milej a blbej a vším tak nějak proplouvat. Vlasně odpudivé, ale námět geniální.
Kniha vysoce předčila moje očekávání. Četla se mi výborně a strašně mě to bavilo. Nechápu své dosavadní obavy. Nejlepší, co jsem od BH četla. Už jen ta první stránka - geniální.
"...já když vypiju pátý džbán piva, tak musím jít po schodech jako po žebříku":)
Oblíbená knížka mého dědy, sedláka tělem i duší, narozeného roku 1912. Jako bych četla o něm, o jeho světě. Nádherně popsané zvyky a tradice, přírodní cykly a láska ke zvířatům a polím a také poměry v Čechách v druhé polovině devatenáctého století. Války a odvody synů a zabiraní koní, zavedení železnice, vlastenectví. Přísloví a názory, které člověka donutí se zamyslet, třeba ty o “velkopanském jedení masa”, protože mnohé z toho, co měl Cimbura za hřích, je dnes norma. Krásné čtení.
Nahlédnutí do chlapského světa. Líbilo se mi, že pro postavy nejsou užity nic neříkající abstraktní jména, ale stručný popis, který se občas mění a doplňuje podle situace. A co řeší chlapi, když jsou sami? "Styky", "velitelky", chlast, jídlo, práci, sport, nemoci, život a smrt. Zábavné a neotřelé čtení s pěkným závěrem.
Kniha mě bavila a zajímala, ačkoli jsem čekala, že bude více o hospicové péči než o víře, ve které je Marie Svatošová pevně zakotvena. Obdivuhodná žena žijící duchovním životem. Inspirativní čtení. Cítila jsem ten přesah a to mi dává naději.
Moc pěkné čtení. Obloukem zpět k doporučené četbě ve věku, kdy ji teprve mohu náležitě ocenit, vychutnat a pochopit... Ivan Olbracht je pro mne objevem tohoto roku. Po Biblických příbězích Golet v údolí. Oobojí se mi moc líbilo.
Dokonalý ponor do děje, který se odehrává v zakarpatské Polaně, židovské obci. Popisuje životní rytmy, názory, zvyky a hlubokou, vším prostupující víru. Střet tohoto ortodoxního, po staletí stejného a chudého světa se světem západním, jakým byl po první sv. válce druhý konec republiky.
Čapka přece známe, tak proč ho číst... Já jsem například vždy a znovu nadšená. Krásně napsané, výstižné a překvapivě velice současné. Karel Čapek byl nesmírně nadaný, vzdělaný a osvícený muž. To hlava nebere.
Především krásná obrázková knížka. Biblické příběhy ve zjednodušené a tím pádem čtivé formě. A opravdu zajímavý kontrast mezi vylíčením osudů Saula a Davida v podání Josepha Hellera (Bůh ví) a v Olbrachtovo Biblických příbězích pro děti:)
Za mne nejlepší kniha ever. První, kterou jsem chtěla mit v knihovně a ze které jsem si něco vypisovala. A taky jediná, kterou čtu opakovaně a strašně ráda bych ji četla poprvé…
Namyšlený, sebestředný, ukřivděný a stále nadržený král David a jeho myšlenky na konci života. Heller se skrze něj posmívá tomu nejhoršímu a to nejlepší shazuje. Vede dialog s Bohem, který ho zklamal, když mu přestal jít na ruku. Historie, filozofie a skvělá četba.
"Jestli je osud povaha, nemají dobří žádnou šanci"
Po delší době kniha, která mne úplně pohltila. Ležela jsem v ní čtyři dny. Četla jsem ji podruhé a na rozdíl od Prsatého muže, který se mi napoprvé moc líbil, ale podruhé jsem cítila, že autor i já jsme poněkud dozráli, Mluviti pravdu mne opět naprosto uchvátilo. S drobnými výhradami, které se mi ani nechce zmiňovat. Pane Formánku, i kdybyste už nikdy nic nenapsal, tohle je strop. A díky, že jste mluvil pravdu.
Pět hvězd mně, že jsem to dala. Na některé pasáže mi chybělo vzdělání a intelekt. Potřebovala bych to číst s někým, kdo mi k tomu bude poskytovat komentář. Určitě jsem o hodně přišla. Ale i tak dobrý. A už nikdy víc:)
Vnímala jsem Kouzelný vrch jako výpověď o tom, že život plyne dál, ačkoli nemá objektivně žádnou perspektivu, dokud máme duši v těle, stačí sebemenší podněty k tomu, aby se náš život naplnil.
Pěkně napsaná kniha o lidech z různých zemí, sociálních vrstev a prostředí, jejichž osudy se vzájemně prolínají. Román jak má být. Při čtení si uvědomíte, kolik velkých změn přinesl začátek minulého století. Jak žili horníci a jak aristokraté. Jak se vedla zákopová válka. Jaké to bylo být svobodnou matkou, Britem, Němcem, Američanem, Rusem. Proč se dostali bolševici k moci. Kniha je od začátku do konce o politice, což je velmi poučné a díky tomu drží tak rozsáhlé dílo pohromadě, ale ke konci už jsem se těšila, až to dočtu. 750str/3 týdny
"Měl srdce lva a mozek ovce"
Čtení Zelené míle jsem odkládala, bála jsem se ji číst, a pak jsem ji přečetla za čtyři dny. Perfektně napsaná kniha. Měla jsem pocit, že ji jen otevřu a už slyším vyprávět Paula Edgecomba. Popis charakterů, pocitů, situací, otázky ohledně stáří, dobra a zla, smyslu života a věcí, které nás přesahují... Úplně mě to dostalo, dokonalé dílo.
"Byl jako špetka arzenu přisypaná do svatebního dortu... Byl neštěstí na čekané"
"... vzpomínky jsou příšerné, ale cítím, jak mi ostří mysl a vědomí stejně jak nůž ostří tužku, a ta bolest za to stojí"
"někdy mám pocit, že jsem zestárl jakoby za svými zády"
Budhistický pohled na svět očima Její svátosti himalájské kočky.
Ze začátku trochu nuda, ale postupně, s přibývajícími zkušenostmi praktikujících, mě to začalo bavit. Hezký nápad, jak dostat do příběhu všudypřítomného vypravěče:)
Kéž jsou všechny bytosti šťastny!
Pohodové a poučné čtení o vlacích, nádražích, lokomotivách, historii železničních drah a celé Evropy. O mostech, tunelech a jídelních vozech... Chci si hned teď koupit jízdenku a vyrazit. Do Terstu, Helsinek, do Toskánska...
Atmosféra Berlína po pádu Berlínské zdi pohledem mladého muže, uživatele U-bahnu a S-bahnu. Bezvadné čtení.