vendy246 komentáře u knih
Barvy a vůně, exotické prostředí, církev, pověry, otroci... Četla jsem zamlada a kniha se mi líbila - nejspíš, že je plná bizarností. Po dvaceti letech mě to moc nebavilo, rušilo mě množství španělských jmen, neznámé termíny. Všechny postavy nějak vyšinuté. Kouzlo magického realismu na mne již zřejmě nepůsobí.
Četla jsem podruhé po mnoha letech a knížka mne opět oslovila. Jaroslav Dušek přemýšlí nad stejnými věcmi jako já. Občas není od věci se pozastavit. Proč nevnímáme Zemi jako živou bytost? Jaký je doslovný překlad bible? Proč zneužíváme svůj intelekt a sílu k hromadnému vraždění zvířat?
Četl se lépe než Xaverius, ale i toto romaneto pro mne zůstává velkým otazníkem. Hvězda navíc za úchvatný a děsivý seznam válek za posledních pár století.
Zajímavé čtení o Německu po první světové válce, během nástupu Hitlera až do konce druhé světové. Pohledem cizinců, kteří v Německu studovali, byli zde na dovolené, služebně nebo se do Německa přiženili/vdaly. Ať už to byli sympatizanti nebo skrytí odpůrci nacizmu. Svědectví každodenního života - jídlo, příroda, zvyky, němečtí muži, ženy a děti a jako pozadí nacistické převzetí země, přípravy na válku a válka. Zdá se, že z velké části se o okolní dění cizinci ani nezajímali, dokud měli čerstvé pečivo s máslem na stole a nezačali je bombardovat. Zajímavý počin autorky, pro ty kdo znají trochu souvislosti.
Nádherné čtení. Povznášející, moudré a inspirativní. "Kluk na plusu" je prostě boží...
Jedním dechem. Poutavý děj, krásný jazyk, popis prostředí, charakterů a doby. Pohled na svět očima chudého, ač na tu dobu vzdělaného chlapce, který touží zapadnout mezi chlapy v dolech.
Niterná sonda do lidské duše. Autor, potažmo čtenář, sám sobě soudcem. Pohnutky, pocity, důvody... Není-li Bůh, pak kdo je měřítkem všeho?
"Stál jsem na holé půdě pravdy. A pravda je, vážený příteli, k nesnesení."
80. léta v SSSR. Vlci, antilopy a lidi. Víra, touha po zbohatnutí, láska k Bohu, tráva, alkohol a násilí. Soubor příběhů vypovídajících o lidské hlouposti až za hrob. Bezohlednost a sebestřednost největších hlupáků ničící vše kolem - přírodu, zvířata, lidi. Poslední třetina se četla sama. Neobvyklá kniha z neobvyklého prostředí, na kterou jen tak nezapomenu. Ne všechno jsem úplně pochopila. Pokecala bych s autorem:)
Velice zajímavé, inspirativní a pěkně napsané. Přečteno jedním dechem. Mám o čem přemýšlet.
Nádhera... Když dočtete, můžete začít od začátku a stále dokola. Je to jako dýchat, létat, cítit čerstvě posečenou trávu... Veškeré bytí na necelých sto stránkách. Říkám si, jak se asi žilo autorovi mezi ostatními smrtelníky? A odpovídám si, jako nám všem.
Málo písmen na to množství papíru (a to i přesto, že má kniha slabých 200 stran). Děj jakože v Praze, ale jenom jako. Četla jsem po Coelhovo Jedenácti minutách a bylo to tak podobné (sado-maso prostituce), že mi to nebavilo. Opravář osudů? Já nevim...
Přečetla jsem rychle, kniha je útlá. Četlo se to dobře a jsem obohacena o pár zajímavých myšlenek. Z knihy mám dojem, že ty byly jediným důvodem jejího napsání.
"Lásce se učíme od prostitutek a panen"
Amen
Sto let staré dílo a tak současné! Alkohol je stále všudepřítomný a společensky akceptovaný. Jack London by byl zklamaný. Autorův pestrý životní příběh, úvahy o životě a smrti a vždy připravený Démon alkohol. Bavilo moc.
Pět hvězdiček. Autor je pro mne zcela novým objevem, jsem nadšená. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Nádherně napsané, oduševnělé, hluboké a poučné. Strhující příběh židovského otroka mezi chudými křesťany žijícími v horách. Střet dvou náboženství a vše prostupujících tradice a pohanské zvyky.
Asi chápu, co se na této knize lidem tak líbí a oceňuji jazyk, formu a nápad, ale... vůbec mě to nebavilo. Musela jsem se nutit knihu dočíst, udržet pozornost. Možná k vodě místo časáku. Možná jindy.
Země žen, je celkem do detailu propracovaná fikce a je z ní cítit doba, kdy vznikla. Autor nemusel chodit pro inspiraci daleko. Zároveň je div, že kniha vyšla dva roky před revolucí. Oceňuji popis nástupu totalitního zřízení, kdy už to jede samospádem a každý, kdo si jen trochu může čímkoli pomoct, tu hrůzu ještě prohlubuje. Pěkný a nadčasový popis světa žen a mužů. Trochu mi vadila absence "byl, je, byli, jsou". Na každé stránce aspoň 1x něco jako "Nejhezčí, protože jeho", ale to je holt Páral...
"Nevečeřel: po čtyřicítce je to daleko nejlepší způsob večeření"
"Pane Bože, za co a proč?... Já ti ani sám nevim, člověče, ale ty mě prostě ňák se*eš"
Četla jsem na základě hodnocení zde, ale jsem zklamaná. Musela jsem se do toho nutit, málem jsem knihu několikrát odložila. Celé mi to přišlo vyumělkované, nepravděpodobné. Je z toho až příliš cítit, že autor chtěl zakomponovat své myšlenky do příběhu. Malé dítě debatující o Bohu na každém kroku a mladý kluk, kterého to ze všeho nejvíc zajímá. Ty úvahy mohou být zajímavé, pro někoho možná objevné. Pro duchovně založeného člověka nic nového pod sluncem.
Krásná knížka, čte se jako pohádka. Obraz pracovitého muže, sedláka, člověka spjatého s přírodou. Den za dnem se dře a lopotí a přesto - a právě proto, je nejspokojenější ze všech. A nakonec i nejbohatším. Nesnaží se nad životem vyzrát, cesta je mu cílem. Věci mají cenu jen takovou, jakou jsou za ně lidé ochotni zaplatit, oproti tomu půda a úroda z ní vzešlá má pravou hodnotu.
"Roky že míjejí rychle? Ano, pro toho kdo je starý"
"V pustině s nedá žít samým besedováním. Radost není zábava"
"Dobré se na světě beze stop ztrácí, zlé naopak za sebou pokaždé vleče následky"
Čte se jedním dechem. Zajímavé, dobře napsané.
Postřehy:
-Chasidé byli proti vzniku Izraele
-od dětství se stále bavili jen o Talmudu, žili tím
-hned na začátku jsem se těžko orientovala ve hře baseballu, protože neznám pravidla. Později už o něm nebyla zmínka. Už nehráli? A kde se Danny naučil tak odpalovat a proč? Čekala jsem nějakou návaznost.
-obrovská zátěž z minulosti a nově hrůzy válečných událostí v Evropě
-příběh o dvou rodinách - ženy doma, chlapci od rána do večera ve škole, otcove rabíni. Čím se všichni živili? Navíc po odchodu z Evropy? Kde brali prostředky na podporu vzniku Izraele? Musím si ještě něco přečíst...
Citát:
Talmud říká, že člověk by měl pro sebe udělat dvě věci. Najít si učitele a vybrat si přítele.
Po přečtení Hory zpívají jsem chtěla jet do Vietnamu a Dítě prachu už jsem si brala s sebou na cestu:)
Kniha o tom, jak válka zamíchá s osudy lidí. Dívky nucené dělat společnice, vojáci poznamenaní hrůzami, u kterých byli přítomni a děti narozené neznámo komu, stigmatizované geny odlišné rasy.