veriszv komentáře u knih

Bavilo mě místo, kde se příběh odehrával. Bavily mě postavy, které ho obydlely a bavilo mě odhalovat rodinné tajemství. Bergman mi nakonec vlastně ani nechyběl. Skvělý!

25 27.07.2023

No nevím jak vy, ale já už mám před sebou jen Dům na samotě a vůbec se mi to nelíbí, protože mi dochází čtivo!
Navíc mi přijde, že autorka je s každým dalším dílem lepší, takže Drak spí je za mě asi nejlepším kouskem série!

20 27.01.2023

Tohle není jen cestopis, je tam toho schovaného strašně moc. Raynor hodně upozorňuje na problém bezdomovectví, na předsudky, které jsou s bezdomovectvím automaticky spojovány. Taky mluví o tom, že je bezdomovectví často spojováno s narkomany a alkoholiky, ale týká se mnohem více lidí, než si myslíme.

Někomu může přijít, že je to zdlouhavé vyprávění o cestě jednoho manželského páru. Samozřejmě je to kniha o putování, takže jsou tam pasáže o cestě z kopce a do kopce, o tom jaké je to jít bez jídla a vody, jaké je to stavět stan po tmě... ale mezi řádky jsem četla mnohem víc.
Četla jsem příběh obrovské lásky.
Četla jsem o tom, že vždycky chceme to, co nemáme.
Četla jsem o tom, že žít se dá různě a žádná varianta není “ta správná.”
Četla jsem o tom, že život se může otočit naruby během pár chvil a je na každém, jak se s tím vyrovná, a že zkusit to chůzí vůbec není špatné.
Četla jsem o tom, že život padesátkou nekončí, i když je těžší znovu začínat než ve dvaceti.
A četla jsem toho ještě mnohem víc...

Pokud máte náladu na knihu plnou putování, zajímavostí o přírodě a spoustu věcí k zamyšlení, tak tuhle určitě doporučuju!

18 28.06.2021

Tak tohle bylo hutný.
Osudy, ze kterých je člověku úzko. Příběh, který zlomí srdce. A přitom to Viktorie Hanišová napsala realisticky a naprosto skvěle, jak je u ní zvykem.
Nejprve jsem chtěla obejmout malýho Tea a říct mu, že to bude dobrý. Potom, když se dostala s vyprávěním na řadu máma, chtěla jsem obejmout i ji a pak vlastně i toho tátu, co se každou neděli odpoledne někam ztrácí.
Můžeme být dobrými rodiči, když jsme dobrýho rodiče nikdy nezažili? Můžeme předstírat, že se nic nestalo, když o tom už nikdy nepromluvíme? Kolik různých omamných látek je potřeba, aby zaplnily prázdnotu? A uslyšíte pod tou prázdnotou ještě někde svoje svědomí?
Autorka otevírá spoustu těžkých témat, klade je na sebe a jedno podtrhuje druhé. Přitom tu nic nepůsobí překombinovaně ani na sílu.
Zkrátka je to skvěle napsaný a naprosto mě to zničilo. Tohle chvíli nedostanu z hlavy.

17 27.01.2023

Houbařka je hluboký příběh ze šumavských lesů, nabitý emocemi, hlubokým skutkem a beznadějí.
Myslela jsem si, že si budu knihu dávkovat, protože ač je napsána opravdu čtivě, pro svoji tíživost se mi vůbec nečetla lehce. Ale nakonec jsem zvolila opačnou taktiku a přečetla jsem ji co nejrychleji, ať už je to za mnou. .
Je to kniha neuvěřitelně emotivní, bolavá a dlouho mě nic takhle nezasáhlo. Ale kdybych věděla jaká síla to bude, asi bych si ji schovala do lepší nálady, až bude venku zase hezky. Takhle mě to stáhlo hodně dolů. Ale za přečtení určitě stojí, o tom žádná.

17 22.03.2021

Lustr pro papeže je fakt síla. O koncentračních táborech vychází neustále tolik knih, až je to s podivem. O těch normalizačních jsem toho mnoho nezaznamenala, přitom to bylo peklo velice podobné.
Syrová výpověď mladého trampa, který se do toho pekla dostane vlastně úplně bezdůvodně, vás určitě nenechá chladnými. Strašný příběh, který se opravdu stal, ve mě bude rezonovat ještě dlouho.
Pocit bezmoci ve mě navíc ještě utvrzoval ten kontext zábavního průmyslu, kterým je příběh Chlupa prokládán.
Řekla bych přečtěte si to, ale musím říct, přečtěte si to, pokud na to máte žaludek. Ale až vám zase někdo bude tvrdit, že za komunistů se špatně nežilo, tak mu tuhle knihu pořiďte určitě...

17 04.02.2021

ednohubka ke kávě, myslela jsem si. A ona byla... Ale trochu jiná než jsem myslela. Čekala jsem milé oddechové čtení. A pak jsem měla přes slzy slanou kávu...

Kniha o odcházení, o tom jaké je to někoho ztratit, i když tu fyzicky ještě je...
Pokud jste o nějakého svého starouška přišli, pravděpodobně vás dostane jako mě. Obzvlášť pokud v tom hráli roli ti pojídači lidské osobnosti, demence a alzheimer.
Pokud jste o nikoho nepřišli a bude vám to připadat spíš jako klišoidní kýč, což věřím, že někomu připadat může, tak jste šťastní lidé.

17 04.02.2021

Příběh, který probudí všechny emoce. Od naštvání a rozčilení na nespravedlnost, přes smutek až k dojetí.
Příběh, který je napsán opravdově a poctivě. Všechno je uvěřitelné, a i když je to příběh o lásce, tak není vůbec přeslazený.
Příběh, který je propracovaný do všech detailů a má uvěřitelné postavy, které se vyvíjí a rostou.
Příběh, který zachycuje dobu válečnou, ale z té druhé stránky, než je, hlavně v poslední době, vidět. Prostě ukazuje, že i když byla válka, tak se muselo nějak žít.
Příběh, který zkrátka stojí za to číst!

17 22.12.2020

Stejně jako autorka jsem se snažila nikoho nesoudit. Zkusila jsem si představit, že se v totalitním systému pohybuju od dětství, a jak bych asi vnímala všechno já.
A běhal z toho mráz po zádech…
Kniha je skvěle zpracovaná a čtenářsky skousnutelná pro všechny.
Klidně bych ji dala jako četbu na střední školy k hodinám o autokratických systémech…

16 27.01.2023

Mnohovrstevnatý příběh, který vám nedá, abyste ho odložili.
Příběh o mateřství v mnoha podobách, o tom jaké je to po dítěti zoufale toužit i o tom, jaké je to, když dítě přijde a matka na něj není připravená.
Příběh o vnitřním ohni, který v sobě někdy dusíme, protože je tolik pravidel a norem, které je dobré dodržovat. A když ho necháme hořet, tak vypadáme nedokonale, protože nezapadáme do škatulek, které uznávají všichni ti, kteří udržují takový ten poloskomírající ohýnek a vzájemně se ujišťují, že takhle je to správně, že takhle to má být.
Příběh, který ještě dlouho nedostanu z hlavy...
Hrozně moc mi sedí styl vyprávění Celeste Ng, je to originální a dobře se to čte. Líbí se mi, jak žádná postava příběhu není plochá, a i když není tou, na které příběh stojí, autorka ji nechá vyvíjet. Líbí se mi, jak autorka do příběhu zapojila umění, fotografie, které tu hrají nezastupitelnou roli. Líbí se mi, jak se prolíná minulost a současnost. Líbí se mi, jak je to příběh obyčejný, který by se mohl odehrát hned vedle v domě, ale zároveň ukazuje, že nic není obyčejné.
Stylem je kniha hodně podobná autorčině předchozí, Vše, co jsme si nikdy neřekli, ale za mě je tato ještě mnohem lepší,...

16 10.10.2020

Mnoho motivů a rovin v krátkém příběhu. Rozvod, samota, péče o nemocné rodiče a boj sourozenců o to, kdo dělá víc.
Pro mě asi nejzajímavější rovina potom byl pohled člověka, co se vrací domů na vesnici versus pohled lidí, kteří rodnou hroudu nikdy neopustili. Jejich vztahy a postoje se autorovi podle mě povedly moc dobře zachytit.
Taky si myslím, že se Hájíčkovi dost podařil ženský pohled, protože hlavní postava Marie je ve všem opravdu uvěřitelná.
Celkově jsem z této knihy nebyla tolik nadšená jako z Venkovské trilogie, nicméně i tak jsem nebyla zklamaná. Jen bych tuto knihu zařadila více mezi oddechovky, které už víckrát číst nemusím, zatímco Venkovskou trilogii si ráda přečtu celou znovu.

15 21.03.2023

Jde říct o Šikmém kostelu ještě něco, co řečeno nebylo?
Spíš ne…
Tak snad jen, pár poznámek:
- Bylo to opět , i když těžké čtení, v současné době ještě o něco víc.
- Oceňuju, že na začátku bylo u každé postavy pár zmínek o tom, co se s ní dělo v prvním díle, protože s mojí pamětí je to čím dál horší.
- Poslouchala jsem audio a musím říct, že jsem velmi postrádala Vilmu Cibulkovou. Jan Szymik byl skvělej, ale hlas Cibulkové mám už po prvním díle s Šikmým kostelem prostě spojenej.
No a teď už taky vyhlížím ten třetí díl!

15 20.08.2022

Lidskost, laskavost a lidi, které byste chtěli mít ve svém životě, to je Co je odtud vidět.
Bydlí spolu v jedné vesnici, prožijete s nimi několik desetiletí a během té doby si je naprosto zamilujete.
U mě to byla láska pozvolná. Nejprve jsme se tak nějak oťukávali, pak mi na nich začalo záležet a nakonec jsem se s nimi vůbec nechtěla loučit.
Kniha jazykově naprosto vymazlená, za což vzdávám hold nejen autorce ale i překladatelce Martě Eich.
I když je kniha hodně o smrti, dá se podle mě označit za feelgood příběh, protože i když to bolí, je to podání tak nějak snesitelné.
Navíc mě velmi překvapilo, kolik je v knize milého humoru. Opravdu často jsem se usmívala, což se mi u knih zase tolik nestává.
Někdo v souvislosti s touto knihou mluví o magickém realismu, mě ale spíš přijde, že se autorce povedlo nějakým způsobem vyzdvihnout kouzlo každého člověka, protože ať už ho vidíme nebo ne, každý v sobě nějaké má.

15 20.08.2022

Hynek Grábl je chlap, kterej si celkem zpackal život. Nachází se v krizi středního věku, není spokojenej ani doma ani v práci a vlastně neví kudy kam.
Na jednu stranu je vám ho až líto, na druhou vlastně ne, protože se chová hrozně.
Co ale Petra Dvořáková dokázala je to, že ať si o Hynkovi myslíte cokoli, tak ho vlastně tak nějak chápete.
Autorka skvěle vykreslila nemocniční prostředí, a i když byste řekli, že je u nás po všech Ordinacích a Modrejch kódech vytěžený až na dno, tak se mi to zpracování moc líbilo. Zároveň jsou tu zaznamenány pocity bezmoci ze zpackaného života, dobře vykreslené charaktery a prostě mě to bavilo.
Na druhou stranu je otázka, jestli vás baví číst o každodennosti, kterou znáte nebo jestli spíš v literatuře jdete po nových tématech. Pokud vás víc láká to druhé, tak to tu nenajdete. Já to ráda střídám, takže jsem spokojená.

15 09.01.2022

I když se jedná o detektivku, není to žádný krvák, ale spíš psychologická sonda do života několika postav.
Postavy jsou zajímavé, různorodé a skvěle propracované. Navíc se střídají jejich pohledy na věc, což já v knihách prostě miluju.
I vyšetřovatel Josef Bergman je sympaťák a já se těším až si přečtu nějakou další knihu z této série!

15 08.01.2022

Hájovna mě dokázala opravdu zaujmout, i když nejde příliš do hloubky. Ono se to koneckonců ani na rozsahu 200 stran moc nedá.
Kniha vás ale přesto naprosto vtáhne, dost vás pomačká, a pak vás zase vyplivne a vy se s tím, co ve vás zanechá, budete muset poprat sami.
Pro nějakou detailní psychologii postav tady zkrátka není prostor. V tomto případě to však ani příliš nevadilo.
Silných témat je tu hned několik, ve mě nejvíc rezonovalo mateřství a odloučení od vlastního dítěte.
Nechci nic moc prozrazovat, podle mě je lepší toho moc nevědět. Určitě ale knihu doporučuju a myslím, že si zaslouží více pozornosti.

14 24.07.2023

Náročné čtení o náročném tématu, napsané tak, že ho stejně přečtete jedním dechem.
Autorka umí skvěle vybudovat atmosféru i vystavět příběh. Kniha je navíc psaná s jistou strohostí, což ještě přidává na naléhavosti.

I přesto, se u mě nadšení nekoná.
Kniha mi přišla napsaná jaksi odosobněně, a tak ve mně kromě odporu nenechala vlastně žádné emoce.
Navíc jsou tu jisté nelogičnosti, hlavně ohledně jednoho ztraceného otce.

Zkrátka beznaděj a žádné světlo na konci tunelu. Nevím, co si z knihy kromě nekonečného smutku mám odnést? Asi mi tu chybělo nějaké poselství, že se ze zajetých rodinných vzorců dá, i když obtížně, vystoupit.

Kniha skvěle napsaná, ale bohužel jsme se prostě nepotkaly.

14 18.05.2023

Návrat do Medvědína mě opět zničil.
I když byl první díl beze sporu lepší, stejně mě My proti vám zasáhlo.
Jasně, dá se namítnout, že už je to trochu překombinované. Ale tenhle díl utáhnul Benji a mě fakt zajímá, jak to bude dál.
Obzvlášť v této trilogii potom oceňuju, že se dokáže věrohodně vcítit do mužů i žen a zachytit různé nuance mezilidských vztahů.
Jinak je to prostě klasický Backman, kterého buď máte rádi nebo ne.

14 04.04.2023

Já se přiznám, že sérii nečtu postupně, ale vlastně mi to nevadí. Ze života Josefa Bergmana nemám sice informace úplně ve správném pořadí, ale popravdě mě tato linka ani moc nezajímá a navíc je tak tenoučká, že je pro mě skoro nepodstatná.
Četla jsem tedy zatím pět dílů a musím říct, že Sněžný měsíc se mi z nich líbil nejvíc.
Nevím, jestli to bylo krajinou Beskyd, kde to mám moc ráda nebo čím vlastně, ale Sněžný měsíc byl prostě skvělej.
Klasicky to není žádnej krvák a klasicky se klade důraz hlavně na psychologii postav. Pro mě značka ideál!

14 27.01.2023

Kniha je opravdu těžké čtení a zanechala ve mě silný pocit smutku a prázdna.
Nicméně Kateřina Tučková odvedla opět skvělou práci. Za jejími knihami je vidět obrovská znalost tématu až člověku skoro připadá, že u těch událostí byla. Odsun Němců po válce a další mapování jejich životů zpracovala autorka opravdu skvěle, i přesto jak strašně těžké je to téma a ukázala, že opravdu nic na světě není černobílé.

14 04.02.2020