veriszv komentáře u knih

Určitě je to skvěle napsaná kniha, pro autorku charakteristickým stylem, kdy klade důraz na osudy konkrétních lidí, spíš než na historické události.
Jenže zatímco u Slepé mapy mi tento styl nesmírně seděl, tady bych uvítala víc informací o tom alternativním světě. Chápu, že se autorka soustředila na něco jiného, ale mě to tam prostě chybělo a na knihu jsem se těšila hlavně z toho důvodu, že mě zajímalo, jak to autorka vymyslela.
Nicméně co se týče atmosféry tísně a beznaděje, ta je tu vykreslená opravdu dokonale. Emoce autorka opravdu umí a s postavami jsem je prožívala všechny.
Knihu jsem poslouchala v audiopodobě a to podle mě zase knize o kousek přidalo. Veronika Khek Kubařová, Eva Elsnerová a Vilma Cibulková vdechly postavám život a skvěle se mi k nim jejich hlasy hodily.
Ať už by to tu dnes vypadalo v případě vítězství komunistů jakkoliv, hezké by to nebylo. Dnešní situace má sice k dokonalosti fakt daleko, ale na kecy ve stylu za komunistů se špatně nežilo jsem opravdu alergická, a proto se mi myšlenka knihy moc líbí.

10 28.06.2021

Na první pohled obyčejný námět, vlastně o ničem, ale svým zpracováním velice neobyčejný.
Určitě to není příběh pro ty, kteří vyhledávají jednu akci za druhou. Tady jde spíš o jazyk, popis atmosféry, detailně propracovanou psychologii postav a hloubku emocí.
Dva lidé se milují celou svou duší, ale i tak to nestačí. Skvělé zobrazení toho, jak na totožnou situaci mohou lidé, i tak blízcí jako Edward a Florenc, nahlížet naprosto odlišně.
Autor nic nehodnotí a nepřikládá žádné soudy, prostě předloží příběh a je na čtenáři, jak tenhle příběh o lásce, hrdosti a nepochopení, zhodnotí.

10 03.05.2020

Nejprve k audiu. Načetl Miroslav Táborský a je to král! Dal tomu další rozměr, doporučuju.
Kniha samotná byla místy dost dlouhá, některé pasáže bych klidně zkrátila, protože se to prostě místy vleklo.
Nicméně bavilo mě nahlížet na to, jak vznikaly nějaké aspekty her a bavilo mě propojení s původními knihami.
Nejvíc cením, že autorka neudělala ze Snowa chudáčka změněného okolnostmi, ale že to byl prostě záporák se vším všudy.
Skvěle byla napsaná i Lucy Gray a celkově mě opravdu bavily propracované charaktery.
Kniha mě opravdu bavila, i když by se asi nic nestalo, kdyby nevznikla, Hunger Games pro mě byly kompletní už tak, jak byly.

9 29.04.2024

Je něco, co jste o téhle knize ještě neslyšeli?
Asi spíš ne.
Fanoušci se těšili, antifanoušci se taky těšili a zdá se, že všichni už mají přečteno

Knihy Radky Třeštíkové neočekávám s nějak extrémním nadšením, ale už jsem jich četla několik a všechny byly fajn oddechovky.
Až na Pěnu, která nad ostatní podle mě vyčnívá a byla skvělá!

Kde jsi, když nejsi mým očekáváním po Pěně sice nedostálo, ale i tak ho můžu zařadit k těm ostatním předchozím fajn oddechovkám.

Osobitý styl autorky se spoustou metafor, čtivé scény, které vedou k tomu, že stránky mizí pod rukama a postavy, které jsou trochu výstřední, ale proč ne.

Proč to bylo na přeskáčku? Asi aby poměrně jednoduché dějové linky dostaly větší spád a přidalo jim to na zajímavosti. To za mě teda úplně nefungovalo, daleko radši bych si užila příběh ve správném pořadí. Působilo to na mě jako snaha udělat z toho něco extra.

Že jsou v knize extrémní, vyhrocené situace? Asi jo, ale zase ta extravagance a vyhrocenost dělá podle mě z Radky bestsellerovou autorku.

Že to bylo sprostý? No a co, ke knize i postavám se to hodilo a nějak extra na sílu mi to nepřišlo.

Největší emoci, kterou z knihy mám je vlastně úzkost a smutek nad Dášinou situací, protože i když je to v knize vyhnané do extrému, myslím, že v tak toxických vztazích žije spoustu lidí.

A to je asi všechno.
Nejvíc by mě stejně zajímalo, jaké by ta kniha sklízela ohlasy, kdyby ji Radka napsala pod pseudonymem

9 26.10.2023

Rozjezd tak sladkej, až vás z toho budou bolet zuby. Musím říct, že jsem se u té první části trochu nudila. Jenže druhá půlka bolí, a to hodně, takže ještě rádi vzpomínáte na tu sladkou chuť.
Příběh o tom jaký to je, když ti co milujeme nejvíc, dokáží nejvíc ublížit.
Těžké téma s velkým přesahem, které vám pomůže pochopit, jak se cítí oběť domácího násilí.
Moc oceňuju autorčin doslov, který na příběh vrhá ještě další světlo.
A navíc se mi líbí celkové vyznění příběhu, protože dává prostor pro naději.
Rozhodně nejlepší autorčina kniha, z těch co jsem stihla přečíst!

9 18.09.2023

Celý příběh je šikovně vystavěn.
Kalmann je sympaťák, který vidí věci takové, jaké jsou a nebojí se je pojmenovat.
Do toho všeho krásně zachycená islandská příroda.
Konec byl možná trochu přitažený za vlasy, ale mě to bavilo.
Je to oddechovka, která je ale zajímavá a originální. U čtení vám bude dobře, i když se tu line detektivní linka a s Kalmannem se vám nebude chtít loučit.
Takže doporučuju!

9 25.07.2023

Autorka mě opět nezklamala, je to už prostě moje sázka na jistotu, když chci dobrý psychologický román s detektivní zápletkou.
Vyhovuje mi pomalejší tempo vyprávění i nedostatek krvavých scén, protože ty tu opravdu nenajdete (naštěstí ).
V tomto případě byl možná trochu urychlený závěr a chybělo mi tam jedno vysvětlení, ale i tak je to skvělá odpočinková kniha, kterou jsem zhltla za necelé dva dny.

9 01.06.2023

Je to tak věrohodné, až je z toho člověku úzko. Postavy jsou reálné, tím způsobem, že máte pocit, že každou chvíli vyskočí ze stránky. A celé vás to strhne, že to zhltnete když ne najednou, tak nadvakrát.
Ve vyprávění se střídá matka, náctiletá dcera a mladší syn. Přijde mi fascinující, jak je každý napsaný svým způsobem a přitom to dohromady skvěle funguje.
Možná to oproti starším autorčiným knihám není nic extra nového, ale mě to nijak nevadilo. Pokud totiž někdo umí vystihnout věci přesně tak, jak jsou, je to právě Soukupová a to mě prostě baví!

9 27.01.2023

Dokonalý mix žánrů, originální a poutavé vyprávění, které je vyvedeno skutečně vytříbeným jazykem.
To je ve zkratce Město, nedlouho poté, od kterého jsem nevěděla, co přesně čekat a dostala jsem příběh, který jsem po dočtení měla sto chutí nalistovat zase na začátek a jít do toho okamžitě znovu!
Ocitáme se ve Spojených státech po celosvětové pandemii moru. Zbytky lidí, žijí spíše v městských uskupeních a podle svých pravidel. Pak je tu ovšem Brigadýr, který touží po jednotě a je mu jedno, jakým způsobem jí dosáhne. Jeho aktuálním cílem je San Francisco, kde je středobodem pro všechny obyvatele umění…
Atmosféra postapokalyptického San Francisca mě pohltila. Všechny jeho podivné obyvatele jsem si oblíbila a vlastně mě mrzelo, že nemají více prostoru.
Základní linka je poměrně jednoduchá, ale je obalená tolika zajímavými myšlenkami, že mi to vůbec nevadilo. Možná je to až naivní příběh, ale to je jeden z důvodu, proč jsem se do něj zamilovala.
Tuto knihu jsem rozhodně nečetla naposledy, a vlastně se už teď těším, až se do ulic města umělců vrátím.

9 27.01.2023

Volná trilogie Anny Bolavé mě docela pohltila a Ke dnu se mi líbila ze všech dílů asi nejvíc.
Staronové postavy, nová místa, nové problémy, podobná atmosféra.
Pokud něco Anna Bolavá umí naprosto dokonale, je to právě vytvoření pochmurné atmosféry, která člověka naprosto vtáhne a pohltí.
Zatímco první kniha voněla po bylinkách, tady je to spíš smrad drůbežárny, kde jedna z hlavních postav pracuje.
V knize se toho moc neuděje. Vlastně sledujeme běžné životy lidí někde v Jižních Čechách. Lidí, kteří mají spoustu bolestí a starostí.
Jedná se o problémy, které každý známe. Buď ze svého života nebo ze života lidí okolo nás. Nicméně neobyčejné jsou způsobem, jakým je Anna Bolavá vypráví.

9 20.08.2022

Šeptuchy, léčitelky a vědmy, i když uvedeny v názvu, v příběhu se pohybují spíše na okraji a zas tak velkou roli tu nehrají. Příběhu ale dodávají atmosféru a dokreslují popis Podlasí, místa na pomezí Polska a Běloruska, zapomenutého a tajemného.

Z počátku jsem byla, přiznám se, trochu zklamaná, protože jsem čekala úplně něco jiného. (Druhý Žítkovský bohyně to prostě nejsou, což vůbec nevadí, jen je člověk nesmí čekat.) Ale potom jsem se do příběhu pomalu dostala a nakonec to bylo skvělý.

Celý příběh vypráví kamarádka Doroty, dcery hrobníka, ale vypráví ho velice odosobněně, takže mi chvíli přišla spíš jako nezávislý pozorovatel, než jako součást příběhu.

Sledujeme osudy lidí v kraji, kde zná každý každého, chování mladých dívek určují křesťanské zásady, místní zvyky a v neposlední řadě články v Bravíčku, protože jsme v krásných devadesátkách.

Je to o lidech, o smrti a o místě, které má prostě atmosféru. Navíc se tu prolíná spousta skvělých myšlenek.
Je to spíš pocitová než dějová kniha, ale okouzlí vás zajisté.

9 07.07.2022

Já romantiku moc nevyhledávám, ale tahle série se asi stane takovým mým guiltypleasure . Jako přidanou hodnotu u těch knih vidím, že krom pohodové oddechovky, si člověk odnese náladu dané destinace, kde se děj odehrává, protože tu umí autorka vystihnout skvěle. Opravdu mám chuť vyrazit do Dánska a nasát něco z jejich dánského štěstí.
Navíc v této knize byly velice sympatické postavy a všechny jsem si je zamilovala, a tak mě jejich osudy prostě bavilo sledovat.
Takže já se určitě zase někdy pustím do další knihy této řady, protože Julie Caplin má talent z knihy u které vlastně víte předem jak dopadne, udělat skvělé čtení.

9 07.07.2022

Téma aktuální až mrazí a příběh, který je čtivý tak, že se na konci budete divit, kam se podělo těch 300 stránek.

Delphine de Vigan napsala knihu, která je vztyčeným prstem pro všechny, kteří mají sociální sítě, obzvláště pak pro ty, kteří na nich dennodenně vystavují světu svoje děti.

Kromě toho, že je ta kniha skvělým psychologickým románem s prvky thrilleru oceňuju to, že se autorka zkusila zamyslet nad tím, kam se to celé posune za pár let, a tohle nahlédnutí do budoucnosti bylo uvěřitelné a ne nijak přitažené za vlasy.

Jediné, co bych vytkla, je taková jakási šablonovitost postavy policejní vyšetřovatelky. Clara je jak přes kopírák všech osamělých knižních policajtů. Ale je pravda, že Mélanie to svojí, vlastně až bizarností, vyvažovala.

Tahle kniha je úplně pro všechny.
Kupte ji všem na Vánoce a doporučujte na potkání.
Smutné je, že ti, co by si ji měli přečíst jako první, se k ní pravděpodobně stejně nikdy nedostanou…

9 09.01.2022

Tohle je výstup z běžné tvorby Radky Třeštíkové, minimálně v rámci jejích knih se jedná, řekla bych až o experimentální kousek.
Dlouhé věty, chaotický proud myšlenek, prolínání minulosti, současnosti,…
U čtení musíte být neustále ve střehu, protože střípky skládačky Vladěnina života vystupují jako z husté mlhy jejích myšlenek. Ale to jak autorka dokázala vykreslit život a pocity jedné ženské je skvělý, ať už si o Vladěně a jejím počínání budete myslet cokoliv…

Není to pro každého, o čemž svědčí ta spousta negativních recenzí, ale pokud vás baví to rýpání se v rozervaných duších a pátrání proč a jak k tomu došlo, tak vás třeba taky chytne…

Nečetla jsem všechny knihy autorky, mám přečteno jen Osm, Bábovky a Veselí, ale zatímco tyto řadím mezi fajn oddechovky, u kterých za chvíli nevím o čem byly, tak myslím, že Foukneš do pěny ve mě chvíli zůstane. Za mě určitě mé nejlepší setkání s autorkou!

9 09.01.2022

Největší přínos této knihy pro mě byl jednoznačně ve vykreslení nám naprosto vzdálené kultury. Mentalita, tradice a život nigerijské rodiny byly podány skvěle.
Stejně tak bolest matky, která nemůže mít dítě nebo o dítě přijde byla podána tak, až mě z toho skutečně bolelo u srdce a bylo mi opravdu těžko.
Příběh jako takový už mě zaujal trochu méně. Čekala jsem asi trochu něco jiného.
Vztah mezi manžely byl dost zvláštní a pro mě vlastně až nepochopitelný (a to teď nemluvím o počtu manželek.) Mnoho věcí mi nesedělo a vlastně jsem kvůli tomu z knihy trochu zklamaná.
Nicméně je to kniha plná zajímavých kontrastů, které nutí k přemýšlení. Vzdělání versus lpění na tradicích, polygamie versus obrovská láska a tak dále.
Sečteno podtrženo jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože mi dala nahlédnout na jinou kulturu, ale asi z ní nejsem tolik nadšená jako většina čtenářů.

9 04.12.2021

Tak tohle? Skvělost!
Originální, svěží vítr v podobě příběhu akademičky Ady Sabové a jejího cynického vnímání světa mě pobavil a donutil k přemýšlení nad spoustou věcí.
Příběh, kterým se prolíná přemýšlení nad světem a jeho podivnostmi drží pohromadě nesmrtelné téma vztahů, ale i to v podání autorky působí svěže.
Spousta zamyšlení se nad věcmi, které člověku během života třeba i vytanou na mysl, ale asi o nich neumí napsat knihu. Schválně kolikrát vás napadlo, jestli pod pojmem zelená vidíme všichni tu stejnou barvu? Nebo přemýšleli jste někdy o globalizaci vůní? Nebo o tom, že noční můry jsou vlastně prevencí ranního pesimismu?
Obdivuju autorku, co všechno zahrnula a přitom to stále působilo konzistentně nikoli roztříštěně. Protože ta kniha na mě místy opravdu působila spíš jako proud myšlenek, nicméně i přesto držela pohromadě jako celek. Nejsou tu ovšem zahrnuty jen podivnosti, ale i závažnější témata, která se linou životem Ady, stejně jako životem většiny z nás.
Autorka má opravdu hodně specifický styl, neustálé odkazy k lidské tělesnosti, které jsou vyvažovány intelektuálním vnímáním světa, rychlé střídání témat, někdy možná až trochu zvláštní přirovnání (třeba měsíc, visící venku jako prsní implantát). Do toho všeho trochu tajemna, možná nějaké ty prvky magického realismu. No, asi to nebude sedět všem, ale mě se to líbilo moc. Obzvlášť v audio podobě s Jitkou Ježkovou, to byl moc příjemně strávený čas.

9 28.06.2021

I přesto, že se o rytmus těla a celkově životní styl celkem zajímám, zase jsem se dozvěděla něco nového. Tyhle odbornější knihy většinou vždy poslouchám jako audioknihy, protože v psané formě mám problém u nich vydržet. Ani Cirkadiánní kód nebyl výjimkou.
Hodně věcí zmíněných v knize už vím, ale jak jsem psala, o téma se dlouhodobě zajímám. Nicméně bylo fajn si to připomenout v úhledně zabaleném balíčku. V knize Cirkadiánní kód se mluví hlavně o vlivu spánku, konzumaci jídla v časových oknech a fyzické aktivitě. Dozvíte se, jak nejlépe nastavit tyto věci tak, abyste tělu pomohli co nejlépe využít jejich benefity.
Na můj vkus se tam spoustu věcí opakovalo a trochu bych to zkrátila, ale to už je u mě u těch naučných knih skoro pravidlo.
Pokud vás zajímá víc o rytmu vašeho těla, o tom jak si ho upravit aby skvěle fungoval a o tom, jak ho využít ve svůj prospěch, tahle kniha vám to krásně naservíruje.

9 22.03.2021

Kniha je úžasným náhledem do dětské duše a obdivuji autorku, jak skvěle to dokázala podat. Zároveň je to ukázka i toho, jak občas dospělí dětem nerozumí, protože už tak nějak zapomněli, jaké je to dětmi být. Najdete tu krásně vykreslené charaktery všech postav a navrch milé poselství, že být divný je vlastně v pořádku. Já knihu navíc poslouchala v audioverzi a to tomu dalo úplně nový rozměr, protože každé dítě je namluveno jiným interpretem a obzvlášť Patricie Pagáčová je fakt skvělá! Troufám si říct, že tohle je jedna z nejlepších knih, co se mi letos dostala do ruky a opravdu ji doporučuju, a je úplně jedno, kolik je vám let

9 22.12.2020

Asi nejužitečnější kniha, kterou jsem kdy četla. Ke každému případu je připojen příběh pro lepší zapamatování, a pak v jasnosti a stručnosti shrnuto, o co se jedná, jak to poznáte a jak postupovat, pokud se s tím setkáte. Oceňuju, že nic není popsáno nějak dramaticky, ale spíš se autor snaží čtenáře uklidnit a na to, že se jedná o vážně téma, tak je vše popsáno s humorem, takže jsem se i párkrát zasmála. Tuhle knihu si přečtěte, rozdávejte jako dárky a jednou za čas si ji přečtěte znovu, protože opakování je důležité! I kdybyste měli být jen o chlup klidnější, v případě, že byste náhodou něco z toho potřebovali, tak to stojí za to!

9 22.12.2020

Příběh o Marianne a Connellovi a jejich vztahu, který je tak bolavý, až mi z něj bylo dost úzko. Nic víc o čem ta kniha je, se asi ani nedá konkrétně říct. Je to kniha o vztahu, ale je hodně myšlenková, pocitová a konverzační, takže je vlastně o spoustě dalších věcí, které se ale schovávají pod povrchem a mezi řádky.Tohle není kniha, která bude sedět všem, popravdě, já jsem se ještě stále nerozhodla, jestli mi seděla nebo ne...
Jestli se ale něco popřít nedá, tak je to to, že autorka píše naprosto famózně...
To prostě, to se nedá popsat žádnýma kecama jako opravdovost, čtivost, lehkost, i když všechny vlastně sedí, tak nejsou dostatečný.
Autorka reflektuje spoustu vážných témat, jako domácí násilí, duševní zdraví, šikanu a další. Celou knihou se nese několik zajímavých myšlenek. Mě zaujaly zejména tyto dvě: první, že každý v sobě máme zakódováno něco, co lidi v našem okolí nutí na nás reagovat určitým způsobem, a druhá, že se všichni neustále chtějí líbit těm “normálním lidem” a zapadnout mezi ně, ať už si to připouští nebo ne.
Popravdě mě oba hlavní protagonisti strašně rozčilovali, Connell asi ještě o něco víc než Marianne, ale to je jedno. Jejich vztah byl místy hezkej, ale po většinu času spíš odporně toxickej a bylo mi z něj spíš zle. I když jsou to vlastně lidi mojí generace, přišli mi jak z jinýho světa. Takže nevím, jestli je to mojí sociální bublinou, ale jestli je to opravdu normální, že se lidi k sobě takhle chovaj, tak jsem za tu svoji bublinu fakt ráda.
Takže sečteno podtrženo, ta kniha mě strašně štvala, ale nutila mě přemýšlet, a to by knihy podle mě dělat měly. Doporučit jako top knihu ji nemůžu, ale za povšimnutí určitě stojí.
PS: Tereza Dočkalová v audioverzi opět nazklamala, bylo to skvělý. Jen mi v tomto případě chyběla možnost do knihy psát, asi bych si pár myšlenek podtrhla nebo aspoň přečetla dvakrát za sebou.

9 22.12.2020