veronika4001 komentáře u knih

Kniha mě uvedla z letního počasí do sněhové vánice, a to jsem při otevřeném okně na teplém slunci potřebovala. Příběh rychle zatáhne do děje a nabudí - nabudí teplotou, atmosférou, odhodláním. Tam venku něco je... Pro tak krátký příběh by bylo lepší méně odboček o životě hlavních postav a více se zaměřit na téma, má-li kniha upoutat. Vsuvky uprostřed knihy o životech hrdinů jsou nadbytečné a zajímavosti spíše ubírají. Kouzlo příběhu se tím ztrácí a upadá. Je to škoda. Kdyby ustoupily nepodstatné věci a vytvořil by se obsáhlejší a daleko strhující děj, hodnocení bych nastavila jinak. Chtělo to víc akčnosti a hororových prvků.

3 08.05.2022

Na začátku jsem si řekla, "tak tohle je jiné". Byly náhodně objeveny čtyři dětské kostry v blízkosti dětského domova s názvem Black Moss Manor, který se nachází v městě Sabden, známém čarodějnickými procesy. Sabden se dokáže uzavřít do sebe a skrýt tajemství. ... A takhle to začíná, už takhle temně. Cítila jsem známé jemné zachvění smíšené s vnitřní radostí z očekávaného prožitku. Bohužel, než jsem se nadála, přišlo zklamání. Příběh se přehoupl jinam, a to počáteční krásné hororově očekávatelné zmizelo jako mávnutím proutku. Knihu ani já nedoporučuji. Vím, že Bolton to umí lépe.

3 11.10.2021

(SPOILER) Ze začátku příběh traumatizovaného dítěte se rozbíhá do poměrně známých končin, vydlážděných Dětskými zoubky. Ještě zbývá pro srovnání Druhá tvář. Otec narozdíl od matky se chová více emocionálně, trochu nedospěle a nechápavě až mi to v knize s přihlédnutím k jeho profesi moc nesedí. Matka byla ta reálně uvažující a měla vše perfektně spojené, o dítěti se chtěla dozvědět co nejvíc a vše hodnotila s uvážením. Nenávist dítěte k adoptivní matce není zpočátku tak otevřená, věci se dějí skrytě, vše od dítěte je ve vztahu k matce zavádějící a manipulativní. I k otci je to takové, ale otec zaměňuje manipulativní postoj dítěte za lásku. Bohužel, život naděluje mnoho "dárků" a tady toho bylo rozbaleno příliš.

3 29.07.2021

Krásně citlivě psaný beletristický historický román o lásce a jejím naplnění. Láska zde převyšuje smlouvu, dědický titul, bohatství, rozmary, úklady a zradu. Je zde otevřená závist a nenávist těch bližních. Všechno je o třpytivé moci a vypočítavosti, ale láska si žádá své. Když jsem tuto knihu brala poprvé do rukou, zaujala mě fascinující obálka. Hned jsem věděla, že tento historický román nebude popisem bitev, vítězství, proher a udělených řádů. Ani není popisem pokrevních příbuzenství, ve kterých má člověk tendenci ztrácet se. Kniha je ukázkou dozrávání pravé lásky. Je to královsky romantická jízda.

3 17.07.2021

Možná se mnou nebude každý souhlasit, ale tato kniha přes všechnu svoji čtivost a pružnost dramatu něco postrádá. Nevím, taková ta intonace tam není úplně zřetelná, nedošlo k vybočení z počátečního pozvolného pohybu směrem ke kadenci, ta klikatá čára tepové, srdeční či jiné frekvence mi tam chybí. Podle mě je text příliš monotónní, odehrávající se v malých záchvěvech. Jde však o knihu výborně napsanou, která snadno vtáhne do děje a čtenářsky nasytí.

3 15.06.2021

Na příběhu oceňuji svěžest podání a činorodost hlavní aktérky Kay, forenzní patoložky, která byla celý den a noc vzhůru, aby se mohla věnovat případu, který čistě nenáhodně souvisel s příbuzenskými vztahy její rodiny. Dát jeden den a noc do celého příběhu znamená dostát vysoké kvality, energie, svižnosti a temperanentu počtení. To vše ve mě vyvolalo zářný požitek a dychtivost číst dál. Zapředla jsem se do sítí a z příběhu jsem nemohla uniknout. Dozvěděla jsem se o forenzní patologii a spolupráci hrdinky s FBI, která, jak bylo řečeno, se nesmí ze strany FBI a její součásti CIA přehánět. Tím, že se autorka zabývá forenzním lékařstvím, dostává kniha (příběh hrdinky je další knihou v sérii) reálný a neumělý rozměr, zvláště v případě jednoho prožitého dne, do kterého jsou nahuštěny všechny situace, dvě vraždy, všechna jednání, vztahy, popisy osob, charaktetistika prostředí a atmosféry včetně popisu a vystižení činností, které postavy charakterizují. Jinými slovy hodně muziky na tak malém prostoru. Jediné, co bych vytkla je, že autorka vždy začne s nějakou osobou a na tom začátku ji jaksi opomene někam přiřadit, takže nevíme, co tam ta osoba dělá, v jakém vztahu a s kým je, tedy ke komu patří a jaká je její role. Abych pravdu řekla, ani nevím, kdo ten hlavní vrah - Carrie vlastně je? Je to sestra Kay? Pokud ano, vlastní nebo nevlastní? Její neteř (to pochybuji)? Někdo, kdo usiloval o Dessiho? Nebo je to opomenutý člen rodiny? Jaký? Kdo a kým tedy je? Tuto skutečnost měla autorka nějakým (skrytým) způsobem nastínit, aby čtenář netápal a měl ve vztazích jasno. To je nejdůležitější, pak se totiž stává, že příběh nebaví, protože čtenáři mají v postavách "chaos". Jinak moc pěkný příběh, který chytne a do konce knihy nepustí.

3 07.02.2021

Zbojník Jánošík, Nikola Šuhaj loupežník a Rumcajs. Tato třetice knižních hrdinů, kteří bohatým brali a chudým dávali mi vždy vybaví moje dětství.

3 06.11.2020

Joy Fielding má svůj styl (obecnějšího) psaní. Děj mi svým tempem a dynamikou připomíná Lisu Jackson, nutno dodat jen tempem a dynamikou, protože hlavní pole působnosti Joy Fielding jsou detektivky; hororové prvky chybí a její tvorbu bych mezi thrillery neřadila. Potok stínů je vychýlením z jinak výborně zvoleného "stereotypu", neboť jeho děj je vystavěn na pomezí detektivního žánru s thrillerem. Napětí a ten "zvuk" do sebe zapadajícího děje, mrazení v zádech a očekávání s částečným strachem, není doménou detektivního rázu, celá akce je thrillerová, proto děj čtenáře psychologicky více zapojuje a také více baví. Kniha mi rozproudila krev, měla jsem stále nová a nová očekávání, která byla nakonec naplněna. Rozhodně to byla skvělá jízda a já se ani na chvíli nezastavila.

3 28.10.2020

Můj první knižní horor. Nebála jsem se tak, jak bych si představovala. Všem zúčastnivším se obyvatelům domu jsem fandila, kupodivu jsem fandila i duchu, který je strašil (kdo nebo co to je?, najdou ho?). Pro mě to byla trochu taková pohádka, ale číst se to určitě dalo už kvůli pochybnostem o vztahu mezi dvěma kamarádkami, protože jedné z nich jsem od začátku úplně nevěřila. Chtěla jsem vědět, jak se to mezi nimi bude vyvíjet a zda mezi jmenovanou dotyčnou, nebo kýmkoliv z obyvatel neexistuje vazba na podivné události, které se v domě děly.

3 25.10.2020

Barbara Erskine je spisovatelka, která má řadu kvalit. Jednou z nich je znalost historie, smysl pro pečlivost a sklon psát drobnohledem. Tím, že víme, kdy přesně zaklapnou dveře, pohne se ve vánku záclona, začínají zpívat ptáci, nebo hlavní hrdinka uchopí hrnek do ruky, se nám text zarývá do našich myslí a příběh prožíváme. Erskine beletristicky píše o lásce v atmosféře historie země a doplňuje ji o duchařské výjevy. Ačkoliv láska, o níž píše, se zdá být nenaplněná, protože většinou k soužití obou nedojde, přece dochází k jejímu naplnění, i když neobvyklou cestou za cenu životního utrpení.

3 23.10.2020

Skvělá kniha. Možná, že kdybych hledala knihu podobného zaměření, začala bych obě srovnávat a snad bych dospěla k odlišnému závěru. Nevím, kolik knih a v jaké kvalitě bylo napsáno o ženách - hrdinkách, ale nápad psát o ženách, které zacloumaly českou kotlinou, Evropou, nebo celým světem je opravdu vynikající. Tyto ženy do jedné usilovaly o vlastní život, což znamenalo brát se o svá práva, svoje postavení ve společnosti, svoje nároky bez útisku, s vlastní péčí a pílí. Toto sjednocovalo všechny ženy jako hrdinky. Jejich vlastní rovnoprávný život, který měl cíl. Rovnoprávnost byla vlastností, která byla nalezena právě na cestě za vlastním úspěchem. To, co chtěly a co se jim povedlo bylo základem toho, o co se vlastní vůlí přičinily byť to někdy nebyl záměr, ale ad hoc situace, která znamenala, že ženy jsou o něco blíže mužům, vlastní autoritě, vlastnímu přirozenému já. V minulých letech byly ženy považovány za slabší stvoření a čím více se rozrůstalo oblastí, tím více měly tyto oblasti ženské zastoupení - vnímavé, dychtivé, tvrdé a neústupné.

3 22.10.2020

Knihu jsem nedočetla, protože jsem se netrefila v žánru. Domnívala jsem se, že půjde o příběhy ve smyslu beletristických žánrů, napsané podle pravdivých událostí. Tato kniha však pojednává o "pouze" skutečných událostech. Někdo by řekl: "Pouze? To je hodně!" Já ale takové nadšení nesdílím. Zrovna teď se dívám na filmový horor V zajetí démonů, kde vystupují představitelé manželů Warrenových a přesně tohle jsem si myslela, že bude v knize. Létající věci, otvírání dveří, padající obrazy ze stěny, ptáci padající ze střechy, mrtvý pes, samovolné zhasínání atd. Tohle nějak v knize bylo, ale nic obrazného, vše sice skutečné, ale zároveň nudné (promiňte mi ten výraz). Možná literatura faktu, ale tohle jsem nechtěla, chtěla jsem se opravdu bát. Snad někdo jiný ocení knihu lépe než já.

3 21.10.2020

Nemusela jsem číst ani pár stránek, abych věděla, kdo je potvora a jaké vlastnosti odlišují typickou potvoru od hodné holky. Každá žena je hodná holka a každá je potvora, jen jde o tu percentuální část toho, co zaujímá co a v jakém rozmezí. Naše osobnost, vnitřní síla a zkušenosti tomu napomáhají.

Potvora je moje nejlepší kamarádka, kterou uvnitř sebe vyživuji tak, aby jí bylo ve mně co nejvíce. Nežertuji. Potvora je v mém životě důležitá. Potvora si nenechá nic líbit a ihned vycítí, zda a kdo s ní manipuluje. Nenechává sebou cloumat, není rohožka, nebo hadr či podložka, je to žena.

Žena, která není čekatelkou na zázrak, žena, která ví co chce a rozhoduje sama za sebe. Tato žena má v sobě vnitřní limity, které nepřekračuje. Pokud se stane, že s ní muž jedná tak, jak by neměl, ukáže mu jeho jednání z druhé strany, takže muž nakonec pochopí, nebo se jím vůbec nezabývá.

Síla ženy je tedy vnitřní síla, její vnitřně přesvědčená osobnost lpící na hranicích toho, co obstojí a co ne. Není ale strohá ani zatrpklá, jen zná svoji hodnotu a ví, co je schopna tolerovat. Žena potvora může být na povrchu submisivní, subtilní, jemná, křehká bytost hodna ochrany, ale uvnitř ta, která má pevně vymezené hranice a nedovolí nikomu, aby s ní smýkal.

Tato žena nechce to, co je pro ni nepřijatelné a dokáže se ohradit. Dokáže nesouhlasit, mít svoji hlavu, svůj názor. Potvoru nedělá oblečení, nebo něco, co je vidět na povrchu, něco, co je naoko přitažlivé.

Potvora má smysl pro humor, ale není samozřejmostí. Muž ji nemá nikdy jistou a na začátku nebo v průběhu vztahu dokonce muž může zaznamenat neúspěch. Chce ji? Musí to být znát, musí dobývat.

Potvory vycítí, kdy je zapotřebí odejít a prostě odchází. Potvora je svá a zná svoji hodnotu. Potvora je výsada. Je to žena. Elegantní, důstojná a vědoma si své ceny.

3 17.10.2020

Stylisticky jsem věděla, co mám očekávat, protože temný otec Dan Simmons je pro mě osvědčená volba. Ohně z ráje mě překvapily velkým výběrem bohů a bohyň v dějinách Havajského souostroví. Přiznávám, že se mi to ze začátku trochu pletlo, ale žraločí muž mě zaujal nejvíce, snad proto, že v příběhu mu byl dán větší prostor v projevu než ostatním, ze kterých byl jen nepopsatelný strach, takže se dalo očekávat, jakou funkci bude žraločí muž mít. Příběh rozvinul moji představivost a vyvolával dojem nadčasově převyprávěných mytologických příběhů a bájí. Skutečnost, že celý příběh byl vymyšlen byla známa již na začátku, kdy autor užil dvou časových a dějových linek (současnost a doba, v níž žil Mark Twain). Nejprve mizí lidé, pak je nalezena v golfové jamce useknutá ruka, vytvoří se puklina ve zdi, která odkryje dlouhý tunel. Deník tetičky Loreny Stewartové, zvané Kidder, tomu jen přihrává, neboť vypráví tentýž příběh, který prožívá hlavní hrdinka Eleanor. Časová reálie s Markem Twainem a tetičkou Kidder v hlavní roli se začíná prolínat se životem Eleanor Perryové. Jednotícím bodem je Velký ostrov na Havaji.

3 16.09.2020

Vrtání na moři.
Setkala jsem se s mnoha pojmy, které jsem neznala.
Podmořská hora s plochým vrcholem přezdívaná Mořský Olymp.
Plankton, fytoplankton.
Rounatci a šlahouny.
Moc se mi líbila podmořská atmosféra a atmosféra kolem sestupu.
Dolů pod dno oceánu.
Ztráta spojení...
Připomnělo mi to Bestii od Petera Benchleyho, nicméně pro mě tato kniha byla nová vzhledem k vrtání na podmořském dnu. Hrozilo jiné nebezpečí.

2 19.03.2025

Musím sem připojit svůj komentář.
Tohle je kniha mého dětství.
Někdy si na ni vzpomenu, přivodí mi totiž atmosféru, když jsem byla malá a žila jsem někde jinde, než jsem teď. Každopádně mi evokuje louku, slunné léto, pole, to dětské těšení na prázdniny, ale také časy, když jsem ležela s chřipkou, když mi nebylo do smíchu, protože jsem dostala špatnou známku a musela jsem být doma a učit se.
Každopádně tuto knihu doporučuji, pro dítě mého věku (předškolního, raně školního) byla vnitřně jásající a uklidňující zároveň. Moc hezké obrázky a pěkně se četla.

2 11.03.2025

Charaktery postav dvou sester jsou dobře popsané; postava Shany je ponurejší a autorka si dala na ní více záležet, to proto, že Adeline chtěla za tento závoj skrýt. Adeline jako by byla uzamčená ve své sestře, snaží se jí porozumět a jde jí na ruku.
Jenže...
Adeline se dostává do jiné role, přesto na ní něco je...
Skvělá zápletka, která si zaslouží doporučení.

2 08.03.2025

Výborná námětová myšlenka se ztraceným domem. Domem, který vás do určité míry ovládá a vy si k němu hledáte cestu.
Ti, kdo v domě bydlí, jsou oni, oněmi se stávají. Nikdo si to neuvědomuje. Ani oni.
Rozsah knihy je vyměřený, přesto skrývá čtivý příběh; příběh, který je tísnivý, temný, lidé, kteří se k němu proplétají, jsou plní očekávání. Dům vábí.
Kniha byla čtivá, jen kapitoly mohly být kratší. Pokud by byly kratší a příběh obsahoval více detailů, popisů, více seznámení se s domem, jeho historii, obyvatelstvo, jeho umístění, prostředí, apod., mohla bych dát plný počet.

2 19.02.2025

Pokusy na vězních?
Jaká je to hrůza?
Čirý strach.
Tady lidský život nemá hodnotu.
Projekt 488 nejsou lidé, je to věc. Člen rodiny je nepřítel...
Temný románový thriller s tajemstvím organizovaného zločinu je sice rozvláčný, ale to podtrhuje punc ctižádostivosti, protože na to, kolik má kniha stran, se čte docela rychle.
Ale není to jednoduchý příběh.
Je to syrové, trochu kalkulativní, posedlé, účelové, chladné.
Co těmi pokusy chtěli zjistit?
Kniha mě pohltila, protože je v ní jistá mimořádnost a zvláštnost, kterou nechci rozebírat, abych nepsala o obsahu příběhu.
Knihu doporučuji na dlouhé večery třeba po práci nebo jen tak po víkendech.

2 06.02.2025

Líbilo se mi rozdělení žánrů hororů a předpokládám, že stejné či podobné dělení je i u knižních hororů.
Gotický horor
Upírský horor
Vlkodlačí horor
Nadpřirozený horor
Monster horor
Satanský horor
Folk horor
Pomsta přírody
Body horor
Found footage
Psychologický horor
Zombie horor
Splattery a Torture filmy
Sci-fi horor
Slashery
Home invasion
Exploatační film
Hororová komedie
Líbí se mi, že je to ucelené, a že kapitoly žánrů na sebe navazují.
Skvělé, že u adaptovaných hororů je srovnání s knihou.
Také se autoři nebojí kritizovat následující díly (většinou remake) s předchozími.
A upozornit na majstrštyky.
Co je pro mě hlavní, je, že kniha píše nejen o hororech známých, ale i méně známých a ne zcela známých či neznámých z uvedeného žánru/podžánru, což znamená, že čtenář si najde vše, nebo téměř vše, podle svého gusta.
To vše napříč světem.
Někdy na herce, které znáte např. z akčních nehororových filmů, máte jiný pohled, když hrají v hororu.
Kolikrát film nemá pointu, na druhou stranu divák se může chtít jen pobavit. I když se nemusí jednat o do žánru začleněný psychologický horor, horory o psychologii jsou.
Hlavně jsem si četla, kdo ve filmu hraje a herce si připomenula. Šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky, devadesátky, přelom a začátek tisíciletí a následující období - divák a čtenář vidí vývoj herců; jejich um před kamerou a jejich, jinak léty měnlivý, fyzický vzhled.
Knihu rozhodně doporučuji, protože filmy, herce, ale i něco jiného mi připomněla (člověk si chvíli v paměti zaznamenával vzpomínky) a dále mě ponoukla k těm filmům, které jsem ještě neviděla a vůbec o nich neměla tušení.

2 17.01.2025