veronika4001 komentáře u knih

Knihu jsem nedočetla, protože jsem se netrefila v žánru. Domnívala jsem se, že půjde o příběhy ve smyslu beletristických žánrů, napsané podle pravdivých událostí. Tato kniha však pojednává o "pouze" skutečných událostech. Někdo by řekl: "Pouze? To je hodně!" Já ale takové nadšení nesdílím. Zrovna teď se dívám na filmový horor V zajetí démonů, kde vystupují představitelé manželů Warrenových a přesně tohle jsem si myslela, že bude v knize. Létající věci, otvírání dveří, padající obrazy ze stěny, ptáci padající ze střechy, mrtvý pes, samovolné zhasínání atd. Tohle nějak v knize bylo, ale nic obrazného, vše sice skutečné, ale zároveň nudné (promiňte mi ten výraz). Možná literatura faktu, ale tohle jsem nechtěla, chtěla jsem se opravdu bát. Snad někdo jiný ocení knihu lépe než já.

3 21.10.2020

Nemusela jsem číst ani pár stránek, abych věděla, kdo je potvora a jaké vlastnosti odlišují typickou potvoru od hodné holky. Každá žena je hodná holka a každá je potvora, jen jde o tu percentuální část toho, co zaujímá co a v jakém rozmezí. Naše osobnost, vnitřní síla a zkušenosti tomu napomáhají.

Potvora je moje nejlepší kamarádka, kterou uvnitř sebe vyživuji tak, aby jí bylo ve mně co nejvíce. Nežertuji. Potvora je v mém životě důležitá. Potvora si nenechá nic líbit a ihned vycítí, zda a kdo s ní manipuluje. Nenechává sebou cloumat, není rohožka, nebo hadr či podložka, je to žena.

Žena, která není čekatelkou na zázrak, žena, která ví co chce a rozhoduje sama za sebe. Tato žena má v sobě vnitřní limity, které nepřekračuje. Pokud se stane, že s ní muž jedná tak, jak by neměl, ukáže mu jeho jednání z druhé strany, takže muž nakonec pochopí, nebo se jím vůbec nezabývá.

Síla ženy je tedy vnitřní síla, její vnitřně přesvědčená osobnost lpící na hranicích toho, co obstojí a co ne. Není ale strohá ani zatrpklá, jen zná svoji hodnotu a ví, co je schopna tolerovat. Žena potvora může být na povrchu submisivní, subtilní, jemná, křehká bytost hodna ochrany, ale uvnitř ta, která má pevně vymezené hranice a nedovolí nikomu, aby s ní smýkal.

Tato žena nechce to, co je pro ni nepřijatelné a dokáže se ohradit. Dokáže nesouhlasit, mít svoji hlavu, svůj názor. Potvoru nedělá oblečení, nebo něco, co je vidět na povrchu, něco, co je naoko přitažlivé.

Potvora má smysl pro humor, ale není samozřejmostí. Muž ji nemá nikdy jistou a na začátku nebo v průběhu vztahu dokonce muž může zaznamenat neúspěch. Chce ji? Musí to být znát, musí dobývat.

Potvory vycítí, kdy je zapotřebí odejít a prostě odchází. Potvora je svá a zná svoji hodnotu. Potvora je výsada. Je to žena. Elegantní, důstojná a vědoma si své ceny.

3 17.10.2020

Stylisticky jsem věděla, co mám očekávat, protože temný otec Dan Simmons je pro mě osvědčená volba. Ohně z ráje mě překvapily velkým výběrem bohů a bohyň v dějinách Havajského souostroví. Přiznávám, že se mi to ze začátku trochu pletlo, ale žraločí muž mě zaujal nejvíce, snad proto, že v příběhu mu byl dán větší prostor v projevu než ostatním, ze kterých byl jen nepopsatelný strach, takže se dalo očekávat, jakou funkci bude žraločí muž mít. Příběh rozvinul moji představivost a vyvolával dojem nadčasově převyprávěných mytologických příběhů a bájí. Skutečnost, že celý příběh byl vymyšlen byla známa již na začátku, kdy autor užil dvou časových a dějových linek (současnost a doba, v níž žil Mark Twain). Nejprve mizí lidé, pak je nalezena v golfové jamce useknutá ruka, vytvoří se puklina ve zdi, která odkryje dlouhý tunel. Deník tetičky Loreny Stewartové, zvané Kidder, tomu jen přihrává, neboť vypráví tentýž příběh, který prožívá hlavní hrdinka Eleanor. Časová reálie s Markem Twainem a tetičkou Kidder v hlavní roli se začíná prolínat se životem Eleanor Perryové. Jednotícím bodem je Velký ostrov na Havaji.

3 16.09.2020

Rozpadá se biologický život na Zemi?
Mění se způsob života zvířat?
Zvířata se navenek stávají agresivnějšími a pudovými; po bližším prozkoumání je jejich jednání organizované, promyšlené, koordinované, intenzivní.
Lvi, několik druhů mravenců, krokodýli nilští, hroši, sloni, vlci, veverkám podobné deňky, psi a mnoho dalších druhů savců. Milovaný šimpanz, milovaný pes.
Nové uspořádání přírody.
Zvířata se mění, bojují proti člověku. Líbí se mi vývoj hlavního hrdiny.
Jedná se o apokalyptický román, který mi obsahově připomněl mnohem propracovanější a vědečtější Vzpouru oceánů od Franka Schätzinga.
Krátké kapitoly stupňují zaujetí a lichotí čtivosti.
Knihu rozhodně doporučuji, určitě se u ní nudit nebudete.

2 09.02.2025

Líbilo se mi rozdělení žánrů hororů a předpokládám, že stejné či podobné dělení je i u knižních hororů.
Gotický horor
Upírský horor
Vlkodlačí horor
Nadpřirozený horor
Monster horor
Satanský horor
Folk horor
Pomsta přírody
Body horor
Found footage
Psychologický horor
Zombie horor
Splattery a Torture filmy
Sci-fi horor
Slashery
Home invasion
Exploatační film
Hororová komedie
Líbí se mi, že je to ucelené, a že kapitoly žánrů na sebe navazují.
Skvělé, že u adaptovaných hororů je srovnání s knihou.
Také se autoři nebojí kritizovat následující díly (většinou remake) s předchozími.
A upozornit na majstrštyky.
Co je pro mě hlavní, je, že kniha píše nejen o hororech známých, ale i méně známých a ne zcela známých či neznámých z uvedeného žánru/podžánru, což znamená, že čtenář si najde vše, nebo téměř vše, podle svého gusta.
To vše napříč světem.
Někdy na herce, které znáte např. z akčních nehororových filmů, máte jiný pohled, když hrají v hororu.
Kolikrát film nemá pointu, na druhou stranu divák se může chtít jen pobavit. I když se nemusí jednat o do žánru začleněný psychologický horor, horory o psychologii jsou.
Hlavně jsem si četla, kdo ve filmu hraje a herce si připomenula. Šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky, devadesátky, přelom a začátek tisíciletí a následující období - divák a čtenář vidí vývoj herců; jejich um před kamerou a jejich, jinak léty měnlivý, fyzický vzhled.
Knihu rozhodně doporučuji, protože filmy, herce, ale i něco jiného mi připomněla (člověk si chvíli v paměti zaznamenával vzpomínky) a dále mě ponoukla k těm filmům, které jsem ještě neviděla a vůbec o nich neměla tušení.

2 17.01.2025

Joy Fieldingová to opět rozjela. a není tajemstvím, že tahle dáma umí bezvadně psát.
Pár jejích knih jsem četla a vždy to mělo nádech temperamentu a svižnosti.
Její témata pokrývají běžný život; vztahy, jejich rozplétání i jejich pokřivení, marnost nápravy, vyhrožování, týrání a mučení, milosti, křivdy, msty.
Vše dotaženo za hranice únosnosti.
Pavučina vztahů.
Všichni se znají, ale zároveň neznají.
Co všechno se změnilo (?).

2 30.12.2024

Skvěle napsáno, plynule bez zádrhelu a hluchých míst, jakoby autor psal vlastní autobiografii.
Příběh mi v první polovině připomínal Vykoupení z věznice Shawshank.
Na začátku to byl nášup, hodně rychlé, velice čtivé. Postupně to padalo dolů, ke konci byl příběh laděn do YA literatury a následovala nuda.
Nicméně za výborný písařský styl, který se autorovi podařilo udržet, dávám čtyři hvězdy.

2 22.12.2024

Začíná to zajímavě.
Krásný popis vás přenese do prostředí, kde být nechcete.
Darcy Coates je výborná vypravěčka a s každou přidanou knihou svůj vypravěčský um vybrušuje.
Mám zkušenost, že řešení, které se nabízí, nemusí být správné. Nevěděla sem, kdo je vrah, i když jsem v duchu tipovala a zpočátku byly tendence to připisovat jedné osobě. Na Agathu Christie jsem úplně nerezignovala, přesto... člověk v myšlenkách vraha neustále odhaduje.
Nakonec každý má tmavé, studené až ledové oči bez emocí.
Ale kdo to je?
Od cca str. 270 do konce to bylo nejzajímavější.
Má to dynamiku, spád, zvraty.
Je krásné číst, jak se Coates autorsky vyvíjí; popis okolní krajiny zastává svědomitě.
Při četbě jsem zjistila, že se netěším na rozklíčení vraha, ale spíše na rozuzlení celého příběhu.
Autorka má výbornou fantazii, která držela moji pozornost od začátku do konce.
Knihu Mrazivá smrt, která je napůl horrorem a napůl thrillerem rozhodně doporučuji k přečtení.

2 16.12.2024

Nádherná přírodní věda s Jamesem Rollinsem.
Dlouho jsem hledala, než našla knihu, kterou jsem od Jamese Rollinse ještě nečetla.
Je to variace prehistorické síly a současnosti.
Jako doplňující článek k jeho předchozím a dalším dílům, knihu doporučuji k přečtení.

2 13.12.2024

Dům Perronových nepřestává překvapovat.
Ianua Diaboli mě velice zaujala.
Kniha je třetí díl a zdá se mi, že s každou přidanou knihou se autor lepší.
Mám ráda takovéto natahování přítomnosti nadpřirozena, kdy ještě není nic jisté a každý pátrá po skulině nenormálního stavu, a přitom po každém zachvění se stává podezíravým.
Jak už se to rozjíždí, příběh se dostává do jedné roviny a pracuje se se zjištěným.
Kdyby autor projevy nadpřirozena více natáhl, bylo by to lepší - pronikavější. Mohl třeba zdůraznit abnormality (abnormální projevy) každého z duchů a více si zahrávat s fantazií čtenáře u hlavních postav.
Nicméně opět musím dát plný počet a knihu doporučit. Kniha, ač má přes 350 stran, se čte opravdu dobře a rychle. Kolikrát se s knihou stejného rozsahu "natrápím" a přečtenou ji mám za pět dnů (spíše za delší dobu), v případě Očistce od Lee Mountforda to bylo za jeden a půl dne.
Těším se na další pokračování série Štvanci knihou Posedlost, která má vyjít v únoru roku 2025, a kde Lee Mountford příběhem tentokrát zabrousí do Čech.

2 08.12.2024

Při vyprávění putování Donnerovy výpravy jsem byla nesvá a zcela jednoznačně by to byl námět na dobrý horor.
Úkol? Vést expedici, která objeví Ztracený tábor Donnerovy výpravy.
Autoři opět přicházejí se dvěma liniemi příběhu obou zúčastněných, Corrie Swansonovou a Norou Kellyovou.
Objevy Nory a zúčastněných byly velice zajímavé.
Co dodat? Autorská dvojice typická svým vyprávěním v sérii. V hodnocení jsem snížila o jednu hvězdičku, protože to dotyčná dvojice autorů umí mnohem lépe. Myslím si, že i když jde o sérii s archeoložkou a tedy s archeologií, šlo ji udělat více dobrodružnější, hlavně více profesionálnější, protože archeologové musí mít profesionální přístup a vše do detailu naplánovat včetně zúčastnivších se osob.

2 07.11.2024

Příběh je o propletenci vztahů.
Co je věrohodnost?
Kdo je vrah?
Kryjí se navzájem?
Úděl nejlepších přátel?
Byl to nezvládnutý případ?
Nevysvětlitelné potřebuje vysvětlit, stejně jako nevysvětlené.
Případ se část po části odkrývá, provází ho rekonstrukce; případ, který nebyl dobře veden je znovu prošetřován. Sidneyino zpochybnění bylo správné, ale pak se začala pohybovat na hranici posuzování vyšetřování.
Tušila jsem vraha, ale musela jsem se přesvědčit.
Thriller je napsán způsobem, který ho dělá čtivým, především mu nahrávají krátké kapitoly. Román doporučuji k přečtení.

2 02.11.2024

Pro mě to není úplně typický Preston & Child, na druhou stranu série s Norou Kellyovou neubírá na zajímavosti, jen je jiná, možná méně obratná. Snad je to způsobeno samotným oborem archeologie, který převážně štětečkem odkrývá...
High Lonesome. Město duchů.
Rozkládá se na stolové hoře nad rozsáhlou pouští a je až neuvěřitelně osamělé.
Je město mrtvé?
Kříž ze španělského koloniálního zlata ze 17. až 18. století.
Archeologie, forenzní patologie.
Proč se někdo zajímal o zvíře?
A proč se někdo zajímal právě o tohoto konkrétního člověka?
Kniha je čtivá a jako jedna v sérii si udržuje nevšednost tématu.
Příběh s apačskou kulturou doporučuji k četbě.

2 27.10.2024

Europa, druhý z Jupiterových měsíců.
Od začátku mě zajímal Jason, který byl knězem a vymítačem.
Někteří jedinci naráželi na evropského démona, pořád jsem se chtěla tomu přiblížit a vyčkávala, až se změní situace z úvodní na obeznámenou.
Styl psaní mě bavil; co ubírá knize, jsou dlouhé kapitoly, oddělované třemi hvězdami. Na větší zaujetí to má negativní dopad.
Něco mi tam chybělo; možná by to mohlo mít větší spád, víc akčnosti, možná rychlejší rozjezd. Příprava na cestu by měla být důkladná, přesto už bych na tomto místě vznesla jisté pochyby nad proveditelností cesty a nad jejím cílem.
Víc už neprozradím.

2 11.10.2024

Také James Paul Czajkowski si vybral pro svůj text Prahu.
Trojice z proroctví, o které se psalo v Krvavém evangeliu: Rytíř Kristův, Válečník, Vědma.
Jak najít Lucifera a jak znovu ukovat jeho pouta?
V této sérii nevíte, co bude následovat, nedokážete to odhadnout, ani předestřít, vše je nahodilé a nevíte, kdo nebo co se objeví a koho nebo co objeví.
James Rollins? "Tak to si musím přečíst", říkala jsem si.
Přílišná fantasy a abstraktnost nepatří do mého repertoáru v žánrech a subžánrech, raději sáhnu po hororu, ovšem ne s takovou fantastikou, raději mytologií, šamanství, duchy, nejraději démonismem. Na druhou stranu právě fantasy, do důsledků abstrace, dělá text mnohdy neuchopitelným a hlavně nepředvídatelným, vzhledem k tomu, že nevíte, o jakých silách to je.
Boj s nadpřirozenými silami strigoi otevírá svět, který nikdo nezná, ani ti, kteří s ním mají čtenářské (snad někde autorské) zkušenosti. Asi knihu doporučím, protože s ohledem na jejího autora je velice dobře psaná; autor snad nikdy nezaškobrtl a jeho knihy se čtou jedním dechem. Jen škoda, že někdy na něj není čas, jakýsi zaslouží a jaký si zasloužím i já. Velice krásná literatura.
Jak chutná smrt?
U každého je to jiné.

2 08.10.2024

Moje zvědavost jdoucí za mimozemskými tvory je důvodem, proč jsem měla tuto knihu před sebou.
Co je mimozemské je lákavé, i když lze očekávat návrat do pravěkých končin s k tomu přizpůsobenými zvířaty a rostlinami, možná s mixem fauny a flóry z doby novověku.
Vše je improvizované a nahodilé.
Není to můj šálek kávy, ale kniha sama o sobě není špatná a jistě si své příznivce najde.

2 31.08.2024

Budu spravedlivá asi jako Hněv spravedlivých, když napíšu, že mě tento díl nebavil. Tohle je mužská záležitost, když se píše nejen o válce, ale o vojenství, politice zásobování, věznění, otroctví, zabíjení, vraždění.
Chtěla jsem si to vychutnat, obzvláště když to začalo bouřkovou konvektivní buňkou, nebo supercelou, která se změnila v hurikán Edna, ve kterém se ocitli naši hrdinové.
Popis tankeru mi připomněl loď duchů a já byla u vytržení. Jenže pak se autor jakoby stále točil v kruhu a uchýlil se k hromadnému "cosi" (ničení?), až to ztratilo příběh sám. Pro mě už to nebylo o tom příběhu. Člověk prodělal několik kousnutí, škrábnutí a stále se nestal nemrtvým. Jinými slovy tento předěl mezi původními díly a tímto dílem je pro mě ohromný, hrdinové se posunuli, ale pro mě jako čtenáře je to neuchopitelné, je to něco, co nemělo být, co anulovalo předchozí díly. Rozumím vyspělosti společnosti, uvažování vysoké politiky, jejího zneužívání, ale zbořilo to to hezké, co už bylo vybudováno. Kromě toho nešla mi do hlavy ta spleť lidí kolem.
Ze začátku jsem knihu začala řadit mezi hrdinské romány - fikční dílo s hrdinskými příběhy vytvořené v jeden celek. Jenže se kolem hrdinů, tedy postav, které tam byli zmíněny, začali vynořovat další lidé a kolem nich další a další. Ti lidé ale nebyli důležití. Jde o to, že na příběh už jsem nenazírala uceleně. Jako kdyby to nebylo o příběhu, jakoby se příběh někam ztratil; počáteční napětí a děj jsem hledala marně.
Kniha nesplnila moje očekávání, ale neříkám, že byla špatná. Bylo to příliš "čučche", ačkoliv to mělo být návazné. Příliš se to odpoutalo od toho původního. Začala jsem to mít jako skripta, kdy se díváte kolik má kapitola stran a kolik vám toho zbývá přečíst.

2 11.07.2024

Darián - nejnebezpečnější pás džungle na světě, záhadná kotlina na hranicích Panamy a Kolumbie.
Toma a Paula lákají nedotčené končiny, kterým se ostatní raději vyhýbají.
Labyrint stovek řek a potoků, hustý prales, vysoká pohoří, neproniknutelné bažiny.
Zapovězené území.
A skupina tamních vojáků, kteří mají svůj jazyk, výchovu, primitivní způsoby uvažování a vyjadřování.
Věznitelé a Tom a Paul se stávají součástí jejich "velké rodiny".
Upoutal mě Tom, botanik a znalec orchidejí, který dodal příběhu výrazný podtext a zajímavost.
Tom a Paul si své věznitele částečně vychovali.
V příběhu se Tom zmínil o tehdejší slavné německé zpěvačce Neně. Její hit 99 Luftballons bych si měla přehrát.
Prostor utéct měli, Tom se neustále oddával svým rostlinám, i když druhy rostlin s jejich názvy a někdy charakteristikou (Rafflasie - největší květina světa) byly oním kořením příběhu.
Jenže pro oba, zdá se, to nebylo praktické, když si uvědomím, že Tom mohl využít svých znalostí a všem vojákům uvařit "čaj". Věznitelé s nimi zacházeli poměrně slušně (na konci již méně slušně), ale oběma vzali svobodu a podstatně je omezovali.
Přitom by stačilo tak málo; smrt věznitelů by byla jednoduchá, rychlá a účinná.
Nebo rozdupání zbraní? Proč to Tom udělal? Jen z prvotního návalu přátelskosti? Proč?
A co červi v noze?
Byl to hezký a čtivý příběh, o to více, že byl pravdivý.

2 25.06.2024

Příběh se mi zdá být svižnější než Obratník noci, zřejmě tím, že dopisy v Obratníku noci nahradila pro mě o poznání čtivější a srozumitelnější výpověď Emmylou o jejím zneužívání v dětství a inklinování ke Kongregaci milosrdných sester krve Kristovy a historické vsuvky ze života rodiny de Berville.
Co k tomu psát? Ten, kdo četl Obratník noci, se jistě těší na přelétavého (se sexy nábojem) detektiva Jimmyho Paze (i když v tomto díle již hloubavějšího a usedlejšího), který vede trestní vyšetřování a v této souvislosti se zajímá o psychologický, psychoterapeutický a psychiatrický obraz Emmylou Dideroffové.
Soukolí a shody jsou kořeny pro divné zvuky.
Narozdíl od prvního dílu je příběh více beletristický a akční (Pez už nepracuje sám, je zkušenější a vnímavější), zde se neoddáváme písemným vzpomínkám, ale rodící se praxi a praxi, která je tady a teď.

2 07.04.2024

Rukopis vázaný v kůži černého kozla, původně svázaný v lidské kůži.
Znamení satanistů.
Z obálky rukopisu vystupuje červený vodotisk, spleť krvavě rudého žilkování poskládaná do světélkujících písmen.
Latinský nápis.
Evangelium podle Satana.
Sériový vrah, křižující vrah.
Líbí se mi myšlenka se vstupováním zvláštní agentky Marie Parksové do lidí a vracením se zpět do svého těla. Čtenář se dozvídá, jak se cítí oběť, v jakém je pnutí a strachu.
Křížový vrah se pohybuje nepřiměřenou rychlostí, nejsou ale slyšet jeho kroky. Nepohybuje se po zemi.
Kožený plášť, rukavice, široká mnišská kápě.
Káleb.
Nápis INRI s pentagramem kozohlavého démona uprostřed. Je to znamení Bafometa, nejmocnějšího rytíře zla, Satanova archanděla.
Zohavená těla jeptišek ocejchovaná tímto způsobem.
Vraždy pokračují.
Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum - Ježíš Nazaretský, král židovský.
Ianus Nazarenus Rex Infernorum - Janus, král pekel.
V žaludku Kábela se nachází "tuberculis perenis, lesní kořenová zelenina, která se nepěstuje už od 15. století a jediné usušené exempláře jsou v muzeích a botanických laboratořích. Tenhle kousek je ale skoro zelený...".
"Potvrzena přítomnost dalšího typu bacilu, je to odlišný druh bacilu, kontinentální bacil typu Medievalis." ... Černý mor...
Začínají se množit případy posedlosti ďáblem, sochy Panny Marie v kostelích různých částí světa roní krvavé slzy, při bohoslužbách se vzněcují krucifixy. Opojná a nasládlá vůně fialek.
Pach ďábla.
Příběh je putovním výkladem od kláštera, kostely, přes vatikánské sídlo papeže, amazonský prales, aztécké sídlo, kostel, kde "zemřela" matka představená Izolda Trentská, apod.
Příběh není lehké číst, snadno se zamotáte a ztratíte se v ději a částečně i v čase. Knihu je asi dobré číst na jeden zátah. Příznivci hororu si přijdou na kvalitní čtení; mě kniha přitáhla satanskými znameními, bezmocí, strachem, nevyjasněnou temnotou a postižitelností celého světa.

2 03.04.2024