VeronikaAug komentáře u knih
Zatím poslední detektivka od paní Klevisové a opět senzace. Změna prostředí Josefu Bergmanovi jen prospěla. Líbilo se mi moc a už se těším na další. Doporučuji.
Moje první detektivka od paní Klevisové a opravdu skvělá. Teď už mám přečtených všech pět. Kriminalista Josef Bergman z pražského oddělení vražd je sympaťák, příběh chytlavý, zápletka napínavá, skvělý styl psaní, paní Klevisová je profesionál a je to znát. Vřele doporučuji všechny její detektivky.
Tuhle knížku jsem odkládala s tím, že bude smutná a to nemám zapotřebí. Nakonec jsem to zkusila a musím říct, že byla skvělá. Od Radky možná nejlepší knížka. Za mě doporučuju.
Bábovky se mi moc líbily. Nejdřív mě taky překvapilo, že příběhy nejsou ukončené, ale to je prostě život. Na autorce Radce se mi nejvíc líbí, že má perfektně promyšlenou snad každou větu, vždycky mě napadne, ty jo tohle řekla fakt dobře. Doporučuji í její další knížky.
Je mi smutno. A jsem vděčná. Vděčná za to, že s Martinem nemám život jako Dáša s Markem, i když to klidně mohlo být nadosah kdybych bývalá na tom teambuildingu skončila s někým jiným nebo bych zůstala s bývalým, tyhle povahový rysy jsou pro nás tak typický, vídám je v okolí furt a některý Dášiny i Markovy sama mám. Když se to takhle blbě poskládá, je z toho Dáša a Marek, příběh, co by se klidně mohl stát. A zachraňovat to pak musí Jakub, bože chraň. 13. kapitola, která je ale třetí, přesně tam kam patří, mě rozbrečela i rozesmála zároveň a to umí Radka na jedničku, mixovat emoce. Jsem přesně v cílové skupině čtenářů pro tuhle knížku, je mi skoro čtyřicet, mám stejně starý děti a za týden jedeme do Chorvatska, takže mě se to logicky líbilo, nejvíc líto mi bylo děti, děti by neměly ztratit mámu a už vůbec ne takhle, do psí ku.dy!
Od paní Klevisove jsem četla všechny detektivky. Některé mám oblíbenější než jiné a tahle se zařadila mezi mé méně oblíbené. Špatné to nebylo, bavilo me to, ale opravdu to bylo jen takové vypravování, bez toho u Michali tak typickeho smrncu. Za přečtení to stojí, nečekejte však Kroky vraha, na to to nemá : -)
Nejvíc mě zasahnul příběh Smity a Lality. Tam jsem strašně doufala v dobrý konec. Nemít co dát dítěti jíst a kolikrát dokonce ani pít, to je dno na které se nikdo nechce dostat. Smitina odhodlanost a snaha zařídit dcerce lepší život mě naprosto dojímala. V porovnání s tím mi přišel příběh Sarah trochu zhýralej. Většinu příběhu myslela spíš na svojí kariéru a úspěch než na svoje děti. Čekala jsem, kdy konečně řekne, že chce bojovat, aby je viděla vyrůstat a byla tam pro ně. Naštěstí to přišlo. Giulinin příběh byl roztomilý, mladiství, nepřišel mi tak dramatický a tak jsem si ho mohla bezstarostně užít. Moc se mi to líbilo, mám tyhle příběhy oslavující ženskou sílu a odhodlanost ráda.
V první řádě chci napsat, že se mi to moc líbilo. Někde jsem četla, ze Dominik Dán je bývalý kriminalista a píše o skutečných případech a je to znát. Mám výhradu jen k začátku, kdy se pánum od kriminálky do případu nechtělo, takove ty klasicke detektivni "namluvy", bud pripad nechteji dat vysetrovatelum, kteri o nej stoji nebo naopak, vysetrovatele o nej nestoji í když jim ho nutí. Ach jo :-D Ale po překonání tohoto nelibneho začátku už se příběh rozjel, tedy oba ty případy samozřejmě a bylo to opravdu dobrý. V knížce bylo napětí, kapka smutku, kapka vtipu, a jestli se tento případ s Barborkou vážně stal i kdyby trochu jinak, tak to je tedy sila.
Žízeň bylo opravdu povedené dosavadní zakončení série, líbila se mi opravdu moc. Četla jsem od Sněhuláka postupně a musím říct, že s každou další knihou byly příběhy vzájemně propletenější a je opravdu třeba číst postupně. Bylo to přes 3000 stran napětí, akce, nečekaných zvratů a nepřekonatelného Harryho Holea. Prokládala jsem jinými detektivkami, ale Nesbovi se zatím nevyrovnalo nic. Těším se nejen na další detektivní zápletku, která byla naznačena už v Žízní, ale hlavně i na osobní příběhy hlavních hrdinů, které už má po té době člověk pocit, že trochu zná. Za sebe druhou polovinu série doporučuji.
Knize bych dala 3,5 hvězdičky. Celkově se mi líbila, byla seversky šokující a "úchylná", zápletky zajímavé. Výtku mám k opravdu přehnaně detailnímu popisu úplně všeho, občas to bylo utrpení. Nebavila mě část o hypnotickém výzkumu, i když chápu, že to tam muselo být (Ale opravdu až tak obsáhle??). Uvěřitelné to pro mě nebylo, ale to není výtka. Děj byl překombinovaný, to už trošku výtka je. Pro mě jedna dějová linie, a to ta zajímavější, neukončená a to teda bylo zklamání. Další knihu od těchto autorů si přečtu, Písečného muže a už jsem zvědavá, jaké to bude, dle hodnocení lepší než toto!
Sněhulákovi dávám 4 hvězdy, protože určitě stojí za přečtení. Nechci moc kritizovat, protože napsat detektivku, nebo spíš jakoukoliv knihu, co má 500 stran, které nenudí a dává to smysl, je obdivuhodné. Takže spíš co mi úplně nesedlo - trošku chaos, spousta postav, v začátku přeskakování sem tam v čase. Souhlasím s komentářem níže, že spíš než že by Harry případ pompézně vyřešil, se vrah sám od sebe odkryl. Jako vyšetřovatel mě u mé první Nesbovky moc nepřesvědčil. Navíc í přes to, že já ani v nejjednodušší detektivce nikdy neodhalím vraha, a ani nechci, mám ráda to překvapení, tak tady mě Sněhulák napadl, i když je pravda, že mě jich napadlo víc :-D.
Jinak jsem se bála, četla jsem se zatajeným dechem a ráda se ke knížce vracela. Tak to má být. Kriminálka je to unisexová, bude bavit obojí pohlaví. Harry je vysoký a hubený, naprosto chápu, proč se Rachel líbí a jejich vztah je v knížce poutavě vykreslený. Trochu se bojím filmového zpracování a toho, že podle všeho je tam úplně jiný Harry, ale film vidět chci a další díly ze série Harry si určitě přečtu. Za sebe doporučuju.
Malý update. Film jsem viděla včera a bohužel, jeho špatné hodnocení je naprosto oprávněné. Knižní a filmový Sněhulák mají společného opravdu jen toho sněhuláka. Příběh je vážně strašně pozměněný, až tragicky. Žádný boj o život Sylvie Ottersenové, žádný žhavý sex Harryho A Ráchel, žádný snehulák v mrazáku. A poslední ránu z milosti zasadili filmaři svému dílu vraždou KB.
I přes to, že to nějak nebyl šálek mé kávy, musím dát čtyři hvězdičky, protože napsané je to skvěle. Paní Klevisová totiž píše skvěle :-). Každý příběh mi na konci vehnal slzy do očí a to si myslím byl záměr této knihy, dojmout, pohladit.
Dávám čtyři hvězdičky za opravdovost ne až tak detektivní zápletky, jako spíš toho, kam až se může dobrat žena na mateřské dovolené. Rodičovství je sice krásné, nicméně mateřská se bohužel opravdu může zménit v uvozovkách ve vězení, když doma neklape všechno tak jak má. Četla jsem to se zatajeným dechem a říkala jsem si, ještě že mám doma parťáka. Kniha je to melancholická, velmi depresivní, ale něco v člověku zanechá.
Knížky Shari čtu v originále a vždycky netrpělivě čekám, až vyjde další, zatím se nestalo, že by se mi některá nelíbila. Tuhle jsem četla už před více jak rokem a moc se mi líbila, byla trošku jiná než předešlé, ale Shari nepíše jednotvárně, což potvrdila i v další její knize, What have you done, která je její nejnovější a ještě nevyšla v češtině, a já můžu říct, že je na co se těšit, za mě to bylo famózní počtení. Za mě obě knihy stojí za to, každá je úplně jiná, ale styl Shari je stejný, mám ráda její krátké věty, popis charakteru, pojmenováni pocitů, hodnocení situaci, vždy je to neuvěřitelne trefne, nato, že Shari je Američanka a musí být mezi naším uvažováním rozdíl, mám pocit, že některé věci cítíme snad všichni na světě stejně a to je například láska a strach o vlastní děti a o tyhle věci v obou jejích nejnovějších knihách jde. Ta úplně nejnovější vás dostane, hlavně mámy dcer, a já vám závidím, že ji máte ještě před sebou.
První polovinu knihy jsem četla docela dlouho, ale jakmile se začalo odhalovat, co se doopravdy stalo, bylo už těžké knížku odkládat. Já to tedy vůbec nečekala. Ale autorka už je taková, ona to vždycky nachystá tak, aby to překvapilo, nedá se jí upřít kreativita. Bylo to šokující, nečekané, promyšlené. Knížku opravdu doporučuji, stejně jako všechny ostatní od autorky, jistotou je pokaždé překvapivý nepředvídatelný konec.
Přečetla jsem první a pak až třetí díl, u toho třetího jsem už věděla, co očekávat a opravdu. Celá knížka je skvělá, příběh je velmi smutný, ale nápaditý! Velice dobře vykresleny. Vše celkem dává smysl. Konec je lehce překombinovaný, což bylo i v prvním díle, jakoby autorka moc tlačila na pilu v tom, aby opravdu co nejvíce věci měly nějakou souvislost. Konec ani jednoho z dílů nebyl úplně překvapivý. Mě se to každopádně líbilo a můžu vřele doporučit, bylo to napínavé a bylo mi smutno.
Knížka to byla zvláštní, příběh se opravdu nedá přirovnat k ničemu, co jsem doteď četla, ale líbilo se mi to. Byla tam spousta věcí k zamyšlení. Nelehké lidské osudy. Snaha o to ulevit si, a Dům pohody, i když to tak chvíli nevypadalo, nakonec vlastně zafungoval nad očekávání. Když Máša porovnávala osudy a situace lidí ve své rodné zemi a v Austrálii, dávalo to perfektní smysl, v knížce bylo řečeno hodně pravdy. Konec v podstatě happyend až na kapitolu s Masinym bývalým manželem, která mnohé osvětlila a mě rozbrečela.
Knížky jsem se trochu obávala, ale od první stránky jsem věděla, že styl psaní mi naprosto sedí a že to asi půjde. Nakonec se mi většina příběhu fakt moc líbila, doplňující fotky mě hrozně mile překvapily, opravdu poutavě doprovázely vyprávění. Je to taková netradiční fantasy pohádka pro větší děti a dospělé. Jediné, co mě osobně nesedlo byla poslední akční část, ale být to tam určitě muselo. Ráda si přečtu další díl a snad i shlédnu film, i když už z ukázek je mi jasné, že je to opravdu jen na motivy, jako ostatně vždycky.
Anders píše krásně, popisy prostředí umí být v knížkách nuda, ale u Anderse je to naopak, v jeho knížkách je to to, na co se těším nejvíc. Jarní oběť mě bavila od začátku do konce, konec teda tošku zvláštní, ale to byl u všech předešlých dílů taky. Za mě nejlepší díl Zimní oheň, ale Jarní oběť vřele doporučuju. Na konci mi i slzičky ukáply.
Moje hodnocení spíš 3,5 hvězdičky. Koment obsahuje SPOILERY!
Příběh je o únosu miminka, ale není napsaný tak, že by to vysloveně rvalo srdce. Postupně se v něm odkrývají věci, které se na konci objasní a hezky do sebe zapadnou. Je to fakt napínavé, tak jak už to u autorčiných knih bývá, ani tahle nešla odložit. Ale někdy už mi ty popisy duševního rozpoložení zůčastněných přišly trochu zdlouhavé, za to ty ubrané hvězdičky. Taky mi to přišlo lehce překombinované, ale smysl to dávalo pořád, to zase ano. Dítko se domů vrátí, únosce je dopaden, ale komplic není potrestaný, což se mi nezdá, i když se určitě potrestal nejvíc sám, i zákon mu měl dát přes prsty. A poslední kapitola, no děs, proč k sousedce vůbec lezla? Nicméně její psychický problém by se asi měl řešit, komu by zakroutila krkem příště? .... knížku doporučuju, i když od autorky to není její nejlepší kousek.