Veronty komentáře u knih
Číst Oveho jako první knihu od Backmana, určitě by mě překvapila víc. Ale protože jsem prvně četla Babičku a Britt-Marii, bylo mi už od prvních stránek celkem jasné, kam a jak se bude celá kniha ubírat. Jenže mi to vůbec nevadilo. Občas prostě všichni potřebujeme milý a bezelstný příběh pro pohlazení po duši. A to, že z nás opět Backman tak trochu ždíme emoce, k němu prostě už asi patří.
Krásná? Mohla bych snad o takové knize napsat, že je krásná? Jistěže ne. Ale pocit, jaký ve mě zanechala je neskutečně silný. V mé knihovně zaujme náležité místo!
Nevím, jestli je to tím, že mám mlíko na mozku, ale našla jsem právě mou (svou?) nejzamilovanější knížku!
Tohle byl pořádný krok vedle. Oproti ostatním dílům série s detektivem Joonou Linnou, které jsem prozatím četla, je tenhle nejméně uvěřitelný a na můj vkus silně přitažený za vlasy. Stejně jako u ostatních sice nechybí napětí a svižný spád děje, ale takové množství absurdních náhod mě iritovalo. Někdy je opravdu méně lepší než více.
Autorka ve svém proslovu při převzetí ceny Johna Newberyho prohlásila, že jí samotné bylo v Jonasově světě dobře. To mně teda rozhodně ne. Celou dobu při vykreslování způsobu života a poměrů ve společenství jsem cítila hroznou tíseň. Nečekala jsem, že mě kniha určená dětem může tak moc znepokojit. Za mě palec nahoru, tahle kniha stojí za přečtení (a to nejen dětmi).
Já teda nevím, co tu většina lidí očekává, napínavou bombu hned od první stránky? Pokud ano, sáhněte po severské detektivce, King tohle nemá zapotřebí. Podle mě nebyla první polovina knihy vůbec špatná, vždyť bez ní by ta druhá neměla vůbec na čem stavět. I když mám raději knihy, kde King používá méně nadpřirozena, tady hodnotím pěti hvězdami.
Tak tohle bylo opravdu náročný čtení! Určitě ne obsahem, ale prostě fyzicky. Ta knížka nejde udržet otevřená déle než 5 minut, aniž by čtenář nedostal křeč do rukou. Co se týče obsahu, tam je to pravý opak. Jednoduché letní čtení o pubertálních strastech s láskou a přátelstvím. Ač je knížka určena pro jinou věkovou kategorii, než jsem (bohužel!) já, i tak mě bavila a trošku mi připomněla moje kotrmelce z mládí.
Stále jsem měla pocit, že ten příběh znám. On je totiž opravdu stejný, jako miliony dalších. Většinou se dá odhadnout, co bude na dalších stránkách následovat a konec jakbysmet. Jenže, nakonec mi tolik ani o ten příběh nešlo, líbila se mi prostě Britt-Marie. Je to milá, veselá i smutná knížka, která trošku ždíme z lidí emoce. Nepatří určitě k nejlepším, které jsem kdy četla, ale proč ne, jednou za čas..
A zase ten konec! Stejně, jako u Nezbytných věcí, jsem knihu hltala jedním dechem, pak ale přišlo rozčarování z konce. Nebýt tak kýčovitý, rozhodně bych knihu ohodnotila 5 hvězdičkami.
Tak sladký, až z toho trnou zuby. Uznávám, že asi nejsem úplně cílovka, ale ženská s romantickou duší ano. Bohužel mě ale některé pasáže nutily se nad absurdností děje uchechtnout, tak jsem se cítila spíš jako cynik.
Co mi také dost vadilo, bylo velké množství textových chyb, které na kvalitě knize také nepřidaly.
Krásné, milé a inspirující dílo. Kaluže, Larry Walters, Startovací kabely a milý samaritán, Mořská panna, Pastelky.. dokonalé!
Zajímavý příběh a hezky vrstvený děj. Avšak konec mi v porovnání se zbytkem knihy přišel trošku laciný.
Kniha, která mě svým napětím donutila tajit dech! Vadilo mi, že nedokážu číst rychleji, protože jsem celý příběh chtěla „zhltnout" hned! A taky proto, že jsem se už začínala dusit.
Smutný příběh o hromadě předsudků, nepřítomnosti empatie a neschopnosti naslouchat druhému. Jedovatý koktejl servírovaný dospívajícímu člověku, byť třeba podávaný nevědomky a s těmi nejlepšími úmysly. Nastává mezigenerační boj, který často nekončí dobře. Pro mě velmi silné téma.
Skvělý, absurdní, vtipný a napínavý kousek! Tohle jo, to bylo dobrý!
Smutná a zároveň krásná kniha o nenápadném hrdinovi. Je až neuvěřitelné, jak pár kratičkých vět a několikero obrázků může obsáhnout tak velkou tíhu tehdejší doby. Svět by byl o tolik lepší, kdyby v sobě lidé našli alespoň malou část Nickyho dobroty.
Nuda od začátku do konce. Jediné, co mě při čtení téhle červené knihovny překvapilo bylo, že mě nepřekvapilo vůbec nic. Naprosto předvídatelný děj, kdy je čtenář stále minimálně dva kroky před spisovatelem. Jednoduché čtení pro pubertální holky.
Rozhodně se nejedná o klasické pohádky, jak slibuje název knížky. Respektive klasické být můžou, ale ne tady u nás. Jednotlivé pohádky sic jako klasické vypadají, ale liší se v tolika detailech, že to rozhodně naše Popelka ani Červená Karkulka nejsou. Jednu hvězdičku uděluji za hezké zpracování. Psané verze pohádek doprovázejí obrázkové osnovy, podle kterých se dají jednotlivé příběhy spolu s dětmi hezky převyprávět. A myslím, že s dětskou fantazií získají krátké a strohé příběhy mnohem lepší a hezčí rozměr.
Tohle číst pro mě bylo opravdové utrpení. Nestává se mi často, že odložím rozečtenou knihu, ale s touto jsem bojovala dobrý měsíc a boj nevyhrála. Po přečtení konce, který lze zhruba vytušit takřka od začátku příběhu, jsem se utvrdila v názoru, že dočtením knihy bych jen marnila svůj čas. Hlavní postava Flora je neuvěřitelně naivní, ukňouraná, neschopná a nesympatická dívka, která ve svých 21 letech hledá samu sebe. Hledá dlouho. Název knihy je tedy i v tomto směru dokonale vystihující.