Verunka289 komentáře u knih
Opět skvělý psychothriller z pera této autorky. Zatím jsem s ní nikdy nešlápla vedle. Kniha byla plná tajemství, vůbec jsem nevěděla, komu tady věřit, co se vlastně v Kruhu děje.... měla jsem pocit, že jsou do toho namočení snad úplně všichni dle jejich chování. Závěr byl nečekaný, měla jsem v hlavně úplně jiného pachatele.
(SPOILER) Děj knížky byl hodně přitažený za vlasy a pochybuju, že by se to takto v reálném životě mohlo stát, což ale není ani účelem psychothrillerů - nemají ukazovat reálný život.
Linka s vraždou Jane mi přišla trošku zbytečná, protože samotný motiv pro vraždu byl poměrně nesmyslný. A kdyby tam ta vražda nebyla, myslím, že by to ani nevadilo.
Naopak linka se ztrátou paměti, předčasnou demencí a zákeřností a vynalézavostí Rachel a Matthewa byla naprosto geniální. Úplně jsem cítila to zoufalství a bezmoc Cass a jsem ráda, že se na konci tak vzchopila a oběma to natřela.
Pokud máte chuť dát šanci novému českému autorovi, tak toto je rozhodně ta kniha, která by vás neměla minout. Kdybych nesledovala některé knižní blogery, pravděpodobně by mi tato kniha úplně unikla, protože podle anotace, obálky, jména autora by mě asi nijak neoslovila, necítila bych se jako cílová skupina.
Hned na začátku mě docela překvapilo, že o takovém tématu píše zrovna mladý muž, prostě jsem si myslela, že nedokáže pochopit dívčí mysl a že mu problematika nějaké manipulace nemůže být blízká. Byl to jen můj hloupý předsudek a musím uznat, že jsem se mýlila.
Kniha působí skličujícím dojmem, vyvolává ve čtenáři pocit zoufalství a bezmoci. Budete s tím chtít něco udělat, budete chtít vstoupit do knihy a Daniele a její sestře nějak pomoct, budete mít chuť křičet, mlátit kolem sebe, vytrhnout Danielu z jejího toxického prostředí, ať má klid...
Ale je taky možné, že to ve vás bude vzbuzovat i druhou stanu mince.... Je to všechno skutečné nebo se to odehrává jen v hlavě Daniely?
V této knize jsem Julii Caplin nějak nepoznávala. Vůbec jsem se nemohla začíst, knížka mě nudila, hlavní postavy mi byly nesympatické. Fiona mi až tak nevadila, i když moje oblíbenkyně to nebude, ale Gabe mi byl teda vyloženě protivný. Jinak Japonsko jako takové se mi docela líbilo a bylo vykresleno moc hezky, některé lokality jsem si pak vyhledávala na fotkách.
Po Kodani a Brooklynu za mě slabší díl. Paříž zde byla popsaná úplně bídně. A jak se z Niny stala bleskovou rychlostí naprosto úžasná cukrářka prakticky bez nějakých dřívějších zkušeností a kurzů a jak jí všichni ochotně ve svém volném čase a zdarma pomáhali s rekonstrukcí cukrárny, to bylo pravdu hodně úsměvné.
Opět skvělé a napínavé počtení, za mě poměrně dost nepasovatelné na současnost, např. zatajování informací o existenci třináctého kraje apod.
Jak jsem v prvním díle neměla až tak ráda Peetu Mellarka, tak tady v mých očích neskutečně dospěl a stal se naopak mou nejoblíbenější postavou.
Přečteno jedním dechem a opět krásný zážitek. Moc se mi líbí to cestování časem, a to, jak je propojena minulost s přítomností. Těším se na závěr celé série.
Příběh byl zase trošku jiný, ale líbil se mi. Bavila mě hlavně část s obry a s Podzemí.
Jeden z těch lepších dílů celého cyklu Letopisů Narnie. Moc mě bavila plavba mezi jednotlivými ostrovy, navštěvování stále nových míst. Ostrovy jsem si reálně představovala, rozhodně to hodně vzbuzovalo moji fantazii.
Minier v mých očích trošku ztrácí šťávu a knížka je zbytečně rozvleklá. Jen doufám, že se zas v dalším díle záhadně neobjeví Marianne...
Na knize oceňuju asi nejvíc ilustrace, jinak příběh nic moc, možná jsem ho jen nepochopila, těžko říct.
Námět byl moc zajímavý a měl obrovský potenciál, bohužel zpracování ale pokulhávalo. Na mě kniha neměla ten potřebný drive a dlouhé popisné pasáže mě neskutečně nudily. Bavila mě asi až tak poslední kapitola.
Kniha měla velmi zajímavé téma, byla napínavá, přečetla jsem ji během 2 dní, což je na mě dost rychlé tempo.
SPOILER
Konec ale nebyl úplně podle mých představ, protože si myslím, že v reálném životě by takový příběh rozhodně nekončil happyendem. Nemám moc ráda takové vyumělkované konce, které navíc postrádají logiku.... celou dobu se měl Jack hodně na pozoru a teď najednou si nevšimne, že mu sype prášky do pití? Nevšimne si, že mu plave na povrchu whisky nějaký bílý prášek? A pak ho najdou ve sklepě.... jak se tam dostal a čím se tam otrávil? Ve sklepě mu Grace přece nenechala žádné prášky nebo sklenici jako důkaz.... Navíc dveře měl zavřené z venku...
Nelogické, uspěchané a vlastně by byl mnohem lepší špatný konec, ale reálný.
U knihy povídek je typické, že asi ne každý příběh čtenáře zaujme. Mě jich ale zaujala více než polovina a proto mohu knihu hodnotit velice kladně.
Nejvíc se mi líbily povídky Milujte se a množte se, Vesnice 113, smutná Řeka Nemunas, ale na úplné špici stojí Život po životě pro svou tajemnost, napětí a špetku duchařiny :)
Asi nejvíc nechutná, skličující, bolestná kniha, jakou jsem kdy četla! Ale myslím to teď v dobrém slova smyslu s ohledem na hodnocení autora.
Utrpení Máji pro mě bylo úplně hmatatelné.
Škoda závěru, za ten ubírám hvězdičku.
Výborná, napínavá detektivka. Postavy Carla Morcka a Asada jsem si moc oblíbila a těším se na další jejich případy.
Oveho jsem si zamilovala hned od samého začátku! Rozhodně mi nepřišel jako morous, spíš jsem si celou dobu říkala, že má ve všem pravdu.... vždyť kolik mladých lidí v dnešní době si umí něco opravit, něco postavit, vybudovat... Jeho příběh mě vtáhl, moc jsem si ho oblíbila a teď mi bude asi dost chybět.
Na knížku jsem se moc těšila a mé očekávání docela splnila. Byla napínavá a čtivá.
Jednu hvězdičku ale ubírám za nápis na obalu "Jen pro silné povahy". Téma zneužívání dětí je sice otřesné, ale na druhou stranu nebylo popisováno nic, při čem by se mi zvedal žaludek, bylo nějak na zvracení nebo úzko... Možná to ještě nedokážu tak vnímat proto, že sama nemám děti a tak si to neberu příliš osobně...
Hned se pouštím do druhého dílu, protože ten první zůstal hodně otevřený....
To byla tak krásná, milá, kouzelná knížka! Hned po přečtení bych klidně začala číst znova. Dovedu si představit i filmové zpracování. Všechny ty postavy byly tak neskutečně milé a laskavé, měla jsem chuť se tam k nim přestěhovat a prožívat jejich příběh.