Verunka289 komentáře u knih
Druhý díl série byl super, knížka měla spád, napětí, zajímavou zápletku. Ze Hry o dědictví jsem moc nadšená nebyla, tady jsem si docela spravila chuť.
Romantická linka za mě naprosto zbytečná, ale nic, co by mi zásadně překáželo.
Nejvíc se mi asi na knize líbil celý ten koncept - příběhy psané od konce k začátkům a hlavně nádherné autorské skladby (moc se mi líbilo načítání pomocí QR kódů, je fajn, že literatura jde v tomto směru dopředu).
Příběhy jako takové byly moc milé, takové pohlazení po duši, první půlka za mě asi lepší, závěr už slabší. Literárně to asi nebylo nic až tak převratného, ale při čtení mi bylo pěkně, usmívala jsem se a měla jsem hřejivý pocit, a to mi v ten okamžik stačilo.
Ačkoliv nejsem cílová skupina, občas si nějakou young adult knížku s radostí přečtu. Bylo to takové milé, naivní počtení, zpestřené humorem a hláškami z Harryho Pottera (což mi nevadí, jsem HP fanynka). Hlavní postavy byly takové docela dětinské, nedokázaly spolu pořádně mluvit o problémech. Nevím, jestli je to pro ten středoškolský život typické, už si to vlastně asi moc nepamatuju. Ale ve výsledku jsem dostala asi přesně to, co jsem od knížky očekávala, takže jsem spokojená.
Nešťastná za mě byla ta velmi pevně lepená měkká vazba, to se fakt četlo hodně špatně. Doufám, že u dalších dílů už to tak nebude.
Sdílím názor některých dalších níže, že druhý díl byl slabší, obrovsky se to rozjelo asi až na posledních cca 70 stránkách. Děj v knize byl určitě důležitý pro pochopení celého příběhu, ale dalo se to klidně tak o 150 stránek zkrátit. Nicméně na konci opět velký zvrat, takže se hned pouštím do posledního dílu.
Nádherná a dojemná sbírka povídek. U nejedné jsem si i dost pobrečela. Vždycky si říkám, jestli jsou ty povídky vymyšlené anebo odráží i skutečný život autorů, protože pokud ano, je mi nesmírně líto, že ne každý má nádherné Vánoce. Povídky Od mámy z lásky (Aleš Novotný), Bratrské pouto (Martina Mátlová), Maršmeloun pro Ráchel (Veronika Burgerová) a Polička vyřazených knih (Klára Nováková) mě totálně rozsekaly, u těch jsem bulela jak želva.
Po povídkové sbírce Všechny barvy duhy, která pro mě byla docela zklamáním, toto bylo opravdu překvapení, povídky mi hodně sedly. U některých jsem se i docela bála. Nejlepší (nejstrašidelnější) za mě asi povídka Toby od Anny Musilové, vyvedená byla taky povídka Mikuláš nosí smrt od Rádi Blažka. Opět musím obdivovat, kolik nadaných mladých lidí v České republice máme.
Mít teď 10 let, asi jsem totálně nadšená a u čtení hýkám smíchy! A víte co? Je mi 36 let a nadšená jsem stejně :D Není to knížka, která by mi něco přinesla nebo mě nějak obohatila, ale odreagovala jsem se hezky, možná si i zavzpomínala na moje studijní roky.
Greg je ale totální nemehlo! :D
Moje první setkání s autorkou. Kniha byla velmi svižná, četla se pěkně. Hlavní postavy mi byly i celkem sympatické, docela příjemné byly i časté narážky na Harryho Pottera. Bylo ovšem hodně znát, že je kniha určena opravdu spíš pro mladší čtenáře, řekla bych tak 11 - 14 let cca, což jsem ale od začátku věděla, takže to nemůžu považovat za mínus knihy. Ráda se pustím i do dalších dílů.
U Miniera jsem zvyklá na vyšší standard. Asi mi dost vadilo, jak se tam pořád oháněl dobou rouškovou... myslím, že jsme toho měli všichni dost ty 2 roky všude kolem sebe, nepotřebuju to mít zakomponované i v detektivce. Jinak ty zvířecí hlavy jsem asi úplně nepochopila. To co mělo za smysl? :D
Toto byla tak zbytečná kniha, nic mi to nedalo.... dočetla jsem ji jen proto, že knížky prostě dočítám, když už s nimi začnu, nic víc, nic míň.
Po knížce Lev, čarodějnice a skříň pro mě docela zklamání a celá první půlka knihy mě nudila. Zajímavé to začalo být teprve v okamžiku, kdy jsme se dostali do Narnie. Tam už byl svět opět v pořádku :)
Hru o trůny jsem zatím nečetla, takže nemám souvislosti. Za mě byly povídky milé, ale rozhodně nic napínavého, od čeho bych se nemohla odtrhnout. Ve velkém množství postav jsem se bohužel docela ztrácela.
Terezu moc ráda sleduju na Instagramu, poslouchám občas její podcasty. Knížka mi ale přišla neskutečně přeslazená (na druhou stranu přesně odpovídá svému názvu "Šlehačková oblaka"), Johni opravdu jak nějaký princ z pohádky. Nějak nevěřím tomu, že toto v reálném životě existuje, ale možná jsem prostě jen pesimista.
Druhý díl byl pro mě zbytečně zdlouhavý, myslím, že by se jeho děj dál klidně zkrátit jen do nějakých 100 stránek. Objevilo se několik nových zajímavých postav, nejvíc jsem si oblíbila asi Sturmhonda.
Vztah Mala a Aliny mi naopak v tomto díle dost překážel a jejich neustálé dohady mi byly hodně protivné.
Knihu bych v nějakých 15 letech asi ohodnotila mnohem lépe, teď už mi ale příliš strachu nenahnala. Jinak pro mě ale vzpomínka na dětství, kdy jsem Stopy hrůzy četla v jednom kuse.
Nejlepší kniha od současného českého autora, jakou jsem kdy četla, a to i přesto, že hlavní postavy mi byly neskutečně protivné :)
Úžasná povídka! Mám moc ráda styl a jazyk, jakým píše F. S. Fitzgerald. Přečetla jsem za jednu cestu vlakem a po celou dobu jsem se musela usmívat :)
Z počátku romantický příběh, na závěr pořádné drama.... Knížka se mi líbila právě díky nečekanému závěru :)
Neuvěřitelně depresivní kniha plná bolesti, osamělosti, nepochopení, neschopnosti komunikovat... Je hrozné jak jedna jediná chyba v dětství (i když v Mattiově případě asi bohužel neomluvitelná :( ) dokáže změnit celý další život...