veruptackova komentáře u knih
Musím přiznat, že zejména ze začátku je tempo hodně pomalé a díky tomu vás pravděpodobně okamžitě nepohltí. Navíc se tu objevuje poměrně dost postav, které snadné orientaci v příběhu úplně nepomáhají.
Co chci vyzdvihnout, je samotná zápletka, která na konci skvěle vygradovala a styl vyprávění.
Sympatický a spoilerující vypravěč prostě přidal knize na originalitě.
Např. už v prologu se dozvíte, na kterých stránkách se objeví mrtvola. A i když obvykle spoilery nevyhledávám, takto zasazené do děje mě prostě bavily.
3,5*
Musím přiznat, že se mi tento historický román nečetl úplně lehce. Chyběla mu jistá svižnost a možná i dramatičnost, na kterou jsem zvyklá od svých oblíbených autorek. Trochu jsem nechápala hlavní hrdinku a její rozpolcenost ve vztahu dvěma mužům. Sama bych totiž měla celkem jasno, ale přece jen Lucy je v příběhu pouhých jednadvacet let, a tak jí jistou dávku naivity musím odpustit.
Rozhodně však knihu můžu doporučit těm z vás, kteří se chcete dozvědět více o občanské válce ve Španělsku. Velkou roli v příběhu hrají i organizace na podporu uprchlíků a autorka věrohodně vykresluje i běžný život v tehdejší době.
Za největší plus knihy považuji odlišný pohled bratrů Jamieho a Toma na občanskou válku. Každý totiž stojí na jiné straně barikády a díky tomu jsem lépe pochopila tehdejší motivy lidí, dostala i jiný úhel pohledu na události, které člověk zná z dějepisu. Zkrátka, že nic není jen černobílé, a to mě na knize opravdu bavilo.
3,5*
Představte si kolumbijskou telenovelu v tom nejlepším slova smyslu. Přesně takový totiž je vztahový thriller Víkend plný viny. Možná se vám dostane lehké rekapitulace po reklamní přestávce a asi budete předem trochu tušit, ale rozhodně budete chtít číst dál. Čtivost je totiž společným faktorem, který se pojí ke knihám Sandie Jones.
Mě osobně se líbí, že tohle není další tuctový thriller, který zapadne v množství vycházejících knih, ale věřím, že si jeho zápletku budu pamatovat ještě dlouho po dočtení. Současně je mi jasné, že nebude sedět všem. Na to je asi až moc specifický.
Pokud si však jednou místo příběhu miliontého sériového vraha chcete raději přečíst příběh plný intrik, propletených vztahů a možná i kapky nereálnosti, sáhněte po Víkendu plném viny.
Druhý díl ze série se sympatickým HenryFordem, který se vyrovnává se svými vlastními démony, byl jednou z mých nejočekávanějších knih letošního roku. Loňský první díl této série mě totiž naprosto dostal a zařadil se mezi mé top knihy roku. Proto jsem měla opravdu velká očekávání od Temného dědictví. A přiznávám, že jsem se ze začatku nemohla začíst tak lehce, jako tomu bylo v případě prvního dílu. To je ale jediné negativum, které bych knize vytkla.
V některých recenzích jsem četla, že vyšetřovací tým jepoměrně obsáhlý a je tu spousta jmen. Osobně jsem s tím neměla žádný problém a většinu si dobře pamatovala z prvního dílu. A ano, souhlasím s tím,že jedna z postav Hannah, by si zasloužila více prostoru. Protože její přístupa celkově to, jak autor vykresluje osobu s Aspergerovým syndromem měprostě baví!
Tuhle sérii doporučuji všem milovníkům klasických detektivek, ve kterých se poctivě vyšetřuje a společně s hlavními postavami hledáte stopy, které vám autor perfektně dávkuje. Stejně jako v případě prvního dílu nedostanou vyšetřovatele nic zadarmo a musí pachatele sami odhalit. A to je přesně ten typ detektivek, které mám nejraději, takže i když v mýchočích Temné dědictví rozhodně netrumflo Temnou hru, už se moc těším na třetí díl.
První díl z nové krimi série se rozhodně povedl. Byť anotace zní jako poměrně klasické thriller, kterých vychází každý měsíc spousta, mě osobně si kniha naprosto získala. Slovo čtivost dostalo díky této knize pro mě naprosto nový rozměr.
Nejedná se o nijak zapeklitou detektivku plnou brutality, ale celý příběh stojí spíše na zajímavých postavách. Už dlouho se mi nestalo, abych si hlavní postavy okamžitě oblíbila a i některé další mě fascinovaly. Mezi Lauren a Huckem navíc funguje skvělá chemie, díky které se kniha odlišuje od podobných detektivek. Ano, možná je díky tomu spíše thrillerem pro ženy, ale rozhodně se řadí k těm nejlepším, jaké jsem četla.
Scarlett Wilková perfektně vykreslila komplikovanou hlavní hrdinku. Opravdu jsem nevěděla, jestli ji mám litovat, obdivovat nebo nenávidět. Krásná Neonila přijímala rány osudu s ledovým klidem až na mě působila neuvěřitelně. I když to k charakteru hlavní hrdinky opravdu sedělo a díky tomu byl možný sledovat kontrast mezi ní a Emilem, rozhodně mi chybělo více emocí, aby mě jejich životní příběh vzal pořádně za srdce. Podobné dojmy jsme měla při čtení Šikmého kostela Karin Lednické, a právě proto čtenářům této knihy chci Ty chladné oči doporučit.
Co se mi na knize líbilo nejvíc bylo zasazení příběhu do ne tak úplně známých dějin a za to autorce opravdu děkuju. Zejména v části, která se odehrávala v 60. a 70. letech v Československu, jsem získala spoustu nových informací a další si jsem měla potřebu vyhledat. A i když jsem některá fakta znala, mnohdy mi unikaly souvislosti. Díky této knize jsem si tak udělala přesnější obrázek o životě v druhé polovině dvacátého století, který si většina z nás narozených po Sametové revoluci ani neumí představit.
Po tvorbě této mladé české autorky pokukuji už od vydání její předchozí knihy Příběh slunečnice, která jednu dobu nebyla k sehnání. Proto jsem moc ráda, že se mi do ruky dostala tato její novinka a já tak objevila novou českou autorku, která rozhodně umí psát.
Knihy, ve kterých se střídají dvě časové roviny, mám ráda, ale obvykle preferuji linku z minulosti. V tomto případě se většina děje odehrává v současnosti. Přiznám se, že jsem dostala trochu jinou knihu, než jakou jsem dle anotace očekávala. A asi poprvé v životě mi to vůbec nevadilo.
Miriam Blahové dokazuje, že kniha nemusí mít 400 stran, aby ukrývala silný příběh, který vás vezme za srdce. Navíc zkombinovala zdánlivě nesourodé střípky, které však dávají smysl a vytváří čtivý příběh s kapkou romantiky a překrásným poselstvím. Po přečtení mám nejen chuť navštívit Lomnou, ale i vyhledat si více informací nejen o dřevařské kolonii.
Knihu doporučuji všem, které mají rádi knihy, ve kterých se prolíná několik žánrů.
Sedmiletá Lucy zmizí z kolotoče plného lidí. Nikdo neví, jestli utekla nebo ji někdo unesl, protože si nikdo ničeho nevšiml. Josie Quinnová byla v blízkosti kolotoče také a proto je jasné, že se do hledání malé Lucy okamžitě vrhne.
Tichý pláč obsahuje zápletku, která zasáhne nejednoho rodiče. Věřím, že si při čtení budete pokládat otázky typu "Co bych udělala v tomto případě já?". Donutí vás se zamyslet, tápat a hltat každou stránku.
Knihy Lisy Regan nevynikají nějakou extrémní brutálností, nemají neuvěřitelně komplikovanou zápletku, ale vždy mě chytnou hned od začátku a neskutečně baví. Tohle je prostě jedna z těch sérií, jejíž díly čtu hned jak vyjdou. A to v dnešní době, kdy na nás nakladatelé chrlí jednu lákavější knihu než druhou je opravdu co říct.
V mých očích se sice stále nevyrování třetímu dílu Matčin hrob, i tak se mi Tichý pláč opravdu líbil a oceňuji, že si tato série drží určitou laťku.
Pokud hledáte čtivé krimi, které není plné potoků krve, rozhodně sáhněte po této sérii.
Kopírák je kniha, která je poslední dny vidět snad úplně všude. Skvělá marketingová kampaň a dokonalá ořízka způsobili, že se do této knihy chce pustit snad každý milovníky krimi thrillerů.
Kniha skutečně obsahuje příběh, ve kterém najdete snad všechny aktuální trendy. Je libo vyšetřovatele se závislostí? Neprávem obviněnou? Hrůzné vraždy? Rádi čtete o skutečných zločinech? Tohle všechno, a ještě víc v knize najdete, a proto si myslím, že se bude líbit většině.
Kniha má totiž naprosto skvělý námět, u kterého mě překvapuje, že s ním nepřišel někdo už dřív. (Nebo rozhodně ne v takovém rozsahu). Autorka si ale taky sama sobě nasadila laťku, protože si nejsem jistá, jestli tento nápad půjde snadno překonat. Každopádně se nemůžu zbavit dojmu, že v podání jiného autora by to byl opravdu top thriller.
Co se týká brutálnosti knihy, určitě není vhodná pro ty z vás, kterým vadí detailně popsaná místa činu. Osobně si však myslím, že bych našla hned několik brutálnějších adeptů. Rozhodně neočekávejte druhého Chrise Cartera, jehož čtenářům je Kopírák doporučován. Dle mě má totiž Carter propracovanější postavy i zápletku, a i vraždy jsou brutálnější. V případě Kopíráka jich jen bylo prostě víc. Rozhodně to však neznamená, že by mě Kopírák nebavil. Dostala jsem od něj přesně to, co jsem chtěla - čtivý příběh, který je možná plný thrillerových klišé, ale rozhodně umí napnout.
Pokud hledáte thriller na relax a nevadí vám trochu detailnější popisy vražd, Kopírák by pro vás mohl být to pravé. Já osobně jsem opravdu zvědavá, s čím přijde autorka příště.
Hlavním kladem této série jsou propracované postavy a zajímavé zápletky. Dokonalá kořist je plná krve, zvrácených motivů, komplikovaných postav a i pár nečekaných zvratů. Trochu nerozumím, proč je tato série často házena do kolonky thrillery pro ženy, protože zcela upřímně mi vraždy příjdou brutálnější a popisy detailnější než třeba u knih Roberta Bryndzy.
Na jednu věc přišla podstatně dříve než Luc s Avou, což mi obvykle v krimi thrillerech vadí, ale přes všechny klady, které tato kniha má to vyšetřovatelům ráda odpustím.
Příběh, který mě pohltil tak, že jsem v době, kdy jsem neměla čas na čtení musela sáhnout po audioverzi. Která je mimochodem skvěle načtená Janem Šťastným, takže pokud preferujete audioknihy rozhodně si na nic nečekejte a začněte poslouchat. Já teda rozhodně pokračovat budu.
Tímto skvělým druhým dílem se DOKONALÁ série zařadila k mým nejoblíbenějším. Už se mi dlouho nestalo, abych po dočtení nějakého krimi měla hned chuť sáhnout po dalším dílu.
Poetický! To je slovo, které naprosto vystihuje Človíčkův příběh. Útlá knížka toho v dnešní uspěchané době asi více předá starším čtenářům, které možná taky donutí se zastavit.
Co je však nutné na této knize vyzdvihnout jsou ilustrace, které naprosto dokonale zachycují Človíčkům příběh. O tom, že je Adrián Macho skvělý ilustrátor, asi nepochybuje nikdo, komu se do ruky dostala jeho překrásná Gerda. A pokud snad velrybu Gerdu neznáte, rychle to napravte.
Kniha je doporučována pro děti od 6 let. Nicméně toto doporučení je dle mě kvůli pochopení poselství příběhu. Příběh je krátký a rozvržen na stranách tak, že bych knihu doporučila na předčítání i mladším dětem. Zaujme je totiž překrásnými ilustracemi a svou délkou u příběhu udrží pozornost i mnohem mladší děti. Alespoň v případě mé dvouleté dcery to platí. A pokud ještě dítě není dost velké, abych chápalo alespoň základní myšlenku příběhu, rozhodně s ním můžete rozvíjet slovní zásobu a prohlížet ilustrace, díky kterým tato kniha zaujme na první pohled malé i velké.
Knihy Jules Wake alias Julie Caplin jsou jedny z mála současných romantik, po kterých vždy ráda sáhnu. Tyto příběhy totiž pro mě mají narozdíl od většiny knih tohoto žánru přidanou hodnotu. Postavy obvykle nejsou plytké, autorka umí skvěle nalákat na destinaci, ve které se kniha odehrává a vykouzlit vám úsměv na rtech. A přesně taková je i kniha S láskou z Riviéry.
Ano, tohle je jedna velká pohádka pro dospělé, jejíž zápletku odhadnete po přečtení několika prvních stran, ale osobně mi to absolutně nevadilo. Pokud třeba stejně jako já chcete prostřídat žánry nebo prostě jen nemáte energii na nějakou složitější knihu, rozhodně vám tuto romantickou oddechovku doporučuji.
Na konci loňského roku mě nadchla Mortonova kniha Královna Alžběta II., takže když vyšla tato biografie zkoumající vztah královských sester, bylo jasné, že si ji budu chtít přečíst. Vždy mě totiž fascinovala princezna Margaret a mrzelo mě, že se jí v knihách o královské rodině nedostává tolik prostoru. Proto jsem do čtení šla s očekáváním, že se o Margaret konečně dozvím něco nového. A to mi bylo splněno. Bavilo mě srovnání odlišných povah dvou sester, které vyrůstaly ve stejném prostředí, a přesto byly naprosto odlišné. Jejich vztah prošel nejednou zkouškou a na některé zlomové okamžiky jejich životů jsem získala úplně jiný pohled než doposud. :-)
Rozhodně musím vyzdvihnout styl psaní Andrewa Mortona. Přestože je kniha opravdu nabitá historickými událostmi, daty a spoustou informací k zapamatování, nechybí ji čtivá forma. Samozřejmě, pokud jste stejně jako já četli knihu Královna Alžběta II., nevyhnete se částem, ve kterých se autor opakuje. Přece jen historii není možné přepsat a autor nemůže ochudit ty čtenáře, kterým se do rukou dostane pouze jedna z knih. Mě osobně taková rekapitulace známého nevadila. Lépe jsem si díky tomu zjištěné informace zafixovala. I tak doporučuji nečíst knihy hned po sobě, ale třeba s několika měsíčním odstupem.
Na závěr musím říct, že se mi kniha líbila snad ještě o chloupek víc než předchozí autorova kniha. A to jsem si myslela, že není možné.
Doporučuji všem fanouškům britské královské rodiny. Rozhodně si myslím, že nadchne i ty z vás, kteří se rádi zajímáte o historii.
audiokniha - AHA! Rodičovství
Knih, audioknih a podcastů, které se zabývají výchovou a rodičovstvím je na trhu opravdu spousta. AHA! Rodičovství je pro mě však první, která není jen výčet toho, co by se nemělo dělat, ale uvádí i spoustu praktických případů a situací, díky kterým se zamyslíte nad svým vlastním postojem k dětem a třeba mnohé pochopíte. I pokud je vašemu srdci bližší jiný výchovný směr, věřím, že si z audioknihy něco odnesete. Opravdu jsem se zatím nesetkala s knihou, která by toto téma zpracovávala tak srozumitelně. Už prvních pár kapitol mi předalo hodně a po doposlouchání jsem si jistá, že si audioknihu ještě v budoucnu poslechnu znovu.
A proč jsem zvolila audioknihu a ne papírovou knihu? Upřímně jsou pro mě předávané informace lépe zapamatovatelné, pokud mi je někdo říká než když si je přečtu sama. Navíc díky skvělému přednesu Terezy Bebarové jsem byla schopna vnímat delší dobu než po kterou bych četla.
AHA! Rodičovství doporučuji všem rodičům, prarodičům .. zkrátka všem, kteří mají ve svém okolí děti a chtějí jim lépe porozumět, vést je k empatii a navázat láskyplný vztah.
Nenechte se zmást podtitulem Můj život s britskou královskou rodinou. Tahle kniha není primárně o královské rodině, ale zachycuje životní příběh Anne od jejího útlého dětství. I když je tu královská rodina zmiňována v rámci celé knihy, velký prostor je jí věnován až když se Anne stává dvorní dámou princezny Margaret. První přibližně třetina je věnována hlavně dětství a manželství autorky s výjimkou kapitoly, která pojednává o korunovaci Královny Alžběty II. Právě tato kapitola mi přišla jedna z nejzajímavějších v rámci celé knihy. Událost, o které jsme asi všichni slyšeli, je tu podána pohledem účastníka i včetně všech emocí a drobných přešlapů. Opravdu jsem při čtení měla pocit jako bych byla součástí této velkolepé události. Za přečtení stojí i zbytek knihy. Věřím, že nejednomu čtenáři změní pohled na svět aristokratů, možná se stejně jako já pozastaví nad výchovou a rodiče zasáhnou i dříve používané metody. I když se mnohdy jedná o změť vzpomínek a mohlo by se zdát, že některé informace jsou nadbytečné, rozhodně tomu tak není a čtenář dostane opravdu komplexní vhled do světa plného pravidel. Rozhodně mě bavil kontrast luxusních sídel a pustého karibského ostrova. Anne v knize mluví otevřeně o svém postavení, rodině, toxickém manželství a problémech s tím spojených. Ke knize mám jednu výtku a ta se týká překlepů a překladu, díky kterému jsem musela srazit * v celkovém hodnocení.
V neposlední řadě mi kniha splnila mé očekávání, kterým bylo dozvědět se více o princezně Margaret. A byť je toto kniha primárně o životě její dvorní dámy, rozhodně na sebe obě ženy měly vzájemný vliv, a proto je i Margaret věnován v knize prostor.
Knihu doporučuji všem, kteří chtějí nahlédnout do života aristokratů.
Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v postavách, protože se mi španělská jména hůře pamatovala. Už dlouho jsem také nečetla knihu, kde by mi byl tak nesympatický tým vyšetřovatelů. Vadilo mi, jak vyšetřovatelka míchá pracovní a osobní život, ale hlavně jak nelogicky postupuje a pro mě nepochopitelně jedná. I měsíce po přečtení knihy si pořád pamatuju tu frustraci při čtení a dokázala bych vám vyjmenovat několik momentů, kde mi nad jednáním hlavní hrdinky zůstával rozum stát. Závěr knihy mi přišel zbytečně brutální. Většinou s takovými knihami nemám problém, např. u knih Chrise Cartera to skvěle doplňuje příběh, ale v tomto případě jsem se nemohla zbavit dojmu, že se autoři snaží čtenáře za každou cenu šokovat. Celkově si myslím, že kniha má zajímavou zápletku a motiv vražd, ale bohužel ji však chybí to nejdůležitější - napětí.
V nejnovější knize australské autorky Kirsty Manning najdete typ příběhu, který funguje: dvě časové linie, srdceryvný příběh a snahu vyrovnávání se se ztrátou blízké osoby. Tentokrát je však osvědčený koncept ozvláštněný záhadou, která je potřeba odhalit a má až detektivní prvky.
Musím říct, že mě mile překvapilo, že se jedná poměrně o útlou knihu, která však rozhodně neskrývá jednoduchý a zbytečně krátký příběh. I když jsem ten pravděpodobně nejzásadnější zvrat odhadla, absolutně mi to nevadilo a kniha měla moji pozornost od začátku do konce. Přiznávám, že více si mě získala linka z minulosti, která byla podle mě skvěle vymyšlená, propracovaná a jejíž hrdinky mi více přirostly k srdci.
Knihy Kathryn Hughes jsou pro mě jistotou čtivého příběhu a lékem ze čtecí krize. Krabička vzpomínek se čte lehce i kdyžsi se dotýká těžších témat. Autorka vás okamžitě vtáhne do děje a vy si uděláte názor na postavy a věřím, že dokonce jednu z nich budete i od samého začátku nesnášet.
Co však na knihách této anglické autorky mám nejraději, jsou napínavé konce kapitol. Neprozradí toho sice moc,ale umí zaujmout natolik, že prostě potřebujete číst dál. Přestože vás některé věci možná napadnou dříve než hlavní hrdiny, rozhodně se nejedná o předvídatelnou knihu, ale čtení, které vás vezme za srdce. I tentokrát v knize najdete dvě linky - přítomnou a minulou. Rozhodně oceňuji, že v tomto případě se jedná o zcela rovnocenné linky, které do sebe na konci krásně zapadnou. Přestože mě zpočátku chování některých postav trochu zaráželo, na konci dává dokonalý smysl.
Ze čtyř knih, které jsem měla od autorky možnost číst, se mi Krabička vzpomínek díky propojení obou linek zatím líbila nejvíc. Doma na mě k přečtení čeká ještě Dopis a jsem si jistá, že to opět bude skvělé čtení.
4,5*
Autorce se povedlo na jedničku vyvolat ve čtenáři celou škálu emocí. Opravdu jsem při čtení pociťovala stres, tlak a frustraci hlavní hrdinky. Musím říct, že v tak toxickém prostředí bych nedokázala pracovat a hlavní hrdinka měla po celou dobu můj obdiv, i když jsem mnohdy nevěřícně kroutila hlavou. V knize se navíc řeší několik zajímavých a komplikovaných témat, které byly do příběhu zakomponované s citem a dávkou čtivosti.
Přestože se jedná o fikci, autorka do příběhu bravurně promítla své zkušenosti, díky čemuž celý příběh působí až děsivě reálně. Lenka Pastorčáková totiž dříve pracovala jako reportérka, moderátorka, a dokonce i jako tisková mluvčí kandidáta na prezidenta, proto jsem si při čtení celou dobu kladla otázku, co je smyšlené a co skutečné?
Děj skvěle eskaloval a ten závěr... doporučuji.
Kufr z nebe je návratem do světa Kronik prachu. S tím se samozřejmě pojí velká očekávání fanoušků první knihy. Tohle je jedna z mála knih, u které bych doporučila číst anotaci. Pokud jste totiž čtenáři romantických knih, možná vás tato kniha zklame. Není to totiž klasické pokračování oblíbeného příběhu. Romantická linka se tu objevuje spíše na pozadí. Prim zdehraje detektivní zápletka a s tím je potřeba k této knize přistupovat.
Přiznávám, že mi trvalo poměrně dlouho, než jsem se do příběhu začetla. Rozhodně jsem však ráda, že jsem čtení nevzdala, protože po dočtení musím říct,že mě příběh opravdu bavil a s chutí bych si přečetla nějaký další příběh Elisy a Jamieho. Kniha je plná popisů a detailů, které ne vždy potřebujete vědět, ale když si na tento styl vyprávění zvyknete, dostane skvělý YA historický román, kterých opravdu moc nevychází. Tento má navíc povedenou detektivní zápletku. V Kufru z nebe se prolíná hned několiktémat, a právě proto věřím, že může nadchnout spoustu čtenářů.
Rozhodně však doporučuji, pokud vás Kufr z nebe zaujal, přečíst si i předchozí dvě knihy. Děj se totiž prolíná a skvěle doplňuje předchozí příběh. Samozřejmě si knihu můžete přečíst i samostatně, troufám si však tvrdit, že se znalostí předchozích vás příběh ještě více nadchne a bude vás bavit jeho propracovanost, díky které je podle mě jedinečný. V neposlední řadě musím pochválit krásné grafické zpracování. I když věřím, že pro někoho mohou být zejména poznámky v textu rušivé, mě jejich čtení bavilo a mnohdy byly i vtipné.