veruptackova komentáře u knih
Audiokniha:
Z počátku jsem se ztrácela v postavách, což mi obvykle nedělá problém, ale v tomto případě jich na můj vkus bylo až moc podobných. To však nemění nic na tom, že Královna zločinu přišla s další zapeklitou detektivkou, které jsem tentokrát absolutně nepřišla na kloub. Což je něco, co opravdu oceňuji a jeden z důvodů, proč se tak ráda k tvorbě Agathy Christie vracím. A jak jste si mohli už na mém profilu všimnout, poslední dobou opravdu ráda tyto detektivky #ctuusima, protože pan Brousek a paní Merunková prostě vždy odvedou excelentní práci.
3,5*
Jeho a její - thriller, který byl pro mě plný rozporuplných dojmů.
V první řadě mi trvalo opravdu dlouho se do příběhu začíst. Knihu jsem hned dvakrát odložila, protože si mě děj zpočátku vůbec nezískal a postavy mi nijak zvlášť nepřirostly k srdci. Napětí se dostavilo až někdy okolo strany 200 a kniha mě vtáhla a už nepustila.
Bavilo mě sledovat příběh z pohledu Anny a z pohledu Jacka. Současně má kniha podle mě velmi originální zápletku a skvělý motiv. Byť mě trochu štvala autorčina urputná snaha svést vinu na jiné postavy, závěr byl pro mě opravdu nervy drásající a už dlouho jsem u konce knihy neseděla tak napnutá.
AUDIOKNIHA :-)
Po knihách tohoto oblíbeného autora už jsem pokukovala nějakou chvíli. Sklízí totiž velmi pozitivní recenze, ale fantasy není úplně žánr, který bych četla ve velkém. Až když jsem mezi novinkami na audiotece spatřila Pod šeptajícími dveřmi v podání Saši Rašilova, rozhodla jsem se autora konečně vyzkoušet.
Příběh Pod šeptajícími dveřmi má toho spoustu co nabídnout. Určitě bych ji doporučila různým věkovým kategoriím a i těm, kteří stejně jako já nehltají jednu fantasy knihu za druhou. Zpracovává totiž originálně téma smrti a donutí vás se zamyslet nad tím, co je skutečně důležité a co vám možná v dnešní uspěchané době trochu utíká. Rozhodně musím vyzdvihnout perfektní interpretaci Saši Rašilova, která mi příběh pozvedla ještě o úroveň výš. Jsem moc ráda, že jsem zase jednou vystoupila ze své komfortní zóny a rozhodně si hodlám poslechnout i další audioknihy tohoto amerického autora.
M.K.Hardy píše pohádky pro dospělé. Pro takového cynika jako jsem já bych řekla, že to bude až moc, a i přesto mě baví. Uznávám, že tentokrát jsem byla nejvíc nadšená ze začátku příběhu, který měl pro mě ten správný náboj, poznávala jsem více jednu ze svých oblíbených postav a k tomu i nějaké další. Tam, kam kniha poté směřovala, jsem úplně nečekala a asi bych si více přála trochu jiný vývoj. K reálnému příběhu má tento na míle daleko, ale rozhodně si u něj odpočinete.
M.K.Hardy pro mě patří k tomu nejlepšímu, co v daném žánru vychází a já už se těším na další díl této série, kterého se pravděpodobně dočkáme už na podzim.
3,5*
Michaela Klevisová se pro mě po přečtení této knihy stala Agathou Christie moderní doby. Samozřejmě si tuto teorii budu muset potvrdit u dalších knih autorky. Nyní mě nenapadá autor, jehož styl by se Královně zločinu více podobal. Který by perfektně vystavěl zápletku a propletl postavy. Pro někoho možná bude mít tato kniha mít hodně pomalý začátek. Není to detektivka, ve které najdete mrtvolu v první kapitole. Naopak trvá asi 100 stran než k něčemu pořádně dojde a než přijde na scénu vyšetřovatel. A i v tom vidím onu podobnost s klasickými detektivkami.
Vraní oko bude ideální pro ty z vás, kteří nemáte rádi krvavé detektivky, ale naopak vyhledáváte dobře vystavěnou zápletku, hloubku postav a nevadí vám, že jich je možná trochu víc.
Za sebe rozhodně knihu doporučuji. Byla jsem nadšená a hodlám se teď vrhnout na sérii pěkně od začátku.
Anotace knihy Schovávaná vám možná připomene nějakou knihu, kterou jste už četli. Pár knih, které jsou o návratech ke kořenům a hledání sama sebe, už tu bylo. Takhle má ale dle mého názoru mnohem lepší zpracování. Pro mě měla totiž mnohem zajímavější vývoj, než jaký bych čekala a uměla překvapit. Pokud jste řešili ve svém životě podobné problémy jako hlavní postavy, které jsou mimochodem skvěle vykreslené a rozhodně ne plytké, má vám Schovávaná, co předat. A jako bonus musím říct, že jsem se po dlouhé době u knihy i bavila, protože humor a sarkasmus, kterým oplývá jedna z postav mi skutečně sedl.
Pokud hledáte knihu na léto, která nebude jen jednoduchým příběhem ona potká jeho, sáhněte po Schovávané. Třeba díky ní objevíte novou českou autorku, kterou si zamilujete.
B. A. Paris jednoznačně patří k těm autorům, u kterých si nečtu anotaci a přesto vím, že si budu chtít přečíst každou její novou knihu. A to i přesto, že její loňská Terapie, pro mě byla celkem zklamáním a porušením řady jinak skvělých psychothrillerů a jednoho psychologického dramatu.
Na začátku Vězeňkyně sledujeme dvě linky, minulou a přítomnou. Musím přiznat, že ta minulá mě zajímala mnohem víc, ale díky krátkým kapitolám jsem neměla potřebu knihu odkládat, protože jsem se velmi brzy dočkala té pro mě zajímavější linky příběhu a prostě četla a četla dál. Čtivost se knihám této britské autorky totiž nemůže upřít. A i když pro mě měla kniha jistou dávku předvídatelnosti, protože ten nejzásadnější zvrat mi byl jasný hned od začátku, rozhodně knihu hodnotím opravdu kladně. Příběh Amélie mě opravdu bavil a byla jsem zvědavá i napnutá. Přesně to od psychothrilleru chci a i když jsem si tentokrát nekousala nehty extrémní napětím, rozhodně těm z vás, které čtete tento žánr na vypnutí od běžných starostí doporučuji!
Poslední léto v sobě skrývá hned několik příběhů a témat. Po přečtení jsem měla pocit, že jsem toho přečetla totiž mnohem víc než jen jednu knihu. Dozvíte se toho opravdu hodně o izolovaném životě, ptactvu, ale i poměrech ve společnosti. Nechybí samozřejmě romantická linka a i ta lehce napínavá. Budete si chtít ověřit spoustu informací nejen o St. Kildě. Co opravdu oceňuji je slovníček a mapka na začátku knihy, bez kterých bych se v příběhu zpočátku ztrácela. Přes pomalý start, který byl plný ornitologických poznatků a v mnohém mi připomínal moji oblíbenou knihu Kde zpívají raci, jsem se přenesla do světa inrik a aristokracie třicátých let minulého století. Tahle kniha je doporučována fanouškům Bridgertonových a Panství Downton, a i když jsem si tímto přirovnáním zpočátku nebyla jistá, po přečtení knihy s ním naprosto souhlasím.
Pro mě je tohle romantická kniha s historickým přesahem a doufám, že se brzy dočkáme pokračování, protože jsem se s Effie loučila opravdu těžce.
4,5*
Tohle je Natasha Lester jak ji milujeme, a přesto je v mnohém jiná. I kdyžse stejně jako v předchozích knihách střídají dvě časové linky, tentokrátnejdeme až do současnosti, ale pouze do roku 1947 a mě opravdu bavilo sledovatživot v poválečné Paříži a sympatickou hlavní hrdinku, kterou změnily válečnéroky. Vím, že někteří čtenáři měli problém se začíst a v jisté fázi jim vadilo imnožství jmen. Já naštěstí tento problém absolutně neměla a kniha mě vtáhla odprvní strany. U knih této australské autorky mě nepřestává překvapovat, že mě vlastněbaví číst o šatech, což by mě nikdy nenapadlo. Moc se mi líbilo, jak autorkavysvětlila název knihy, který vám plně dojde až v poslední kapitole. Fascinujemě, jakým způsobem do příběhu zvládne zakomponovat skutečné postavy. Vyloženěvás nutí dohledat si spoustu informací. Miluju její snahu o historickoupřesnost a její poznámky na konci knihy hltám snad ještě více než samotnýpříběh. A i když Tři životy v mých očích netrumfly Skříň plnou Diora ani Dům naRiviéře, rozhodně vám je k přečtení doporučuju!
4,5*
Už jsem párkrát zmiňovala, že nejsem velkou čtenářkou komiksu, přesto jsem tento měsíc přečetla už tři, které mě zaujaly svým přesahem a tématy, které zpracovávají. Fotograf z Mauthausenu se mi i přes hrůzy, které zachycuje, líbil. V šedých tónech jsem našla skvělé zpracování oblíbeného příběhu Ruty Sepetys a jako poslední na řadu přišel Atentát, který mě svou anotací lákal naprosto nejvíc. Ale bohužel musím přiznat, že pro mě byl trochu zklamáním.
Atentát má skvělý námět, příběh je to rozhodně zajímavý, ale zpracování mi tentokrát moc nesedlo a asi by mě více nadchla samotná knižní předloha, protože v komiksové verzi bylo na můj vkus až moc obrázků na úkor textu, který by pravděpodobně vyvolal více emocí. Což je podle mě opravdu škoda, protože příběh, který komiks zachycuje, je rozhodně silný. Přesto vím, že Atentát sklízí v poslední době v recenzích spoustu chvály, takže pokud vás zaujal, rozhodně ho vyzkoušejte a udělejte si vlastní názor.
Nejsem nijak velkou čtenářkou komiksů, ale za svůj život už jsem jich pár přečetla a tento je z nich jednoznačně nejlepší!
Rutu Sepetys vám asi nemusím dlouze představovat. Tato bestsellerová autorka ve svých knihách zpracovává příběhy méně známé historie. Díky tomu přiblíží čtenářům něco, o čem jste možná ještě v knihách nečetli. Její asi nejznámější kniha V šedých tónech se dočkala zpracování v podobě grafického románu.
Zpočátku jsem měla obavy, jak se tento srdceryvný příběh, který je sice primárně určen pro young adult, ale pod kůži se vryje i dospělým, dokážou přenést do podoby komiksu. Ilustrátorovi a celému týmu, kteří na grafickém románu pracovali, se to však povedlo na jedničku. A i tato verze příběhu Liny a její rodiny, kterou sovětská tajná polici deportuje do pracovních táborů na Sibiři, vás prostě dostane. Mě se to rozhodně stalo a husí kůži mám ještě teď. Musím se přiznat, že až díky dokonalé kresbě jsem plně pochopila název V šedých tónech. Smekám a nemám absolutně co vytknout. Prostě dokonalý příběh, kresba, písmo i formát grafického románu!
Za zaslání knihy v rámci spolupráce moc děkuji @albatrosmedia a doufám, že se dočkáme i grafického zpracování dalších knih této skvělé spisovatelky.
Přiznávám, že mám ke knihám Roberta Bryndzy trochu zvláštní vztah. Před lety mě díky své sérii s Erikou Foster opět přivedl ke čtení, a proto si s chutí přečtu každou jeho další detektivku.
Jeho knihy jsou pro mě perfektní variantou čtení, u kterého prostě vypnu a relaxuju. Příběh není nijak složitý a asi většině čtenářů bude brzy jasné, o co ve čtvrtém případu Kate Marshall jde. Nicméně oplývá takovou čtivostí, kterou potřebuji po zvlášť náročném dni. Pokud to máte stejně, rozhodně po knihách Roberta Bryndzy sáhněte.
Někdo knihu možná označí za fňukání a snahu ukázat Megan v lepším světle. Další z ní bude naprosto nadšený. Tohle nechám na posouzení každého z vás. Jedno je ale jisté. Tohle je 440 stran nabitých emocemi
Náhradník se přes poměrně velký rozsah čte opravdu lehce, jako by vám své zážitky říkal kamarád u kafe.
Je to však hodně subjektivní pohled na celosvětově známou kauzu. Ráda bych si přečetla i něco z druhé strany příběhu, ale je mi jasné, že toho se jen tak nedočkáme, a proto kde přesně je pravda se můžeme jen dohadovat.
Některé kapitoly se mi trochu vlekly a osobně bych pár z nich asi i vynechala. Naštěstí pro mě převládaly pasáže, které mě až fascinovaly. Vyprávění je to obsáhlé na tak poměrně krátký život, ale na druhou stranu si toho Princ Harry zkusil opravdu hodně a vynechat něco, by vám asi neumožnilo pochopit, co vše ho formovalo a kam to všechno dospělo.
Pokud vás alespoň trochu britská královská rodina zajímá, rozhodně doporučuji knihu k přečtení. Nebo si poslechněte audioknihu, kterou čte Daniel Krejčík.
Třetí díl série s Alexandrem Krausem je dle mého názoru zatím nejlepší. Moc ráda pozoruju, jak se autor s každým dílem zlepšuje a jeho postavy se vyvíjejí. Konzultant má totiž postavy opravdu skvělé. Zejména ústřední dvojice mě prostě baví. Racionální Andrea si umí hezky srovnat své okolí. Bývalý policista a nyní novinář Saša Kraus trochu postrádá pud sebezáchovy, ale rozhodně ne odvahu.
V tomto díle Tonda Mazáč opět přitvrdil a zejména začátek knihy není úplně ideální jako čtení na dobrou noc. Určitě se jedná o autorovu nejbrutálnější knihu, a to už jsem jich měla možnost přečíst pět.
V Konzultantovi je nejen násilí a spoustu akce, ale pozorný čtenář najde i stopy, které ho spolu s vyšetřovateli dovedou k odhalení vraha. A přesně tak má dobrý krimi thriller vypadat.
Pokud mě sledujete už nějakou dobu, tak víte, že Tonda Mazáč je mým nejoblíbenějším českým autorem detektivek. Doporučuji vám přečíst si jeho knihy. Všechny!
Dětská kniha Nejlepší maminka na světě je doporučována pro čtenáře od 5 let, ale samozřejmě je na vašem uvážení, zda už je pro vaše dítko vhodná. Osobně věřím, že textu porozumí i mladší děti a rozhodně si budou knihu rádi prohlížet.
V knize vždy najdete stranu věnovanou některé z maminek zvířecí říše, která je doplněna o opravdu překrásné ilustrace.
Navíc na konci najdete pár informací, ze kterých se dozví něco nového i starší čtenáři. Pochválit
musím i příjemný formát, díky kterému se dětem v knize dobře listuje.
Věřím, že tento skvost budou chtít mít ve své knihovně nejen děti.
V případě knih Martina Moravce vždy čekám na audioverzi. Zkrátka a jednoduše mi rozhovory více vyhovují, když je čtu ušima. Interpreti navíc mnohdy slovům dodají i potřebné emoce a člověk si pak lépe vybaví danou situaci. Ale k samotnému obsahu rozhovoru. Martin Moravec už v předchozích knihách dokázal, že umí položit ty správné otázky, aby se čtenář ani chvíli nenudil.
Audioknihu rozhodně doporučuji naprosto všem. Je úplně jedno, jestli hltáte jeden podcast o skutečných zločinech za druhým nebo je pro vás tohle téma úplně mimo, Jsem naprosto přesvědčena, že se nudit rozhodně nebudete a naopak v některých částech budete jen fascinovaně poslouchat.
A zvlášť doporučuji knihu/audioknihu těm z vás, kteří máte ambice napsat detektivku. Myslím si totiž, že právě díky odpovědím Josefa Mareše vaše dílo získá na reálnosti. Samotnou mě překvapily některé věci a u jiných jsem si potvrdila, že i když je v knihách běžně čteme, nemají se skutečností moc společného.
Fotograf z Mauthausenu je komiks, ale nenechte se zmást, rozhodně se nejedná o lehké čtení. Franciscův příběh je čtivý, depresivní a plný syrového násilí. Nevěřila bych, kolik zvládne komiks vyvolat emocí.
Přiznávám, že podobnost obličejů vězňů mi trochu stěžovala orientaci. Dále byla v příběhu situace, jejíž reálnosti jsem prostě nevěřila. To ale jsou jen malé drobnosti, které bych jinak skvělému komiksu vytkla. Naopak oceňuji kvalitu zpracování. Pevná vazba a papír, který se při čtení neleskne, si tento příběh rozhodně zasloužil. Doporučuji!
Jsem moc ráda, že i příběhy inspirované skutečnými postavami začaly poslední dobou vycházet v této podobě. Věřím totiž, že grafické zpracování může téma přiblížit novému okruhu čtenářů.
Musím přiznat, že zejména ze začátku je tempo hodně pomalé a díky tomu vás pravděpodobně okamžitě nepohltí. Navíc se tu objevuje poměrně dost postav, které snadné orientaci v příběhu úplně nepomáhají.
Co chci vyzdvihnout, je samotná zápletka, která na konci skvěle vygradovala a styl vyprávění.
Sympatický a spoilerující vypravěč prostě přidal knize na originalitě.
Např. už v prologu se dozvíte, na kterých stránkách se objeví mrtvola. A i když obvykle spoilery nevyhledávám, takto zasazené do děje mě prostě bavily.
3,5*
Musím přiznat, že se mi tento historický román nečetl úplně lehce. Chyběla mu jistá svižnost a možná i dramatičnost, na kterou jsem zvyklá od svých oblíbených autorek. Trochu jsem nechápala hlavní hrdinku a její rozpolcenost ve vztahu dvěma mužům. Sama bych totiž měla celkem jasno, ale přece jen Lucy je v příběhu pouhých jednadvacet let, a tak jí jistou dávku naivity musím odpustit.
Rozhodně však knihu můžu doporučit těm z vás, kteří se chcete dozvědět více o občanské válce ve Španělsku. Velkou roli v příběhu hrají i organizace na podporu uprchlíků a autorka věrohodně vykresluje i běžný život v tehdejší době.
Za největší plus knihy považuji odlišný pohled bratrů Jamieho a Toma na občanskou válku. Každý totiž stojí na jiné straně barikády a díky tomu jsem lépe pochopila tehdejší motivy lidí, dostala i jiný úhel pohledu na události, které člověk zná z dějepisu. Zkrátka, že nic není jen černobílé, a to mě na knize opravdu bavilo.
3,5*
Představte si kolumbijskou telenovelu v tom nejlepším slova smyslu. Přesně takový totiž je vztahový thriller Víkend plný viny. Možná se vám dostane lehké rekapitulace po reklamní přestávce a asi budete předem trochu tušit, ale rozhodně budete chtít číst dál. Čtivost je totiž společným faktorem, který se pojí ke knihám Sandie Jones.
Mě osobně se líbí, že tohle není další tuctový thriller, který zapadne v množství vycházejících knih, ale věřím, že si jeho zápletku budu pamatovat ještě dlouho po dočtení. Současně je mi jasné, že nebude sedět všem. Na to je asi až moc specifický.
Pokud si však jednou místo příběhu miliontého sériového vraha chcete raději přečíst příběh plný intrik, propletených vztahů a možná i kapky nereálnosti, sáhněte po Víkendu plném viny.