Vesela_Veverka komentáře u knih
Jednohubka, která neurazí ani nenadchne. Ikdyž některé pasáže můžou znechutit (ženská obřízka, aboriginci a jejich zasvěcování dle popisu rovnající se prakticky hromadnému znásilnění "větší skupinou mužů"). Jako náhled do problematiky dobré. Dílo chápu jako takovou popularizační návnadu.
Knihu bych doporučila tomu, kdo se nudí. Nic moc zajímavého, záživného ani poučného se čtenář nedozví. Celou knihu se opakuje jedna mantra. Muž sedí na skále a čučí, žena si potřebuje povídat.
Druhý díl je slabší, než první. Pořád je to celkem vtipné, ale... Deniska zůstává, všichni jsou sprostější a konec v nedohlednu. Pořád čekám na nějaké vyuzlení s Maxem. Třeba se dočkám v dalším díle...
Náhodný náhled:
Josef už zase obživl. Když mu otec nařídil přilepit ulomené nohy k pohovce, odsekl, že není restaurátor z Argentiny, a navrhl urazit i ty zbývající a návštěvníkům tvrdit, že Himmler se bál výšek. Na adresu svatební hostiny manželů Karasových pak poznamenal, že každou chvíli očekává troubení andělských polnic zvěstujících biblickou Apokalypsu. I Milada připustila, že se nám svatební veselí „trochu vymklo z rukou". Po zhlédnutí chvílemi značně nepřehledného videozáznamu, který svojí kamerou pořídila Deniska, musím konstatovat, že svatební veselí se nám z rukou vymklo hodně. Při pohledu na ženichova svědka tančícího s mumifikovaným Pygmejem a soutěž o co nejvyšší otisk ruky namočené ve svíčkové jsem děkovala Bohu, že jsem musela být zavřená v kuchyni.
Čtivé, zajímavé, konec překvapivý a přeslazený. Občas jsem si říkala, kdo tam je teda ten blázen. Bylo to jak náhledy do paralelních světů. A konec? Správný dráma a ťuťuňuňu happy end.
Je tam sex. Hodně sexu. Jsou tam drogy. Je tam vražda, milostný trojúhelník,láska?, gangster, New York, Praha. Příběh nic moc, hlavní postavy jak by smet. Jedna vzor slušnosti, další promiskuitní jak prase o zabíjačce. Prasárniček a vulgarismů požehnaně. Někde to sedí, celkově je tím ale kniha na můj vkus přesycená. Takový typ knížky, který sice přečtu, ale rychle zapomenu.
Tři části knihy. První část pecka. Čtivé, vtipné. Druhá a třetí nikoliv. Šup +19let. Šup -25. Kdyby celá kniha byla vyprávěním mimina, byla by zaručeně lepší.
Díky, ne. Se sebezapřením jsem knihu dočetla. Pořád jsem doufala, že závěr spasí celou knihu. Ale ne. Vyústění bylo snad ještě horší, než všechny cesty taxíků po ostrově.
Kniha se mi celkově líbila. Zajímavé příběhy a pohled na řeckou problematiku, který mi vyhovuje. Bájné postavy nejsou jednobarevné a naopak současní lidé mohou být glorifikováni. Kniha pro všechny, kteří mají krevní skupinu "Řecko" a to nejen z pohledu pláž, bar, gyros.
odpočinkové počtení na dva večery. Dlouho jsem se u knížky nahlas nezasmála. Tady té se to ale povedlo. Lehké, čtivé, vtipné, veselé i k zamyšlení. Nebo ne. To záleží na čtenáři. Jen jsem měla problém, že jsem se někde ztrácela (je ženatý, rozvedený?).
Není to úplně nejjednodušší čtení. Chvílemi jsem se přistihla, že čtu a nevím co. Kdo se ale zajímá o toto téma, tak si své pasáže najde.
Čtení jsem si musela dávkovat postupně. Tohle není knížka ke které sedněte a nepustí vás, dokud ji nedočtete. Některé výroky pobaví více, jiné méně. Celkově se mi líbila svým nadhledem. Pár citací zde:
Když má člověk nějaké starosti, jde si uvařit kávu, pustí hezky zčerstva vodu do dřezu a ona v něm leží lžíce, tak hned přijde na jiné myšlenky.
Když někdo má kompletní pastely Schmincke (400 tónů), kompletní pastely Sennelier (525 tónů) a ještě spoustu jiných, a musí s malou holčičkou vybarvovat slepičku a králíčka zlomenou hnědou pastelkou, tak je to zvláštní pocit.
Toužit po poznání proto, aby ho člověk v životě nějak využil, je vychytralost. Já vždycky toužil jenom po čistém poznání, po poznání, které k ničemu není. V tom směru mi české školství hodně vyšlo vstříc.
Přečetli jsme jako předvánoční jednohubku. Pěkné, klidné povídání o premiéře pekelných Vánoc. Děti nejvíce bavila čertí koulovaná. Jen jsme čekali vícero pišišvořích sabotáží. Škoda, že se zmohli jen na jednu akci. A ještě dost chabou. Dostane-li se mi do ruky ale další díl ze série, určitě po něm sáhnu. Čertiska měla úspěch.
Kraťoučké pohádky. Večer netopýr Albert říká před spaním strašidýlku pohádky. Ty jsou různé, ale vždycky krátké. Takže u nás jedna byla akorát k vzteku, protože nikdy neuspokojila potřebu pohádek. Takže jedna byla za "trest", když se dostali do postele moc dlouho. Dvě pohádky a byla docela spokojenost.
Nacistické Německo, vraždy, bombardování, Rudoarmějci, vrah dopaden,happy end. Občas jsem se přistihla, že vnímám popisy válečné doby více než samotnou zápletku. Heller tak nějak přežil nacisty, přežije i Rusy. Je kolaborant, zrádce? A zrádce čeho? Konec mi přišel přitažený za vlasy, chybělo už jen, aby se tam zjevili synové navrátivší se z války.
Tak a dočteno. Tenhle druh drasťáků nevyhledávám. Živí, mrtví. Hnus, zmar a hniloba. Vraha nevraha jsem samozřejmě neodhalila. Můj tip byl jasný od začátku. A říkala jsem si, že jestli to je opravdu on, tak to je nejhorší detektivka všech dob. No a mýlila jsem se.
Všechny tři důležité oblasti z knihy mi jsou vzdálené a nesympatické . Paříž, (ne) vraždy a mučení a moderní svět marketingu a technologií. I přesto jsem dílo dočetla a alespoň vím, že příště si vyberu nějakou romanťárnu pro zachování rovnováhy.
Moje první knížka od Terryho Pratchetta. Upřímně, čekala jsem víc. Ale to bude dáno tím, že Terry byl vychvalován jako supervtipný autor a kniha moje očekávání nenaplnila. Nicméně je to čtivé, veselé. Příjemná oddychovka, které se párkrát povedlo mi nadzvednou koutky do úsměvu. Prachettovi dám ještě šanci.
Hrozný. Hrozný příběhy, ještě horší, že jsou to příběhy reálné. Kniha je plná nehezkého čtení. Občas nic pro slabé povahy. Někdy jsem si říkala, že to není ani snad možné, aby se takové věci děly. A ony se děly a stále dějí. Hnus, velebnosti. Každou várku příběhů následuje jakýsi doslov k dané problematice. Osobně bych ocenila víc konkrétních rad, jak se v dané situaci (ne)chovat a ideálně k tomu nějaké povídání od osvíceného terapeuta, psychologa... Každopádně kniha je originální počin a doufám, že další díl už nebude. Ne kvůli nízké úrovni knížky, ale kvůli tomu, že za každým příběhem je jedno hodně zraněné dítko, které mělo tu smůlu, že se narodilo tam, kam se zrovna narodilo. Po grafické stránce je knížka moc hezky zpracovaná. Děkuji za ní
Kniha která se dá přečíst a za měsíc klidně znova. Je to totiž ten druh knížky kterou dočtu a v tu chvíli zapomínám. Nesourodá skupina žen, luxusní svatba jedna vražda, rozhovory s detektivem. Stará, bohatá bezdětná, chudá dětná. Která ho zlikvidovala? A co když to nebyla ani jedna?
(SPOILER) Na začátku pro mne byl problém spoustu jmen. Když jsem se chytila, tak už to začalo dávat smysl. No a na konci se dozvím, že někdo má dvě identity?! To mě zase rozhodilo... Děj měl spád, konec byl fofr. A vlastně celá knížka je shrnutá v poslední kapitole. Dobro zvítězilo, hajzl šel za katr a lovestory taky je. Takže vše v jednom.
První polovinou knihy jsem se nemohla vůbec prokousat. Vleklo se to. Od chvíle, kdy se Jáchym vydal na cestu děj nabral spád. Příběh těžko uvěřitelný, překombinovaný, na můj vkus až moc náhod. A ty jeho myšlenkové pochody... Až jsem si říkala, jaké drogy Jáša bere. Konec knihy bylo jen dovršení absurdna. Takže jsem si znova přečetla úvodní stránku, abych si osvěžila paměť. Vše dopadlo (asi) dobře a jestli neumřeli, šťastně žijí až dodnes.