Vesmich komentáře u knih

Je to jedna z X příruček typu: Vraž do toho 10 vajec a vyleze šťastné a chytré dítě. Když jsem odflitrovala = přeskočila všechno to rodičovské (což je jinak asi dost blbost, protože právě k tomu pečlivému rodičování je kniha určena) a soustředila se pouze na dětský mozek, potom bylo co číst!

1 16.03.2019

Problém Tří těles jsem četla už před časem, takže jsem si ho musela přečíst ještě jednou, abych vplula do Temného lesa a srovnala si v hlavě, o co vůbec jde. Jakmile jsem vplula, už se plulo hladce. Autorovy nápady ve vědecké rovině mi přijdou pozoruhodné a popsané docela srozumitelně. Jestli to "jde" nebo ne, je mi jedno. Vesmírná meziplanetární sociologie je poutavá vědní disciplína a všechno, co kniha popisuje v této rovině, rozhodně "jde".

6 16.03.2019

Anotace knihy, jak je uvedena zde v záhlaví, je anotace k jiné knize. Divoké labutě nejsou Maovým životopisem. Jsou uhrančivým průvodcem Čínou 20.století, kdy na osudech tří generací žen z jedné rodiny, má každý možnost zachytit události, které smýkaly obrovskou civilizací ze strany na stranu a porovnat je s tím, jak se 20.století odráželo v našich vlastních životech. Zatímco babičce lámala její máma chodidla, aby uspěla na sňatečném trhu, dcera zapáleně budovala komunismus, protože se jevil jako naděje, tak vnučka se opatrně a po špičkách pokouší samostatně myslet. Neubránila jsem se srovnávání jejich a našeho komunismu, jejich a naší "tradice", jejich a našich pokusů žít a přežít dvacáté století. Když Druhá Divoká labuť prožívala radost z toho, jak dokázala na Maa kriticky pohlédnout a konečně si dovolit zapochybovat, vyvstávala mi na mysli historka z mého vlastního života, jak jsem v první třídě triumfálně u večeře prohlásila, že Lenin byl vůl a jak se moje máma snažila mi to nějak taktně vymluvit a do rána tu myšlenku se mnou rozchodit, abych ji neozvučovala náhodou ve škole. Jung Chang mě nutila soustavně přemýšlet, neodtrhávat se od textu, vykašlat se na všechno ostatní kolem sebe, nevařit, neprat, nic nedělat, jen číst a nořit se do kulis na jednu stranu vzdálených, ale na druhou velmi blízkých. Před tou knížkou se nejde schovat, nejde nikam uhnout. Je lepší jí buď nečíst vůbec, anebo jí číst i nohama.

8 16.03.2019

Hypoxické prostředí jako jeden z možných rozdílových faktorů mezi špičkovým výkonem a super výkonem. Konkrétní příklady využití a efektivity, trénink. Množství informací našlapaných na 80 stranách textu! Super!

1 13.03.2019

Ucelený popis jak to funguje, kde se elektrokolo vzalo a pro koho je. Technické popisy srozumitelnému každému, galerie typů užitečná pro orientaci na trhu, designové směry.Plno fotek a nákresů a přehledná grafika. Užitečný text, který uvede do světa elektrokol přesně v tom rozsahu, v jakém mě to zajímá.

1 13.03.2019

Autor čtenáře úvodem varuje, ať nečeká žádnou velkou literaturu, že knížka je oslavou vlastenectví. Jenomže právě přesně to text je – Velká literatura. Strhující tempo, žádné slovo navíc, vypjaté emoce, bleskové vtažení do děje. Nahoru a dolů. Jako ve stíhačce. Clostermannovy popisy strachu a nervového vypětí, způsobeného setrvalým tlakem na výkon a dlouhodobým opakovaným vyčerpáváním vůle, která vysychá jak pramen, jsou mistrovské. Některým válečným autorům se podařilo napsat něco, co dokáže tuto nepřenosnou zkušenost zprostředkovat do té míry, že si čtenář žádnou osobní dělat nepotřebuje. Závěr, kdy se vojákovi konečně splnil sen – návrat domů, a přesto konec války opláče a to nikoliv štěstím, je naprosto jedinečný.

10 10.03.2019

Stanislav Kmenta málokdy vnese do mého života nějaký optimismus, přesto vyhledávám jak jeho texty knižní, tak ty časopisecké. Detailní popisy života na Vystrkově (na břehu Orlické vodní nádrže) , mě zajímaly obzvlášť, neboť dění v bývalém komunistickém Ráji vždycky silně ovlivňovalo život okolních obcí, což je i ta moje. Kauzy, které J.K. vypráví jsou vždycky srozumitelné, zapadající do sebe a i na základě jeho líčení se každému, kdo vědět chce, celý ten pavouk a spletenec vztahů docela přehledně zobrazí na sítnici.

04.03.2019

Je to kniha, která se v jednom tahu nečte, takže i jakýkoliv komentář nebo hvězdičkové hodnocení nemá žádnou zvláštní vypovídací hodnotu. Kniha se aktuálně na trhu sehnat nedá, dá se půjčit v knihovně. V té naší bez problémů. Zápůjčku si opakovaně prodlužuji a žádné fronty se na ni netvoří, takže ji mám víceméně doma. Čtu si v ní vždycky u snídaně, a to informace k příslušnému měsíci. Třeba březnu je věnováno téměř 70 stran. Celkově má kniha 1180 stran, tedy něco jako Občanský zákoník = k trvalému používání.

3 04.03.2019

Takový pěkný Irvingovský bizár, který se všelijak proměňuje a přináší nové a nové zvláštnosti. Všechny jsou ovšem pevně zasazené v americkém snu - soudržná rodina, víra ve vlastní schopnosti a šťastnou hvězdu, hrdinské amice, pes (zde i medvěd) a víceméně šťastný konec. Kromě Penzionu Garillparzer má kniha s Garpem mnoho společného - Vídeň, domov pro ženy ohrožené mužským světem, rodina rozličně ohrožovaná všemožnými nebezpečími,z nichž většinu si vytváří sama a smrt, anebo aspoň něco s očima.

2 02.03.2019

Člověk se vždycky rád dozví, co zajímavého se, kromě toho, že se narodil on sám, ještě tou dobu stalo. A tak se mi potvrdily některé zkazky chronicky omílané v dětství, například ta o velkém sněhu a dramatech s ním spojených, když jsem přicházela na svět. Ukotvila jsem se v dějinných událostech - Woodstock, Concorde a Čtyřlístek a ujasnila si, že půvabná žena může tepláky ve svém šatníku zcela postrádat.

5 26.02.2019

Slovenština má půvab, kterému těžko odolat a tato slovenština je půvabná exponenciálně. Celý ten přelet nad uplynulými 30 lety byl i průletem mým vlastním životem a v Bratislavě nebo tady, všechno stejné. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou rozmanité a některé velmi originální. Palicu pre odchyt psov jsem převzala do vlastního vztahového rámce a už tuším, že bude efektivní!

7 21.02.2019

Tak to je teda pecka! Objevila jsem jí v knihovně a už jsem se od ní neodtrhla. Všechny ty archetypální postavy, všechno to vysekané zlo a dobro a svaly a krása a ošklivost. Nejsem ani vzdáleně operní typ a do divadla chodím víceméně pouze v sebeobraně, ovšem tento skvost mě přiměl v autě poslouchat Jízdu Valkýr! Jenom pořád nevím, jestli mi má být toho Odina/Wotana líto nebo dobře mu tak...

5 19.02.2019

Nikdo z mé generace se nemohl Krylovi vyhnout. Můj nejsilnější zážitek s jeho písněmi byl, když naše otřesná komunistická učitelka na matiku, karikatura typu, který nelze ztvárnit ani ve filmu (protože na tom nebylo nic ani k smíchu), vyzvala při příležitosti oslav Vítězného února vzornou spolužačku Pavlu, jedničkářku a sólistku nejen školního Sborečku, aby nám cosi zazpívala. Ta se postavila a vystřihla svým jedinečným hlasem: "Z rooozmláácenýho koostela...", přičemž my, kteří jsme věděli, jsme jen vytřeštili oči a nevěřili, že někdo může mít takový koule!!! Soudružka text zjevně znala, protože jí málem trefil šlak a vypuklo vyšetřování a předvolání do ředitelny. Ukázalo se, že Pavla netušila, že píseň není možné zpívat, protože se jí naučila od starší sestry, studentky medicíny. A tak to chodilo a proto bude naše generace Krylovi vždycky rozumět. Knížku jsem objevila v pouliční obecní knihovničce v jedné ze sousedních vsí, která si ji zbudovala v bývalé čekárně autobusu (ty už k nám dávno nejezdí) a je zásobená pomalu stejně, jako ta v Písku. Překvapilo mě velmi, že jí tam někdo dal. Úplně novou. Takže si jí čtu a vzpomínám.

7 19.02.2019

Čas od času se i v češtině objeví nějaký text popisující zločinecké gangy operující nějakým jiným způsobem, než je v zemi obvyklé. Zatímco třeba Masakr klubu Rock Machine se věnuje podrobně jedné zločinecké skupině, tato zpráva, kterou lze snadno přečíst během ranní kávy, podává přehled o rozmístění gangů napříč Unií a podrobněji potom v Kalifornii, a to včetně mapek.

1 17.02.2019

Zaujaly mě v knihovně ty diagramy a čáry, prostě ta grafická forma. To je ovšem všechno. Kniha je z žánru self-help, který není v tuzemsku až tak uchycen a tato kniha je důkazem proč. Je to taková snůška banalit zapsaná formou, kterou používám na jednáních - čára, slovo, vektor,tři slova, kruh, šipka, graf, slovo. A tak "vyhýbejte se autoritám přiznejte si, co jste zvorali a sečteno podrtrženo.." NEČTĚTE TO.

15.02.2019

Lesník dokázal sepsat takový příběh lesa, který dokonale rezonuje s vnímáním všímavého člověka, a proto je text náramným pomocníkem učitele biologie nebo přírodopisu či vlastivědy. Les jako superorganismus, ve kterém má všechno svůj účel a místo představuje tak poutavě, angažovaně a vztahově, že s tím netřeba vůbec nic dělat, stačí s žáky vyrazit a držet se Wohllebenova jazyka. V knize není nic nějak nového nebo zvláštního nebo překvapivého a podle mě ani pro alespoň průměrně v oboru orientovaného člověka, ale ta forma, jednoduchost a to osobní badatelské zaujetí, to je pecka!

12 11.02.2019

I když by se člověk nechtěl vůbec nic dozvědět o obyvatelích Grónska, jak se jim tak žilo na počátku dvacátého století, uchvátí ho grafika té knihy. To je veliká paráda! Nejen obálka, ale celá kniha, a to včetně toho, že je vytištěna modře. Jinak je to cestopis v podobě, která mi vyhovuje nejvíc. Tady kousek deníku, tady antropologická práce a jinde klasický Erbenovský sběr lidové slovesnosti. Autor má Inuity rád a dokáže to udělat tak, aby je měl rád i ten, kdo jeho pozvání mezi ně čte. Až mě dokonce uchvátila myšlenka vypravit se zakajakovat si v kožichu mezi kry.

6 11.02.2019

„Chudák holka“, řekla by moje stará máma, protože by se držela linky příběhu o lásce a všem tom, co ji provází. Já jsem se držela jiné, která mě uchvátila hned a nemohla jsem se jí už pustit a na lásku jsem rovnou zapomněla, a tou bylo všechno to kolem příběhu samotného. Prostředí Španělska v době, kdy bývalo mohutnou říší, ve které se potkávaly velké kultury způsobem pro Evropu typickým. A je to popsáno úchvatně! A potom ještě jednu rovinu jsem zachytila a byla schopná sledovat, a to touhu po úspěchu, pokus o dobytí světa, alespoň toho dosažitelného, za podmínek, které aktuálně máte a v průběhu jediného života, který máte. A ta byla snad ještě lepší!

12 11.02.2019

Celý minulý rok jsem sledovala, jak se rozličná města postavila ke stému výročí založení republiky a Písek mi z toho vyšel jako frajer. Celý slogan, který stý rok provázel: VŽDY O KROK NAPŘED mi přišel chytrý a furiantský. Jak bourali vesele, to Rakousko zpuchřelé, je dokumentární text, ve kterém je čitelně publikováno „Mým národům“ a podrobně reflektována a doložena situace v posádkovém městě po čtyřech válečných letech. Jestliže čtenář zná město a nějaké podrobnosti místního života, je to rozhodně publikace, kterou stojí za to mít doma.

3 10.02.2019

Nic zvláštního se od posledně nepřihodilo. Hendrik a jeho přátelé nemládnou, sem tam někam vyrazí, jako minule. Někdo zemře, někdo se chystá, někdo je nemocný víc. To je jedna rovina, u které se těžko dá očekávat jakýkoliv progres. Na druhou stranu je text bohatý na nové situace ze seniorského života a dost otevřeně probírá některá tabuizovanější témata. Znovu je velmi ojedinělý náhledem do systému sociální péče v NL a představuje úhel pohledu tamního seniora na aktuální dění v Evropě i doma. A není o moc jiný než ten zdejší. Občas je to trochu víc naučné a apelativní, ve stylu:“nefňukejte a žijte, to vám říkám já, Hendrik“, ale jakmile si člověk uvědomí, že je to ředitel školy ve výslužbě, tak mu ty naučnosti odpustí.

2 03.12.2018