Vesmich komentáře u knih

Audiokniha byla ve slevě a přede mnou dálnice D8, což je o nervy a tak se to hodilo. Je to takový ten příběh o paní, které hrabe a my se máme dozvědět jak moc a proč. Dozvíme se to, ale trvá to dlouho, až tak dlouho, že jsem se přistihla, že mě to začíná být jedno, ale jsem v autě pořád a něco tam dělat musím. Očekávala jsem (o mnoho hodin později, protože se to nekonečně vleče) , že vzhledem k její mnohokrát avizované profesi, se třeba NĚCO konečně stane, kde hlavní nehrdinka předvede své profesně výjimečné kvality. Nepředvedla. Ale tak zase na ty cesty to jde...

3 10.05.2019

Není to čtení ani jednoduché ani kdovíjak příjemné, neboť téma je tvrdé. Nestane se vlastně nic, co by se nestalo už mnohokrát a v podobě, se kterou může mít překvapivě zkušenost ledaskterá žena. Jenom jí tak nějak historicky nepřišlo, že by to mohlo být divné a že by to vlastně takto probíhat ani nemuselo ani nemělo. V knize je velmi vyváženě popsána celá "anatomie" mechanismu vztahové moci a bezmoci v takové všednodennosti. Linka, která provází anglosaským právním systémem je velmi podrobná a je z ní patrné, jak procesně odlišný je od kontinentálního. Podobně podrobný popis je snad už jen v sérii o Matthew Shardlake(ovi), které se ovšem týkají 16.století, což je procesně ale podobné. Popis kolejního života je zajímavý a těžko do něj lze nahlédnout jinak, než v literatuře - snad jen to veslování - veslovod a kormidelník není rozhodně totéž, což bude zřejmě věc překladu, protože mi přijde nepravděpodobné, že by to zaměnila autorka.

4 08.05.2019

Komisař Umyvadlo, jako další typ autorova policejního úředníka. S Durmanem má některé společné vášně - jídlo, sex a práci. Je to taky svéráz, ale zase trochu jiný. Bavila jsem se celou dobu a občas se smála tak, že to nešlo zastavit. Netuším, jestli to mělo být k smíchu nebo k poučení nebo k čemu a je mi docela jedno, co tím chtěl autor říci, protože to řekl jazykově hravě a nápaditě a text tekl jak rychlý potok. Už od první třetiny jsem měla dojem, že čtu Krvavý román 21.století. Všechny ty ruce, žehy, muka, ohně, vody...A ty postavy! Mladý Goethe spoluosnovující zednářské spiknutí, pokrytecký Metyloun, hlásající jedno a jsouc druhé a všechny ty ženy, představující schematické sexuální objekty :). Hned jsem si to pořídila ještě i jako audioknihu a budu si to pouštět v nekonečných kolonách na českých silnicích. Nicméně, když by v textu chtěl čtenář najít hloubku a reflexi světa, který je velmi ostrý a balancující na hraně nože, touhu člověka po poznání, která ho může stejně tak spasit jako zničit, tak jí tam najde. Já jsem jí tam rozhodně viděla.

4 19.04.2019

Sérii poslouchám v audiopodobě při přehazování kompostu nebo pletí , takže v ní postupuji tak rychle, jak rychle je namlouvána a v zimě "nečtu". Londýnská metropolitní policie se stala již nedílnou součástí mého zahradnického života. Tentokrát to byla docela obvyklá detektivka. Mrtvola, pátrání, obvyklí podezřelí, dopadení, usvědčení. Je vidět, že Peter Grant to umí i pěkně postaru :)

8 07.04.2019

Začátek úplný Blair Witch Project, člověk by běžel zkontrolovat uzamčení dveří a kdyby nějaký vtipálek udělal BAF, chytne takovou čímkoliv, co budu mít po ruce, že se mu nadlouho rozbřeskne. Příběh znám, neboť jsem se již začetla někdy do Ďatlovova průsmyku od Anny Matvějevové, která pro svět příběh otevřela literárně jako první, ale spadlo mi to někam pod postel a sešlo z očí - sešlo z mysli (hned jsem to v průběhu tohoto čtení operativně vyškrábla). Tento text je zajímavý všemi těmi odkazy a vysvětlivkami, to mi vyhovovalo. Nejpozoruhodnější pro mě je sledovat tu linku života v komunismu v 50.letech v SSSR, ty písně všude (pěli kolik hodin v kuse), otevřené a vášnivé diskuze na nejmarginálnější témata..dává to hodně nahlédnout dovnitř do zakázané země. A také ta TURISTIKA. Jak podobným výkonům říkali a říkají turistika. Čemu by asi říkali extrém? Za mě super text! A honem jdu na tu Matvějevovou, než mi zase někam zmizí...

21 29.03.2019

Při četbě jsem nemohla nemyslet na známou, která byla zatím vdaná šestkrát, zřejmě i šťastně a vždycky, když některého ze svých manželů cituje, přidává mu číslovku. Ernest si jména svých žen pamatoval. Nebyly to žádné chuděry, věděly, co chtějí, a to také dostaly. Některou opustil on, některá opustila jeho. Knížka se čte dobře, text si tak plyne. Z ženského pohledu v ní nejsou žádné nečekané vztahové objevy, zato je zajímavá jako další z náhledů kukátkem do života Ztracené generace amerických spisovatelů.

5 27.03.2019

Takže napotřetí se mi to povedlo. Pokaždé jsem knihu rozečetla a odložila, že na to nemám náladu, chuť, prostě něco.Tentokrát jsem se přehoupla přes začátek a podařilo se mi ukotvit se ve Vianově světě. Problém nebyl v těch absurditách, ty používají i jiní, ale spíš v tom, že mi hlavní hrdina lezl na nervy víc, než se dá hned na začátku snést. Lezl mi nervy až do konce, což o to, ale už to bylo jiné lezení. Hravý a jiskřivý začátek, takové odnikud nikam se plácání, se pozvolna změní, aby v poslední třetině text přešel do temně drsného úhlu pohledu a končil, jak už to tak všechno končí. Kniha je rychlým přeletem nad člověčím životem a každý nechť si uloupne takový kus perníkové chaloupky, jaký dokáže spolknout.

9 26.03.2019

Autorka umí chodit i vyprávět. Bylo to pro mě příjemné setkání od první chvíle. Návraty do dětství byly trefné, nijak třeskutě a prvoplánově humorné, přesto při vzpomínce na limonádu Broňa a výlety s chlebem a čajovou termoskou, jsem se neubránila úsměvu, stejně jako při líčení nápravných opatření, kterým bývaly ve školce vystaveny děti, které POO NESPALY. Musela jsem se jít podívat, v jakém roce se vlastně JV narodila, abych zjistila, že ve stejném, jako já. Tím se leccos vysvětlilo. Výlety jsou nějak spjaté s jejím životem a velmi přirozeně se s vyprávěním prolínají.

2 24.03.2019

Tohle druhé vydání mě zasáhlo jako blesk, protože jsem měla za to, že když je nějaká kniha takto výjimečná, už se jí v češtině nedočkáme. Měla jsem jí kdysi půjčenou z knihovny, koupit se nedala, a hodně mě ovlivnila. Fascinoval měl celý ten příběh, ta posedlost a osobní filozofie i ten způsob té cesty. Pohyb je i můj osud, ale nesedí mi pohyb v té podobě, jak sebou člověk smýká z místa na místo, aby před něčím utekl nebo něco nějak jakože poznal a našel, co stejně nenajde. Tady mi vyhovovalo, jak byli v průběhu té cesty aktivní a taky jak se potom už na nic tak velkého nikdy nevydali, protože se stalo, co se stát mělo. Toto vydání je ještě doplněné o fotky již dospělé dcery a už dávno ne tak mladých Hervé/ových.

2 24.03.2019

Bylo to náhodné setkání a vlastně celkem příjemné. Kniha je to dobrá do čekárny, vlaku, k výplni času u registru vozidel a tak. Při líčení pokusů vyřídit něco v italském úřadě mi vyvstaly ve vzpomínkách mé vlastní pokusy o vyřízení čehokoliv i na poště.

1 23.03.2019

Dřeváky, kopy hnoje a mlýny, co melou vodu, by znudily i jiné duše.Ta její byla v Coelhově podání nepokojná a chtěla ŽÍT. Leeuwarden byl a je prostě díra a celé Frísko může být pro podobné typy skoro noční můrou, takže odtud potřebují vypadnout za každou cenu. Tak vypadla a už se vezla. A že k takovéhle jízdě potřebovala specifické dopravní prostředky, jako lži. manipulace a úskoky, je samozřejmé. Bez nich by to nešlo. Kdyby se tak nešťastně neproměnila skoro ze dne na den celá Evropa, tak by jí to vyšlo a mohla se přizpůsobit novým okolnostem jako je stárnutí a takové drobnosti a ještě se do toho opřít. Takhle byla nucena táhnout figurkami moc rychle a někdo prostě táhnul tou její. I tak to teda byla jízda! Klobouk dolů! Ostatně, možná by si byla vybrala prožití Belle Èpoque v Paříži, než konce starých časů na severním pobřeží Nizozemska, i kdyby byla bývala věděla, jak to dopadne

1 21.03.2019

Je to jedna z X příruček typu: Vraž do toho 10 vajec a vyleze šťastné a chytré dítě. Když jsem odflitrovala = přeskočila všechno to rodičovské (což je jinak asi dost blbost, protože právě k tomu pečlivému rodičování je kniha určena) a soustředila se pouze na dětský mozek, potom bylo co číst!

1 16.03.2019

Problém Tří těles jsem četla už před časem, takže jsem si ho musela přečíst ještě jednou, abych vplula do Temného lesa a srovnala si v hlavě, o co vůbec jde. Jakmile jsem vplula, už se plulo hladce. Autorovy nápady ve vědecké rovině mi přijdou pozoruhodné a popsané docela srozumitelně. Jestli to "jde" nebo ne, je mi jedno. Vesmírná meziplanetární sociologie je poutavá vědní disciplína a všechno, co kniha popisuje v této rovině, rozhodně "jde".

6 16.03.2019

Anotace knihy, jak je uvedena zde v záhlaví, je anotace k jiné knize. Divoké labutě nejsou Maovým životopisem. Jsou uhrančivým průvodcem Čínou 20.století, kdy na osudech tří generací žen z jedné rodiny, má každý možnost zachytit události, které smýkaly obrovskou civilizací ze strany na stranu a porovnat je s tím, jak se 20.století odráželo v našich vlastních životech. Zatímco babičce lámala její máma chodidla, aby uspěla na sňatečném trhu, dcera zapáleně budovala komunismus, protože se jevil jako naděje, tak vnučka se opatrně a po špičkách pokouší samostatně myslet. Neubránila jsem se srovnávání jejich a našeho komunismu, jejich a naší "tradice", jejich a našich pokusů žít a přežít dvacáté století. Když Druhá Divoká labuť prožívala radost z toho, jak dokázala na Maa kriticky pohlédnout a konečně si dovolit zapochybovat, vyvstávala mi na mysli historka z mého vlastního života, jak jsem v první třídě triumfálně u večeře prohlásila, že Lenin byl vůl a jak se moje máma snažila mi to nějak taktně vymluvit a do rána tu myšlenku se mnou rozchodit, abych ji neozvučovala náhodou ve škole. Jung Chang mě nutila soustavně přemýšlet, neodtrhávat se od textu, vykašlat se na všechno ostatní kolem sebe, nevařit, neprat, nic nedělat, jen číst a nořit se do kulis na jednu stranu vzdálených, ale na druhou velmi blízkých. Před tou knížkou se nejde schovat, nejde nikam uhnout. Je lepší jí buď nečíst vůbec, anebo jí číst i nohama.

8 16.03.2019

Hypoxické prostředí jako jeden z možných rozdílových faktorů mezi špičkovým výkonem a super výkonem. Konkrétní příklady využití a efektivity, trénink. Množství informací našlapaných na 80 stranách textu! Super!

1 13.03.2019

Ucelený popis jak to funguje, kde se elektrokolo vzalo a pro koho je. Technické popisy srozumitelnému každému, galerie typů užitečná pro orientaci na trhu, designové směry.Plno fotek a nákresů a přehledná grafika. Užitečný text, který uvede do světa elektrokol přesně v tom rozsahu, v jakém mě to zajímá.

1 13.03.2019

Autor čtenáře úvodem varuje, ať nečeká žádnou velkou literaturu, že knížka je oslavou vlastenectví. Jenomže právě přesně to text je – Velká literatura. Strhující tempo, žádné slovo navíc, vypjaté emoce, bleskové vtažení do děje. Nahoru a dolů. Jako ve stíhačce. Clostermannovy popisy strachu a nervového vypětí, způsobeného setrvalým tlakem na výkon a dlouhodobým opakovaným vyčerpáváním vůle, která vysychá jak pramen, jsou mistrovské. Některým válečným autorům se podařilo napsat něco, co dokáže tuto nepřenosnou zkušenost zprostředkovat do té míry, že si čtenář žádnou osobní dělat nepotřebuje. Závěr, kdy se vojákovi konečně splnil sen – návrat domů, a přesto konec války opláče a to nikoliv štěstím, je naprosto jedinečný.

10 10.03.2019

Stanislav Kmenta málokdy vnese do mého života nějaký optimismus, přesto vyhledávám jak jeho texty knižní, tak ty časopisecké. Detailní popisy života na Vystrkově (na břehu Orlické vodní nádrže) , mě zajímaly obzvlášť, neboť dění v bývalém komunistickém Ráji vždycky silně ovlivňovalo život okolních obcí, což je i ta moje. Kauzy, které J.K. vypráví jsou vždycky srozumitelné, zapadající do sebe a i na základě jeho líčení se každému, kdo vědět chce, celý ten pavouk a spletenec vztahů docela přehledně zobrazí na sítnici.

04.03.2019

Je to kniha, která se v jednom tahu nečte, takže i jakýkoliv komentář nebo hvězdičkové hodnocení nemá žádnou zvláštní vypovídací hodnotu. Kniha se aktuálně na trhu sehnat nedá, dá se půjčit v knihovně. V té naší bez problémů. Zápůjčku si opakovaně prodlužuji a žádné fronty se na ni netvoří, takže ji mám víceméně doma. Čtu si v ní vždycky u snídaně, a to informace k příslušnému měsíci. Třeba březnu je věnováno téměř 70 stran. Celkově má kniha 1180 stran, tedy něco jako Občanský zákoník = k trvalému používání.

3 04.03.2019

Takový pěkný Irvingovský bizár, který se všelijak proměňuje a přináší nové a nové zvláštnosti. Všechny jsou ovšem pevně zasazené v americkém snu - soudržná rodina, víra ve vlastní schopnosti a šťastnou hvězdu, hrdinské amice, pes (zde i medvěd) a víceméně šťastný konec. Kromě Penzionu Garillparzer má kniha s Garpem mnoho společného - Vídeň, domov pro ženy ohrožené mužským světem, rodina rozličně ohrožovaná všemožnými nebezpečími,z nichž většinu si vytváří sama a smrt, anebo aspoň něco s očima.

2 02.03.2019