Vesmich
komentáře u knih
Vypečený pekař z Chluman
Ondřej Fibich
Sešitové vydání bez fotografií nabízí podrobné recepty na výrobu chlebového kvasu, základních tradičních druhů chlebů, placek a pečiva. Co recept, to ověřený produkt. Recepty mají tu výhodu, že jsou u nich popsány rozličné vychytávky, které při pečení chleba člověk obvykle získá dlouhou praxí, takže si může některé experimenty ušetřit.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Je to napínavý příběh, který se čte dobře a udržuje čtenáře zvědavého. Hlavní postava z kasty nedotknutelných, má všechno co je třeba k tomu, aby si jí člověk docela oblíbil. Pětadvacítka jsou dobří řezani a to umístění na Ural je originální!!
Ďáblova písmena
Martina Drijverová
Autorka píše už nějaký čas zdejší první ligu v oboru literatura pro děti, takže asi i proto nakladatelství knihu vydalo v tvrdé vazbě, s výbornými ilustracemi a přiměřenou velikostí písma. Klasicky uchopené dobrodružné vyprávění o mořeplavcích, které žene touha do neznáma, kde na ně čeká čest a sláva a samosebou taky smrt. Děti se do textu rychle začtou, udrží je v napětí, chtějí se dozvědět, co bude dál. Učitelé prvního stupně ji mají určitě v hledáčku, protože knihy o všech těch upírech a čarodějích a mimozemšťanech dobrý, ale co z toho chcete ve škole asi vyvařit? Knížka je šikovná i pro společnou četbu doma.
Boj o ostrov
Arthur Ransome
Vrátit se v pokročilé dospělosti ke knihám, které významně ovlivnily člověkovo dětství a mnohdy celý život, je vždycky trochu loterie. „Uvidím to stejně? Bude to pořád fungovat? Co tam bude, co tam tehdy nebylo? Odkud vyleze nějaké ALE?“ Jenomže RANSOMOVKY v sobě žádné „ale“ nemají a koho chytly kdysi, drží ho pořád. Ve mně probudily úpornou vášeň pro vodu a dobrodružství s ní spjatá až do té míry, že jsem se jako horské dítě přestěhovala do takové podobné jezerní krajiny a vody nemám stále dost. Vyprávění o Vlaštovkách a Amazonkách je nádherný příběh o dobrodružství, které čeká hned za rohem a také průvodce plachtěním a tábořením v přírodě. Školou povinné děti stanují, zacházejí s otevřeným ohněm, koupou se, plachtí a dělají mnoho jiných podobně NEBEZPEČNÝCH věcí, a to bez dozoru (matka na pevnině – antidepresiva neužívá, otec na moři – bez alkoholového abúzu) a příslušných bezpečnostních prvků. Protože kdo není ňouma, ten se neutopí a kdo se utopí, toho škoda není.
Pod dekou
Craig Thompson
Komiks je pro mě stále žánrem, který pro sebe teprve objevuji, neboť ho mám příliš spjatý se Čtyřlístkem. Zatím se mi stalo pouze jednou, že by mě ta forma naprosto strhla a bylo jasné, že je nejlepší možná, a to v případě Prstenu Nibelungova. Tady se mi to stalo podruhé. Autor je tak mimořádně schopen sladit slovo s obrazem, že se čtenář octne ve specifickém filmu. Obrací stránky a má to stejný efekt, jako by se promítalo a to tempem, které si každý určí sám. Přestože dospívání mám už za sebou tak dávno, že je zbytečné pokoušet se něco z té doby si vybavit do té míry, aby to bylo lze brát vážně, tak celou knihu jsem „prodospívala“ s tím klukem a to včetně té nejasné touhy a bolesti a celé té nesnesitelné těžkosti bytí.
Flush
Virginia Woolf
V Denících popisuje VW, jak jí extrémně vyčerpávalo psaní Vln, jak moc byla napjatá, jestli bude kniha přijata a jak velmi si odpočinula a uvolnila se při psaní Flushe. Takže by asi bylo nejlepší číst ho po Vlnách. Jinak je to text, kvůli kterému těžko bude člověk vyhledávat zrovna VW. Je napsaný samozřejmě lehce a taky se tak čte. Životopis psa a jeho paní, která je většinu svého života nemocná a zavřená někde doma a on s ní. Je to vlastně taková pitomost, na které je nejlepší to, co v jiných svých textech VW rozsekává, tedy strnulost, poklid a neměnnost viktoriánské společnosti se všemi jejími pravidly a kulisami. Proto se to taky tehdy asi tak dobře prodávalo, zatímco dneska si to raději půjčím z knihovny.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Je to rozhodně velmi originální autobiografie a kdyby byla o kousek kratší, bude úplně dokonalá. Ozzyho svérázný jazyk a styl, naprosto jedinečný vhled do myšlení a života alkoholika a člověka závislého na všem, na čem to jen jde. Také to pozadí vzniku a vzestupu rockových kapel a všechen ten sex a drogy a to, co nás tady zasáhlo takovým jen okrajem vlny, jak už to my holt máme. Parádní četba!!!
Zatím dobrý (komiks)
Jan Novák
Příběh je tak akorát. Je z něj jasné o co jde, je v tom akce, drsnost, dobrodružství a pevné odhodlání bojovat proti tyranům, které k mladým mužům vždycky patřilo. Za mě dobrý před tím i potom a na pořád.
Syndrom E
Franck Thilliez
Pěkně napínavé, přiměřeně zamotané, detektivové vyšilující úměrně, neurověda ďábelsky dokonalá a ještě i pozoruhodné vhledy do 50.let, která byla zjevně napínavá i ledaskde jinde. Konec nepěkný, nutící pídit se po nějakém další dílu a doufat, že třeba vyjde nějakou náhodou ten následující.
Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
V čem by to tak asi mohlo připomínat vrcholné dílo Agathy Christie je větší detektivní záhada, než jakou nabízí celá kniha. O co jde je zřejmé hned, jakmile se všichni nalodí a překvapivý zvrat tam není jediný, zato zvratků plno. Zvrací kdekdo. Mrazivá odhalení se rovněž nekonají, nebudeme-li počítat koupel ve fjordu. Chvílemi se chce křičet ŽE NE, ŽE TO NEBUDE TAKHLE! ale je to takhle…Hlavní hrdinka nepřipomíná žádnou z postav A.CH.ani náznakem, snad jen některou z těch, které se staly obětí a dobře se jim stalo! Každý, kdo četl, sám může posoudit, jak moc si přál, aby to potkalo i tuhle Je to smutná postava, která prolézá současnou literaturu po čertech často – násoska, která trpí vším, čím trpět může(pokaždé ji někdo nepochopitelně miluje nebo zachrání), přičemž zejména v poslední čtvrtině se dozvídáme nejrůznější mikropodrobnosti všech úzkostí a poruch, které ji souží, soužily a jistě soužit začnou. Až se to změní v žánr psychopatologická příručka pro pokročilé. V momentech největšího „napětí“ mudruje nad lustrem od Swarovski a z toho, že někde visí, vyvozuje odvážné závěry, že tím jeho vyvěsitel naplil do tváře problému globálního oteplování a ochraně životního prostředí (ne, není to nadsázka ani nepřeháním, takhle to tam přesně je). Jejími nejčastějšími slovními spojeními jsou: „blinkala jsem, mluvíte anglicky? a blbá,blbá,blbá“ (to jako o sobě). Ano. S tím se dá souhlasit. Je opravdu blbá, blbá,blbá a nepomůže jí už nic. Ten začátek klame, koupila jsem si to jako audioknihu ve slevě za 99,- do auta. Vypadalo to jako taková ta konverzačka – ona jí řekla, ta jí na to odpověděla a on se připojil…ideální do kolon. Tak od půlky jsem to poslouchala z čiré potřeby hněvat se na něco jiného než na to vedro. Konec je strašlivý, ten snad bude lepší vynechat úplně.
Konec dětství
Arthur Charles Clarke
No tak to je pecka! Moje z dávna již oblíbené Setkání s Rámou, které jsme jako děti hltaly , bylo moje oblíbené blízké setkání s Clarkem, ovšem tohle je teda něco! Kolik paralel s naším dnešním světem a všechna ta současná akcelerace...Dočteno a hned si to přečtu ještě jednou, protože mi mnohé jistě uniklo. Strhující čtení!
Čtvrtý králův pes
František Niedl
Zpočátku jsem velmi opatrně nahlížela, jestli to snad nebude nějaká imitace Vondruškoviny. A ne. Ponuré období, Čechy jako periferie Evropy, takové znesvářené, ukoptěné, šlechticem je tu každý třetí, královi na kralování vyhovuje jen to, co není zemi užitečné, stále se jen sváří a vzteká. S ženami se nikdo moc nemaže a když, tak pouze v tradičním oboru. Skvěle vykreslená atmosféra, celé to působí velmi věrohodně.
Rothschildova flaška
Petr Šabach
Napsané je to výtečně, protože Petr Šabach to se slovy umí, hraje si s nimi jako žonglér a sem tam z textu vykoukne nějaká naprostá bomba. Akorát číst se to moc nedá. Je to Hanťovské pábení, které už tu prostě bylo a příběh na téma, kterak Český Honzo-Švejk chytračil, až všechny přechytračil, je v kontextu doby stejně vyprázdněný jako nudný. Takže ho postupně neposlouchá už ani Viktorie a ani já. Což je sice pro Hanťu ztráta zanedbatelná, nicméně musí doufat, že pro nějaké čtenáře to asi bude.
Koruna démonů
James Rollins (p)
Ty pasáže ze života hmyzu, byly vynikající! Knihu jsem poslouchala v audiopodobě při cestách autem a při přehazování kompostu a jakmile na mě sedlo cokoliv hmyzího, ostražitě jsem to zkoumala, jestli to nevvytasí nějaké nepřiměřené žihadlo. Jako knihu bych to asi nečetla, ale v této podobě to bylo úplně jako film Honba za diamantem, Indiana Jones nebo něco takového.
Nebožtík na rynku
Miloň Čepelka
Aneb, jak starého kance svědomí doběhlo a co se kolem té události všechno seběhlo.
Černá zem: Holokaust - historie a varování
Timothy Snyder
Tento pohled na "krásné dvacáté století" je sice tvrdý, ale na druhou stranu takový očistný. Východní Evropa chycená v pasti mezi Stalinem a Hitlerem, v pasti, ze které se nedalo nijak uniknout, přestože ten boj Poláků je působivý. Analýza věnovaná možnosti přežít holocaust je impozantní.
Kristina Vavřincova I – Věnec
Sigrid Undset
Ani se není potřeba zanořovat tak hluboko do minulosti. Je to takový odvěký příběh. On jí miluje, ona jeho ne, miluje jiného, ten jí taky, tamten jí ale miluje pořád, ona ovšem toho tamtoho..ovšem ty porody a celé to řízení všech těch hospodářství, to je impozantní. Kristina byla prostě svá a to byla její výhoda i nevýhoda, jako ostatně u každého.
J.V. Stalin
Nigel Blundell
Těžko říct, kdo je cílová skupina. Fotky vypadají jako ofocené mobilem z nějaké jiné knihy, takže na nich není pořádně nic vidět, těžko říct, jak moc to zaujme mládež. Text je zase takový bez invence, takže nic pro dospělého, který je alespoň elementárně v obraze. Stalin je fuj a už odmala lhal a do pekla se hrabal, potom všem vládnul a byl to tyran. Přes den je světlo a v noci je tma....Takže cílová skupina bude asi dospělý mimoň.
Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem
Timothy Snyder
Stejně, jako po četbě Divokých labutí nemůže čtenář už nikdy pohlížet na Číňany i s jejich zvláštními nápady přehnaně kriticky, tak po přečtení Krvavých zemí, nelze, než se hodně jinak dívat na Ukrajince a Poláky. Timothy Snyder tím svým nemilosrdným způsobem a stylem přesným, jako když vyšívá, popisuje a vypráví příběh, který jsme zvyklí posluchat v jiné podobě. U mě se mu rozhodně daří ten uložený příběh přepsat a pokaždé mě přiměje pocítit jistou vděčnost, že jsem se nenarodila tam, ale tady. Je to tvrdé a syrové, nicméně se mi to dařilo číst v celku a nevkládat mezi jednotlivé kapitoly týden, abych to vůbec byla schopná ustát, jako se mi to dělo kdysi u Laskavých bohyní.
Ďatlovův průsmyk aneb Záhada devíti
Anna Matvějevová (p)
Ten příběh ze současnosti je slabý, o tom žádná, ale není zase tak slabý, aby devalvoval to, co chce autorka sdělit a co taky sdělila jako první. Pro mě byly pozoruhodné rovněž reálie na pozadí toho příběhu - jakým způsobem se v Sovětském svazu pořádaly podobné expedice, jaké vybavení ti lidé měli/neměli a jak se to lišilo od našich podmínek. Neboť i my zde jsme pořádali expedice pod záštitou SSM kupříkladu do Mongolska, jinak by se tam nikdo nedostal, a rovněž bylo třeba expedicí něco politického někomu sdělovat. Pátrání/nepátrání po skupině mladých lidí a celý ten přístup k záchraně lidí byl rovněž takový sovětský - až se nějak rozhýbeme, tak budeme něco dělat, chaoticky a za pomocí velkého množství lidí..nějak to dopadne, zkusíme ovšem co nejdéle věřit, že se to vyřeší samo, protože jinak bude zdůvodňování a vysvětlování, hlášení a postihy...