Vesmich
komentáře u knih
Putování za Svatým Grálem
neznámý - neuveden
Putování v kruhu, které dost přesně ukazuje, za čím se to oni v tom středověku pořád hnali a oč usilovali. Hemží se to pannami, které je buď potřeba obtěžkat, anebo je tomu potřeba zabránit, pannami krásnými, mocnými a skvostně oblečenými a pannami pokušitelkami ve službách Škůdce. Tolik ženy. Muži se pod rozličnými záminkami propichují mečem, buď sami sebe, aby si cosi uvědomili, anebo navzájem, aby si cosi uvědomil ten druhý. Škůdce rejdí, hledá a nachází i v jejich řadách. Rytíři hledají cosi/kohosi, co je přesahuje, dělají to rozličnými způsoby a dost u toho blouzní. Potřeba dát vlastní existenci nějaký cíl a smysl je pořád stejná a zde, ve vrcholném středověku, se mysl rytířova vztahuje k neposkvrněnosti a dokonalosti , které jediné vedou k Cíli. Není to žádný strhující Indiana Jones ani snadná četba. Je potřeba se na to soustředit a ponořit se do textu, jako do klasické hudby. Při nedodržení těchto postupů je to stejně jako ona, nudné k uzoufání.
Kouzelné přání
Chris Colfer
(SPOILER) Pro mě naprostá novinka a pobavila jsem se královsky! Rvačku mezi Karkulkou a Mášenkou řadím mezi nejlepší akční scény, které jsem kdy zachytila a některé klukovy výroky, jako : "vyfoťte si to, dýl vám to vydrží" už jsem zařadila do vlastního slovníku. Jak vlastně ty pohádky pokračují, když pro nás skončí, možná vrtá v hlavě kdekomu. Tyhle nabídnuté možnosti vypadají dost reálně :) Všechno to, co je za tím, to, co má čtenáře vlastně znovu poučit, tedy jakási metarovina, je napsáno citlivě, nekýčovitě a proto stravitelně.
Ilustrovaný muž
Ray Bradbury (p)
Nechce se mi věřit, že je to napsané v 50.letech! On mě vždycky dostane, jak vizionářský je, jak dokonale dokáže popsat budoucnost, která je mou přítomností. Celý ten nápad s příběhy zapsanými na kůži, je náramný a hned první příběh Savana mě ohromil a čtu si ho dokola. Z podobných důvodů mě samosebou dostal příběh Nultá hodina. Náramné jsou ovšem úplně všechny. Celý ten dobový strach z Marťanů a současně fascinace jimi, všechny ty rakety a létání a mezihvězdné cesty, celé to kosmické šílenství, které provázelo i moje dětství. Právě v Nulté hodině je to přesně popsané - jak všechny ty dětské hry na NĚCO odrážejí nejbližší možnou a stále připomínanou minulost (na fašouny a partyzány), anebo aktuální společenské fascinace a ladění (na kosmonauty, na invazi). My jsme si také hráli na kosmonauty a kluci jimi chtěli být. Lajka nám sice ve Sputníku nad hlavama už nelítala, ale kroužil tam Remek. Jooo, krásné dny našeho mládí :)
Zapomenutá vražda
Agatha Christie
Slečna Marplová je tady ve vrcholné formě. Naprosto neodolatelná, famózně manipulativní, pohrává si se všemi jako s figurkami v Člověče nezlob se a jako virtuóz dokáže zahrát každému přesně tu písničku, na kterou slyší. V grandiózním finále navíc osobně zabrání strašlivému zločinu bravurním útokem mýdlovou vodou a drsně bohatýrským výkřikem: "to je štěstí, že jsem zrovna postřikovala mšice na růžích!" Tenhle příběh je nesmrtelný a neodolatelný a bude takový i za tisíc let.
Ztracená brána
Arnošt Vašíček
No pěkný to bylo. Viděla jsem seriál, byl tedy docela jiný i Šímová se Sumarou byli trochu jiní, jinak to dopadlo a byli tam jiné postavy, prostě je to docela jiný příběh, akorát Runa je pořád Runa...
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV
Jaroslav Hašek
Nikdy jsem to nedokázala dočíst do nějaké fáze, ve které by mě to chytlo. Vždycky mi to přišlo jako kniha pro chlapy, aby se mohli utvrdit v tom, že válka je vůl a důstojníci pitomí, což si ženy číst nepotřebují, protože jim to přijde samosebou. I v případě filmu jsem viděla pouze první díl. Vždycky mi lezla na nervy ta Švejkova pitomost, to jeho řetězové tlachání a vršení nesmyslů a ze všeho nejvíc to, když někdo tvrdí, že „my Češi jsme všichni Švejci“, jakože na všechno vyzrajeme. No nevím. Jakmile jsem objevila, že text je vydaný jako audiokniha, kterou čte Jan Werich, napadlo mě dát tomu šanci a zkusit v tom objevit něco, co některé muže přiměje k tomu, aby to četli opakovaně a citovali z toho dlouhé pasáže. Právě díky tomu, že to četl někdo mně, navíc někdo, kdo číst umí, se mi podařilo překonat ten notoricky známý začátek a dorazit se Švejkem konečně do Budějovic, přičemž samotná cesta vlakem, než z něj konečně vypadl a šel pěšky, mi silně připomínala cestu týmž dopravním prostředkem a víceméně týmž směrem, kterou jsem absolvovala s klienty psychiatrické léčebny, kteří celou cestu vymýšleli jednu hovadinu za druhou a unavili by i vola. Jakmile jsem se s v knize dostala do pro mě neznámých vod, přestalo to být tak třeskutě vtipné a konečně jsem pochopila, proč je to tak překládaný text, jak mimořádná výpověď z Velké války to je a jak mistrně dokáže Hašek zprostředkovat konec mocnářství, každodenní nesmyslné harcování se válkou, přibližování fronty a zachytit tím nejen ducha doby, ale vyseknout některé charaktery tak, že už kolem sebe vidím ty nedožery Balouny, agilní hňupy Duby nebo horlivé blby Švejky a říkám si, kdo z nich všech jsem vlastně já?
Kar
Miloš Urban
Šmankote to zas je panoptikum postav:). Ten úděsný hlavní hrdina! Při čtení Závěrky se mi zdálo, že M.U. stvořil sympatický typ, jako v Praga Piccola, ale zde zase návrat k hrůzákovi. Ty pasáže, kterak zvrací žaludeční šťávy z věčných cigaret by mohly sloužit Evě Králíkové jako modelový příklad pro odvykačku. Ovšem ty Vary na mě působí docela stejně, včetně toho specifického policisty. Češtinu má autor nádhernou, úplně mimořádnou a přestože to nebude jedna z jeho knih, kterou si přečtu ještě jednou nebo budu číst sem tam pořád, rozhodně si koupím cokoliv dalšího, co napíše.
Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Není to zas až takový propadák. Jistě, působí to poněkud banálně: zastavte se, poznejte cenu času, jezte lépe, plánujte, přes den je světlo a v noci je tma, ale na knihu mě upozornili mlaďasové, kterým se líbila a něco si v ní pro sebe našli. Nemyslím, že to nějak extra bude fungovat, a to ani na ně ne, protože všichni, kteří se zastavili, poznali cenu času, jedí lépe a plánují, nečtou tyhle knihy, protože znají tu cenu času. Ovšem jsou příležitosti, kdy se to hodí. Kupříkladu při vaření (takovém tom málo uhrančivém, neatraktivním klechty klechty ) , mytí nádobí nebo žehlení. Protože jsem byla vyzvána k diskusi o knize, musela jsem se s tím poprat a využila jsem knihovnu a půjčila si CD s textem načteným Jiřím Dvořákem. Dělal, co uměl, ale i tak jsem se místy musela smát, zejména u těch dialogů typu: „Co bys na to řekl? A co ty? Povídej. A já na to…“. Ale nevypnula jsem to. Kdyby to bylo skutečně tragédní, nedá se u toho ani žehlit.
Vypečený pekař z Chluman
Ondřej Fibich
Sešitové vydání bez fotografií nabízí podrobné recepty na výrobu chlebového kvasu, základních tradičních druhů chlebů, placek a pečiva. Co recept, to ověřený produkt. Recepty mají tu výhodu, že jsou u nich popsány rozličné vychytávky, které při pečení chleba člověk obvykle získá dlouhou praxí, takže si může některé experimenty ušetřit.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Je to napínavý příběh, který se čte dobře a udržuje čtenáře zvědavého. Hlavní postava z kasty nedotknutelných, má všechno co je třeba k tomu, aby si jí člověk docela oblíbil. Pětadvacítka jsou dobří řezani a to umístění na Ural je originální!!
Ďáblova písmena
Martina Drijverová
Autorka píše už nějaký čas zdejší první ligu v oboru literatura pro děti, takže asi i proto nakladatelství knihu vydalo v tvrdé vazbě, s výbornými ilustracemi a přiměřenou velikostí písma. Klasicky uchopené dobrodružné vyprávění o mořeplavcích, které žene touha do neznáma, kde na ně čeká čest a sláva a samosebou taky smrt. Děti se do textu rychle začtou, udrží je v napětí, chtějí se dozvědět, co bude dál. Učitelé prvního stupně ji mají určitě v hledáčku, protože knihy o všech těch upírech a čarodějích a mimozemšťanech dobrý, ale co z toho chcete ve škole asi vyvařit? Knížka je šikovná i pro společnou četbu doma.
Boj o ostrov
Arthur Ransome
Vrátit se v pokročilé dospělosti ke knihám, které významně ovlivnily člověkovo dětství a mnohdy celý život, je vždycky trochu loterie. „Uvidím to stejně? Bude to pořád fungovat? Co tam bude, co tam tehdy nebylo? Odkud vyleze nějaké ALE?“ Jenomže RANSOMOVKY v sobě žádné „ale“ nemají a koho chytly kdysi, drží ho pořád. Ve mně probudily úpornou vášeň pro vodu a dobrodružství s ní spjatá až do té míry, že jsem se jako horské dítě přestěhovala do takové podobné jezerní krajiny a vody nemám stále dost. Vyprávění o Vlaštovkách a Amazonkách je nádherný příběh o dobrodružství, které čeká hned za rohem a také průvodce plachtěním a tábořením v přírodě. Školou povinné děti stanují, zacházejí s otevřeným ohněm, koupou se, plachtí a dělají mnoho jiných podobně NEBEZPEČNÝCH věcí, a to bez dozoru (matka na pevnině – antidepresiva neužívá, otec na moři – bez alkoholového abúzu) a příslušných bezpečnostních prvků. Protože kdo není ňouma, ten se neutopí a kdo se utopí, toho škoda není.
Pod dekou
Craig Thompson
Komiks je pro mě stále žánrem, který pro sebe teprve objevuji, neboť ho mám příliš spjatý se Čtyřlístkem. Zatím se mi stalo pouze jednou, že by mě ta forma naprosto strhla a bylo jasné, že je nejlepší možná, a to v případě Prstenu Nibelungova. Tady se mi to stalo podruhé. Autor je tak mimořádně schopen sladit slovo s obrazem, že se čtenář octne ve specifickém filmu. Obrací stránky a má to stejný efekt, jako by se promítalo a to tempem, které si každý určí sám. Přestože dospívání mám už za sebou tak dávno, že je zbytečné pokoušet se něco z té doby si vybavit do té míry, aby to bylo lze brát vážně, tak celou knihu jsem „prodospívala“ s tím klukem a to včetně té nejasné touhy a bolesti a celé té nesnesitelné těžkosti bytí.
Flush
Virginia Woolf
V Denících popisuje VW, jak jí extrémně vyčerpávalo psaní Vln, jak moc byla napjatá, jestli bude kniha přijata a jak velmi si odpočinula a uvolnila se při psaní Flushe. Takže by asi bylo nejlepší číst ho po Vlnách. Jinak je to text, kvůli kterému těžko bude člověk vyhledávat zrovna VW. Je napsaný samozřejmě lehce a taky se tak čte. Životopis psa a jeho paní, která je většinu svého života nemocná a zavřená někde doma a on s ní. Je to vlastně taková pitomost, na které je nejlepší to, co v jiných svých textech VW rozsekává, tedy strnulost, poklid a neměnnost viktoriánské společnosti se všemi jejími pravidly a kulisami. Proto se to taky tehdy asi tak dobře prodávalo, zatímco dneska si to raději půjčím z knihovny.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Je to rozhodně velmi originální autobiografie a kdyby byla o kousek kratší, bude úplně dokonalá. Ozzyho svérázný jazyk a styl, naprosto jedinečný vhled do myšlení a života alkoholika a člověka závislého na všem, na čem to jen jde. Také to pozadí vzniku a vzestupu rockových kapel a všechen ten sex a drogy a to, co nás tady zasáhlo takovým jen okrajem vlny, jak už to my holt máme. Parádní četba!!!
Zatím dobrý (komiks)
Jan Novák
Příběh je tak akorát. Je z něj jasné o co jde, je v tom akce, drsnost, dobrodružství a pevné odhodlání bojovat proti tyranům, které k mladým mužům vždycky patřilo. Za mě dobrý před tím i potom a na pořád.
Syndrom E
Franck Thilliez
Pěkně napínavé, přiměřeně zamotané, detektivové vyšilující úměrně, neurověda ďábelsky dokonalá a ještě i pozoruhodné vhledy do 50.let, která byla zjevně napínavá i ledaskde jinde. Konec nepěkný, nutící pídit se po nějakém další dílu a doufat, že třeba vyjde nějakou náhodou ten následující.
Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
V čem by to tak asi mohlo připomínat vrcholné dílo Agathy Christie je větší detektivní záhada, než jakou nabízí celá kniha. O co jde je zřejmé hned, jakmile se všichni nalodí a překvapivý zvrat tam není jediný, zato zvratků plno. Zvrací kdekdo. Mrazivá odhalení se rovněž nekonají, nebudeme-li počítat koupel ve fjordu. Chvílemi se chce křičet ŽE NE, ŽE TO NEBUDE TAKHLE! ale je to takhle…Hlavní hrdinka nepřipomíná žádnou z postav A.CH.ani náznakem, snad jen některou z těch, které se staly obětí a dobře se jim stalo! Každý, kdo četl, sám může posoudit, jak moc si přál, aby to potkalo i tuhle Je to smutná postava, která prolézá současnou literaturu po čertech často – násoska, která trpí vším, čím trpět může(pokaždé ji někdo nepochopitelně miluje nebo zachrání), přičemž zejména v poslední čtvrtině se dozvídáme nejrůznější mikropodrobnosti všech úzkostí a poruch, které ji souží, soužily a jistě soužit začnou. Až se to změní v žánr psychopatologická příručka pro pokročilé. V momentech největšího „napětí“ mudruje nad lustrem od Swarovski a z toho, že někde visí, vyvozuje odvážné závěry, že tím jeho vyvěsitel naplil do tváře problému globálního oteplování a ochraně životního prostředí (ne, není to nadsázka ani nepřeháním, takhle to tam přesně je). Jejími nejčastějšími slovními spojeními jsou: „blinkala jsem, mluvíte anglicky? a blbá,blbá,blbá“ (to jako o sobě). Ano. S tím se dá souhlasit. Je opravdu blbá, blbá,blbá a nepomůže jí už nic. Ten začátek klame, koupila jsem si to jako audioknihu ve slevě za 99,- do auta. Vypadalo to jako taková ta konverzačka – ona jí řekla, ta jí na to odpověděla a on se připojil…ideální do kolon. Tak od půlky jsem to poslouchala z čiré potřeby hněvat se na něco jiného než na to vedro. Konec je strašlivý, ten snad bude lepší vynechat úplně.
Konec dětství
Arthur Charles Clarke
No tak to je pecka! Moje z dávna již oblíbené Setkání s Rámou, které jsme jako děti hltaly , bylo moje oblíbené blízké setkání s Clarkem, ovšem tohle je teda něco! Kolik paralel s naším dnešním světem a všechna ta současná akcelerace...Dočteno a hned si to přečtu ještě jednou, protože mi mnohé jistě uniklo. Strhující čtení!
Čtvrtý králův pes
František Niedl
Zpočátku jsem velmi opatrně nahlížela, jestli to snad nebude nějaká imitace Vondruškoviny. A ne. Ponuré období, Čechy jako periferie Evropy, takové znesvářené, ukoptěné, šlechticem je tu každý třetí, královi na kralování vyhovuje jen to, co není zemi užitečné, stále se jen sváří a vzteká. S ženami se nikdo moc nemaže a když, tak pouze v tradičním oboru. Skvěle vykreslená atmosféra, celé to působí velmi věrohodně.