Vesmich komentáře u knih

Film jsem neviděla a vlastně ani nevím, že nějaký je, nicméně po přečtení knihy ho rozhodně vyhledám a shlédnu! Stačilo by, aby byl z poloviny tak dobrý, jako kniha a i tak bude náramný. Četla jsem to dvakrát za sebou, abych podruhé lépe rozuměla těm všelijakých drobným značkám. Nemohu říct, že by to celé bylo tak skryté, aby mi linie zcela unikala, ale to není ani nutné. Je to jízda na tobogánu, přičemž autorovi v závěru nedojdou ani zatáčky ani dech!

6 20.11.2018

V knize je tolik témat, že by to vydalo na několik knih, přesto se to autorovi nijak nevymkne z ruky. Bude to nejspíš hodně zkušený novinář. Na nijak velkém prostoru dokáže představit úskalí organizace obrovské akce a vystihnout některé s tím související a zcela nadčasové peripetie – jednání se všemožnými výbory a podvýbory, nutnost skloubení různých typů osobností, ukočírovat je tak, aby se držely jednoho cíle, množství politických zájmů, všichni mají na všechno dost času a názor a současně vyvíjejí na hlavního organizátora extrémní tlak. Pozoruhodné vynálezy a nápady, vůle je dotáhnout do konce, sebevědomí pracovití muži, emancipující se ženy, průmyslové drsné město. A uprostřed všeho toho hemžení a příležitostí se skrytě a nerušeně pohybuje nemilosrdný predátor. Parádní čtení!

8 15.11.2018

Nádhera a těžko tomu pro sebe hledám žánrovou konkurenci. Jak si galaktická mládež udělala piknik kdesi na palouku u cesty..."Štěstí zadarmo pro všechny a nikdo ať neodejde s prázdnou."

6 11.11.2018

Čtyřicítka na krku, na baráku hypotéka, práce na poloviční úvazek, dvě ne zrovna vzorné děti, stále stejný manžel, prostě taková normální rodinka. Co už tak ženě zbývá, než chlast? Vtipné je to třeskutě, určitě do dvou třetin. Potom vypukne něco jako katarze a místy je to jak na přednášce. Když by to čtenář, který má knihu teprve před sebou, prostě přestal číst někdy v dubnu,květnu (je to psáno jako deník), uchová si mimořádnou vzpomínku. A některé postavy jsou nezapomenutné!

3 10.11.2018

Velkolepý rozjezd ve stylu road movie, úplně jsem viděla filmové záběry. Životní styl, kterému odzvonilo, protože se změnila konkurence a prostředí přestává být tomuto stylu přátelsky nakloněné. Ve chvíli, kdy došlo k setkání s „bratom mojim rodnym“, došlo k změně stylu a směru a už na mě vykukovaly až Sorokinovské nápady. Jak mě ten začátek naladil, tak mě tahle fáze rozesmála. Přesun přes Ukrajinu a Sninu ve mně zase vyvolal vzpomínky na mou vlastní cestu touto oblastí a už se po D1 suneme ku Sázavě, kde dojde znovu ke změně. Táta a jeho klucí nasednou na velkolepý tobogán, ve stylu na útěku a už se řítí celkem neznámo kam. Čtení to bylo výborné!

7 04.11.2018

Knižní klub knihu nabízel v katalogu a i jinde měla slušné promo. Vyhýbala jsem se jí, protože jsem se předsudečně bála, že to bude pitomé, neboť nějaká hééérečka mě teda nezajímá. V knihovně jsme ale neodolala té obálce, ta grafická stránka je mimořádná! Takže jsem si jí půjčila a pitomé to není ani trochu! Hééérečka netvrdí, že hodlá obohacovat naše životy nějakými moudry a možná právě proto se přesně tohle děje! Takže jsem si tu knihu koupila, i když jsem jí už četla, prostě jí chci mít doma. Primárně kvůli té famózní grafice, ale nejen.

9 02.11.2018

Rozhodně je to kniha, kterou se mi chtělo číst a dočíst. Vyprávění je to pozvolné, klidné a proto je potřeba ho skutečně číst, splynout s ním. Navíc se odehrává v podzimním čase teď a v zimním tehdy, je proto nezbytné zpomalit. Na konci vypravěč, novinář a čerstvý spisovatel Jakub, vyjádří domněnku, že snad svým vyprávěním zachytil život obyčejného člověka. Ano, to se mu rozhodně povedlo, určitě tedy ne život Rudolfa Formise, spíš jednotlivých lidí tehdy i nyní. Ten jeho „vlastní“, tedy Jakubův, je ale vyprávěný tak všednodenně, jak to jenom jde. Není na něm nic nijak zvlášť senzačního, muž ve středním věku, žádný velký bojovník, ale rozhodně žádný prevít nebo jakási nesnesitelně hloubavá nicka. Chlap, který v životě musí přijímat kompromisy a tak je přijímá. Když mu do života vstoupí něco nového, co by mělo jen trochu náznak jakési SNOVOSTI, hned to zase zmizí, takže je potřeba se vrátit k tomu novému, co je pevné a uchopitelné. Zajímavé byly „nákuky“ do životů různých marginálních postav. Vždycky intenzivní záběr, jako v hledáčku kamery a potom zase odchod pryč. Ať už se jednalo o německého ševce, válečného veterána a jeho rodinu, podnikatele Michala a jeho tátu, nebo Borise a jeho rodiče. Byly to sice jen náznaky, ale dost přesné na to, aby si čtenář s těmi postavami a jejich osudy mohl dále nakládat po svém. Vyprávění o krajině a její historii, o zatopených vsích a územích, o budování infrastruktury v padesátých letech a další náznaky, byly jen takové rachejtle, které nejspíš zachytí pouze ten, kdo je s krajem nějak spjatý. A protože já žiju o jednu přehradu „níž“, tedy proti proudu, tato naznačená linie mě zajímala a bývala bych se o ní ráda dočetla víc. Tak někdy příště, Jakube.

1 02.11.2018

Seznamuji se s Geraltovými příběhy na přeskáčku, takže zatímco už nějaký čas vím, jak to skončilo, teď se mi doplnilo i to, jak to začalo. Některé pasáže jsou taky rychlé, až berou dech. Je to rozhodně náramně strhující čtení!

6 29.10.2018

To byla ale zvláštní kniha. Od začátku jsem v pravidelných intervalech zvažovala, že to přestanu číst, pouze jsem se nemohla rozhodnout, jestli si před tím mám přečíst konec nebo ne. To jsem ovšem netušila, že ten je ze všeho nejstrašnější. Joe mi lezl od samého začátku tak strašně na nervy, že se s tím nedalo nic dělat. Všechna ta empatie, dobrota, cereálie, medové kroužky, návštěvy knihoven a plaveckých bazénů, celá ta demonstrativní vzornota! Pořád by někoho ochraňoval, něco někomu N.E.D.O.V.O.L.Í, přitom si nedokázal obstarat ani vlastní věci. Vydržela jsem až do konce a nebyl to dobrý nápad. Od chvíle, kdy bylo přibližně jasné o co jde, by bývalo bylo lepší to odložit. V závěru se to zvrhlo ve fantasmagorii a obhajobu starého dobrého světa, kdy si lidé povídají, místo aby se umobilovali k lobotomii.Uf.

8 27.10.2018

Třetí kniha, kterou jsem od M.K. přečetla a zase jiné prostředí. Pokaždé si řeknu: „mám to vůbec číst?“ , načež to číst to začnu , vpluji do krajiny, děje, osudů a už se vezu. A na konci si postesknu: „taky mohla ještě někoho nechat zamordovat, abych si to užila o něco déle….“

5 25.10.2018

Závan ducha „staré dobré Ameriky“, jak jsme ji chápali za mého mlada. Podobný životní styl mě tehdy náramně přitahoval, tohle se mi na Americe nejvíc líbilo! Všechna ta svoboda a odvaz a nespoutanost, putování jen tak z místa na místo. To vleklé, klidné vyprávění, ty pomalé dialogy, všechno to hloubání nad životem, mraky snědených koláčů a zmrzliny, krása. Po dlouhých letech jsem se k textu vrátila a ecce! Teď mi to přijde jako sociální dobová výpověď o životním stylu rozličných pobudů, kteří se bezcílně plácají krajinou, kradou, fetují, vzájemně na sobě parazitují a jinak neužitečně mrhají svými i cizími dny a je to k uzoufání dlouhé. Inu, něco se změnilo. Že by já? :)

8 25.10.2018

Obě pohádky jsou vlastně o kráse. Jednou je jí málo a podruhé zas moc. Ta první je docela laskavá a milá, čokoládově Karlíková, ta druhá je ostrá jak Prevítovic břitva!

3 24.10.2018

Do konstáblova života čtenář vpadne v cuku letu a vypadne z něj až na samém konci knihy, kdy si řekne "už je konec?" Zajímavé prostředí, úplně se tam vidím a plasticky vykreslené postavy, ke kterým není těžké si rychle najít vztah.

1 22.10.2018

Taková famózní ptákovina! Krvavý román jsem pořídila hned, jak v roce devadesátém vyšel, protože to byla doba, kdy vycházely všechny možné knihy a nebylo jasné, jak dlouho jim to vydrží. No v každém případě to tady čekalo doteď, než na to dojde. Už na to došlo a je to úchvatná ptákovina do chvíle, než Mistrovi dojde papír a nikde nikdo, kdo by mu na něj dal. Takže závěr slabší, nicméně avizovaně, takže se nedá ani zvolat, i kdyby se chtělo :“Bídníče! Cos to učinil?!“

6 18.10.2018

Styl vyprávění AG mi vyhovuje, je kolébavý, jazykově malebný a nikde žádná zbytečná slova. Svérázný tata žije nejlépe jak umí, a i ten slepičí hnůj krade stylově v kvádru. Ženy přicházejí a odcházejí, zvyky zůstávají a ten procházkový s chlebníkem a svačinou jsem úplně viděla… Žít v jeho světě bych nepotřebovala, ale takové nahlížení oknem dovnitř je příjemné.

15.10.2018

Čína je v kurzu a cool a in a kdo nemaluje znaky, jakoby nebyl, takže nesmím zůstat pozadu, neboť, kdo chvíli stál, ten stojí opodál! Knížka je poutavě graficky vyvedená, fotky jsou reprezentativní a parádní. Časové osy pomáhají se zorientovat nejen ve všech dynastiích, ale především v tom, kde byla stará dobrá Evropa. Jakmile jsem se začetla a zadívala, přejela jsem text v jednom tahu.

1 15.10.2018

Už ten cimrmanovský úvod – poznámka editorů, byl strhující! Famózní postava Hackerovy ženy Annie („když nemáš co dělat, že bys mi pomohl připravit k večeři růžičkovou kapustu“) se žel, postupně vytratila. Rozdělení křesel po volbách dávalo tušit, jak nám to pěkně půjde – Bill dostal Evropu, chudák, neumí francouzsky ani německy..Jak pan ministr vplouvá do ÚŘADU a noří se do jeho vod, začíná rozumět, co se po něm chce = přesouvat dopisy z hromádky nevyřízená pošta na hromádku vyřízená pošta. Stále více se do sebe zakusují jeho politické představy a představy úředníků a tento střet zájmů vůbec neznáme i z naší drahé vlasti a vůbec nic podobného se nám tu neděje! Oblíbila jsem si pasáž o tom, jak ministerstvo průmyslu postupně zničilo průmysl, ministerstvo financí finance, rybolovu ryby a tak už jsem jen vesele přihazovala - ministerstvo školství ,školství…práce práci… Je to veliká sranda, stejně jako seriál, ale jen do té chvíle, než člověk začne přemýšlet. To už potom taková sranda není. Že bych se uchýlila na zimu na Barbados a odddávala se tamnímu proslulému rumu?

8 15.10.2018

Když jsem se poprvé setkala s Prevítovými, bylo mi jasné, že R.D.bude autor pro mě. Karlíka jsem nějak odkládala, ale bylo už načase. A bavila jsem se náramně! Na základě krátkého průzkumu trhu jsem usoudila, že si to dám v podobě audioknihy, která slibovala nevšední zážitek. A taky byl! Smála jsem se při chůzi hlasitě, smála jsem se při mytí nádobí hlasitě a smála jsem se před spaním tak, že se mi o všech těch nezvedených harantech a seniorech dvacet let ležících v posteli i zdálo. Nejspíš si pustím i ten film.

6 11.10.2018

Mně se, narozdíl od předchozího čtenáře, nepodařilo se přes ten začátek převalit. Začínala jsem to číst třikrát a když jsem zjistila, že se k tomu vyloženě nutím, tak jsem to odložila. Nechci si z četby dělat řeholi.

Mně se lokální texty líbí, vyhovují mi, je to takové okno do něčího světa. V tomto případě do Tábora. Dá se to, samo sebou, napsat i lokálně blbě, ale to rozhodně není tento případ! Dojem určitě umocňuje i to, že Tábor znám dobře a je to moje oblíbené město, takže když Weissová se Štolbou někudy jdou, a to včetně muzea, vím kudy jdou a kam. Tato dvojka mi vyhovuje zrovna tak, jako Tábor. Odolní lidé, kteří dokáží ledacos vstřebat a jejich humor mi taky vyhovuje. Má to švih i střih a do Kutné Hory se rozhodně s nimi těším!!!

9 08.10.2018