Vesmich komentáře u knih

Třetí kniha, kterou jsem od M.K. přečetla a zase jiné prostředí. Pokaždé si řeknu: „mám to vůbec číst?“ , načež to číst to začnu , vpluji do krajiny, děje, osudů a už se vezu. A na konci si postesknu: „taky mohla ještě někoho nechat zamordovat, abych si to užila o něco déle….“

5 25.10.2018

Závan ducha „staré dobré Ameriky“, jak jsme ji chápali za mého mlada. Podobný životní styl mě tehdy náramně přitahoval, tohle se mi na Americe nejvíc líbilo! Všechna ta svoboda a odvaz a nespoutanost, putování jen tak z místa na místo. To vleklé, klidné vyprávění, ty pomalé dialogy, všechno to hloubání nad životem, mraky snědených koláčů a zmrzliny, krása. Po dlouhých letech jsem se k textu vrátila a ecce! Teď mi to přijde jako sociální dobová výpověď o životním stylu rozličných pobudů, kteří se bezcílně plácají krajinou, kradou, fetují, vzájemně na sobě parazitují a jinak neužitečně mrhají svými i cizími dny a je to k uzoufání dlouhé. Inu, něco se změnilo. Že by já? :)

8 25.10.2018

Obě pohádky jsou vlastně o kráse. Jednou je jí málo a podruhé zas moc. Ta první je docela laskavá a milá, čokoládově Karlíková, ta druhá je ostrá jak Prevítovic břitva!

3 24.10.2018

Do konstáblova života čtenář vpadne v cuku letu a vypadne z něj až na samém konci knihy, kdy si řekne "už je konec?" Zajímavé prostředí, úplně se tam vidím a plasticky vykreslené postavy, ke kterým není těžké si rychle najít vztah.

1 22.10.2018

Taková famózní ptákovina! Krvavý román jsem pořídila hned, jak v roce devadesátém vyšel, protože to byla doba, kdy vycházely všechny možné knihy a nebylo jasné, jak dlouho jim to vydrží. No v každém případě to tady čekalo doteď, než na to dojde. Už na to došlo a je to úchvatná ptákovina do chvíle, než Mistrovi dojde papír a nikde nikdo, kdo by mu na něj dal. Takže závěr slabší, nicméně avizovaně, takže se nedá ani zvolat, i kdyby se chtělo :“Bídníče! Cos to učinil?!“

7 18.10.2018

Styl vyprávění AG mi vyhovuje, je kolébavý, jazykově malebný a nikde žádná zbytečná slova. Svérázný tata žije nejlépe jak umí, a i ten slepičí hnůj krade stylově v kvádru. Ženy přicházejí a odcházejí, zvyky zůstávají a ten procházkový s chlebníkem a svačinou jsem úplně viděla… Žít v jeho světě bych nepotřebovala, ale takové nahlížení oknem dovnitř je příjemné.

15.10.2018

Čína je v kurzu a cool a in a kdo nemaluje znaky, jakoby nebyl, takže nesmím zůstat pozadu, neboť, kdo chvíli stál, ten stojí opodál! Knížka je poutavě graficky vyvedená, fotky jsou reprezentativní a parádní. Časové osy pomáhají se zorientovat nejen ve všech dynastiích, ale především v tom, kde byla stará dobrá Evropa. Jakmile jsem se začetla a zadívala, přejela jsem text v jednom tahu.

1 15.10.2018

Už ten cimrmanovský úvod – poznámka editorů, byl strhující! Famózní postava Hackerovy ženy Annie („když nemáš co dělat, že bys mi pomohl připravit k večeři růžičkovou kapustu“) se žel, postupně vytratila. Rozdělení křesel po volbách dávalo tušit, jak nám to pěkně půjde – Bill dostal Evropu, chudák, neumí francouzsky ani německy..Jak pan ministr vplouvá do ÚŘADU a noří se do jeho vod, začíná rozumět, co se po něm chce = přesouvat dopisy z hromádky nevyřízená pošta na hromádku vyřízená pošta. Stále více se do sebe zakusují jeho politické představy a představy úředníků a tento střet zájmů vůbec neznáme i z naší drahé vlasti a vůbec nic podobného se nám tu neděje! Oblíbila jsem si pasáž o tom, jak ministerstvo průmyslu postupně zničilo průmysl, ministerstvo financí finance, rybolovu ryby a tak už jsem jen vesele přihazovala - ministerstvo školství ,školství…práce práci… Je to veliká sranda, stejně jako seriál, ale jen do té chvíle, než člověk začne přemýšlet. To už potom taková sranda není. Že bych se uchýlila na zimu na Barbados a odddávala se tamnímu proslulému rumu?

8 15.10.2018

Když jsem se poprvé setkala s Prevítovými, bylo mi jasné, že R.D.bude autor pro mě. Karlíka jsem nějak odkládala, ale bylo už načase. A bavila jsem se náramně! Na základě krátkého průzkumu trhu jsem usoudila, že si to dám v podobě audioknihy, která slibovala nevšední zážitek. A taky byl! Smála jsem se při chůzi hlasitě, smála jsem se při mytí nádobí hlasitě a smála jsem se před spaním tak, že se mi o všech těch nezvedených harantech a seniorech dvacet let ležících v posteli i zdálo. Nejspíš si pustím i ten film.

6 11.10.2018

Mně se, narozdíl od předchozího čtenáře, nepodařilo se přes ten začátek převalit. Začínala jsem to číst třikrát a když jsem zjistila, že se k tomu vyloženě nutím, tak jsem to odložila. Nechci si z četby dělat řeholi.

Mně se lokální texty líbí, vyhovují mi, je to takové okno do něčího světa. V tomto případě do Tábora. Dá se to, samo sebou, napsat i lokálně blbě, ale to rozhodně není tento případ! Dojem určitě umocňuje i to, že Tábor znám dobře a je to moje oblíbené město, takže když Weissová se Štolbou někudy jdou, a to včetně muzea, vím kudy jdou a kam. Tato dvojka mi vyhovuje zrovna tak, jako Tábor. Odolní lidé, kteří dokáží ledacos vstřebat a jejich humor mi taky vyhovuje. Má to švih i střih a do Kutné Hory se rozhodně s nimi těším!!!

9 08.10.2018

Čas od času je nutné opláchnout slovanskou duši ruským autorem, neboť to nikdo jiný tak dobře neumí. V těžkých podmínkách se život redukuje na základní potřeby, radost přináší úplné drobnosti a tváří v tvář vší té beznaději vydrží jen ti psychicky nejodolnější.

5 02.10.2018

Krátké příběhy z NYC a okolí, které jsou bez výjimky poutavé a přitažlivé. Chodím po Broadway hladov sem a tam, Hollywood, osobní vzpomínky na 11.září. Ani tam člověk nemusí, jako by tam byl...

30.09.2018

Mně prostě autorův styl vyhovuje. Vyhovuje mi takovéto uchopení dějin, vyhovuje mi ostře angažovaný styl, jasný názor, způsob humoru a vyloženě mi vyhovují jeho hlavní hrdinky. Tentokrát Velká francouzská revoluce, Jih proti Severu a Sever proti Jihu, propojení mezi Spojenými státy a Francií, svérázné potírání "škodné" a všeprostupující živočišnost a radost ze života a všednodennosti. A shodou okolností mě po celou dobu četby bolely zuby, což považuji za pozoruhodné znamení, protože po dočtení bolest ustoupila :)

4 26.09.2018

Návrat do Pepova Týnce byl velkolepý. Převrat se zdařil a místní obyvatelstvo se vypořádává s novou dobou. Staří komunisté se nestačí divit, jak rychle je noví komunisté vymetou, sociální demokraté chápou rychle, že tudy cestu vést nehodlali a reakcionáři dělají, co jim svědomí a odvaha velí. Sranda to je, ale zase ne ta velká, aby z toho nemrazilo.

3 21.09.2018

Od samého začátku jsem myslela na Prevítovi, ale nakonec to byo trochu jinak. Taková obyčejná rodina, nikdo ničím nevyniká, není nijak zvláštní ani není nositelem jakýchsi pozoruhodných schopností. Jedí fazole s klobásou a se sýrem a babička se láduje kapustou a všichni řeší totéž, co kdekdo - jak navazovat a udržovat vztahy s lidmi kolem nás.

20.09.2018

Pro mě měl text tolik rovin, že jsem ho potřebovala přečíst dvakrát a k některým pasážím se vracet, abych z něj „vytáhla“ pro sebe všechno, co se dalo. Co se nedalo, vytáhnu příště, protože příště bude. Jedna rovina vyprávění je náhled na středoevropský region a jeho proměny od devadesátých let. Některé postřehy jsou tak stroze přesné, až jsem si s některými větami vystačila i půl dne. Další rovina je pátrání po před – adamovském jazyce, tedy tom, který použil Bůh ke stvoření Světa. Třetí představí svérázné místní figurky, čtvrtá samotné město…a tak dál. Pro mě nádherná četba, svěží čtenářský zážitek a obohacení o nové slovní obraty, které jsem ihned zařadila do slovníku.

14.09.2018

Neznám pro sebe užitečnější četbu, než když se na konkrétním příběhu člověka, se kterým se lze ztotožnit, protože to není ani král ani potomek miliardářů, představí doba, ve které žil. Josef Toufar, člověk z vesnice, který se nijak halasně ani vyzývavě nevzpíral osudu, nepořádal revoluce a nebyl to dobrodruh ani člověk se smrtící odvahou. Muž, který dokázal podržet svůj sen a jít za ním, i když si na to musel počkat. Když se stal konečně knězem, zůstal na vsi a byl užitečný jednoduchým, srozumitelným, uchopitelným a všednodenním způsobem, bez kterého se žádné společenství neobejde. Prostě byl osobně angažovaný a ovlivňoval to, co bylo v jeho silách. A za to byl po zásluze potrestán, protože nic většího a užitečnějšího nikdo dělat ani nemůže, neboť právě tím je každému zlu nejnebezpečnější.

23 09.09.2018

Pŕesně tuhle knihu hledá cyklista, ktery chce svému treninku dat potřebnou kvalitu a strukturu.

1 06.09.2018

Styl vyprávění mi vyhovoval. Je to velmi vláčná, pomalá kniha, plná pochybností a válečných dozvuků. Osoba pachatele není nijak překvapivá, vlastně v knize nejsou vůbec žádná překvapení. Je to dlouhý,klidný tok vyprávění, který vede od činu až na šibenici.

3 04.09.2018