Vesmich
komentáře u knih
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Čas od času je nutné opláchnout slovanskou duši ruským autorem, neboť to nikdo jiný tak dobře neumí. V těžkých podmínkách se život redukuje na základní potřeby, radost přináší úplné drobnosti a tváří v tvář vší té beznaději vydrží jen ti psychicky nejodolnější.
Má americká krása
Veronika Bednářová
Krátké příběhy z NYC a okolí, které jsou bez výjimky poutavé a přitažlivé. Chodím po Broadway hladov sem a tam, Hollywood, osobní vzpomínky na 11.září. Ani tam člověk nemusí, jako by tam byl...
Trhačka zubů
Franz-Olivier Giesbert
Mně prostě autorův styl vyhovuje. Vyhovuje mi takovéto uchopení dějin, vyhovuje mi ostře angažovaný styl, jasný názor, způsob humoru a vyloženě mi vyhovují jeho hlavní hrdinky. Tentokrát Velká francouzská revoluce, Jih proti Severu a Sever proti Jihu, propojení mezi Spojenými státy a Francií, svérázné potírání "škodné" a všeprostupující živočišnost a radost ze života a všednodennosti. A shodou okolností mě po celou dobu četby bolely zuby, což považuji za pozoruhodné znamení, protože po dočtení bolest ustoupila :)
Na úsvitě nové doby
Jaroslav Žák
Návrat do Pepova Týnce byl velkolepý. Převrat se zdařil a místní obyvatelstvo se vypořádává s novou dobou. Staří komunisté se nestačí divit, jak rychle je noví komunisté vymetou, sociální demokraté chápou rychle, že tudy cestu vést nehodlali a reakcionáři dělají, co jim svědomí a odvaha velí. Sranda to je, ale zase ne ta velká, aby z toho nemrazilo.
Babička drsňačka
David Walliams
Od samého začátku jsem myslela na Prevítovi, ale nakonec to byo trochu jinak. Taková obyčejná rodina, nikdo ničím nevyniká, není nijak zvláštní ani není nositelem jakýchsi pozoruhodných schopností. Jedí fazole s klobásou a se sýrem a babička se láduje kapustou a všichni řeší totéž, co kdekdo - jak navazovat a udržovat vztahy s lidmi kolem nás.
Analfabet
Michal Havran
Pro mě měl text tolik rovin, že jsem ho potřebovala přečíst dvakrát a k některým pasážím se vracet, abych z něj „vytáhla“ pro sebe všechno, co se dalo. Co se nedalo, vytáhnu příště, protože příště bude. Jedna rovina vyprávění je náhled na středoevropský region a jeho proměny od devadesátých let. Některé postřehy jsou tak stroze přesné, až jsem si s některými větami vystačila i půl dne. Další rovina je pátrání po před – adamovském jazyce, tedy tom, který použil Bůh ke stvoření Světa. Třetí představí svérázné místní figurky, čtvrtá samotné město…a tak dál. Pro mě nádherná četba, svěží čtenářský zážitek a obohacení o nové slovní obraty, které jsem ihned zařadila do slovníku.
Jako bychom dnes zemřít měli
Miloš Doležal
Neznám pro sebe užitečnější četbu, než když se na konkrétním příběhu člověka, se kterým se lze ztotožnit, protože to není ani král ani potomek miliardářů, představí doba, ve které žil. Josef Toufar, člověk z vesnice, který se nijak halasně ani vyzývavě nevzpíral osudu, nepořádal revoluce a nebyl to dobrodruh ani člověk se smrtící odvahou. Muž, který dokázal podržet svůj sen a jít za ním, i když si na to musel počkat. Když se stal konečně knězem, zůstal na vsi a byl užitečný jednoduchým, srozumitelným, uchopitelným a všednodenním způsobem, bez kterého se žádné společenství neobejde. Prostě byl osobně angažovaný a ovlivňoval to, co bylo v jeho silách. A za to byl po zásluze potrestán, protože nic většího a užitečnějšího nikdo dělat ani nemůže, neboť právě tím je každému zlu nejnebezpečnější.
Tréninková bible pro cyklisty
Joe Friel
Pŕesně tuhle knihu hledá cyklista, ktery chce svému treninku dat potřebnou kvalitu a strukturu.
Dlouhý stín času
Pavel Nauman
Styl vyprávění mi vyhovoval. Je to velmi vláčná, pomalá kniha, plná pochybností a válečných dozvuků. Osoba pachatele není nijak překvapivá, vlastně v knize nejsou vůbec žádná překvapení. Je to dlouhý,klidný tok vyprávění, který vede od činu až na šibenici.
Měsíc nad Soho
Ben Aaronovitch
Po první knize o londýské policii obvyklé i neobvyklé, se ze mě stal fanoušek této série. Znovu vtipné a znovu velmi sympatické nahlédnutí do policejní "všednodennosti".
Kruh
Dave Eggers
Touha po krásném světě, kde se všichni mají rádi, nikdo nepáchá zločiny a všichni všechno sdílejí a celé dny se dopují pozitivní energií a nepřetržitým oceňováním, která dojde naplnění. V průběhu četby jsem průběžně analyzovala, do jak velké míry potřebuji něco sdílet a jak moc potřebuji záruky bezpečí a další záruky toho či ono nebo jak moc vyžaduji, aby mě okolí bombardovalo láskou.... Ta změna, kterou hlavní postava prošla a směr, kterým se postupně ubírala její mysl, na mě dost zapůsobily. Nevěděla jsem, jaký je to žánr, tedy jsem ani netušila, jaký mám očekávat konec. Moderní Utopia, snadno představitelná a možná i dosažitelná...Rozhodně obohacující četba.
Příběhy z poválečné Šumavy
Karel Fořt
Krásná obálka, lákavý název a zajímavá fotka uvnitř. i jednotlivé náměty jsou zajímavé, ale číst se to při nejlepší vůli prostě nedá, protože je to automatické psaní.Když jsem se po několikáté pokusila zrekonstruovat větu, abych v ní nalezla smysl, anebo se podle věty následující pokusila pochopit, k čemu to směřuje a zjistila, že vynaložené úsilí neodpovídá výsledku, vzdala jsem to. S příbehy od druhého nahoru jsme se seznámila rychločtením. Možná z toho mohlo být knih víc a bylo by všechno v pořádku.
Prašina
Vojtěch Matocha
Prašina sousedí se Sedmikostelím a bydlí v ní podobné typy lidí. Kamarádi zachraňují svět a jde jim při tom o krk. Tajemství sahající dvě století zpátky a než mu přijdou na kloub, stane se ledacos. Dobrodružné, napínavé, nápadité. Pohyb po Prašině byl nicméně trochu dlouhý, nic moc nového se nedělo a chvílema jsem měla dojem, že jsme se zasekli. Ale to je velmi drobná vada na kráse.
Boss Babiš
Jaroslav Kmenta
Jakmile se člověk ponoří do problematiky takto hluboko, není úplně snadné se s tím vyrovnat. Divím se, že autor ještě nepropadl alkoholismu. Moje četba vypadala asi takto - pár desítek stran/ nějaká běžná denní práce a činnost, pokud možno manuální/pár desítek stran...zásadně ne před spaním.... Volební program O čem sním, když náhodou spím, jsem před volbami četla a přišlo mi, že je jasné, kdo volby vyhraje a proč....zde jsem si ještě prohloubila své názory a postoje a text mi sloužil po celou dobu i jako výzva k reflexi vlastního konání. Nejen myšlení a názorů, ale konání.
Já jsem Zlatan Ibrahimović
David Lagercrantz
Styl, kterým je kniha napsaná, mě uchvátil. Zlatan by těžko mohl sepisovat knihy a někdo, kdo by si na jeho jménu potřeboval udělat to svoje, by mohl čtenáře otrávit nějakými oslavnými řečmi. Takto je to reprezentativní vhled do života kluka, kterému fotbal pomůže ke slávě, penězům a všemu, co si kdy přál. Zrovna na tomto příběhu je vidět, proč je to taková pohádková hra pro děti ulice.
Můj příběh
Alex Ferguson
Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou jsem občas zastavila, abych si nějakou myšlenku zapsala. Dlouhodobá klubová práce s hráči, s rozvojem talentů a přiblížení chodu klubového života, představuje pozoruhodnou možnost nahlédnout "za oponu". Vzhledem k tomu, že souběžně čtu i memoáry Zlatana Ibrahimoviče, je to párádní možnost podívat se na stejnou hru z různých úhlů pohledu.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Mírný nástup, po kterém mohlo následovat skoro cokoliv, co by se tak za zavřenými dveřmi mohlo dít. Že to nebude nic báječného, se dá čekat, ale CO přesně..k tomu je třeba se pročíst. Což je občas trochu složité. Děj se místy táhne dost na to, že je celkem jasné, kdo je kdo, co od koho čekat a kdo se buď sebere, anebo padne. Nápad, kam ten příběh vlastně dovést, je zajímavý a závěr má očekáváný spád. Nicméně je to příběh na večery v hotelu na pracovní cestě nebo na léto nebo jako poslech do auta.
Zabila jsem naše kočky, drahá
Dorota Masłowska
Ono to asi nebude pro každého, ale pro mě to rozhodně bylo! Bavila jsem se královsky, hru s jazykem si užívala i v překladu, některé scény jsem viděla živě před sebou. Jak to dopadlo nevím, ale je mi to úplně jedno. Nejspíš nijak. Ani nemuselo.
Mrtvé komando (Robert de Bohême)
Jaroslav Šikl
Ani nevím, co mě to popadlo, to číst. Jakmile jsem se ovšem začetla, už se mě to nepustilo! Nebo já toho..Má to šťávu a napětí a příběh a šmrnc! Ani mi vlastně nepřišlo (s odstupem let asi) zvláštní, že se Robert tak nějak svobodně pohyboval mezi východem a západem a vlakem frčel do Paříže. A hlavně frčel i zpátky!!! To asi musel nebo co. Byla to jediná skvrnka na kráse. Jinak úplné Purpurové řeky!!! Líbilo moc.
Cesta pokojného bojovníka
Dan Millman
Rozhodně je to pozoruhodný text. Měření vlastní hodnoty výkonem v jakémkoliv oboru a nedostávající se nebo déle neudržitelný pocit štěstí, když byl výkon vykonán..no, to je mrazivě popsáno.