Vesmich komentáře u knih

Všechny povídky tak poklidně, melodicky plynou. Jako voda nebo hudba. Druhý příběh mě sice na chvíli probral, jako bych se znovu octla v Pravidlech pro dřevěné podlahy a celou dobu mě trochu mrazilo, co z tohoto vyleze….Nevylezlo z toho nic. Poklidné plynutí a takto až do konce. Čte se to snadno a samo a lehce, ale stejně snadno a lehce se to zapomene. Na konci už jsem neměla tušení, co bylo na začátku. Nebudu čtenář, pro kterého to bylo psáno.

4 22.02.2018

Rozsáhlý epos o životě a díle značně rozporuplného obchodníka Schliemanna a jeho rodiny. Příběh začíná v době, kdy si Heinrich v Řecku vybírá/kupuje ženu a začíná realizovat své objevitelské sny. Detailní a barvité líčení řeckého života, zvyků a nátury, řecká svatba a podivné Heinrichovy způsoby – tak to celé začíná. Další čtení už závisí na tom, jak se na to chce čtenář dívat. Dá se to číst jako rodinný příběh, kdy sedmnáctiletou studentku Sophii její rodina provdá za o třicet let staršího pracháče v domnění, že půjde o oboustranně výhodný obchod a postupně se ukáže, že to bude mít rozličná úskalí. Manžel si hraje na Pygmaliona a jde mu to, manželka se naučí snášet jeho vztekloty a skrbloty, jeho věčné cestování, fanfarónství a umanutosti a přijme to v plném rozsahu. Nakonec, mohla si vzít i nějakého řeckého pastevce koz. Také se to dá číst jako velké dobrodružství plné kopání a kutání, zlatých pokladů, svárlivosti, žárlivosti a sporu nevídaných akademiků s nevídaným dobrodruhem. Je to i cestopis, úředníkopis a v neposlední řadě se to dá číst jako příběh o tom, co všechno je možné dělat v druhé polovině života s penězi, které člověk vydělá v té první. Já jsem ty úhly pohledu střídala a užila si to náramně.

7 22.02.2018

Ekologický román, vystavěný jako příběh vzájemně se prolínajících osudů lidí a včel napříč Zemí, v čase i prostoru. Potud originální. Čínská větev ovšem celkově zoufalá a to nejen kvůli náladě. Že je to blbý víme vlastně hned, ale přesto si to bez nějakého většího posunu mnohokrát zopakujeme. Americká větev je ovšem parádní! Proměňující se vztahy v Georgově rodině, jeho zarputilost a osamělý zoufalý vzdor, neustále rozdmýchávaná naděje, která je zas a znovu nenaplněná! Anglická větev je uhrančivě depresivní a právě ona ve mně zapálila jiskru zájmu o to, kam se ta kniha ubírá. Škoda, že až na straně 175. Celkový dojem smíšený. Originální text to rozhodně je a některé úseky jsou silné, ale celkově to na mě nějak nefungovalo, ne na ne v sobě zažehnout nějakou vášeň nebo chmuru.

5 16.02.2018

Při příležitosti vydání nové Brownovy knihy Počátek, která mi sedla možná nejvíc, jsem si dala ještě takový maratón a že si zkusím zopakovat předchozí a zacouvám si tedy. U Ztraceného symbolu jsem si z první četby pamatovala pouze to, že se odehrává ve Washingtonu, jde tam o zednáře, je to příběh jedné noci a žádný úchvatně strhující dojem to ve mně nezanechalo. A všechno se mi to potvrdilo i při repríze. Když už jsem se po sté, společně s Kathrin a Robertem ujistila, že „Peter je v pořádku!“, případně zneklidnila: „Peterovi jde o život!“, bylo jasné, že více výkřiků na téma Peterova aktuálně domnělého stavu již neunesu. Celá ta vztahová rovina tady mi moc neseděla, je to na mě příliš ukňourané, ale zase jak oni vůbec nespali…že jo…tak se to dá pochopit. Jinak město paráda, akce paráda, padouch paráda a šéfka bezpečnostního oddělení CIA přímo skvost! Šifry a zednáři, to všechno tradičně výborné! Robert poněkud slabší, ale to mi nevadilo, neboť vím, že v Počátku je vyloženě ve formě. Langdon girl tentokrát, jak již řečeno, poněkud emočně přepjatá a za mě by klidně mohla zmizet v propadlišti. Kniha také postrádá strhující tempo, které bylo třeba pro Šifru typické a to, že se děj odehrává během dvanácti hodin, jsem si musela připomínat, protože to subjektivně trvalo rozhodně nejmíň dvanáct dnů. No, za mě to není rozhodně nejlepší Robertův případ, spíš nejslabší, ale Počátek vše napraví!

Robert Langdon znovu v akci a znovu ve formě, nestárnoucí - jako Indiana Jones. Příběh podle již funkční šablony (Robert by řekl vzoru) – tajemství, jedna rychlá a na události bohatá noc, město (letos se bude hromadně navštěvovat Barcelona s drobnou mezizastávkou v Madridu), génius Robert, génius jiný vědec, krasavice jako stafáž, nějaký ten extrémně laděný pošuk, nějaké dobro, nějaké zlo, nějaký mix. Všechno svižné, krásně na sebe navazující, čtivé, místy dechberoucí, místy patetické…Přišlo mi, že Inferno bude asi pro mě takový vrchol Brownovy tvorby, ale už v průběhu četby Počátku mi přišlo na mysl, že možná ani ne. Zpopularizovat umění, architekturu, nejrůznější společnosti, symboly…dobrá, ale uchopit takto chytře a přitažlivě vědu a ještě to celé zasadit do současnosti tak současné, že čtenář má dojem, že tu knihu zrovna žije, no…krásná práce a krásný čtenářský zážitek!

6 11.02.2018

Oblíbený autor z kdysidávna mé matky a mého bratra, velkých milovníků rozsáhlých historických románů a ság. Mně to podrobné líčení stále téhož, lezlo vždycky na nervy a tak jsem byla zvědavá, jestli se na tom věkem něco nezmění. Nezměnilo. Vyprávění je to podrobné, umné, doba vylíčena plasticky a křesťanství je tu živé a snadno uchopitelné, motivy stát se křesťanem srozumitelné a všechno to dává smysl a má to náboj a řád. Je to ovšem dlouhé. Ona mu řekla, on jí na to řekl, ona cítila a on cítil na oplátku a to všechno pětkrát, desetkrát a stále dokola. Chápu, že Sienkiewicz psal své romány v době, kdy bylo třeba děj natahovat, aby to čtenářkám a čtenářům vydrželo co nejdéle, ale pro mě je to hotový očistec a to zcela bez ohledu na to, že děj je poutavý.

4 05.02.2018

Poklidný začátek ve městě Elizabeth, v New Jersey, nad kterým velmi nízko přelétávají letadla, aby přistála na letišti Newark, nejprve také docela poklidně. Děvčata, která se zajímají výhradně o chlapce a o to, jak vypadat co nejlépe, jak se dobře vdát a kluků, kteří se zajímají o kamarády a dělají si svoje věci. Jejich rodiče se drží starých dobrých pravidel a komunit a nejsou zvědaví na nějaké změny. Ty ale přicházejí nezadržitelně a vzpomínky na válku se pomalu propadají dějinami. Mladí lidé se zamilovávají napříč třídami a navzdory zvykům, dívky začínají pracovat za peníze a nejen pouze v domácnosti a na zadních sedadlech amerických velkoubouráků vzniká nová generace. A všechny ty změny se ohromně zrychlí zvláštním řízením osudu, kdy v krátké době kolem Vánoc a nedlouho po nich, začnou na město padat letadla…Reálie doby jsou vykreslené tak plasticky, že všechny ty produkty, účesy a módu člověk před sebou přímo vidí. Za mě velmi dobré počtení!

3 29.01.2018

Příjemné čtení před spaním, u kterého se nic nestane, když člověk usne, snadno zítra naváže a ani nehrozí, že by samým napětím neusnul a četl až do rána.

1 14.01.2018

Svět se mění, staré odchází, nové přichází a nedá se s tím nic dělat. Takové poselství na mě hledělo zde z tohoto autorova vlastního requiem. Začátek knihy je silné, tradičně podmanivé vyprávění protkané myšlenkami tak přesně vyjádřenými, že snadno a navěky zapamatovatelnými. V druhé části knihy se právě tato dlouhodobě nejsilnější stránka Zeměplošské ságy ztrácí, aby se proměnila v pouhou kostru příběhu, která by potřebovala pořádně obalit masem, aby měla sílu, kterou mít mohla. Takto některé pasáže působí spíše jako moralistické přednášky Toničky Bolavé směrem k Beladoně a jiných k jiným. Stáří je užitečné, zdvořilost se vyplácí a každý má právo si zvolit vlastní životní cestu. Chvílemi je to tak otravné, až se to nedá vydržet.

6 11.01.2018

Třetí díl Hadových her, přestože obálka knihy byla zdaleka nejradostnější, je zdaleka nejdepresivnější, apokalyptický a postapokalyptický, místy je to až na hranici snesitelnosti. Zejména má-li člověk rozvinutou emočně vizuální představivost. Filmy jsem neviděla a ani se nechystám, vyprávění je barvité a pestré, takže si všechno snadno představím i bez cizí (filmové) pomoci. Líčení duševních strastí má takové grády, že by to až v jednom spustilo schizofrenii - všechen ten zmar nahoře, dole, uvnitř, venku, nikde žádná jiskra naděje a když, tak natolik nepatrná, že to k uklidnění moc nepřispívá. Peeta mi lezl na nervy tak strašně, že jsem si musela opakovat, že nejsem cílovou čtenářskou skupinou a věčné polibky sem a polibky tam, byly také místy dost otravné. Celkově ze všech tří dílů mi tento přišel čtenářsky nejnáročnější, což neznamená, že by problém byl v rovině porozumění.

6 11.01.2018

Druhý díl Hladových her si udržuje všechno to napětí a spád prvního. Tento je temnější a tvrdší. Dozvěděli jsme se více informací o jednotlivých krajích a genezi her. Obraz, který se před čtenářem otevře, je obraz Evropy před Francouzskou revolucí – zatímco v Kapitolu používají prášky na zvracení, aby mohli jíst celý večer, v krajích se umírá hladem. Vytváření mediální reality je mrazivé a Dívka v plamenech stále uvěřitelná, výbušná, nevěřící, prudká, vyplašená, váhavá i statečná, neschopná milovat nebo cítit cokoliv podobného, protože jediné, co jí naplňuje, je strach. Druhý díl představuje plynulé a plnohodnotné pokračování, ve kterém se děj nenatahuje ani uměle ani hloupě. Pro mladé dospělé (a nejen pro ně) rozhodně velmi doporučená četba.

5 07.01.2018

V některých případech je mi trochu záhadou, proč se příběh stane takovým fenoménem. V tomto případě se žádná záhada nekoná. Dospívající lidé v roli zástupných obětí, boj, vzdor, hlad a předurčenost. Hry, ve kterých není místo pro druhé místo. Dívka dost stará na práci a shánění potravy pro rodinu, na smrt a utrpení, ale ne na lásku. Kontrast mezi životními podmínkami vyvolených a těch ostatních. Příběh má potřebný rytmus a spád, chvíli se řítí dopředu, aby se zastavil ve strnulé nehybnosti a zase uháněl dál. Všechno vyvážené – v naléhavosti, bolesti, radosti – kontrast mezi dny hladu, kdy je třeba žvýkat listy máty, anebo vůbec nic a dny hojnosti, kdy je potřeba se nacpat k prasknutí dušeným jehněčím a rýží a ovocem a vším, co se nabízí. A ta tyranie podaná tak, aby jí dospívající čtenář rozuměl a uměl se na ní naštvat a chtít vzdorovat, ale stále zůstalo dost prostoru pro strach. Když už ne o sebe, tak alespoň o všechny blízké. Já knihu mezi doporučenou četbu rozhodně zařadím.

9 04.01.2018

Letošní čtenářskou výzvu jsem se rozhodla zahájit zostra, hned žánrem, který mi není blízký. V tomto případě se jednalo hned o celý soubor, který mi není blízký. Autorčiny knihy neznám, autorku vlastně také ne, v jejím věku nejsem a rodinné historky mě nezajímají, nicméně cesta do blázince inspiruje vždycky. Zvolila jsem šetrný způsob četby, audioknihu, kterou čte sama autorka, zatímco já u toho dělám něco dalšího. Čtení je to svižné, žánrově čisté, humor lehký, text je přesně o tom, o čem avizuje, že je. Vůbec se nedivím, že autorka má řadu věrných čtenářek, kterým bude blízký nejen její styl a humor, ale životní cesty. Já zůstanu u této jediné zkušenosti, nicméně pro mojí maminku to bude čtení jako dělané, takže výzva zabrala, protože už vím, co jí dám k svátku.

3 01.01.2018

Z profesionálních důvodů si udržuji přehled v oblasti literatury pro děti a občas mi to přijde jako řehole. Například při četbě této knihy. Něco tak zbytečného, aby pohledal! Mimořádně nadaný vnuk mimořádně nadaného děda a zcela nenadaných rodičů, se ocitne v tísni, protože je mimořádně nadaný. Jeho nadání spočívá v tom, že mu před očima defilují číslice, občas to celé udělá cvak a hoch postoupí do dalšího kola, bez ztráty desítky, přičemž není jasné proč a zač a nač. Inu, jestliže máte nadané dítě, anebo v to doufáte, snad zkuste raději E=mc(na druhou), lásko moje, neboť i přes věkovitost této knihy, je to paráda, na rozdíl tady od toho.

2 30.12.2017

Autorovy knihy se snadno a rychle čtou a ještě snadněji chápou. Snad právě pro tu jednoduchost sdělení je to takový fenomén. Pro mě osobně je to muž jedné knihy a všechny ostatní jsou variacemi na totéž, což neznamená, že jejich četba pro mě představuje zklamání, knihy zhnuseně odhazuji do kouta a odcházím se léčit Bratry Karamazovými. Čas od času si nějakou přečtu, ale v knihovně je mít nepotřebuji. Stále hledám nějakou, ve které překročí Alchymistův stín. Tahle to není, neboť je v ní řečeno, samosebou stručně, rychle a čtivě, že problematika duševních nemocí souvisí s životním stylem, což je asi stejná pecka, jakože problematika bolavého kolene souvisí s nadváhou. Stará Škopková už to vyádřila lakonicky, že lidi samou roztažeností nevědí, co by do tý huby dali…. Náš nepřítel je, stejně jako vždycky, strach, přičemž to vypadá, jako že když nejde v životě o život, tak jde o proslulé H, takže čeho se bát? Kdyby to bylo až takto jednoduché, jen si tak přečíst dalšího Paola a vyrazit Slunci naproti….

3 30.12.2017

Ne a ne si vzpomenout, kdy jsem četla něco od čínského autora, který by nebyl už hodně dlouho hodně mrtvý. V případě tří těles mě nalákalo, že začátek spadá do období Kulturní revoluce. Z knihy se nakonec vylouplo něco daleko přesahujícího moje původní očekávání! Filozofie, ideologie, fyzika, prostě celý soubor kognitivních věd, poskládaný do příběhu, který má hlavu a patu. Čína od šedesátých let do současnosti, kontakt s mimozemskou civilizací, ochrana přírody, ochrana vědy a parádní počítačová hra. Bavilo mě to celou dobu náramně a bylo mi líto, že kniha končí. Klidně bych četla dál a dál.

14 29.12.2017

Tak se do série postupně nořím. Po přečtení prvních dvou dílů v jedné šňůře, si dám trochu pauzu, přeci jenom je to nálož písmen! Zatímco v prvním díle bylo sem tam i nějaké radostné světlo, zde ho bylo pomálu. Válka a zmar a zmar a válka, popsané tak naturalisticky, že takto nějak to zcela jistě bude. A lhostejno, jestli možná kdysi kdesi nebo nyní kdekoliv. Zhroucení řádu a hodnot a všude oheň a násilí a hnus a jedno v čím jménu. Líčení bitvy o Králův přístav je hodně působivé, včetně proměn Tyrionovy bojové nálady. Pokračování si dám určitě, jen si dopřeji pauzu.

4 24.12.2017

Stručný, srozumitelný a praktický text, který lze využít i při práci s úzkostí, která nemá až takovou podobu.

2 13.12.2017

Pro mě novinka. O filmovém zpracování vím, ale neznám ho. Ten rozsah mě ohromil a trochu znejistěl, nicméně zbytečně. Příběh se odvíjí, jedni umírají, jiní stárnou..všude jen boj a krev a zkáza a zmar, soumrak jedněch, úsvit druhých. Místy je to drsné, jak žiletky. Pokračování mě nemine.

4 12.12.2017

Je to vlastně takové volné pokračování příběhů z ostrova Lewis. O cestě ostrovanů do Kanady. Všechno to vyprávění z minulosti bylo velmi bolestné a nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro čtenáře. Měla jsem za to, že těžko může ještě autor najít něco z historie souostroví Vnější Hebridy, co by mělo podobnou sílu, jako Skála. A ono se mu to povedlo!

13 01.12.2017