Vesmich komentáře u knih

Není nad to si nad pramenem připomenout dobu, která zase není tak vzdálená, aby bylo rozumné, na ní zapomenout. Užitečný text.

První kontakt s autorčiným stylem obstarala kniha Kroky vraha, která mě vyloženě naladila na nějaké to “někdy příště”. Takže tentokrát holandský ostrov a pestrá skladba jeho obyvatel, moře, písečné duny, peníze a zase peníze, podnikatelské záměry a dávné křivdy a dávná úmrtí…Chvíli mi trvalo, než jsem se do textu dostala. Zápletka rozhodně zajímavá, napínavá, vztahy v rodinách velmi přesvědčivě nastíněné, stejně jako vztah mladých lidí k místu, odkud pocházejí. Kdo je mordýř se uhodnout dá a to i přesto, že osobně po tom vlastně nikdy nepátrám. Detektivů je tentokrát na scéně více. Takže jsem znovu připravená na nějaké to další “někdy příště”.

8 04.10.2017

Pro mě setkání po letech, tentokrát v jiném provedení a to ve formě audioknihy. Zajímalo mě, jak budu příběh vnímat po tolika letech a současně, jak to bude načtené. Moje první setkání s Rámou proběhlo před více, než 30 lety a to bývá někdy trochu rozčarování. Tentokrát ne. Pouze mě zarazilo to mnohoženství, kterého jsem si tenkrát ani nevšimla, anebo mi bylo docela jedno...Inu, zkušenosti...Jinak krása, pořád stejná krása! Jenom se to tehdy zdálo docela na dosah a dneska je jasné, že to tedy bude všechno na poněkud dýl.....Rok 2130 je za dveřmi a nic podobně dobrodružného nás, podle všeho, nečeká....

15 24.09.2017

Příběh se odehrává v atraktivním prostředí. Ostrov, maják, chladno, vlny stříkají, větry skučí. Tu policejní stanice, tam nemocnice, tu dům s pečovatelskou službou...Hlavní hrdina je zajímavá postava, chlápek, kterému se život docela rychle otočil nečekaným směrem, aby se mu ve vteřině otočil směrem ještě nečekanějším. Asi tak do půlky to má celé potřebné napětí a šmrnc. Hrdina se odrazil ode dna, dostal nečekaný úkol a jal se ho splnit, děj se co děj, staň se, co se stát má. Jde do toho opravdu prsama a člověk mu fandí, aby to dal. Vydrží to překvapivě až do TÉMĚŘ konce a hlavní postava zůstává s čtenářem ve spojení. Žel to tedy nestačí. S postupem času je to poněkud moc fantasmagorické, vedlejší postavy buď zcela zbytečné nebo příliš jednostranné, přidají se celkem nadbytečné naturalistické popisy klistýru,soudní pitvy a útvar se pomalu mění ve filmový scénář s podrobnými, leč dosti zbytečnými popisy chodeb, zrychlení pohybu a jiných fyzikálních veličin a v úplném závěru se mluví výhradně anglicky. Což by snad nevadilo, kdyby to nepůsobilo opravdu pitomě. Konec nelze vůbec brát vážně a je lepší ho vynechat. Je nefalšovaně a velice pitomý. Jediný uchopitelný a uvěřitelný vztah v celém textu je vztah mezi hrdinou a jeho sestrou. Jinak…inu…samé klišé a schéma a vůbec. Nicméně celkové shrnutí - do vlaku nebo před spaním, dobré. Pokračování /bude-li/ si už nedám.

19.09.2017

Petrolejové lampy jsou vedle Neviditelného lehkou letní četbou k vodě. Jaroslav Havlíček vládne tak nádhernou češtinou, že to lahodí oku (v případě poslechu Audioknihy, čtené Jiřím Schwarzem zase uchu) a oči po textu jen běží. Petr Švajcar, který se zprvu jeví býti jasným ,chladným vypočítavcem, se postupně ukazuje v jiném světle a kontextu a provází nás historií rodinného zatížení, které je děsivé a nekonečné. Člověk stále čeká, kdy to skončí, kdy se kruh uzavře, ale ono to nekončí a nekončí a kruh se nezavírá. Některé současné knihy z tohoto žánru jsou strhující, ale pořád se mi zdá, že Havlíček nemá konkurenci. Temné až do samého konce, famózní! Kdyby to tak natočili v Americe….byl by z toho náramný biják!!!!

12 15.09.2017

Málokdy se člověku stane, že má možnost číst volební program upravený do beletristické podoby. Ostatní volební programy čte málokdo a málokdy a politici se na voliče zlobí, že je nečtou. Vida, stačí to napsat nějak takhle, přidat promo a lidé to číst budou! Dokonce i na databázi knih se to objeví!

A.B.asi nikdo soudný nepodezírá z toho, že by text psal sám, že by si po nocích zpřítomňoval v mysli Aristotela a používal jej skutečně jako pramen svých mentálních procesů, stejně jako těžko věřit, že by psal na druhou stranu popsaných papírů, aby ušetřil. Celá úvodní část je plná dutých frází, které, takto zhuštěné, působí přeci jen trochu jinak, než když jsou dávkovány po jedné na obřích panelech na ulici. Nicméně, jako celek, to, podle mě, funguje. Je v tom vize, je v tom cesta, jsou v tom motta, působí to tedy, jakože nejen ví, kam jít, ale má i plán. Je lhostejno, jestli chce člověk kráčet s ním a jeho lidmi právě touto cestou a k tomuto cíli. Protože jako ojedinělý literární útvar - zbeletrizovaný volební program, to rozhodně musí fungovat na oddané stoupence, ale bude to fungovat i na nerozhodnuté a jestliže se nikomu z konkurence nepodaří, byť jen napodobit alespoň tento střih, tak to A.B. dá s přehledem. A potom budeme moci všichni posoudit, jestli kráčíme ku zde popsanému cíli dostatečně nadšeně a právě touto cestou a co nám to přinese a co nám to vezme. Jiné cesty a jiné cíle mohou být lepší i horší, v každém případě je tato zde srozumitelná - nikdo z nás tedy nemůže říct, že by se na ní buď vydávat chtěl, anebo nechtěl, z nevědomosti. Je to tedy minimálně poctivé v tom, že kdo se chce rozhodnout jestli s A.B ano, anebo spíš ne, má zde pramen a je na samotém jeho uvážení, co s tím. Číst s porozuměním se to rozhodně dá.

Dalo by se to zcela jistě napsat a udělat i lépe, některé věty jsou přeci jen trochu moc...nicméně...pokus číslo jedna...Klobouk dolů.

7 09.09.2017

Pro mě houpavý čtenářský zážitek. Chvílemi poutavé a přenést se do atmosféry meziválečné Vídně, nebylo vůbec těžké, chvílemi poněkud rozvláčné a vybízející k posunutí se v textu jeho přeskočením. V každém případě návštěva doby, která byla z pohledu naší všednodennosti velmi pomalá a na všechno bylo času dost, byla inspirativní.

09.09.2017

Nahlédnout do života vzdálených lidí (jak geograficky, tak životním stylem) je vždycky nějak obohacující a v tomto případě i velmi uvěřitelné, neboť vycházející z autorčiných profesionálních zkušeností. Nahlédnout zánik a vytrácení se nějaké kultury, je zase vždycky bolestné, nicméně setrvalý patos, provázející text, že vše, co bylo a umírá, je dobré a vše, co bude a rodí se, už ani moc ne, mi není blízký. Z mého profesního pohledu je vždycky užitečné podívat se, jak oni vzdálení vychovávají a vedou své děti a jak a kdy se ony vydávají vlastní cestou a to bylo v tomto případě přínosné velmi.

1 12.08.2017

Augustin Hnát a jeho velkolepý příběh, odehrávající se mezi dvěma zrcadly. Augustin netápe, neváhá, není slabý a rozpolcený, věčně z něčeho nešťastný a životem se plácající shnilan, obvyklá a otřesná už postava české literatury. Kolem něj a s ním žijí uvěřitelní a docela normálně vesničtí lidé, jejichž osudy se očekávaně mísí.Do pravidelného světa běhu vstoupí velkolepé události (nejprve la Grande Guerre a po ní i ta ještě větší) a všechno je jinak. Petr Stančík nám tentokrát v plné síle předvedl, jak hóch literaturu umí psát a jak pro něj není těžké, roztrhat nás na kusy. První třetina knihy je tak velkolepá, až to bere dech. Třetina poslední je uvolňující a plná obvyklých stančíkovin (v Podkamenné Tunguzce už mi chyběl jen dědeček Oge), které, alespoň mně, pomohly se zase zcelit, dohledat v mozkové databázi souvislosti a připravit se na nevyhnutelné la Grande Finale. Na závěr přijde obvyklé, tvrdě stančíkovské přetnutí gordického uzlu - tady je konec, pořádná pecka a dělej si s tím, co chceš!

5 12.08.2017

Bém má všeho plný zuby a tak se sebere a uteče a zkusí to jinde a jinak. Jsou léta devadesátá, takže zvolí Berlín, protože má dobrý vkus a U- bahn, protože má rád mašiny. Potká se tam s druhým lůzrem takovým, zakopnou o sebe a zkusí to spolu. Spolu stěhují nábytek a spolu hrají, spolu bydlí, akorát o holky se nedělí. Lůzrovská romance o dumání z hulení a z věčnýho přemýšlení o chroustí nesmrtelnosti. Nijak zvlášť by mě příběh neoslovil ani za předpokladu, kdyby mě byl zastihnul před dvaceti lety,což ale nic neznamená. Nejsem ten hloubavý, životem se trápící typ. Inu, každý nemůže být Gagarin… Napsáno je to v každém případě parádně a o berlínském metru teď vím víc, než mi kdy bylo milo.

2 09.08.2017

“Fuj, tihle poživační samci!”, zvolala by jistě cimrmanovská sufražetka Jenny Suk a já s ní. Komisař Durman se téměř celou knihu naplňuje tím, co den přinese, anebo jinak - cpe se, obcuje a spí. To vše způsobem tak originálním, že srdce plesá a plesá a jazyk vyprávění je tak jedinečný, tvořivý a oku lahodící, až se to chce číst znovu a znovu a pořád dokola. Po celu dobu čtení, které se mi nečekaně protáhlo, kvůli nečekaným událostem, jsem se neopovážila se nějak odbývat s jídlem a kdykoliv mi na mysl přišlo, dát si jen tak chleba s něčím, hned jsem si připadala jako Hnuy! Jak se tohle může někomu vylíhnout v hlavě! Taková nádhera!

9 09.08.2017

Jakmile se chci něco pěkného a poučného dozvědět o dětské duši, případně o formující síle dětského kolektivu, s důvěrou se obrátím na Stephena Kinga. Ten nikdy nezklame a navíc píše lehounce, jako vánek, až to nutně vypadá, jak snadné to musí být. Asi jako když se Erika Hess (ová) spouštěla dolů po zavázatých svazích. Jako nic. To už je ovšem dávno, stejně jako příběhy, které S.K. vypráví ve Čtyřech ročních dobách. Nadaný žák je tak brilantní popis vkrádání se zla do zvídavé mysli, že by se mohl poučit i Phil Zimbardo. Tělo nemilosrdně rozdělí skupinu kluků na ty, kteří šanci mají a kteří ji nemají a to vzápětí, co vypadnou z hnízda a Rita Hayworthová (etc.) je ódou na trpělivost, vytrvalost a důslednost. Prostě celé je to parádní čtení a vynechat ho, je mezerou, kterou se nemůže podařit zacelit.

7 09.08.2017

První setkání s Charliem Mortdecaiem v podobě audioknihy. Byla tento týden ve slevě a já hledala něco, co se bude hodit ke sklízení fazolí a pletí řepy. K tomuto účelu kniha posloužila znamenitě! Je to jednoduché, lehké, zatraceně anglické a srozumitelné. Není u toho třeba přemýšlet nad stavem světa, vlastně u toho netřeba přemýšlet vůbec. Charlie je přiměřeně sympatický typ a kupříkladu jeho skrovná večeře ze zbytků mě přímo nadchla! Čteno Lukášem Hlavicou stejně svěže, jako napsáno.

3 07.08.2017

Nečekané! Jako audiokniha výborně načtené, sviští to od začátku do konce a byť v textu vlastně není nic zcela nového nebo úplně překvapivého, namícháno je to chutně. Konečně vím, jak probíhá ono proslulé holčičí loučení se svobodou! To mě vyloženě pobavilo! Ale možné to je, ondyno se mnou jela ve vlaku parta vodáků, kterým nebylo už dlouho ani čtrnáct ani pětadvacet, přesto to vypadalo jako výlet 8.B do Krumlova, takže klidně věřím tomu, že parta ostrovních spolužáků hraje britské vadí/nevadí, leje, jak za nároďák a koksuje, jen to fičí.

Poprvé se mi u J.H stalo, že mi hlavní muž nelezl na nervy a to ani chvíli. Není to nikdy překážka, ale potýkat se s tím musím. Tenhle muž není lůzr, nemotá se a nebloumá, přestože je morálně neklidný až z toho všeho nespavý. Pro vrstevníky autorových postav je to všechno velmi blízké, nelze se v něčem nenajít, stejně jako v Rybí krvi. Text je tekutý, postavy životné a všednodennost popsaná mistrně. Knihu od knihy je to stále lepší a lepší. Jako člověk žijící na vsi a to vsi jihočeské, oceňuji navíc ten parádně vykreslený vztah/nevztah k půdě.

12 09.07.2017

Můj ty Tondo kolenatej, to zas byla slátanina! Do půlky se mi nepodařilo odhalit, co je to za žánr a dál a dál jsem se prokousávala jen díky zvrácené potřebě dozvědět se, jestli to bude stále tak pitomé nebo to může být ještě pitomější. Jako když nevěřícně zíráš na TV Šlágr. Paní ADVOKÁTKA se odstěhuje se svým manželem INSTALATÉREM a dvěma dětmi kamsi na konec konce, ona zastupuje ty opravdu ošklivé zločince a on hlídá děti a opravuje sousedům bojlery. Pak se někam vypaří, což se mu nelze divit a paní se začne seznamovat se svým vlastním domem a svými dětmi, jakož i dumá v tradičním schématu o tom, KDO je vlastně její muž. Má s ním osmiletého syna a teprve nyní jí vrtá hlavou, že nikdy neviděla nikoho z jeho rodiny a nic o něm neví. O čem se teda celou dobu bavili? O bojlerech? Soustavně a podrobně jsme informováni o všech emocích, které paní aktuálně prožívá, jak je zvládá, jak je nezvládá, jak je nechce přenášet na syna, jak je přenáší na syna, rovněž známe názvy všech elektronických zařízení, používanych jednotlivými členy domácnosti a obsahy sdílených kalendářů, no peklo! Policistka zasejc mudruje o tom, jak vůbec NĚKDO může zastupovat takové ošklivé pachatele! Zřejmě ve svých letech a při svém povolání stále ještě nevstřebala principy právního státu. Od půlky už se to nedalo ani s podpůrnými prostředky, takže jak to dopadlo netuším a nechci se to už nikdy dozvědět!

U mě dobrý! Nečekané setkání - v Audioknihách byla sleva, příjemně čtené. Vyhovoval mi námět, provedení, vykreslení postav, motiv i spád. Detektivky čtu spíš náhodně a zde mi vyhovovala nadstavba v podobě pozoruhodných charakterů. Kupříkladu Ludvík byl náramný typ! Nebo paní Jahodová, úplně jsem ji viděla!

3 06.07.2017

Po hodině a půl čtení mi bylo zřejmé, že se nechci dozvědět nic dalšího a je mi jedno, proč ta bába všechny štengruje.

3 04.07.2017

Je to takové reflexivní poetické psaní, jak jde čas a na přeskáčku. Něco jsem sdílela, něco ne, u něčeho jsem měla dojem, že rozumím a u jiného vůbec. Kamaráda Radima jako bych potkala a Někdové by mohli občas zaskočit uklidit, vyprat a nezávazně potlachat.

2 02.07.2017

Stručný souhrn událostí předcházejících válce a následujících po ní, jak je interpretuje špičková diplomatka a jak je viděla její rodina. Autorka psát umí, jde k věci, text neni zbytečně zahušťován detaily a i tuzemskému čtenáři má co nabídnout. Možná víc, než tomu americkému. Republika vklíněná mezi autoritářské okolní státy, příliš velká odpovědnost na bedrech prezidentových, který ji nedokáže nést hned dvakrát po sobě, politici, kteří lyžují a čemusi kdesi fandí, místo aby se zabývali politikou a následně se divící, že demokracie je v prachu....no, takhle pěkně stručně podáno to má velké kouzlo.

1 02.07.2017