Vesmich komentáře u knih

Jedna rovina knihy je velrybářská a čtenář se v ní dozví všechno, co se asi o lovu připoutaných a volných ryb dozvědět může a chce. Další rovina vypráví o touze mladého člověka vyrazit na Cestu, něco zažít, vidět, vyzkoušet a o tom,co se mu na té cestě děje a koho potká. A vyvrcholením všeho je souboj mezi kapitánem lodi a bílou velrybou, který má dopředu jasného vítěze i průběh, přesto proběhnout musí, takže dopadnout taky musí.

4 28.10.2017

Do žánru se občas vnořím, nejsem ani velkým znalcem, ani skalním fanouškem. Spíše zvědavým a přiměřeně nadšeným návštěvníkem, takže se mi stane, že některé klasické texty zachytím se zpožděním takřka generačním...Měla jsem trochu potíže s imaginací, prostředí se mi nějak lépe vizualizuje prostřednictvím příběhu, než vědeckých pojednání a odborných textů. Ovšem v pasážích, kde šlo o popření vlastního geo/antropocentrismu a pokus o změnu stanoviště pozorovatele, jsem se cítila dobře a snahu hlavního solaristy, jednat jako člověk i v situaci, která lidská není, jsem ocenila jako krásnou, byť nesmyslnou.

10 27.10.2017

Dílo je to rozsáhlé, seversky studené. Mstitel toho má moc, sotva to stíhá – drogy, obchodování s lidmi, praní špinavých peněz, láska…. Soupeři jsou zdatní a řádně vykrmení nebo nenažraní, kulisy temné. Poslouchala jsem jako audioknihu na dlouhých cestách autem, číst by se mi to nechtělo. Působilo to na mě táhle, nudně a nebylo to přednesem, ten byl výborný.

2 23.10.2017

Do úspěšných titulů se mi nikdy moc nechce. V případě Bábovek mě zaujalo, že si o nich povídala 16 letá děvčata a docela nadšeně. Tak jsem ochutnala. Všednodennost, prolínání životů, osudů, ztráty a nálezy. Vyprávěno brilantně, mistrovsky, zkušeně, velmi jistě a velmi, velmi uvěřitelně...zachytit ženské úkoly a úděly dam různých věkových a sociálních kategorií tak, aby to bylo svižné, ale ne třeskuté, chce slušný vhled. No! Klobouk dolů.

7 20.10.2017

První setkání s autorem a rozhodně ne poslední. Pro mě naprosto fascinující setkání s Tradicí, která dává životu smysl, ale současně bolestně svazuje, s neobvyklými kulisami, které tvoří život na ostrově v severním Atlantiku a velmi osobitým životním stylem. Příběh je o touze a schopnosti/neschopnosti jí vzdorovat, o dětství a dospívání a o tom, jak se naše životy točí v kruhu a někdy nás to naplňuje a jindy děsí. A taky je to trochu detektivka.

16 18.10.2017

Tento příběh mi přišel za tím ze všech nejdrsnější. Temné na něm bylo snad úplně všechno! Hranice mezi dobrými a zlými tenká, oddělení Q celé v ohrožení, hlavní linka příběhu vytáhla na světlo pěkně hnusné stíny minulosti a navíc ani ne tak vzdálené. Alespoň ten život hlavního policajta se začíná vyvíjet směrem ku spokojenosti (jeho). Je to knihu od knihy lepší a lepší.

9 17.10.2017

Inovátory mám jako audioknihu a pouštím si je v autě, když potřebuji trochu povzbuzení a taky si je pouštím, když jdu jen tak po ulici a potřebuji záminku pro radostné bytí a víru v lidský mozek a um. Autor je tak nadšený z technologií a umí vývoj v dané oblasti popsat tak optimisticky, až je to nakažlivé. Těžko soudit, jak se s knihou vypořádají absolventi humanitních oborů, ale jednak se nejedná o povinnou četbu a potom, text není nijak složitý. Tedy doporučuji.

3 06.10.2017

Tak snad tu moji oblíbenou:

Mám šedivou hlavu a sval mi změk,
z mých synů se žádný nepoved:
A Šu (let šestnáct) je líný jako veška,
A Süan (let patnáct) číst neumí dneska,
Jung a pak Tuan (těm třináct je let),
oba mi tvrdí : je dvakrát dvě pět,
A Tchung (let devět) jen po stromech lozí -
vypijme číši: tak tomu chtí bozi!

5 06.10.2017

Kdykoliv ta sbírka u nás vyjde, je rychle pryč a obtížně se shání. Já ji mám v pradávném vydání z roku 1955 a nikdy ji nikomu nepůjčuji.

Na pustou cestu
napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích:
já jsem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde kdy v mých šlépějích?

10 06.10.2017

Heda mi tedy nepřišla nijak přehnaně ctižádostivá. Spíš v pasti ženského údělu, který se jí nechtělo nést a nakonec zjistila, že ho ani nést nemůže. Byla nejspíš nadbytečně krásná, ale neměla žádné velké možnosti pro svobodný život. Tak se vdala za hodného troubu. A postupně se objevovali další muži, kteří by toho dost chtěli dostat, ale nic moc dát...a tak toho měla natolik plné zuby, že se rozhodla vyskočit z kolotoče. No drama parádní!!!!

5 06.10.2017

Krásná práce! Originální, svižný text, který stupňuje tempo i zápletku. Hlavní postava dostatečně zvláštní, aby si jí člověk pamatoval a dost sympatická na to, aby jí šlo fandit a to dokonce i za stávajících okolností. Kulisy nerušivé, závěr čekaně nečekaný.

5 05.10.2017

Není nad to si nad pramenem připomenout dobu, která zase není tak vzdálená, aby bylo rozumné, na ní zapomenout. Užitečný text.

První kontakt s autorčiným stylem obstarala kniha Kroky vraha, která mě vyloženě naladila na nějaké to “někdy příště”. Takže tentokrát holandský ostrov a pestrá skladba jeho obyvatel, moře, písečné duny, peníze a zase peníze, podnikatelské záměry a dávné křivdy a dávná úmrtí…Chvíli mi trvalo, než jsem se do textu dostala. Zápletka rozhodně zajímavá, napínavá, vztahy v rodinách velmi přesvědčivě nastíněné, stejně jako vztah mladých lidí k místu, odkud pocházejí. Kdo je mordýř se uhodnout dá a to i přesto, že osobně po tom vlastně nikdy nepátrám. Detektivů je tentokrát na scéně více. Takže jsem znovu připravená na nějaké to další “někdy příště”.

8 04.10.2017

Pro mě setkání po letech, tentokrát v jiném provedení a to ve formě audioknihy. Zajímalo mě, jak budu příběh vnímat po tolika letech a současně, jak to bude načtené. Moje první setkání s Rámou proběhlo před více, než 30 lety a to bývá někdy trochu rozčarování. Tentokrát ne. Pouze mě zarazilo to mnohoženství, kterého jsem si tenkrát ani nevšimla, anebo mi bylo docela jedno...Inu, zkušenosti...Jinak krása, pořád stejná krása! Jenom se to tehdy zdálo docela na dosah a dneska je jasné, že to tedy bude všechno na poněkud dýl.....Rok 2130 je za dveřmi a nic podobně dobrodružného nás, podle všeho, nečeká....

15 24.09.2017

Příběh se odehrává v atraktivním prostředí. Ostrov, maják, chladno, vlny stříkají, větry skučí. Tu policejní stanice, tam nemocnice, tu dům s pečovatelskou službou...Hlavní hrdina je zajímavá postava, chlápek, kterému se život docela rychle otočil nečekaným směrem, aby se mu ve vteřině otočil směrem ještě nečekanějším. Asi tak do půlky to má celé potřebné napětí a šmrnc. Hrdina se odrazil ode dna, dostal nečekaný úkol a jal se ho splnit, děj se co děj, staň se, co se stát má. Jde do toho opravdu prsama a člověk mu fandí, aby to dal. Vydrží to překvapivě až do TÉMĚŘ konce a hlavní postava zůstává s čtenářem ve spojení. Žel to tedy nestačí. S postupem času je to poněkud moc fantasmagorické, vedlejší postavy buď zcela zbytečné nebo příliš jednostranné, přidají se celkem nadbytečné naturalistické popisy klistýru,soudní pitvy a útvar se pomalu mění ve filmový scénář s podrobnými, leč dosti zbytečnými popisy chodeb, zrychlení pohybu a jiných fyzikálních veličin a v úplném závěru se mluví výhradně anglicky. Což by snad nevadilo, kdyby to nepůsobilo opravdu pitomě. Konec nelze vůbec brát vážně a je lepší ho vynechat. Je nefalšovaně a velice pitomý. Jediný uchopitelný a uvěřitelný vztah v celém textu je vztah mezi hrdinou a jeho sestrou. Jinak…inu…samé klišé a schéma a vůbec. Nicméně celkové shrnutí - do vlaku nebo před spaním, dobré. Pokračování /bude-li/ si už nedám.

19.09.2017

Petrolejové lampy jsou vedle Neviditelného lehkou letní četbou k vodě. Jaroslav Havlíček vládne tak nádhernou češtinou, že to lahodí oku (v případě poslechu Audioknihy, čtené Jiřím Schwarzem zase uchu) a oči po textu jen běží. Petr Švajcar, který se zprvu jeví býti jasným ,chladným vypočítavcem, se postupně ukazuje v jiném světle a kontextu a provází nás historií rodinného zatížení, které je děsivé a nekonečné. Člověk stále čeká, kdy to skončí, kdy se kruh uzavře, ale ono to nekončí a nekončí a kruh se nezavírá. Některé současné knihy z tohoto žánru jsou strhující, ale pořád se mi zdá, že Havlíček nemá konkurenci. Temné až do samého konce, famózní! Kdyby to tak natočili v Americe….byl by z toho náramný biják!!!!

12 15.09.2017

Málokdy se člověku stane, že má možnost číst volební program upravený do beletristické podoby. Ostatní volební programy čte málokdo a málokdy a politici se na voliče zlobí, že je nečtou. Vida, stačí to napsat nějak takhle, přidat promo a lidé to číst budou! Dokonce i na databázi knih se to objeví!

A.B.asi nikdo soudný nepodezírá z toho, že by text psal sám, že by si po nocích zpřítomňoval v mysli Aristotela a používal jej skutečně jako pramen svých mentálních procesů, stejně jako těžko věřit, že by psal na druhou stranu popsaných papírů, aby ušetřil. Celá úvodní část je plná dutých frází, které, takto zhuštěné, působí přeci jen trochu jinak, než když jsou dávkovány po jedné na obřích panelech na ulici. Nicméně, jako celek, to, podle mě, funguje. Je v tom vize, je v tom cesta, jsou v tom motta, působí to tedy, jakože nejen ví, kam jít, ale má i plán. Je lhostejno, jestli chce člověk kráčet s ním a jeho lidmi právě touto cestou a k tomuto cíli. Protože jako ojedinělý literární útvar - zbeletrizovaný volební program, to rozhodně musí fungovat na oddané stoupence, ale bude to fungovat i na nerozhodnuté a jestliže se nikomu z konkurence nepodaří, byť jen napodobit alespoň tento střih, tak to A.B. dá s přehledem. A potom budeme moci všichni posoudit, jestli kráčíme ku zde popsanému cíli dostatečně nadšeně a právě touto cestou a co nám to přinese a co nám to vezme. Jiné cesty a jiné cíle mohou být lepší i horší, v každém případě je tato zde srozumitelná - nikdo z nás tedy nemůže říct, že by se na ní buď vydávat chtěl, anebo nechtěl, z nevědomosti. Je to tedy minimálně poctivé v tom, že kdo se chce rozhodnout jestli s A.B ano, anebo spíš ne, má zde pramen a je na samotém jeho uvážení, co s tím. Číst s porozuměním se to rozhodně dá.

Dalo by se to zcela jistě napsat a udělat i lépe, některé věty jsou přeci jen trochu moc...nicméně...pokus číslo jedna...Klobouk dolů.

7 09.09.2017

Pro mě houpavý čtenářský zážitek. Chvílemi poutavé a přenést se do atmosféry meziválečné Vídně, nebylo vůbec těžké, chvílemi poněkud rozvláčné a vybízející k posunutí se v textu jeho přeskočením. V každém případě návštěva doby, která byla z pohledu naší všednodennosti velmi pomalá a na všechno bylo času dost, byla inspirativní.

09.09.2017

Nahlédnout do života vzdálených lidí (jak geograficky, tak životním stylem) je vždycky nějak obohacující a v tomto případě i velmi uvěřitelné, neboť vycházející z autorčiných profesionálních zkušeností. Nahlédnout zánik a vytrácení se nějaké kultury, je zase vždycky bolestné, nicméně setrvalý patos, provázející text, že vše, co bylo a umírá, je dobré a vše, co bude a rodí se, už ani moc ne, mi není blízký. Z mého profesního pohledu je vždycky užitečné podívat se, jak oni vzdálení vychovávají a vedou své děti a jak a kdy se ony vydávají vlastní cestou a to bylo v tomto případě přínosné velmi.

1 12.08.2017

Augustin Hnát a jeho velkolepý příběh, odehrávající se mezi dvěma zrcadly. Augustin netápe, neváhá, není slabý a rozpolcený, věčně z něčeho nešťastný a životem se plácající shnilan, obvyklá a otřesná už postava české literatury. Kolem něj a s ním žijí uvěřitelní a docela normálně vesničtí lidé, jejichž osudy se očekávaně mísí.Do pravidelného světa běhu vstoupí velkolepé události (nejprve la Grande Guerre a po ní i ta ještě větší) a všechno je jinak. Petr Stančík nám tentokrát v plné síle předvedl, jak hóch literaturu umí psát a jak pro něj není těžké, roztrhat nás na kusy. První třetina knihy je tak velkolepá, až to bere dech. Třetina poslední je uvolňující a plná obvyklých stančíkovin (v Podkamenné Tunguzce už mi chyběl jen dědeček Oge), které, alespoň mně, pomohly se zase zcelit, dohledat v mozkové databázi souvislosti a připravit se na nevyhnutelné la Grande Finale. Na závěr přijde obvyklé, tvrdě stančíkovské přetnutí gordického uzlu - tady je konec, pořádná pecka a dělej si s tím, co chceš!

5 12.08.2017