Vesmich
komentáře u knih
Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
Bém má všeho plný zuby a tak se sebere a uteče a zkusí to jinde a jinak. Jsou léta devadesátá, takže zvolí Berlín, protože má dobrý vkus a U- bahn, protože má rád mašiny. Potká se tam s druhým lůzrem takovým, zakopnou o sebe a zkusí to spolu. Spolu stěhují nábytek a spolu hrají, spolu bydlí, akorát o holky se nedělí. Lůzrovská romance o dumání z hulení a z věčnýho přemýšlení o chroustí nesmrtelnosti. Nijak zvlášť by mě příběh neoslovil ani za předpokladu, kdyby mě byl zastihnul před dvaceti lety,což ale nic neznamená. Nejsem ten hloubavý, životem se trápící typ. Inu, každý nemůže být Gagarin… Napsáno je to v každém případě parádně a o berlínském metru teď vím víc, než mi kdy bylo milo.
Mlýn na mumie
Petr Stančík
“Fuj, tihle poživační samci!”, zvolala by jistě cimrmanovská sufražetka Jenny Suk a já s ní. Komisař Durman se téměř celou knihu naplňuje tím, co den přinese, anebo jinak - cpe se, obcuje a spí. To vše způsobem tak originálním, že srdce plesá a plesá a jazyk vyprávění je tak jedinečný, tvořivý a oku lahodící, až se to chce číst znovu a znovu a pořád dokola. Po celu dobu čtení, které se mi nečekaně protáhlo, kvůli nečekaným událostem, jsem se neopovážila se nějak odbývat s jídlem a kdykoliv mi na mysl přišlo, dát si jen tak chleba s něčím, hned jsem si připadala jako Hnuy! Jak se tohle může někomu vylíhnout v hlavě! Taková nádhera!
Čtyři roční doby
Stephen King
Jakmile se chci něco pěkného a poučného dozvědět o dětské duši, případně o formující síle dětského kolektivu, s důvěrou se obrátím na Stephena Kinga. Ten nikdy nezklame a navíc píše lehounce, jako vánek, až to nutně vypadá, jak snadné to musí být. Asi jako když se Erika Hess (ová) spouštěla dolů po zavázatých svazích. Jako nic. To už je ovšem dávno, stejně jako příběhy, které S.K. vypráví ve Čtyřech ročních dobách. Nadaný žák je tak brilantní popis vkrádání se zla do zvídavé mysli, že by se mohl poučit i Phil Zimbardo. Tělo nemilosrdně rozdělí skupinu kluků na ty, kteří šanci mají a kteří ji nemají a to vzápětí, co vypadnou z hnízda a Rita Hayworthová (etc.) je ódou na trpělivost, vytrvalost a důslednost. Prostě celé je to parádní čtení a vynechat ho, je mezerou, kterou se nemůže podařit zacelit.
Mortdecaiův záhadný případ s knírem
Kyril Bonfiglioli
První setkání s Charliem Mortdecaiem v podobě audioknihy. Byla tento týden ve slevě a já hledala něco, co se bude hodit ke sklízení fazolí a pletí řepy. K tomuto účelu kniha posloužila znamenitě! Je to jednoduché, lehké, zatraceně anglické a srozumitelné. Není u toho třeba přemýšlet nad stavem světa, vlastně u toho netřeba přemýšlet vůbec. Charlie je přiměřeně sympatický typ a kupříkladu jeho skrovná večeře ze zbytků mě přímo nadchla! Čteno Lukášem Hlavicou stejně svěže, jako napsáno.
Všude kolem černý les
Ruth Ware (p)
Nečekané! Jako audiokniha výborně načtené, sviští to od začátku do konce a byť v textu vlastně není nic zcela nového nebo úplně překvapivého, namícháno je to chutně. Konečně vím, jak probíhá ono proslulé holčičí loučení se svobodou! To mě vyloženě pobavilo! Ale možné to je, ondyno se mnou jela ve vlaku parta vodáků, kterým nebylo už dlouho ani čtrnáct ani pětadvacet, přesto to vypadalo jako výlet 8.B do Krumlova, takže klidně věřím tomu, že parta ostrovních spolužáků hraje britské vadí/nevadí, leje, jak za nároďák a koksuje, jen to fičí.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Poprvé se mi u J.H stalo, že mi hlavní muž nelezl na nervy a to ani chvíli. Není to nikdy překážka, ale potýkat se s tím musím. Tenhle muž není lůzr, nemotá se a nebloumá, přestože je morálně neklidný až z toho všeho nespavý. Pro vrstevníky autorových postav je to všechno velmi blízké, nelze se v něčem nenajít, stejně jako v Rybí krvi. Text je tekutý, postavy životné a všednodennost popsaná mistrně. Knihu od knihy je to stále lepší a lepší. Jako člověk žijící na vsi a to vsi jihočeské, oceňuji navíc ten parádně vykreslený vztah/nevztah k půdě.
Zabij mě znovu
Rachel Abbott
Můj ty Tondo kolenatej, to zas byla slátanina! Do půlky se mi nepodařilo odhalit, co je to za žánr a dál a dál jsem se prokousávala jen díky zvrácené potřebě dozvědět se, jestli to bude stále tak pitomé nebo to může být ještě pitomější. Jako když nevěřícně zíráš na TV Šlágr. Paní ADVOKÁTKA se odstěhuje se svým manželem INSTALATÉREM a dvěma dětmi kamsi na konec konce, ona zastupuje ty opravdu ošklivé zločince a on hlídá děti a opravuje sousedům bojlery. Pak se někam vypaří, což se mu nelze divit a paní se začne seznamovat se svým vlastním domem a svými dětmi, jakož i dumá v tradičním schématu o tom, KDO je vlastně její muž. Má s ním osmiletého syna a teprve nyní jí vrtá hlavou, že nikdy neviděla nikoho z jeho rodiny a nic o něm neví. O čem se teda celou dobu bavili? O bojlerech? Soustavně a podrobně jsme informováni o všech emocích, které paní aktuálně prožívá, jak je zvládá, jak je nezvládá, jak je nechce přenášet na syna, jak je přenáší na syna, rovněž známe názvy všech elektronických zařízení, používanych jednotlivými členy domácnosti a obsahy sdílených kalendářů, no peklo! Policistka zasejc mudruje o tom, jak vůbec NĚKDO může zastupovat takové ošklivé pachatele! Zřejmě ve svých letech a při svém povolání stále ještě nevstřebala principy právního státu. Od půlky už se to nedalo ani s podpůrnými prostředky, takže jak to dopadlo netuším a nechci se to už nikdy dozvědět!
Kroky vraha
Michaela Klevisová
U mě dobrý! Nečekané setkání - v Audioknihách byla sleva, příjemně čtené. Vyhovoval mi námět, provedení, vykreslení postav, motiv i spád. Detektivky čtu spíš náhodně a zde mi vyhovovala nadstavba v podobě pozoruhodných charakterů. Kupříkladu Ludvík byl náramný typ! Nebo paní Jahodová, úplně jsem ji viděla!
Zavřená truhla
Sophie Hannah
Po hodině a půl čtení mi bylo zřejmé, že se nechci dozvědět nic dalšího a je mi jedno, proč ta bába všechny štengruje.
Hamlet v tekuté době
Bohumil Ždichynec
Je to takové reflexivní poetické psaní, jak jde čas a na přeskáčku. Něco jsem sdílela, něco ne, u něčeho jsem měla dojem, že rozumím a u jiného vůbec. Kamaráda Radima jako bych potkala a Někdové by mohli občas zaskočit uklidit, vyprat a nezávazně potlachat.
Pražská zima
Madeleine Albright
Stručný souhrn událostí předcházejících válce a následujících po ní, jak je interpretuje špičková diplomatka a jak je viděla její rodina. Autorka psát umí, jde k věci, text neni zbytečně zahušťován detaily a i tuzemskému čtenáři má co nabídnout. Možná víc, než tomu americkému. Republika vklíněná mezi autoritářské okolní státy, příliš velká odpovědnost na bedrech prezidentových, který ji nedokáže nést hned dvakrát po sobě, politici, kteří lyžují a čemusi kdesi fandí, místo aby se zabývali politikou a následně se divící, že demokracie je v prachu....no, takhle pěkně stručně podáno to má velké kouzlo.
Dívčí školství u nás a jinde
František Drtina
Starý vodní skaut, národní osvětář, Lindnerův žák a pokračovatel, FD, představuje stručný, ale reprezentativní přehled vývoje dívčího školního vzdělávání. Od úvah, jestli je žena také člověk, po podrobnější výklady školských soustav tu i onde. Poučeného zběhlého oborového čtenáře jiste nepřekvapí, že zatímco v Novém světě tvořily ženy devadesát procent členů učitelskych sborů, časově souběžně, zde, v tradiční části Starého světa, se vedly pomalé debaty o tom, jestli má žena vůbec mentální způsobilost. A tak se stalo, že americké děti chodily do koedukovaných škol, protože to bylo nejekonomičtější, skandinávské, protože to bylo nejefektivnější a konzervativní část Starého světa se přidávala pozvolna a všechno komplikovala dlouhým žvaněním, psycho-filo blábolením, aby tu žhavou NOVINKU nakonec za 40 let taky přijala s mnohými vlastními ALE a PROTOŽE...No nádhera! Učitelky, bděte!
Strašidelný dům
Virginia Woolf
Pro čtenáře VW lahůdka, pro ostatní přesná ochutnávka toho, co od jejího psaní mohou očekávat. Některé povídky nejsou pro každé rozpoložení. Vyžadují ponor a soustředění ( Pondělí nebo úterý, Zahrady v Kew, Dáma v zrcadle) a když se to čtenáři nepodaří, nedá se to číst a je nutno text odložit na pak nebo na furt. Jiné jsou ukázkou jejího metapsaní (Nenapsaný román), typického pro Deníky a to toho, kdo VW jinak nečte, nemusí bavit, protože mu může být jedno, jak ona píše o tom, jak ona píše. A jsou zde i takové, ze kterých je úplně každému patrné, proč se VW čte pořád, proč je nesmrtelná a proč je vlastně pro každého. Mimořádná schopnost zachytit náladu, rozličné emoce a vztahy a to na velmi malém prostoru. Všechno to nevyslovené, protože nevyslovitelné, neboť než by člověk našel slova nebo to zformuloval, raději jde od toho pryč, aby tím netrávil půl života. Všechno, s čím nejdeme ven, abychom se nezraňovali. Ani ne tak navzájem, jako sami sebe, protože když/až to vyslovíme, co si s tím počneme? VW po celoživotním zkoušení a pátrání tu formu našla a povídky v druhé části knihy jdou jedna za druhou přesně v tomto mistrovském duchu. Nové šaty, Lappin a Lapinová, Vévodkyně a klenotník – to jsou famózní kousky určené k zavěšení na stěnu!
Manfréd
George Gordon Byron
Manfréd, hrabě z hor, má svědomí zatížené dávnou vinou a hledá NĚCO- řešení, vykoupení, odpuštění, smrt....těžko říct, co vlastně.Soustředí se spíše na hledání samo, a protože cíle nemaje, hledání je to bolestné. Tady duch, tam duch, tady víla, tuhle démon. Je to takový byronovský instinktivní text z počátku devatenáctého století a český překlad je Vrchlický ze samého počátku století dvacátého, tedy je to spíše dobová duchařina na ochutnání, než že by se to dalo normálně číst.
Pravidla péče o dřevěné podlahy
Will Wiles
Pan Zmatek Nikdo z Londýna přijede navštívit pana Pedanta Někoho do východní/střední Evropy (hádanka). Znají se ze studií a účelem návštěvy je péče o byt Někoho v době jeho déletrvající nepřítomnosti. Nikdo se cítí být spisovatelem a čeká, až se v něm na základě nějakého vnějšího podnětu COSI udá a on prorazí velkolepým dílem. Než se to stane, dočasně se živí sepisováním plánů, podle kterých se v Londýně vyvážejí popelnice a návodů, jak třídit odpad. Zatímco Někdo je docela jiný chlapík. Cílevědomý, úspěšný, talentovaný, s tahem na branku, strukturovaný, na co sáhne, ve zlato se promění. Doma si vybudoval Byt, Chrám dokonalosti a ten má teď chudák Zmatek střežit.
Plácá se v cizím městě, kterým opovrhuje, stejně jako jeho obyvateli, čistě proto, že jsou, odkud jsou a navíc nerozumí ani jim ani okolnímu světu a neudělá nic proto, aby to změnil. Je to takový lenivý budižkničemu, bloumá a sní, je celý nejistý a nesebevědomý, zkrátka docela milý trouba, zanechávající po sobě nepatrnou uhlíkovou stopu. Sice škodí, ale je to vždycky externalita, nikoliv záměr. Jeho pohled na neznámé město za padlou železnou oponou je velmi působivý a poučný. Takhle nějak nás a náš svět lidé ze západu mohou vidět a hodnotit.
Rovněž jsem si zahrála hru O které město se jedná? Původně jsem byla přesvědčena, že jde o Budapešť - popisovaný vozový park, ulice, atmosféra, potom mě zmátlo kočičí žrádlo, slovanský jazyk.....ačkoliv někteří autoři ( třeba Minier) považuji maďarštinu za slovanský jazyk, ale jakmile se Zmatek vydal do ulic, prošel tržnici,motal se kolem Národního památníku a navštívil muzeum, nabyla jsem přesvědčení, že se jedná o Varšavu.
Celkově mě text nadchnul jak zpracováním, tak námětem!
Cizinci před branami
Zygmunt Bauman
Ani ve své poslední knize neztratil autor nic ze své svěžesti, originality myšlení i zacházení se slovy a stále se zabývá jejich tvorbou. Nabízí poněkud jiný pohled na téma migrace velkého množství lidí do Evropy a na strach, který tyto přesuny provází na všech stranách. Kdo se nechce bát, ale neví, jak to udělat, může číst Cizince před branami před spaním, anebo ráno u snídaně místo novin. Klidně opakovaně, je to text, který neomrzí.
Červený a černý
Stendhal (p)
A takhle to dopadne, když se blouzní a duch zvítězí nad hmotou! ON - blouznivec našich hor, odmala ujišťovaný v tom, že je budižkničemu, protože nedokáže naplnit otcova očekávání, čímž ho dráždí nejen k setrvalé dehonestaci, ale i k bití. Prostřednictvím četby Bible, Rousseaua a Napoleonových pamětí nazná, že za všechno mohou ONI a je třeba jim to pořádně nandat! K tomu je mladý a proto neklidný, tedy ho strašně týrá, jestli si z něj někdo neutahuje a nepohrdá jím. Mláááádííí nevybouřené reprezentuje i ONA II., vzpurná a nezávislá, s puškou v ruce, s ohněm v srdci, chvíli neví, čí je, ale jakmile to zjistí, je jak parní válec. No a ještě taky ONA I - chuděra vyrostlá v klášteře a to nikoliv v tom z ranného středověku, ale z hlubokého novověku, s hlavou plnou šalby a mámení. Věkem už je trochu odrostlejší, ale mentálně zcela zapadá do trojúhelníku. Manžel je šlechtic, ale buran, jiného chlapa nezná a nepoznala a láska jí proto zasáhne jako spalničky, které nedostala včas. To vše se rychle roztáčí a víří v parádním koktejlu vášní a zjitřenosti, který autor dokázal mixovat bravurně a neopakovatelně. Proč se to ovšem tvrdošíjně jmenuje Červený a černý a ne Červená a černá, jak by jeden čekal, to těžko říct....
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Kladsko, do Česka blízko, do Země zaslíbené, kde se lidé nehádají, silnice jsou hladké a bez děr a vůbec je tam krásně. Plošina, taková Pustina a v ní žijí docela běžní vesničané, zabývající se tím, čím už se tak obvykle zabývají. A také tu žijí Chalupáři. Někteří celoročně, jiní sezónně. Chalupářka Jana, která se Janou necítí být, je originální typ s originálním myšlením a originálními realizačními postupy. Olga Tokarczuková je také originální a mimořádná, takže rozhodnutí nechat si ujít některý z jejích textů, je bolestná ztráta, která mrzí i tehdy, když jí vůbec neznáte.
Bydlim v Nuslích
Daniela Šafránková
Vyprávění je to originální a pestré. Zejména pasáže z Nuslí v období pozdní normalizace, mě vyloženě potěšily. Úplně jsem se vrátila v čase, postála ve frontě na cokoliv i u pomníčku padlých. Jihočeská větev lázeňská rostla očekávaným směrem, tedy vzhůru, zatímco ta prastará válečná, které mě zpočátku bavila nejvíc, nějak postupně usychala.
Psí srdce
Michail Bulgakov
Moskva, 1924, bolševici zvítězili, ale ještě nemají vyhráno úplně, ještě je třeba přizpůsobit svět obrazu svému, vybudovat Nového člověka. Slavný chirurg, specialista na omlazovací procedury, profesor Preobraženskij, také buduje něco jako Nového člověka. Vyjde to zhruba nastejno, ale profesorův pokus je vratný. Bulgakovův humor je specifický a nezaměnitelný, jeho popis postupné bolševizace Ruska mrazivě dokonalý.