Vesmich komentáře u knih

Inu je to srozumitelná příručka pro výcvik vojska, která čerpá z ještě starších zkušeností, než je sama, už tak úctyhodně věkovitá. Poslouchala jsem ji v audioverzi, čtenou Pavlem Rimským při sekání zahrady a dodávala mi sílu a bojovnost. Inu, je to velká zahrada, terén nepřehledný a večer se blížil. I díky Mistru Sunovi se mi podařilo protentokrát zvítězit a cítím se připravena na další bitvu na stejném území!

Rozsáhlá biografie, ve které se autor drží klasického pojetí: narodil se- napsal - umřel. Způsob vyprávění je přitažlivý, zapálený, ovšem nikoliv nekritický. Einsteina má rád, ale nepůsobí to otravně a servilně. Postupně ho představí jako zvídavého chlapce, ze kterého se stane velký myslitel; jako mladíka nesnášejícího měšťáctví, ze kterého se vyklube nepříliš úspěšný manžel a nepříliš efektivní otec, jako kreativního rebela, který se stane pacifistou, zarputilého nepřítele prušáctví, který se dvakrát zřekne německého občanství. Světoběžník, nepřítel nacionalismu, svéráz. K tomu náramně zdařilé představení první poloviny dvacátého století, se všemi jeho zákrutami a prudkými zvraty. Čtenář z naší strany železného plotu jistě ocení popisy honu na komunisty v době studené války, včetně citací dopisů rozhořčeného pracujícího lidu.
Nádherný čtenářský zážitek, týden prožitý v mimořádné společnosti, po které se mi stýská už teď.

Příběh tří děti, které se v sedmdesátých letech setkají v soukromém školsko-výchovném ústavu, kde jsou napravovány. Zvolené metody nevedou tak docela k vytýčenému cíli a výsledkem není předpokládané všeobecné vzájemné obohacení a radostné SVĚTLO, kam se podíváš, ale celkem očekávaná vzpoura. Inu, páchání dobra má svá úskalí, jak se ostatně aktuálně má možnost přesvědčit každý, kdo přijde tak či onak do styku s naší současnou školskou realitou. Autor si se čtenářem ovšem taky trochu hraje, nelze ho brát ve všem vážně. Sirotek Peter není Peter Høeg sám, byť se tak jmenuje a vzbuzuje to dojem, že to tak je, metody používané školou jsou popisované poněkud schematicky a předvídatelně, což místy působí trochu lacině, docela jako tepání nešvarů. Některé úvahy o čase, které vede dospělý Peter, odborník na čas, jsou věcně chybné a bylo by je možné akceptovat u dítěte. No, Peter Høeg je velký hráč a mistr slov, tedy čtenářský zážitek je to parádní.

Hrdina je senzitivní typ s rozjitřenou myslí, která zpravidla člověka přivede akorát tak do maléru. Zmítá se mezi tím, co by být mělo a tím, co je. Neví co chce, neví co chtít, hloubá a bloumá, veršuje a šermuje a jakmile mu může něco nevyjít, zaručeně mu to nevyjde. Politováníhodné. Zeyer je originální ve vyjadřování, větné stavbě i v mimořádně sugestivním popisu vnitřních procesů, složitých úvah a silných emocí. Nedá se to číst ledabyle ani halabala, nedá se to číst se slabou pozorností, nedá se to číst s dlouhými přestávkami a místy se to nedá číst vůbec.

Truhlářský tovaryš se dobrovolně přihlásí do wehrmachtu (je to Rakušan) a je nasazen na východní frontu v době, kdy se karta obrací a Rudá armáda, pomocí vlastních obrovských lidských zdrojů a amerických zbraní, začne otáčet válečné štěstí směrem k sobě. Sepp se z kulometčíka stane odstřelovačem a čtenář má možnost nahlédnout na tento typ boje a zbraní velmi zblízka. Na způsoby krytí, nutnou míru rozvahy, psychické odolnosti, schopnosti odhodit včas všechno, co je odhodit nutné, vůle a štěstí, což je vše potřeba k tomu, aby se odstřelovač vrátil domů se všema rukama a nohama a vůbec v takovém stavu, aby se mohl vzpamatovat a žít zase jako truhlář. Autorovi se, alespoň z mého úhlu pohledu, povedlo přiblížit tento způsob boje i nevojákům, stejně jako nastínit, jak obrovskou psychickou zátěž si přeživší voják přináší do všedního neválečného dne, a to i voják, který má při tom při všem vlastně obrovské štěstí - je velmi mladý, vrací se zdravý, vrací se do Američany obsazeného Rakouska, nikoliv do zcela zničeného Německa, vrací se domů, kde má rodinu a jsou všichni zdraví a má ihned práci, protože vede dílnu společně s otcem a bydlí na vsi, tedy nebude hladovat. Přesto, jak píše autor na samém konci, už ho ta nabytá tvrdost nikdy neopustila a to se Allerberger dožil osmdesátky a z hlediska délky jeho života, byl ten válečný čas vlastně jen krátkou epizodkou.... Kniha existuje i v audioverzi, čte Martin Stránský a když četl, měla jsem dojem, že je to vlastně zase jiná kniha, než když si jí čte člověk sám. Ten přednes je fantastický a čitatelův hlas se s tématem naprosto potkal.

Při vší dobré vůli text přečíst a dočíst a najít k němu nějaký vztah, se mi to nepodařilo. Nebudu cílová skupina.

Zlatá éra teoretické fyziky, svobodné a tvůrčí prostředí univerzit, zvídavá mysl, chuť objevovat a učit se, podnětné rodinné prostředí. Tak vypadají kulisy, ve kterých se odehrává dechberoucí představení, kterým čtenáře provází okouzlující vypravěč a velký mentor. A ty vhledy do státem regulovaných oblastí! Ty postřehy ze školství! To bylo počteníčko!

Text je to náramný! Postavy "nechutné", jedna vedle druhé. Hlavní postava - Nejchutnější dítě na světě, syn studené, vyšinuté matky a otce, který šel zrovna kolem, vyrůstá mezi vyšinutci roztodivných druhů a typů a od útlého dětství je zneužíváno a vystavováno celé plejádě zvěrstev. Výsledkem je, jak jinak, další, postupně se rozvíjející vyšinutec. Nicméně autor dokázal celou tu hnusotu popsat jazykem tak nádherně klouzavým, že to vlastně vůbec tak hrozně nepůsobí! Stačí všemu jen tak nějak jinak říkat, jemněji, neutrálněji...útisk je hlídání, zneužívání a znásilňování je "mít s někým slitování", manipulace je pomáhání. Z toho mrazí nejvíc, z té dokonalé práce s jazykem...

"Byl čas lidem něco vrátit po tom všem, co pro mě udělali."

4 18.04.2017

S autorem jsem se dosud míjela, nějak jsem nenašla chuť a odvahu pustit se do některého jeho textu. V audioknihách byl minulý týden ve slevě, tak jsem se pokusila. Obezřetnost byla na místě. Nebudu cílová skupina. Hlavní hrdina, Brouk Pytlík, je rozhodně mistrně zachycený typ člověka, který stále COSI hledá a NĚČÍM se naplňuje, aby CÍTIL, že ŽIJE. Zážitky, chlastem, jídlem.....V první části knihy, kdy je postava, včetně sboru přátel, postupně vykreslována, jsem poslouchala četbu pozorně. Je to můj vrstevník a poznávala jsem v něm mnohé společné rysy naší generace, logicky tedy i své. Společné kořeny a společný zběsilý úprk kamsi, doprovázený mnohým rozčarováním a sérií úniků a pokusů ŽÍT. Antropologické pasáže života v Ráji, doplněné zvuky tropů, byly rovněž originální, ovšem jakoby to byla už nějaká jiná kniha. Poslední třetina je nefalšované utrpení a působí dojmem automatického psaní. Psaní o psaní KNIHY. Zběsilé hledání bájného Tajemství Vesmíru a Vnitřní rovnováhy fungovalo právě tak v té první třetině, zatímco s postupujícím časem (děj už to nemá) je to spíš úmorné. Brouk Pytlík všechno ví JAK se má, všechno CO se má, odhalí. Jenom ta realizační fáze mu nějak pokulhává,což by nevadilo, pokud by při tom zůstalo. Je to prostě takový tápavý, sebestředný pochlastánek, ufňukaný hňup, literární postava, dobrá, jako každá jiná. Ovšem jakmile se autor naléhavě snaží čtenáře přimět, aby věřil tomu, že je to tak v pořádku, protože tak to bůh chtěl, už je to spíš uboze ukňourané, jako ochlastovy stesky v půl jedné ráno. Prostě to nebude kniha pro mě. Nebyla jsem schopná rozpoznat kde to jako je myšleno vážně a kde je to nadsázka. Ale tak zase byla ve slevě…..Ve slevě byla i Mluviti pravdu, tak zkusím ještě tu.

4 18.04.2017

Studená válka otrávila mysli lidí na obou stranách železné opony. Jak ji otrávila nám, víme dobře, jak ji otrávila těm TAM, si lze zase dobře představit při této četbě. Hon na čarodějnice, hysterie, paranoia. Padni, komu padni. To vše na pozadí příběhů geniálního matematika a zvláštního policisty, které se protnou. Jeden je mrtvý a druhý se probouzí. Podmanivý, působivý a strhující text.

5 15.04.2017

Jim tedy osud poctu vzdej, jak starý svět kdy vzdal,
k nim tedy země úctu měj, ať chce, ať nechce král;
ne z milosti, však dle své cti tam stůjtež, kde jim stát,
ti, kteří práci robí svou,
tu, za níž berou plat!

Ne ti, kdo množstvím zhrdají, ne, kdo mu lichotí,
ne, silami kdo mrhají
a mrtvě robotí:
však ze svých sil kdo do hry chvil svůj život znají dát,
ti, kteří práci robí svou,
a berou za ni plat,
ti velcí jsou, ti v dílnu jdou a jmou se pracovat
a dokončují práci svou
a berou za ni plat.

2 12.04.2017

Vysoký mladík, s černou kšticí a vůbec celý v černé, se přimotá, kam nemá, až z toho celý zešediví. Je to těžké číst, mnohem lépe to jde nahlas! Doporučuji to zkusit.

6 08.04.2017

Nejbližší mi byla nejstarší doba, kdy byla šarvátka u Hastingsu ještě v dobré paměti a Sasové se pokoušeli zachránit, co se dalo. Rozsah knihy je, jako obvykle, úctyhodný a písmenka malá.....nejhorší je usnout s takovou cihlou v posteli....

3 08.04.2017

Třetí případ pro Zvláštní skupinu! Tentokrát ji obohatil Smažič hranolků z policejního bufetu a trochu se projasnilo kolem kolegyně Dva v jednom. Sestava akorát tak do sklepa, odkud také úřaduje. Hlavní pachatel je tentokrát Arcilotr, nic černého mu není cizí a napáchá zla na několik životů. Navíc nesnese, aby mu jen trochu dělal někdo něco z toho, co dělá všem kolem. Takže je celý špatný , když mu někdo lže a podvádí ho. To se nad sebou hned rozteskní. Jinak je to ovšem Drsoň jaksepatří mrazivý. Autor je rozhodně ve formě, neztrácí na originalitě a vypravěčském umu. Napínavé je to pořádně, detektiv je sympaťák, pomocník je jedno velké tajemství a příběh temný a studený.

7 07.04.2017

Páteční večer, Česko se baví. Baví se i jiní Evropané, kteří přes zemi tranzitují. Do toho se utahaní pátečníci vracejí z práce. Všichni se sejdou na D1 a v jejim okolí. Je jich příliš mnoho. Následuje totální kolaps provozu, mezní situace a mnohé osudy se promísí, mnohé životy dostanou nový, neobvyklý rozměr a mnohé charaktery se vytříbí. To vše ve folklórních kulisách - litry chlastu, chalupaření, úporné převážení čehosi zleva doprava, křepčení rozjařené mládeže, vyšinuté fotbalově fanouškovské řádění. Brilantní jazyk, vynikající karikatura a velké poselství k tomu. Pro mě objev měsíce!

5 05.04.2017

Po zkušenosti s Ženou v kleci, jsem znovu zvolila formu audioknihy. Čte Igor Bareš a doporučuji. Carlovu "početnému" týmu se tentokrát dostanou do hledáčku pořádní predátoři! Celá banda vyšinutých darebáků, kteří už hodně dávno překročili všechny hranice a vytvořili si závislost na mimořádných ohavnostech. Asad znovu překvapí, tým doplní sekretářka a v Carlově domácnosti se schyluje ke změnám...

3 02.04.2017

Jako audioknihu čte Igor Bareš a to je záruka příjemného zážitku. Detektiv je, přestože severský, docela normální chlap! Nechlastá, neutápí se v depresích, není přehnaně přecitlivělý....a že by měl docela důvod! Standardně vrčí a k ruce má záhadného Asisyřana, který je samé překvapeni a jeden čeká, co se z něj všechno ještě vyklube. Vyšetřovaný starý případ je dostatečně temný a celé to má spád a napětí tak akorát.

11 02.04.2017

Pověsti nejsou tak docela JEN jihočeské, sem tam Sedlčansko nebo zase západ, ovšem autor to v úvodu uvádí. Mě zajímaly ty, které se týkaly našeho regionu, tedy Písecka a ty byly příjemně čtivé.

31.03.2017

Některé knihy je žinantní jak hodnotit, tak komentovat. Čas od času někdo napíše něco, co je docela jiné, než všechno ostatní a je to zcela mimo běžná srovnání. Kupříkladu toto. Je to několik knih v jedné a já to čtu opakovaně, abych to pobrala. Jak si tak čtu anotaci tady na Databázi nahoře, tak mám za to, že jsem četla něco jiného. Měla jsem za to, že se pohybuji v kruhu a že to bylo záměrem, že se životy postav rozeběhnou, prolínají se a různými způsoby setkávají, nicméně nemám za to, že všechny hlavní postavy toužily po ideálnějším životě. Všichni nebyli až takovými idealisty, kdyby ano, nedalo by se to číst. A tohle se dalo číst docela lehce. Všichni měli odvahu žít po svém a všichni se přesvědčili na vlastní kůži o tom, že všechno, co uděláš se ti vrátí. A dokonce nejen tobě. Všechno, co uděláš, se vrátí všem.

9 31.03.2017

Vojenský újezd Boletice, rozsáhlé území mezi Prachaticemi, Lipnem, Krumlovem a Kletí. Zaniklé vesnice, lidé, kteří zbyli a rozličně se v okolí stále plácají. Někteří živoří, jiní žijí. Jedni se narodili před válkou, jiní po ní. Co autor napsal a je nějak dostupné, jsem četla. Má originální náměty a specifický styl. Cukrový klaun se ovšem víceméně nedá číst. Lůzrovitost rodičů i jejich potomků je zřejmá, devadesátá léta zrovna tak. Všichni po něčem touží a realizují to buď chlastáním nebo lůzrováním v cizině, to vše na 227 stranách popsané způsobem tak nudným, až to udivuje. Ve vazbách mezi postavami bylo těžké se orientovat, jejich osudy mě nijak nestrhly, v čem byl chlapec Aleš tak výjimečně statečný a jak přesně se Zlákovi postavil, jsem nepobrala a měla jsem to z něčeho asi dovodit. Kdyz jsem dočetla, byla jsem ráda, že to mám z krku.

2 25.03.2017