Vesper001
komentáře u knih
Pohádky
Jean Marais
Pohádky psané lehkou rukou, jemné, poetické, zvláštní, stejně jako autorovy kresby, které je doprovázejí. Kdybych je měla popsat jedním slovem, řekla bych „vytříbené“. Jean Marais byl skutečně renesanční člověk a tento střípek z jeho díla stojí za přečtení.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Po Duchovi domu Ashburnů jsem už trochu věděla, co můžu čekat, nevěděla jsem však, že všechny knihy z této série jsou si podobné jako řadové domky. Linie je vždy tatáž – strašidelný dům + strašidlo + statisté. Je fakt, že nejen dětští čtenáři mají rádi stejné pohádky pořád dokola. :) Darcy Coates píše čtivě, a že prodává jeden příběh v různých podobách, nijak nezastírá. Ostatně i oblíbené tričko si někdy pořídíte v různých barvách.
Zítřek ti nikdo neslíbil
Kateřina Karolová
Oceňuji originální nápad, první část je napínavá, tísnivá a strašidelná. Pak ale příběh udělá kotrmelec a celou druhou polovinu zabere polopatické vysvětlování, o co vlastně jde. Závěr je ale zajímavý a kvůli němu má smysl se naučnou částí prokousat. Ale proč, proč, PROČ autorka do textu vkládá doslovně přepsané vtipy se sociálních sítí??? Navíc ty nejprovařenější. Kniha je temná a znepokojivá, ale dobře napsaná, nebýt snahy odlehčit ji takto nešťastným způsobem, hodnotila bych výš.
Nepřítel
Erich Maria Remarque (p)
Soubor krutých povídek o vojácích u 1. světové války, jejichž traumata je provázejí desítky následujících let nebo celý zbytek života. Útlá knížka se dá přečíst na jeden zátah, ale ne každý tolik hrůzy najednou snese.
Hrozné děti
Jean Cocteau
Román Hrozné děti prý vznikl během 17 dní při jedné z Cocteauových odvykaček. A je pádným důkazem, jak to dopadne, když ignorujete lidovou a léty prověřenou moudrost: Neberte drogy. Nikdy nikomu neberte drogy.
Člověk bestie
Émile Zola
Člověk bestie nebo bestie v člověku? Co je horší? Jacques Lantier v sobě nosí bestii v podobě psychické poruchy, kterou považuje za prokletí, trest za hříchy generací svých předků z rodu Rougon-Macquartů, které mu „zkazily krev“. Lidskými bestiemi jsou ale i všechny ostatní postavy – zvrhlík Grandmorin, násilník Roubaud i manipulátorka Séverine. Není to příjemné čtení.
Slova
Jacques Prévert
Prévert proti sobě s oblibou staví zdánlivě nelogické obrazy, detaily i přímou řeč, rozsáhlé skladby i krátké popěvky. Nečekaná spojení, břitký vtip, symboly, paradoxy, absurdno, drobné události ze života obyčejných lidí, náhodné rýmy i naléhavá sdělení, všemi těmito termíny lze tyto texty charakterizovat, a přitom žádný není dostatečně výstižný. Člověku nad Slovy slova docházejí.
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)
Robert Louis Stevenson
Dodnes se bojím, že v noci uslyším ťukání hole slepce z Ostrova pokladů a duo Jekyll & Hyde ve mně zanechává pořád stejně silný dojem, jako když jsem Podivný případ četla poprvé. Hyde každého člověka by byl děsivý, ale setkání s absolutním Mirkem Dušínem by taky nebylo nic moc.
Moje bejby Amerika - Co vám nikdo neřekne o životě v cizině
Jana LeBlanc
Není to cestopis, spíš místopis. Jana se vdala do „země snů“, ale „americký sen“ má k pohodě na růžovém obláčku občas dost daleko a někdy je jeho žití pro Středoevropana jako plavba podle hvězd. Knížka je upřímná, zábavná Jana obdivuhodná. Méně odvážná a optimistická povaha by se ve světě, kde nic není nemožné, stačí jen chtít, snadno ztratila. Mezi vtipnými řádky mi Jana připadala na všechno hodně sama, a stejný dojem mám i z jejího blogu. O Americe jsem měla idealistické představy jen v jedenácti letech, kdy jsem ujížděla na Dallasu a myslela si, že všichni Američani bydlí na rančích s bazénem a nosí bílé klobouky. Při čtení jsem si uvědomila, že Amerika je nejen daleko, ale Evropanům i hodně vzdálená.
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Další labilní ženská postava v hlavní roli a autor, který staví kariéru na tvrzení, že sám je blázen. Děj odehrávající se v mikrosvětě ženy, kterou agorafobie uvěznila ve vlastním domě, plyne pomalu až k jednomu překvapivému zvratu a očekávanému akčnímu finále. Není to špatné, ale variací na stejné téma je hodně.
Potkala jsem Sicílii
Marie Třešňáková
Není to cestopis, spíš částečně přepsaný turistický průvodce s několika příběhy a zážitky z pobytů na Sicílii. Škoda, že autorka nepropojila reálie se svými vzpomínkami, v poslední části jsem při suchém výčtu památek x-tého města, přestala číst.
Hlava plná slunce
Yves Montand
"Štěstí někdy můžeš potkat, ale hodně pospíchá."
Autobiografie šansoniéra a herce Yvese Montanda se špatně shání, a přitom je vynikající a v mnohém odlišná od životopisů jiných osob a osobností ze světa ozářeného reflektory. Montand píše lehkou rukou, chvílemi to vypadá, jako kdyby psal zadanou slohovou práci do školy, jindy si ho zas představíte, jak ve chvíli volna nechává své vzpomínky plynout v oblaku cigaretového kouře. Jeho ospalá tvář s lehkým úsměvem byla stejná i v drsných kriminálkách. A přesně takové je jeho povídání o životě.
Šťastný poutník
Mario Puzo
Nešťastný příběh o štěstí, o tom, co štěstí pro různé lidi znamená a co jsou mu ochotni obětovat. Druhý román autora Kmotra nejslavnějšího ze všech patří k mým nejoblíbenějším knížkám. Dějištěm je mikrosvět italských přistěhovalců v New Yorku, v jehož středu stojí žena – Lucia Santa, manželka, matróna a matka – se svým snem o štěstí, za kterým přes všechny překážky a mizérii života vytrvale putuje.
Vychoval mě gangster
Père René-Luc
Netvrdím, že kniha René-Luca je špatná a jeho životní zkušenost neautentická, ani že mě nic z jeho vyprávění neoslovilo. Jen postrádám v jeho knize upřímnost – zvlášť ve druhé části, v níž se zdá, jakoby jeho život s Bohem neměl sebemenší trhliny, on sám nezažil žádnou krizi víry a ani v kněžské profesi nikdy nezaváhal. Snad takoví lidé existují, a přeju jim to, ale domnívám se, že pro člověka, který s náboženstvím více či méně zápasí a o krize nemá nouzi, bude tato kniha spíš rozčarováním nebo možným zdrojem frustrace. I když člověk konečně vyrazí po správné cestě, ne všechno je rázem skvělé.
Věci po mrtvých
Jiří Dědeček
Prostřednictvím dvaadvaceti krátkých básní Jiří Dědeček prostými slovy vypráví o smrti rodičů, především o mamince. Věci po mrtvých nepostrádají jeho typický sarkasmus a ironii, chybí zde však dobrý rozmar. Dědeček se s drásavou precizností pouští do nejniternějších prožitků smutku a bolesti ze ztráty blízkého člověka a slepuje realistickou mozaiku z drobných vzpomínek na poslední období, z obrazů domu, kde náhle někdo schází, z osobních předmětů, které nepřestávají zesnulého připomínat, a neodvrací pohled ani od vědomí vlastní smrti.
Doživotí - a jak na to
Tomáš Hanák
Před mnoha lety vycházely v pátečním magazínu Lidových novin sloupky z pera nositele titulu Nejcharismatičtějšího muže roku 1998 a muže mnoha profesí, jehož jméno se jednou dokonce stalo tajenkou křížovky ve Vlastě, Tomáše Hanáka. :-) Vzpomínám si, že některé jsem si dokonce vystřihovala, nikoli ovšem kvůli fotu autora, nebo že by mě snad tak hluboce oslovovaly myšlenky v nich obsažené, nýbrž čistě proto, že mě bavil způsob, jakým byly napsány, slovní obraty, zvraty, novotvary i patvary, stejně jako sarkasmus, ironismus, rasismus, machismus, sexismus a hyenismus v nich trefně zakomponovaný. Leč mé výstřižky padly za oběť stěhování a zbylo jen pár citací, které jsem z hlavy ztratit nestihla. Když po letech vyšel soubor těchto sloupků knižně, tehdejší úspěch se opakoval. Alespoň u mě.
Gérárd Philipe
Paul Giannoli
Útlý svazeček, který spatřil světlo světa rok po Gérardově předčasné smrti, pochází z pera jeho kamaráda, a vyniká uvážlivě volenými slovy a mimořádnou diskrétností. O soukromém životě Gérarda Philipa hovoří spíše v náznacích, zato však citlivému čtenáři poodhaluje jeho osobnost i způsob myšlení očima člověka, který se pohyboval v jeho bezprostřední blízkosti a měl ho velmi rád, což má větší výpovědní hodnotu, než jakékoli pracně dohledané klepy a názory bůhvíjakých odborníků.
Lovení Snárka
Lewis Carroll (p)
Snárk je tvor zvláštní; vážení, vznešení,
není jak jiná zvěř lovná.
Zkusme naň umná i neumná řešení:
šance je každá dnes rovná!
Není divu, že Snárk zamotal hlavu tolika lidem. Jak Carrollův Snárk, tak i Snárk jako takový se může snadno stát Moby Dickem. Ze zájmu vznikne touha a z touhy posedlost a tak se může stát, že Snárka budete číst znovu a znovu, až najednou zjistíte, že dřepíte v dřevěné bárce ve společnosti ne zrovna dobře naladěné velryby.
Vyhnanci
Jane Harper
Aaron Falk vás vezme na návštěvu za svými přáteli na vinici, kteří chystají křtiny nejmenší ratolesti. Navštívíte s nimi místní festival, budete si povídat, procházet se a sledovat západy slunce skrz sklenici lehkého vína. Ani si nevšimnete, že už to trvá několik set stran, nechcete, aby tyhle prázniny skončily. I když máte ke konci husí kůži. A ne jen kvůli tomu, že noci už jsou chladné, ale že často nevidíme a ještě častěji přehlížíme, co máme přímo před očima...
Dominika na cestě do Kyrgyzstánu
Dominika Gawliczková
Nejnovější kniha o nejstarším dobrodružství nejznámější české motorkářky a mé nejoblíbenější cestovatelky. :) Jako všechny její knihy i tahle se čte sama a otvírá čtenáři nové obzory. Díky za každý další výlet.
