Vidlička komentáře u knih
To se holt pozná talent a inteligence:
12 let
Dříve jsem fandíval pro Spartu,
její jsem jméno měl vždy na rtu,
za každičkého počasí
chodil jsem na její zápasy.
Sedl jsem si vždycky až k lajně,
bych videl, jak bude hrát Braine,
a když on na branku střílel,
tehdy jsem radostí šílel.
Ach, co jsi to, Sparto, dělala,
že jsi mé naděje zklamala?
Dnes fandím výhradně Slavii,
mám radost, když Spartě nabijí.
Aktuální i dnes!!! :-DDDDDDDD
Krásný povídky s kouzelnou atmosférou. Nejvíc se mi líbila "filatelistická část". Je zajímavý, jak dokáže bejt zajímavý něco, co vás nezajímá, když se to zajímavě napíše - zajímavý...
Jednoduše moc pěkné. Myslím, že to, co Lojzik pro českou literaturu i obrození udělal, ho i po těch letech řadí na čelné místo mezi našimi spisovateli.
SPOILER
U mě si autor jednoznačně získal body, když se zbavil lidí, aby nemohli dál škodit. To, že pejsky a jiná žvížátka pak vyštípali brablenci, už si mě tak nezískalo, ale víme, že šli jen "ke skřítkům". Jenkins jednoznačnej borec. Jen jsem neukojená, co fšechno jen ti mutanti uměli...
Co si budem povídat, čte se to už dneska nelehce, archaičnost jazyka je až přehnaná a zkrácení by textu taky neuškodilo, ale! Vzhledem k tomu, v jaké době a za jakým účelem (ukázat bohatost češtiny, seznámit s našimi pověstmi a ukázat národu, že se nedáme zlomit a i přes všechny klacky pod nohama vytrváme) kniha vznikla, nemůžu dát míň než 4*. Místo v každé knihovničce si uhájí.
Spousta, spousta, spousta (fakt ranec - 800 stran :-)) ) povětšinou notorický známých příběhů, ale i spousta těch méně. Bohužel se v té spoustě našla i spousta chyb (v textu, obzvlášť takhle dlouhém, neřeším, ale v letopočtech u historické knihy by asi bylo záhodno to dvakrát překontrolovat), ale to je chyba vydavatele, ne spisovatele. Jinak moc příjemné čtení pro každého anglofila jako stvořené na spoustu a spoustu a spoustu dlouhých zimních večerů.
Nemůžu si pomoct, ale Vonneguta čtu pro jeho vonnegutovštinu, ke který se ovšem dobral až po čase, což u prvotiny bohužel nenacházím. Humanita v jeho dílech je samozřejmostí, intuitivní správnost jednání nám oproti životu připadá naprosto přirozená a aktuálnost tématu i po téměř sedmdesáti letech vyděsí (je krásně vidět, kam holt to lidstvo spěje). Ale já se holt těšila na humor a zmatečné přeskakovaní, takže mě knížka tentokrát vůbec nebavila. Takže sorry, Kurtíku, tentokrát jen za dvě, ale díky za pozdější úžasná dílka!
Čeština je krásná a ještě krásnější je, když ji někdo dokonale ovládá a navíc si s ní umí ještě hrát. A pro ty, co to neumí, různé škrabaly a bástevníky, používá PE dokonalý složeniny vlastních jmen jako Ctibor Straširybka, Neklan Petržilka nebo Slavoj Kucmoch... Krása střídá nádheru!
Bombastickej nápad o tom, jak to chodí v pekle, z pohledu takových obyčejných démonů. Jen mi trochu pila krev Lilith (jak dlouho už jsem nečetla něco, kde ženská postava není nesympatická pipinka - jestli vůbec někdy... To jsme opravdu všechny takový krávy, nebo nás tak vidí jen chlapi?). A protože jsem odkojená Kulhánkem a Kotletou, tak mi móc chyběla nějaká ta porce humoru. Ale za vykreslení mé oblíbené destinace relativně průměrnému dílku tu čtvrtou dám.
Nadmíru oceňuju autorův (i tudíž i Lavabův) rozhled, vzdělanost, inteligenci, fantazii, nápaditost a humor. Konspirační teorie, historie, architektura, tajemné vraždy, střílečky i sex, to všechno tvoří super zajímavý koktejl. Sice mě bavilo ho pít, ale nějak mi tam chyběla ta kandovaná třešinka. Nevím, z tak parádního tématu šlo určitě vyšejkrovat daleko víc. Ještě si určitě další objednám, ale čekala jsem že mi chuťové buňky explodují, a přitom jenom zabublaly. Čtvrtou hvězdičku dávám za téma, ne za zpracování... Btw, gloglobus rules!
SPOILERY.
Zvolání Naděnky Urbánkové před samotou dědy Komárka, že z toho úplně na člověka dejchne Klostermann, mě přivedlo k dojmu, že to bude idylické vyprávění z romantické Šumavy, a ono ejhle - asi četla jinou Kadlovu knihu... Z tohodle dejchal akorát zmar, smrt, hniloba a zoufalství. V podstatě se tam za celou knížku nestalo nic hezkýho, ba naopak. Myslela jsem, že když na konci postihla lesy taková katastrofa, že se Kořán hecne, postaví si Blbečku (é, pardon, Zdeničku) do latě, zůstane tam a pokusí se zmírnit následky, ale on prachsprostě podpantoflácky zdrhnul. Ale on to KK zmiňoval celou dobu, že městský tam dlouho nevydržej... A pořád o tý nudě, no je vidět, že to psal chlap, protože ženská se nudit nemá čas, nedokázala jsem furt pochopit, proč se prostě nezačnou zabývat nějakým koníčkem - naštípám víc loučí (o dřevo tam teda nouzi neměli) a začnu třeba vyřezávat, nebo si nechám dovézt z města haldu knih (tam by to bylo pro nás knihomoly v zimě ideální místo na všechny nedočtený restíky, co ;-)), nebo něco. Prostě mi pili všichni nehorázně krev (hlavně ta bába Nany), ale nutno přiznat, že KK popisoval pouze realitu té doby a přiblížil čtenáři také jiné kouty Čech než jen třeba zidealizované Ratibořice. Celou dobu se mi vtírala do hlavy myšlenka, proč tam teda v prvopočátcích lidi vůbec lezli, když se tam skoro nedalo žít (no asi kvůli dřevu/prachům, jak jinak).Takže suma sumárum - knížka zajímavá, čtivá, ale pro mě asi Klostermannova poslední. Svejch prud mám dost, nemusím si číst ještě o cizích...
Jak to, že tohle ještě nikdo nezfilmoval?! Mohla by to být stejná pohodička jako Saturnin. Inteligentní (Archimédes/Marat/Alžběta) i situační (honička s kotlíkem) a hlavně veskrze anglický humor v českých reáliích. Sympatický zloduch se smyslem pro jakoukoliv srandu Marescu, sympatický (a kupodivu) chytrý Watson, sympatická (výjimečně, protože tyhle krásný a chytrý slečny bejvaj většinou pěkný důry) slečna Kadlecová, sympatický asistent pan Červinka, sympatický rozvážný vyšetřovatel pan Kavaňas, a nakonec i ten Teston byl docela sympaťák - tohle je prostě TAK POHODIČKOVÝ ČTENÍ podle mýho gusta, že prostě musím dát pět.
Jak to jenom všechno dokážou vymyslet, vypočítat a změřit?! Obdiv.
Můj druhý nejoblíbenější účastník Vetřelců dávnověku absolutně perfektně vysvětluje vše od vzniku vesmíru, přes jeho vývoj, až k několika možným koncům, se všemi možnými odbočkami paralelními vesmíry skrz červí díry i jinudy, s pomocí teorie strun či multiverza, a nebojí se i zafilozofovat na teologické téma, které k tomu neodmyslitelně patří.
Pochopí i absolutní jantárek i díky tradičnímu slovníčku a poznámkovému aparátu na konci knihy. A že si ohřívá i vlastní polívčičku? Proč by se nezapočítal ke všem ostatním fyzikům, kteří něco důležitého či přelomového vyfyzikovali...
Prostě lábuš!
Poezie jde mimo mě, ale ráda čtu podobná vzpomínání. Pan S. psal o všech svých přátelích a známých, pokud si to jen trochu zasloužili, opravdu moc hezky. Ale nemůžu si pomoct, sám autor na mě působil, se vší úctou k jeho Nobelovce, jako nesympatickej nemehloidní vobšourník...
To je zajímavý, že podstatný věci neudržim, ale třicet let si pamatuju čeho je zkratka Kopčem! Každopádně až na drobný rozpory v tom, že tehdejší lidé neuměli moc mluvit a pak v některých dialozích rozprávěli jak o život, je knížka super truper i po takový době! Dobrodrůžo, poučení (ano, já vím, výzkum od doby pana Štorcha pokročil) a jako vždy super ilustrace pana Buriana! Vykřičník, vykřičník, vykřičník!!!
Ještě musím dodat, že jako děcko jsem jim samozřejmě u každého "vynálezu" nebo rozvoje držela palce (a hlavně jim hrozně záviděla, když měli hody a váleli se přecpaný celý dny u ohně!), ale z mýho dnešního pohledu bych jim nejradši každý nástroj vyrazila z pracky a hybaj zpátky na strom. Vzpomínáte, jak z jednoho ze sídlišť museli odejít, protože z něho udělali regulérní smradlavou skládku? Typický. Co dodat...
Mám ráda úhledně roztříděný věci a tady je to splněno dokonale. I drbání lze někam zařadit. Doporučuju každýmu, kdo si rád utřídí znalosti a dozví se nějaký nový. Věděli jste třeba, že se zvířátka dělí na "tulivá" a "netulivá", že studenokrevný živočich může mít daleko větší teplotu než teplokrevný (a proto tohle rozlišení už biologové nepoužívají) nebo že pštrose chrní s nohama nataženýma dozadu za sebe (ha ha)? Tohle všechno a mraky a mraky dalšího se dozvíte, když přelouskáte tuhle bichličku.
Stejně krásný jako první díl, možná i o trochu víc fotek.
Fascinuje mě u Dickouška, že ačkoliv všechny jeho příběhy jsou "z dostihového prostředí", tak se pokaždé podíváme podrobněji i do jiných oborů. Jednou je to létání, podruhé diamanty, potřetí film a zlaté doly jako v této knížce, atd. atd..... Ukazuje to, jak je spisovatel chytrý - jednak nechce čtenáře nudit a druhak (nejlepší slovo :-D) si dá práci se zjišťováním všech možných detailů z všelimožných dalších oblastí. Mě to vždycky o kousíček víc otevře obzory a dodá pár nových znalostí, takže se člověk u odpočinkových knížek i neznásilněně přivzdělá.
Spousta supr faktů, bohužel absolutně neznámých.Nebylo by od věci zařadit do povinné četby, ovšem nejen školní ale i parlamentní atd... Rozhodně se začnu dívat jinak na "děti ulice" a vůbec. Autor (a překladatelka) měl nádherný označení a přezdívky pro všechny popisované, kéž by se jeho očima dívalo víc lidí. Ale celkový dojem z knihy u mě vyvolal opětovný pocit na zvracení, ne ovšem kvůli stromům a breberám ale kvůli největšímu viru na planetě - jistě víte, o kom mluvím...
Ještě doplním: už mě před nějakou dobou napadlo, co zmiňuje i autor, že i tak nevinná záliba, jako je čtení knih, vlastně zabíjí další obyvatele planety jen pro plezír, a hluboce se za to hanbím, ale gdyž já těm čtečkám ne a ne přijít na chuť (nehledě, že mi věčně něco padá na zem, tak by mi oproti papírový cihle asi dlouho nevydržela). Aspoň se utěšuju tím, že při jejich výrobě se určitě zaneřádí příroda daleko víc ;-).