Vidlička komentáře u knih
Jako milý, vtipný, humor mi připomínal můj oblíbenej anglickej, takže až potud dobrý. Ale měla jsem pocit úporný snahy vylíčit doktora jako skutečně strašně moc lidskýho, hodnýho, vtipnýho, svéráznýho, lidumilnýho..., no prostě čeho je moc, toho je příliš. A navíc já sulc miluju!
SPOILER:
Tak já nevim. Nejdřív chtěl ven, pak zas dovnitř, a pak už vůběc nevěděl co chce... Ale filozofie příběhu spočívá samozřejmě v tom nezahnít, nebát se otevřít novým možnostem, i když dopředu nevíte, jestli bude změna k dobrému bo naopak. Občasný nedotaženosti úplně pomíjím, protože pro příběh nebylo důležité mít dokonale vymyšlený celý svět, ale u Clarka bych se toho nenadála. Asi to bylo proto, že knížku přepisovat po letech a šel hlavně po smyslu než po detailech... Autora miluju, ale tohle se nějak úplně nepovedlo.
Jako dítě nadšená. Jako dospělý ale teprve člověk docení, že lidská blbost je neomezená :-).
Autoři předloží vždy všechny známé hypotézy, ale jen mááálokdy splní, co slibují v nadpisu knihy - odpovědět čtenáři, jak to tedy doopravdy bylo. Většinou řeknou, že už se to po tý době nedá zjistit. Což chápu, ale na to, že se na obálce prezentují jako historikové, čekala jsem, že budou informovanější. Nicméně knížka je dobrá pro inspiraci, o jakou událost se zajímat jinde podrobněji.
Lidi jsou svině a většinu neštěstí jim nezpůsobí "život" ale ostatní lidé. Paní Legátová nám ale ukazuje, že když se podíváte na každého zvlášť a zblízka, dozvíte se, proč je takovej č..., a alespoň částečně pochopíte, proč se chová tak, jak se chová. Já už se o to snažím nějakou dobu, dívat se na věci i z pohledu druhých, a je to moc poučný, když už nic jinýho. Jinak knížka nádherná, neškodilo by, kdyby každej začal psát až po sedmdesátce. A když je vám mizerně, po přečtení uznáte, že se máte ještě fajn...
Miluju anglickou literaturu z jakéhokoliv století, ale je mi líto... Je mi jasné, že ve své době bylo toto téma nadmíru důležité, obzvlášť podané z pera ženy, za to všechno klobouk dolů. Ale čistě ze čtenářského hlediska jsem trochu trpěla. Postavy na pěst, jednu chvíli géniové, za moment zas ubožáčci. Celé vyznění hrozně jednostranné, a stylisticky hrozně dřevně naivní a chaotické (já vím, sama jsem vydala haldu knih oceněných nobelovkou... ale nic ve zlém, na názor na knížku mám právo). Zkrátit tak na polovinu by dílu taky prospělo. Ale co autorka chtěla, to se jí povedlo - popsat čtenáři tu bídu a zmar, kterou prožívali miliony lidí té doby, a díky čemu dnešní čtenář nemůže než děkovat kdy a jak žije. Ačkoliv se obávám, že do rukou lidí (továrníků a průmyslníků), kde by mohla nějakou službu udělat, se kniha asi nikdy masově nedostala. Mám ke knize i k lidem, které popisuje, úctu, ale ať se snažím, jak chci, druhou hvězdičku prostě přikliknout nedokážu.
Spoiler:
Trochu drsnější verze Dvanácti křesel nebo Zlatého telete. Dvacátá léta asi opravdu sovětské satiře přála, když vznikaly takovéhle perličky. A pořád se nestačím divit, že to vůbec mohlo vyjít. No, co si budeme povídat, asi poslední záchvěvy než to vzal Ocelový pořádně do rukou. Taky na Rusácích obdivuju, že dokážou z totální devastace svýho národa chlastem udělat vždycky docela sympatickou zábavnou jízdu. Jako byla to fakt prdel. Road movie na vodce aneb jak se za pár dní za cizí prachy prokalit k pěti letům natvrdo! (...a ano, chápu, že to má ukázat i tu vážnou notu a tepat poměry, ale Váničkové mě budou vždycky tímhle fascinovat)
Trochuspoilery:
Asi jsem švihlá, ale baví mě knížky, které nejsou napínavé. A v případě Ohně to nemyslím ani trochu negativně. Stane se tam haldál dramatických věcí, ale tím, že je to podáno zápiskovou formou po létech, všechno plyne tak nějak poklidně. Navíc člověk ví, že Gregor neumře ;-) Až úplně nakonec, že jo... Nakonec? Má vůbec jakýkoliv příběh konec? Všechno vždycky nějakým způsobem pokračuje, a pro následující generace jsou pak všechny ty dramatické děje a činy už jen dějinami. Aspoň to jsem si z toho vzala já (ne, že bych to teda už dávno nevěděla), a z fantasy dějin jednoho období Avany to činí hezké SF dílko.
Na Švagra to samozřejmě zdaleka nemá, přesto je to knížečka dle mého gusta. Spousta drobných námětů, jejichž délka i zpracování je podle mě adekvátní - proč je nehodit na papír, když se vám honí hlavou. Pro čtenáře, kteří se neradi bojí, ale trochu toho tajemného drakulovského mrazení mají přece jenom rádi.
Bender je prostě BOREC!!! Kéž bych měla jen setinu jeho invence a životní filosofie :-))) Knížka je navíc nááádherně ilustrovaná a celkové vůbec báječně zpracovaná včetně červené ořízky a lacetky. Bude velet přehlídce v mojí knihovničce!
Můj dojem z tohoto sborníku je takový rozporuplný. Bylo určitě užitečné podívat se na "věc" i z té strany, která nedělá automaticky z Ruska/Putina Satanova bratrance z prvního kolene, ale tito účastníci konference udělali zase to samé z EU a USA. Z čehož pro mě vyplývá, že když je špatnej ten druhej, neznamená to ještě, že já nejsem špatnej taky... Navíc ve mě nebudí moc důvěru zmínění účastníci, když polovina z nich píše do Parlamentních listů. Každopádně jako cvičení v kritickém myšlení dobrý, ale jdu ještě číst a shánět další informace. No, a šílenejch překlepů...
Nedivím se, že byl pan Langer kamarád s panem Čapkem. Z díla obou dýchá podobná atmosféra, a to moc hezky člověčí. Opět se mi líbily nejvíc filatelistické povídky, a dokonce jsem podle jedné z nich kdysi viděla úžasnou inscenaci s pány Abrhámem a Somrem.
Doporučuju k přečtení i ke zhlédnutí.
Jak mě poučil doslov, novelami se vine především Umělcův rozpor mezi životem uměleckým "neužitečným" a životem normálním "praktickým". Pan Mann by se asi divil, jakejma kravinama se lidi uměj živit dneska a nemaj z toho ani to nejmenší morální dilema! Ve své době určitě velmi "potřebný" autor, mému prostinkému mozečku ale bohužel moc nesedí psychologický styl. Respektuji a obdivuji, leč dále se asi nepustím.
Pro někoho, kdo se problematikou začíná teprve hlouběji zajímat jako já, je knížka ideálním prvním vhledem. Všeobecnost a opakování termínů a názorů je v tomto případě spíš přínosem. Co je na všem pravdy samozřejmě nevím, musím toho načíst a zjistit víc. Ale za mě dobrý.
Druhou * dávám pouze za to, že autorka umí krásně česky. Bohužel jinak to byla nuda na nudu...
Mají samozřejmě v ledasčem pravdu, hlavně co se týká způsobu "nevědecké práce pavědců", jak bych tak řekla. Ale celá knížka se nese ve stylu uraženejch prvňáčků, co musí jít žalovat soudružce veřejnosti, čemuž se musím nehorázně smát. Kdyby byli víc nad věcí, chytili by na svůj med víc vos. Vše samozřejmě v duchu marxistické vědecké teorie, nebo jak se to jmenuje... Navíc dělají totéž, co vyčítají pseudovědcům, že nevěří v lidi, lidskou vynalézavost atd. Proč tedy do čtenáře hučí, že nesmí věřit tomu či onomu, a sami nevěří v lidskou inteligenci, že kdo má jen trochu mozku v hlavě, si to sám přebere, co je nesmysl a na čem je přece jen špetka pravdy nebo alespoň zajímavosti? Jistě jste už pochopili, že i já jsem příznivkyně teorie archeoastronatů, ale proč ne, když jsem v tak inteligentní společnosti se členy, jako jsou A. C. Clarke, Michio Kaku nebo týpek s nejlepším účesem na světe Giorgio Tsoukalos! Lidi věřej i daleko větším "blbostem" a na rozdíl od autorů si já nemyslím, že tohle někdy někomu uškodilo.
Tak tohle je perla perel, jedna z mých nejoblíbenějších knížek (nelze nazvat "knihou", i když má několik set stran)! Banda joudů, kteří bez bázně a hany vyrážejí bojovat proti blbosti tehdejších Angličanů (a co si budeme povídat, lze to napasovat na jakýkoliv národ či věk) a díky nezlomně kouzelnému optimismu se z každého dobrodružství vracejí se štítem (a ne na něm) a navíc i s několika novými přáteli a životními zkušenostmi. Ironické, servítky si neberoucí, ale velmi velmi laskavě a vtipně podané. Klenot!
Chápu, že dřív lidi tolik nekempovali u televize, ale pan doktor je opravdu stachanovec! Nejen, že stíhal dělat obvoďáka asi na půlce Československa najednou, ale ještě fotil, botaničil, lyžoval, turistoval, přepisoval a snad každý den v roce trávil povídáním u krbu s nějakou významnou osobností naší kultury! Zní to neuvěřitelně, ale jeho víra v budování lepších zítřků mu dozajista dala mnoho energie, aby to všechno správně socialisticky zvládnul!
A teď vážně. Samozřejmě obdiv ke každému lékaři, natož v pohraniční oblasti po válce. Já jen, že tam těch propagačních keců bylo docela dost, ale on tomu asi opravdu věřil. A co se týče vzpomínek, čekala jsem samozřejmě víc bulvárních drbů, kde co který umělec měl na těle nechutnýho atd., čehož se čtenář vzhledem k páně doktorově morálnímu profilu nedočká. Škoda, proto jen dvě hvězdičky, páč to bylo chvílema dost nudný...
Ale jeden velikán proslovil boží hlášku: "Jak se mám? Dobrý je to, jen to neškrabat, jak se říká." :-DDDDD
Bída s nouzí. V podstatě se mi líbily jen dve povídky - Potterův paradox a Stojící žena. Přisuzuju to tomu, že valná většina ostatních autorů byli Francouzi... No, holt neni u každé knížky posvícení...
"Jeniku, a copaks řek zmiji, dyž tě uštkla?"
"Ty kurvo"!
:-DDDDDD
Úžasný hlody, parádnickej odpočinek a aj trocha toho poučení.