Vidlička komentáře u knih
Jezdecká kariéra Dicka Francise, avšak zpracovaná hrozně nepřehledně a nezáživně. Neuškodilo by pár tabulek... Naštěstí doplněno alespoň spoustou fotek.
Naivní způsob psaní (obzvlášť ta část s medvědem...) mě moc nechyt, ale vzhledem ke krátkosti dílka jsem tomu dala šanci až do konce, který to v mých očích trochu spravil. Nápad nebyl špatný (o což nám u SF jde, že), ale chybělo mi tam nějak víc vysvětlování. Autor řekl, co chtěl, ale za mě bohužel jen dvě...
Pravda, z druhého dílu už nejsem tak odvázaná jako z prvního, naopak mi připadá, že Kája začíná jevit mírné známky retardace, když není schopen pochopit, že má držet pec, když je k tomu opakovaně vyzýván, ale pořád má knížka krásnou atmosféru starých zašlých časů.
Jedno vím jistě - až budu balit na cesty, máslo určitě vynechám!
:-DDD
Škoda tý tiskový chybajzny hned v úvodu, ale jinak knížka moc krásná, o nevšedním tématu a s atmosférou, která vás spolehlivě vezme do "starých zlatých časů". Jen, prosím, těch foteček příště klidně ještě jednou tolik!
Neuvěřitelný, kolik zajímavých osobností autor za svůj život poznal, a jak zajímavou osobností se sám stal! Plus kolik zajímavých událostí zažil. Zajímavý, prostě zajímavý...
Miluju poklidné kouzlo staré dobré Anglie, ale bóže, tohle byla ale číčovina! Brutálně nesympatický jednocharakterový postavy, třináctka, která si píše deníček a stylem to nepoznáš od deníku padesátky a brutální tyran, který dá pokoj po jedný trapný výhrůžce... Celý to bylo prostě příšerně naivní. Tímhle se definitivně potvrdilo, že knížky pro ženy nejsou nic pro mě. Kupodivu by z toho ale moh' bejt hezkej film.
TROCHU SPOILER
Teda, pane Oldřichu z Týnce, vím, že žijete ve středověku, ale připoutat kocúrika v mučírně k popravčímu špalku a ještě ho zabordelit popelem, za to jdou holt hvězdičky dolů... :-D
A člověk si myslí, že má starosti...
Tomu se říká mistrovské umění. A mluvím teď o Solženicynovi nebo Šuchovovi? On ne každý umí popsat den v gulagu tak, že to vyzní celkem pozitivně, a ne každý umí přežít den v gulagu tak, že to vypadá celkem ucházejícně. On se ale každý den nepodaří schrastit dvě šlichty nebo tabáček, a ne každý je takový čiperný pozitivník jako Šuchov. A těch dnů nebylo tři tisíce šest set třiapadesát ale celkem milióny a milióny za všechny zničené osudy. Díky, Alexandře Isajeviči, že jste nám představil Ivana Děnisoviče. A díky vám, Ivane Děnisoviči, že jste i za takové bídy dokázal vyloudit na rtech čtenáře úsměv - na mých teda určitě.
KÉŽ BY byl každý (a nejenom ekonom) takhle moudrý, skromný, pokorný, chytrý a vtipný a ještě ke všemu uměl takhle psát! Asi začnu číst Hospodářky. Jen tak dál, Tome!
Nehorázně obdivuju všechny Francisovi hrdiny, že vždycky řeknou a udělají přesně to správný, i za cenu osobní oběti. Kéž bych byla taky někdy takhle moudrá a statečná. Nejinak i v téhle knížce. A jako bonus pro nás holky - hrdinova přítelkyně má špeky! :-)
Miluju jeho knížky.
Na vyprávění staroušků jsem se těšila, bohužel autor se ptal tak nějak jenom na ty "zlomové okamžiky našich dějin" a nic dalšího z jejich života se čtenář téměř nedozvěděl. Na druhou stranu se mi líbilo, jak empatický přístup projevil pan Gálik k intervjůovaným. Nicméně celek je jen za tři *...
Taková krásná neúcta k čemukoliv! :-DDD
Ne všechny povídky byly stoprocentní, ale u těch ostatních jsem se chlámala tak, že to bohatě postačuje na pět hvězdiček.
Chcete-li se prostě jenom zasmát (hlavně Američanům - další bonus knížky), tak tady se neseknete.
Autor navíc nešetří ani překrásně zastaralými slovními obraty, což ve spojení se sem tam vulgarismem vytváří zajímavý styl. Klobouček i pro překladatele dílka.
No prostě - řezala jsem se jak blázen a čtení si fakt užila.
Na ochutnávku: "...(tyčinka Mars) chutnala jako ukazovák na noze umírajícího lenochoda..."
Sem tam dobrý nápad a námět na přemýšlení, ale mě prostě připadal autorův styl psaní nudný... Neurazilo - nenadchlo.
Jakékoliv cokoliv, co rozhýbe moje mozkové závity, beru s povděkem. I v této knížce jsem se dozvěděla něco nového, takže super. Akorát se domnívám, že takovéto vědecké rozhovory se uplatní lépe v popularizačním časopise, protože tento druh informací ukrutně rychle zastarává a za pár měsíců či let platí kolikrát už úplně něco jiného. Netýká se to samozřejmě všech oborů, ale asi většiny z těch zmiňovaných v knize. Nicméně i tak můžu doporučit všem zvídavým laikům, protože autor se dobře ptá a intervjůovaní srozumitelně odpovídají.