Vikomtka komentáře u knih

Román o síle nevyřčených věcí, i tak by se dala tato Cleggova prvotina (!) definovat. Neuvěřitelně hutný text; stále ještě lehce žasnu nad tím, jak se do tak malého formátu podařilo autorovi vměstnat tolik postav, událostí, myšlenek. Děj plyne naprosto přirozeně, s každou další kapitolou se odhalí další rovina příběhu, který mě v závěru naprosto smetl.

10 25.01.2018

Další díl série s názvem Jan Němec prahne po literární ceně. Posledně se kvůli tomu neváhal popsat jako ukňouraný sobec, tentokrát je pro změnu ušlechtilý pozorovatel, který jenom tak úplně maličko parazituje na něčím utrpení, vybačte buďte laska, on si prostě nemohl pomoct.
Psát Němec umí, to jo. Akorát to jeho pozérství všechno dobré překryje.

9 11.12.2022

Jsou knihy, jejichž četbu si musíte dávkovat, abyste vstřebali právě přečtené, a když dočtete, uložíte knihu na čestné místo v knihovně, abyste se k ní opakovaně vraceli.
Osudy a běsy jsou nade všechnu pochybnost právě takovouto knihou. Troufám si ji označit za jeden z nejzásadnějších románů, jaké jsem kdy četla. Příběh Lotta a Mathildy mě zasáhl, zarezonoval ve mně. Lapidárně řečeno, mám té knihy plnou hlavu, a jen tak se toho pocitu nezbavím, tím jsem si jistá.
Až doposud jsem lehce sobecky psala jen o svých čtenářských dojmech, ale zcela jistě nemůžu opomenout autorskou bravuru Lauren Groff. Už to tady zaznělo, nebudu se tedy opakovat, ale omezím se na pouhé: klobou dolů! Takovéto literární dílo vzniká opravdu výjimečně.

Začnu tím, co se knihy samotné vůbec netýká - je mi Ireny Obermannové líto. Ta mediální smršť, co se po vydání Tajné knihy snesla na její hlavu, byla hysterická a trapná. Takový vděčný cíl! Trefovali se všichni, i ti, kteří knihu nečetli. Co si to prý dovoluje, psát o milostném poměru s NČ/VH! To se prý nedělá! Ehm... dělá. Pomiňme samotného hrdinu knihy a podívejme se do okruhu jeho disidentských přátel: kupříkladu "románový dialog" mezi Lenkou Procházkovou a Ludvíkem Vaculíkem není také ničím jiným než vyprávěním o nemanželském vztahu...

Pravdou je, že Lenku Procházkovou a Ludvíka Vaculíka čtu raději. Irenou Obermannovou jsem se musela poněkud pracně prokousávat - její zpověď je naprosto upřímná, o tom není sporu, ovšem literárních kvalit to textu mnoho nedodalo. Její hříčky se slovíčky mi přišly mnohdy dětinské. Sledy myšlenek nahodile naházené na papír, tak jak připluly, bez snahy o autorské uspořádání. Slovo tramtará užívané jako synonymum milování (či sexu, chcete-li), no to asi do dějin literatury nevstoupí...

Přesto bych Tajnou knihu nezatracovala - pokud chcete vědět, co se honí hlavou bláznivě zamilované ženy, pak jste právě našli svůj studijní materiál. Je mi fuk, jestli se autorka chtěla pochlubit, zbohatnout nebo zkrátka tu knihu vydat musela, protože nemohla jinak. Měla plné právo ji vydat. A bych si zase s dovolením přisvojila právo říct, že ta kniha není nic moc.

9 06.04.2014

Jasně že je Sněhulák dobře napsaný. Jasně že je Nesbo ve svém žánru ceněný autor. Jenom... nemůžu se zbavit dojmu, že podobně napsaných detektivek už jsem četla víc, od jiných autorů.

9 16.06.2013

Výtečná kniha. Kronika dvaceti let dvou životů, napsaná s takovou bravurou, že se v těch osmdesátkách či devadesátkách ocitá i sám čtenář (a možná i jako já propadne lehkému sentimentu). Emma i Dexter se potkávají v různých výškách svých životních parabol, a je hodně zajímavé sledovat, jak se to do jejich vztahu promítá. A závěr? Jasně, že mi radost neudělal. Ale třeba chtěl moudrý autor ponouknout čtenáře, aby i oni se svým životem něco udělali dřív, než bude pozdě?
Na závěr si neodpustím drobnou poznámku: knihu jsem četla anglicky a byla jsem upřímně nadšená. Kamarádka četla český překlad a její nadšení bylo menší úměrně nepříliš vydařenému překladu. Škoda, přeškoda:-(

To už se tak občas stává, že u povídkové sbírky lítají čtenářské pocity nahoru dolů. Většina povídek byla dobrá, pár skvělých, dvě jsem dočítala se sebezapřením, jednu jsem nedočetla vůbec. U všech obdivuji jazyk, vypravěčskou jistotu, imaginaci. Brilantní forma však pro mě nedokázala převážit občas (pro mě) nezajímavý obsah. Takže za tři.

8 09.05.2021

Škoda že milostný příběh jako takový je v českém literárním provozu považován za něco vošajstlich. Protože kdyby ne, to by pak Němec nemusel k vyprávění o průběhu a konci svého vztahu přidávat i všechny ty postmoderní přílepky, jakože hoch literatura, že ano. Pro mě zbytečné, někdy až iritující. No jo, ta tenká hranice mezi bezbřehým egem a paralyzující nejistotou.

8 05.06.2020

Z textu je patrná autorova upřímná snaha napsat o příběh o gaslightingu. Jenomže jenom snaha k napsání knihy nestačí. To se musí buď umět, nebo mít velmi dobrého beta čtenáře nebo redaktora, který se bude ptát například na to, proč matka dělala s oblečením to, co dělala. Takhle to tam bezdůvodně a nesmyslně visí stejně jako celá řada dalších nelogických a nepropracovaných motivů. Je mi líto, ale tohle se podle mě nepovedlo.

7 21.12.2023

Ach jo, tenhle literární trend se mi zdá poněkud nešťastný. Pozérství a prázdnota urputně předstírající nějaké sdělení, které se ale nekoná. Koncentrát pseudomoudra.

7 08.07.2021

Prosimpěkně, hlavně si nikdo na základě jednoho z předešlých komentářů nezačněte myslet, že Vertigo je o tom "jak chce Dušan zasunout; end of story". Třeba byste si pak kvůli tomu četbu této novely odřekli a byla by to škoda, protože když ji budete číst pozorně, nikoli s potřebou exhibovat při psaní negativní recenze, jistě k vám proniknou i další témata a emoce a vjemy. Já hodnotím za solidních osmdesát procent, autorův styl se mi líbí, a pokud Patrik Girgle napíše další knihu, ráda si ji přečtu.

7 17.09.2016

Četla jsem tuto knihu v originále a byla jsem nadšená. Nerozumím úplně tomu, jak v ní někdo může spatřovat love story… Je to studie jedenácti lidských osudů, které se dílem náhody vzájemně ovlivňují a proplétají. I sebemenší maličkosti může ovlivnit život náš nebo život někoho jiného, třeba i naprosto neznámého člověka. Výtečně napsané. A nesmírně mě bavily autorovy vhledy do budoucnosti.

7 17.11.2013

Románové pojednání o odpuštění a pomstě. Na můj vkus sice trochu lopotně zpracované, ale co chybělo formě, to vynahradil obsah.

6 17.10.2022

Místy skvělé, místo to klopýtá. Některé myšlenky podnětné, jiné banální. Takže za tři, ale poctivé.

6 08.07.2021

Nesmírně cenná kniha, je znát obrovská práce, kterou si s rešeršemi autor dal. Škoda jen, že si nějak jednoznačněji neujasnil, jestli chce napsat odbornou historickou práci, nebo román. V této podobě nemá kniha ani poutavost zbeletrizované historie, ani systematičnost odborné publikace (kterou by doprovázel poznámkový aparát). Chudí z Lodže se pohybují na pomezí, to knize podle mého názoru velmi ublížilo. Škoda té promarněné příležitosti.

6 26.07.2020

Vážně jsem si tu knihu chtěla užít. Těšila jsem se na ni. Bohužel jsem ji nedokázala dočíst do konce, tak moc mě nebavila.

6 05.10.2013

Jako by se Bianca Bellová snažila vložit do děje dlouhou řadu témat, která považuje za zajímavá (a ona skutečně zajímavá jsou), ale bohužel jim věnuje pouhý odstavec a opouští je lehce naťuknutá, protože se žene k dalším. Ta roztěkanost a neuspořádanost mě rušila nejvíc. Škoda, že BB tolik spěchala.

5 04.02.2024

Tu občasnou užvaněnost Pamukovi promíjím. Protože bez ní by tahle "bible posedlosti" nebyla tak působivá. V plném rozsahu to člověk ucítí v istanbulském Muzeu nevinnosti - ta důslednost, to puntičkářství, se kterým Pamuk přetvořil knihu v expozici, mě neskutečně baví.

5 26.07.2020

Mně by se líbilo více Kateřiny (škoda toho spoře využitého deníku) a méně Anežky. Anebo pevnější propojení obou vyprávěcích rovin.

3 21.12.2023

Kdybych tuto knihu četla zkraje devadesátých let, kdy byla napsaná, jistě by se mi líbila mnohem víc. Je to řemeslně poctivá práce, ale přece jen tento žánr hodně pokročil, takže ve srovnání se současnou tvorbou mně tento román přijde poněkud nezáživý, toporný, až nudný... Nejsem nijak zběhlý čtenář detektivek, ale tentokrát jsem znala vraha už od poloviny knihy :-( Mrzí mě to, ale Síť mě moc nezaujala a k Nesserovi se už nevrátím.

3 19.11.2014