Viky007 komentáře u knih
Myslím, že tohle si zrovna většina studentů pamatuje, což není zrovna lichotivé vzhledem k tomu, že je Mácha jeden z našich nejvýznamnějších básníků. Ale zase je to jen člověk, že.
Nevím. Až na jeho intimnosti tam nebylo nic moc zajímavého. Ale já jsem kulturní barbar, takže můj názor je zcela irelevantní.
Jestli tohle nějaký knihomol nečetl, tak nemá právo nazývat se (hrdým) knihomolem.
Nádherná kniha! Hrozně se mi líbí vyváženost charakterů. Jana je taková křehká bytost, skoro jako nějaká víla. Tichá, vážná, hodná a rozumná. Pan Rochester je úplně jiný, ale spolu tvoří harmonii. Nejvíc se mi líbilo, jak ji oslovoval šotku, skřítku apod.
Zkrátka anglická klasika, která je věčná :-).
Svěrák je geniální! To, jak si hraje s češtinou, je prostě úžasné! Tahle kniha je moc krásná, konec mě vždycky dostane. Film je také výborný.
Další klasika, kterou nemůžete minout. V této hře se skrývá tolik lidství, že to snad ani není možné. Akorát mi vadilo, jak nakonec všichni skončili. Ale je to tragédie, tak co bych chtěla.
Nedávno jsem dokonce měla možnost vidět přímý přenos divadelní hry, kde hrál Hamleta Benedict Cumberbatch. Dokonalost!
Ach Romeo, Romeo! Proč musíš být Romeo?
Zřekni se otce, nejmenuj se tak.
Nebo, když nechceš, měj mě k smrti rád,
a přestanu být Kapuletova.
Jedna z nejkrásnějších tragédií (není to oxymóron?). Vážně tuhle hru miluju. Láska mezi Romeem a Julií je věčná. Takže kdo knihu nečetl, nechť to urychleně napraví :-).
Viděla jsem film, divadelní hru a nakonec jsem si přečetla i knihu. Možná to mělo být obráceně, ale to už je asi jedno.
Já mám tuhle knihu hrozně ráda. Rozhodně ji neberu jako komedii, spíš nutí člověka k zamyšlení.
Shylocka mi bylo dost líto.
Nejděsivější však je, že tento problém stále trvá. Stačí se podívat, co se děje kolem nás...
Mám hrozně ráda psychologickou prózu. Petrolejové lampy patří k tomu nejlepšímu z české literatury.
Štěpka mi upřímně dost lezla na nervy, ale líbilo se mi její odhodlání. Trochu mi vadilo, že ji autor neustále vykresloval jako hloupou a ošklivou, což nebyla tak úplně pravda. V dnešní době by to byla úplně normální holka.
Tuhle knihu jsem přečetla už asi třikrát a nejspíš mě nikdy neomrzí. Jasně, styl psaní není nic světoborného, ale těch myšlenek! Bez váhání bych to zařadila do povinné literatury, protože zejména mladým lidem by otevřela oči. Nebo by je aspoň donutila se zamyslet, protože v dnešní době se tato schopnost tak trochu vytrácí. Těším se, až si přečtu Sokrata :-).
Vyndejte žmolky z kapes. Nalepte je sem.
Sem umístěte nálepky z ovoce.
Zkuste stranu žvýkat.
Tak jo. Větší pitomost jsem v životě neviděla, vyjádřeno velmi slušně. Destrukční deník jsem dostala od sestry jako dárek. Jí to přijde děsně vtipné, mně neuvěřitelně hloupé. Škoda peněz.
Sestře jsem velmi důrazně řekla, že knihomol prostě knihy neničí. Sice ji to zklamalo, ale aspoň mám jistotu, že podobnou hovadinu už nedostanu. Raději pořádnou knihu.
Naprosté psycho! King je totální magor, ale to je o něm všeobecně známo. Nejspíš díky tomu dokázal napsat tak úžasné dílo. Ale co vám budu povídat, byl to nápor na psychiku. No jo, jsem holt chorobný strašpytel. A to čtu Kinga... jak logické.
Odmaskujte se! Odmaskujte se! Odmaskujte se!
Z každé stránky čiší život. Z každé stránky čiší emoce. Tohle je jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. Je to moje první kniha od Irvinga, která mě dodnes nepřestává udivovat. Film také nebyl špatný, ale kniha u mě vede na plné čáře. Doporučuji!
Ne, tak tohle mi fakt nesedlo. Nebo jsem jen knihu špatně pochopila? I to je možné, ale stejně si stojím za svým.
Příběh byl podivný, ale to bych ještě dokázala překousnout. Nejvíc mi vadilo chování matky a dcery, které bylo často dost nelogické. Proč by dcera nenáviděla svou matku? Navíc holčička rozhodně nemyslela jako dítě, i když to mělo být z pohledu dítěte. Pro mě zklamání.
V určitém období jsem hltala jednu esoterickou a motivační knihu za druhou. Asi jsem se snažila najít nějaký ten smysl života. Ten jsem jen tak mimochodem nenašla doteď, ale už vím, že člověk nemůže pořád hledat návody, jak žít. Jediné, co musí, je prostě ŽÍT. No jo, pořád se to učím.
Miluj svůj život je krásná kniha. Osobně si myslím, že každý člověk by se měl občas věnovat sám sobě. Poznat sám sebe, své kvality i chyby. Takhle kniha vám může určitým způsobem pomoci, ale pokud čekáte, že po dočtení budete nový člověk, tak ji radši nečtěte. Stále je potřeba na sobě pracovat. Jak se říká, bez práce nejsou koláče.
No jo, už si to moc dobře nepamatuji. Vím jen to, že kniha byla neobyčejně čtivá a napínavá. Myslím, že autorovy knihy jsou bezvadné, rozhodně si chci časem přečíst i jeho další tvorbu, přestože píše hlavně pro děti. Alespoň si u toho odpočinu :-).
Netuším, jak bych knihu hodnotila teď, jelikož jsem ji četla opravdu hodně dávno. Ale tenkrát se mi fakt líbila, takže mé třináctileté já z minulosti dává všech pět hvězdiček :-). Mám takový pocit, že tam byl tak trochu otevřený konec. Škoda, že autor nenapsal pokračování (alespoň pokud vím).
Musím říct, že první polovina knihy mě neskutečně nudila. Nejspíš díky hlavní hrdince Anně, která byla... jak bych to jen řekla... prostě naivní. Jasně, celý život byla prakticky utlačovaná, ale stejně to bylo divné. Zkrátka mi nebyla sympatická.
V druhé půlce knihy se děj naštěstí rozjel, hlavně díky Petrovi, kterého jsem si naopak velmi oblíbila.
Celkově to tedy nebylo tak špatné, ale bohužel je příběh velmi jednoduchý. Pokud se však někdy dostanu k dalším dílům, ráda si je přečtu.
Už si ani pořádně nepamatuji, kolikrát jsem vlastně tuto sérii četla. Každý díl určitě neméně 5x, ale rozhodně jsem ještě neskončila. Harry, Ron a Hermiona mě provázeli už od dětství. A já jsem Rowlingové za tyto knihy neskutečně vděčná.
Relikvie smrti jsou dost temné, přesto mají své kouzlo v podobě přátelství a odvahy. Trochu mi to připomínalo koncentrační tábory - nečistá rasa, snaha protřídit kouzelníky apod.
A přestože umřelo dost mých oblíbených postav, jsem ráda, že to takhle skončilo.
Docela by mě zajímal příběh Harryho rodičů a pobertů jako takových. Tak třeba se jednou J. K. Rowlingová vrátí do světa HP :-).
Tento díl se mi líbil asi nejméně, ale i tak musím dát pět hvězdiček. Hrozně mě bavila Voldemortova minulost a nápad s viteály byl také skvělý. A kdyby té temnoty bylo přece jen moc, objeví se tu i romantika :-).
Za naprosto nejlepší postavu považuji Malfoye. Jsem ráda, že měl konečně trochu prostoru.
Líbí se mi, jak nám hlavní hrdinové postupně dospívají. Už to prostě nejsou malé děti, což kolikrát vyústí v neskutečně vtipné momenty :-). Také si užívám kouzelnickou školu - Ron a Harry jsou neuvěřitelní prokrastinátoři :-D. A samozřejmě je tu pak ještě samotný turnaj a Voldemort. Prostě dokonalost sama!
J. K. Rowlingová je prostě mistryní svého oboru! Takhle kniha je tak neskutečná, nádherná, dokonalá,... doplňte dle libosti. U mě rozhodně vede Tichošlápek a následuje ho Náměsíčník :-).