Vilma232 komentáře u knih
Sedmý případ Oddělení Q. Má tuto sérii ráda. První čtyři díly byly nejlepší, ale i ty další jsou slušné. Jistě - spousta velmi nepravděpodobných situací atd., ale na druhou stranu oceňuji, že má každý díl zajímavý náhled na určitou stránku života v Dánsku. Tentokrát se věnuje zneužívání sociálních dávek. A hlavně je tentokrát dějová linka věnována mé oblíbené Rose a jejímu životnímu příběhu.
Naposloucháno. Napínavé až do finále a navíc úžasná interpretace Pavla Rímského.
Amnestie přináší spoustu potíží kriminalistům z Našeho Města a oni dobře ví, že to, jak si poradí s prvními náročnými případy, může rozhodnout o jejich další kariéře. I v tomto případě DD zcela přesvědčivě popisuje nejen samotný kriminální příběh, ale i atmosféru doby.
Do fantasy literatury se moc často nepouštím, ale tohle byl tak trochu "úkol" a velmi příjemné překvapení. Moc dobře se mi kniha četla a příběh probudil mou zvědavost natolik, že si přečtu i pokračování.
Po delší době jsem se dostala opět k severské detektivce a spolkla jsem ji jako bonbónek vynikající chuti. Autor stojí za seriálem Zločin, který se mi taky líbil.
Příjemné setkání s postavičkami spojenými s ulicí Na plechárně v městečku Monterey. Hoši z Grandlehárny i dámy od "Medvěda" a jejich úžasná velitelka paní Fauna, která je vlastně Flora - všichni ví, že jejich Doktor potřebuje životní družku.... Oddechové čtení.
Humorný příběh mladé herečky a nově vznikajícího divadelního souboru.
Naposloucháno. Velké nadšení nejen z příběhu, ale tentokrát i z podání pana Vondráčka. První díl série znám z filmu a do dalších se časem určitě pustím taky. Excelentní mozek Lincolna Rhyma a jeho statečná kolegyně Amélie proti nebezpečnému zabijákovi. Mají na to 45 hodin.
Humor, hodně nadsázky v detektivní zápletce. Nejvíc se mi líbily pasáže nedetektivní s "domácími mazlíčky". Asi si budu muset přečíst i první díl o detektivovi, který přitahuje nestandardní potíže.
Divadelní hra je zřejmě nejhranějším dílem Arthura Millera. Zatím jsem ji neměla možnost vidět, tak jsem si ji aspoň přečetla. Dýchla na mě hrůza - o to větší, že je hra inspirovaná skutečnými událostmi. Takové americké Velké Losiny. Zase jedno dílo, z kterého jednoznačně vyplývá, že jakákoliv víra či ideologie hnaná do krajnosti zabíjí zdravý rozum a může připravit i o život.
"Nesl jsem to nejlepší ze svatého zákona, a čeho jsem se dotkl svou dychtivou vírou, to zemřelo. Kam jsem zamířil oko své všemocné víry, tam tekla krev. "
Od přečtení knihy už uteklo pěkných pár dní a pořád nemohu přijít na to, jak ji hodnotit. Asi vůbec. Pustila jsem se do ní předem poučená. Nejprve jsem přečetla Černé ptáče a také pár dosažitelných informací o autorovi. I zde na DK je jeden velmi zajímavý odkaz u životopisu autora. Díky tomu vím, že příběh není autobiografie a to mi umožnilo mít trošku odstup od hrůz popisovaných v knize. Chápu, že potlačování identity v dětství nechalo na autorovi stopy, ale proč tolik koncentrované brutality na jednom místě? Viděl ji? Slyšel o ní? Představoval si ji? Bál se jí? Nechci ani v nejmenším naznačit, že se nemohou stávat i ta největší zvěrstva a že zvlášť v období války je vše možné.
Nakonec mě nejvíce zaujaly chlapcovy úvahy dotýkající se vztahu k náboženství a společenskému zřízení.
"Měl jsem vážné obavy. I když jsem si nemohl vzpomenout, čím přesně byl můj otec, vzpomínal jsem si na to, že jsme doma měli kuchařku, služku a chůvu, které by jistě byly označeny za oběti vykořisťování. Také jsem věděl, že ani jeden z mých rodičů nebyl dělník. Znamenalo to snad, že právě tak jako vesničanům, mezi kterými jsem žil, vadily moje černé vlasy a oči, by mi v novém životě mezi sovětskými lidmi mohl být na škodu můj sociální původ?"
Knihu jsem si "vylosovala" v rámci valentýnské akce v knihovně. Normálně bych se jí vyhnula velikým obloukem, protože tyto knihy prostě přenechávám jiným. Přijala jsem statečně výzvu a opravdu příběh dočetla. Vzhledem k tomu, že většinu romantických filmů taky nemusím vidět, bylo to náročné čtení. Našla jsem si tam pár vtipných situací - za ně dávám své osobní dvě hvězdičky.
Naposloucháno. Zaujal mě námět. Nechtělo se mi dívat na seriál - viděla jsem pouze první díl, zvolila jsem knihu , vlastně audioknihu. Na můj vkus to bylo moc utrápené vyprávění, které nikam nevedlo. Samozřejmě i tady - v této knize se opakuje myšlenka, že náboženství či ideologie hnaná do krajností vyvolává nesvobodu velké části lidstva a to navzdory tomu, že její hlavní myšlenky mohou být dobré.
Kdo dopadl špatně? To je jasné z titulu a z úvodních stran. Zajímavá zápletka.
"Nikdy jsem nebyl, snad jsem to dostatečně vysvětlil, silná osobnost, nebyl jsem z těch, kdo nechávají v dějinách nebo v paměti současníků nesmazatelné stopy." Tak se vidí hlavní postava knihy. Muž, který nějak ztrácí smysl svého bytí, kterému začínají chybět sociální kontakty. Nemá existenční potíže, ale nemá pro co žít. Pohlíží velmi neortodoxně na sebe i na společnost.
Detektivní příběh z mého rodného města představuje velmi komplikované vztahy hlavních postav, a to až na hranici reálnosti. Určitě stojí za přečtení a ráda sáhnu i po dalších knihách autorky.
Naposloucháno. Každá povídka má jiného autora, jiného interpreta a dotýká se jiného místa v Praze. Některé příběhy by se však mohly odehrávat kdekoliv.
Tak nějak nevím, co vše o té knize napsat a neprozradit.... Název mě nezaujal, obálka už vůbec - ale k tématu sedí. Vybrala jsem si ji podle autora a dobře jsem udělala. Je úplně jiná než Zlodějka knih. Zpočátku jsem z chování Dunbarovic kluků byla zmatená a měla jsem pocit, že tato kniha jde mimo mě, ale postupně se všechno ujasní a každá situace má svůj důvod. Osobně mě nejvíc zaujal příběh rodičů, ale nechci napovídat. Pro účastníky ČV 2020 - lze použít jako knihu, kde je svatba nebo pohřeb.
Příběhy postav, které prošly regionem a v jejichž životě bylo něco natolik zajímavého, že to zaznamenal a do své knihy vložil autor, který se oblasti Zádveřic a okolí věnuje i v jiných dílech. Největší hodnotu má kniha zcela jistě právě pro "místní", kteří ji zcela jistě dokážou ocenit. Nemohu opomenout nádherné ilustrace O.F. Krajíčka